21 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 60 718,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 333,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 428,81 Kč, částky 956,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 545,31 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 307,31 Kč za období od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 9 351 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výroku uvedené s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 59 967 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 2 998 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 57,99 % ročně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne datum. Žalobkyně proto žalovaného opakovaně upomínala o úhradu dlužných splátek, což žalovaný neučinil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Podanou žalobou se tak žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 59 792 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, smluvního úroku ve výši 57,99 % ročně z jistiny za období od datum do datum kapitalizovaného částkou 8 545,31 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 307,31 Kč za období od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částky 956,19 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za 16 dní jako období ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění a na jejich základě závěr o skutkovém stavu: Dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným prostřednictvím dálkové komunikace smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, jíž se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu úvěr až do výše 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 57,99 % p. a. formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené výše jistiny, RPSN ze smlouvy činí 76,18 %. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie jeho občanského průkazu, verifikační platbou ve výši 1 Kč a prostřednictvím aplikace DigiSign se zasláním SMS na telefonní číslo tel. číslo (listiny smlouva o úvěru, předsmluvní informace, zásady zpracování osobní údajů, souhlas se zpracováním osobních údajů, fotokopie OP žalovaného, výstup z aplikace DigiSign, potvrzení o verifikační platbě). Žalobkyně zaslala k žádostem žalovaného na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru dne datum částku 10 000 Kč, dne datum částku 9 904,67 Kč, dne datum částku 20 000 Kč, dne datum částku 19 428,52 Kč, celkem tedy 59 333,19 Kč (listiny potvrzení o bezhotovostních platbách). Totožnost žalovaného při podávání žádostí o čerpání tranší úvěru byla ověřena prostřednictvím aplikace DigiSign (listiny žádosti o čerpání tranší úvěru, výstupy z aplikace DigiSign). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a dále na základě Anonymizováno dat, která zachycují kompletní historii transakcí na bankovním účtu žalovaného za období od datum do datum, z něhož žalobkyně dovodila pravidelný měsíční příjem žalovaného 37 500 Kč, měsíční náklady žalovaného na bydlení v minimální výši 8 000 Kč, měsíční náklady žalovaného na potraviny a běžné zboží v minimální výši 6 000 Kč, finanční závazky žalovaného ve výši 8 456 Kč a finanční zůstatek pro splácení ve výši 13 044 Kč (listina datový výstup z Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno). Žalovaný na účet č. č. účtu (uvedený ve smlouvě o úvěru č. hodnota) čerpal v uvedeném období celou řadu úvěrů a zápůjček; např. dne datum čerpal žalovaný zápůjčku ve výši 15 000 Kč od společnosti právnická osoba, kterou ještě téhož dne hradil splátku a smluvní pokutu společnosti právnická osoba. Dne datum čerpal žalovaný několik zápůjček ve výši 500 Kč až 1 500 Kč od společnosti právnická osoba a hradil smluvní pokuty v kategorii „otherdebit“. Dne datum čerpal žalovaný půjčku ve výši 600 Kč od společnosti právnická osoba s poznámkou „Dodatecna pujcka od Anonymizováno.cz“, aby stejného dne uhradil smluvní pokutu v kategorii „otherdebit“. Dne datum uhradil žalovaný z uvedeného účtu částku 1 584 Kč společnosti právnická osoba a částku 10 500 Kč společnosti Anonymizováno právnická osoba., přičemž čerpal Anonymizováno mikropůjčku ve výši 18 000 Kč. Dne datum uhradil žalovaný tři smluvní pokuty v celkové výši 2 500 Kč v kategorii „otherdebit“. Dne datum čerpal žalovaný částku 7 600 Kč od společnosti právnická osoba a půjčku ve výši 600 Kč od společnosti právnická osoba s poznámkou „Dodatecna pujcka od Kimbi.cz“. Dne datum žalovaný čerpal mikropůjčku ve výši 15 554,18 Kč s poznámkou „Orange Finance“, aby téhož dne uhradil částku 19 842 Kč jako splátku mikropůjčky. Dne datum čerpal žalovaný úvěr ve výši 15 000 Kč od společnosti právnická osoba Dne datum žalovaný uhradil částku 19 433 Kč s poznámkou „Anonymizováno Anonymizováno“ jako splátku mikropůjčky a čerpal částku 252,93 Kč od společnosti Anonymizováno a částku 200 Kč od společnosti Anonymizováno právnická osoba. Dne datum čerpal žalovaný Anonymizováno mikropůjčku ve výši 18 000 Kč, aby téhož dne uhradil tři smluvní pokuty v celkové výši 2 900 Kč a splátku mikroúvěru ve výši 1 603 Kč. Dne datum čerpal žalovaný půjčku ve výši 5 000 Kč od společnosti Anonymizováno a.s. aby uhradil částku 5 000 Kč. Dne datum čerpal žalovaný zápůjčku 12 000 Kč od společnosti právnická osoba (soubor Anonymizováno dat v elektronické formě). Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o úhradu dlužných splátek úvěru, přičemž jej upozornila na možnost zesplatnění úvěru (listiny upomínky č. hodnota a č. hodnota ze dne datum a datum). Dne datum zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (listiny předžalobní výzva, podací lístek).

5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav a s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně však před uzavřením úvěrové smlouvy neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

15. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

17. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, přestože měla k dispozici kompletní data o transakcích na bankovním účtu žalovaného. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici údaje o skutečných příjmech a výdajích žalovaného, ale přesto při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěrům, které nemají podklad v předložených dokumentech. Ze žalobkyní předloženého souboru Anonymizováno dat o transakcích na bankovním účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný dlouhodobě (minimálně po dobu předmětných tří měsíců) čerpal celou řadu úvěrů a zápůjček, kterými splácel dřívější zápůjčky a různé smluvní pokuty. Finanční závazky žalovaného přitom byly mnohem vyšší, než jaké žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti zjevně uvažovala (tedy v uvedené částce 8 456 Kč měsíčně). Žalobkyně rovněž rezignovala na ověřování skutečné výše měsíčních výdajů žalovaného, když se (přes značné množství transakcí patrných z předloženého souboru Anonymizováno dat) omezila na zjištění „celkových nákladů domácnosti ve výši 1 960 Kč“ a vyšla tak z minimálních fixních hodnot používaných systémem hodnocení úvěruschopnosti dlužníků. Jestliže tedy žalobkyně na základě předloženého souboru Anonymizováno dat dospěla k závěru, že volné finanční prostředky žalovaného pro splácení úvěru činí více než 13 000 Kč, pak tento závěr zjevně nekoresponduje s obsahem předložených dokumentů a provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak nelze považovat za řádné.

18. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by dostál své povinnosti předem řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie např. ve svém rozsudku ze dne datum ve věci C-679/18. Soud se musí z úřední povinnosti, i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od datum). Porušení této povinnosti je nutno vykládat jakožto důvod pro absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu (§ 588 o. z.).

19. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovaný po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je tedy absolutně neplatná, a to v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem.

20. Je-li smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému částku 59 333,19 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o případné platby žalovaného. Žalobkyně netvrdila, že by žalovaný na poskytnutou jistinu čehokoli uhradil. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní a netvrdil ani neprokázal jakoukoli úhradu žalobkyni. Poskytnutou částku 59 333,19 Kč je proto žalovaný povinen žalobkyni vrátit podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka v postavení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č. j. spisová značka). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

21. Z neplatné smlouvy mimo nároku na vydání jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni žádné další nároky nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu proto byla žaloba z důvodů výše uvedených zamítnuta výrokem II. tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků se soud řídil nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Z celkového předmětu řízení (73 749,98 Kč) byla žalobkyně úspěšná co do 80,45 % (59 333,19 Kč) a neúspěšná co do 19,55 % (14 416,79 Kč sestávající ze smluvního úroku kapitalizovaného částkou 8 545,31 Kč, smluvní pokuty ve výši 956,19 Kč, částky čerpané jistiny v neprokázané výši 428,81 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 307,31 Kč z období od datum do zaplacení, kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí částkou 3 486,48 Kč).

23. Žalobkyni tak náleží náhrada 60,9 % (80,45 – 19,55) nákladů řízení jí vzniklých, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 384 Kč; odměny advokáta ve výši 10 620 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) po 3 540 Kč podle § 7 AT; dále z náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za 3 úkony právní pomoci po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Náhradu nákladů řízení žalobkyně ve výši 9 351 Kč (15 354 Kč * 0,609) je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.