21 C 211/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 31 600,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni: částku 17 100,79 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 069,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 373,96 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 16 917,36 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 23,28% ročně z částky 16 917,36 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 600,79 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 23,28% ročně, v souhrnné výši za dobu řádného trvání smlouvy 12 627 Kč, dále poplatek za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 596 Kč (souhrnně„ poplatek“). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v celkem 18 splátkách. Poslední splátka byla stanovena na [datum], žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 5 500 Kč a dluží na jistině 16 917,36 Kč, na poplatku 14 683,43 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci učinil na základě skutkových zjištění z níže uvedených listin, které jsou obsahem spisu, následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru s odkazem na ust. § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč Tyto se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 18 splátkách, a to spolu s poplatkem ve výši 17 723 Kč představující úrok ve výši 12 627 Kč, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a úhradu za komfortní splácení ve výši 3 596 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Dle článku 6.8 smluvních podmínek, je právní předchůdce žalobkyně oprávněn vyzvat zákazníka k vrácení celé dosud nesplacené jistiny, pokud dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky nebo trojnásobku první měsíční splátky a zákazník ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy neuhradí dlužné splatné splátky (smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaný čerpal úvěr dne [datum] a na smlouvu uhradil celkem 5 500 Kč (listina označena tabulka umoření). V žádosti o spotřebitelský úvěr dne [datum] žalovaný uvedl údaje ke své osobě, druh bydlení (nájemník), rodinný stav, počet vyživovaných osob (žádná), zdroj příjmu (starobní důchod), pracovní zařazení (starobní důchod), počet zdrojů příjmů (2), výši příjmu (22 501 Kč), měsíční výdaje (3 000 Kč), splátky u jiných společností (uvedeno 0), způsob ověření uvedených údajů (nic nezatrhnuto) (listina zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Dne [datum] uzavřely [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, součástí souboru postoupených pohledávek je i pohledávka žalobou uplatněná za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky učinil postupitel vůči žalovanému přípisem z [datum] (listina oznámení o postoupení pohledávek). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] (předžalobní výzva).

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o zápůjčce se zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

6. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalobou uplatněná pohledávka byla postoupena na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měl právní předchůdce žalobkyně povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

14. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

16. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele… Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39).

17. Právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neprověřil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně soudu předložila žalovaným vyplněnou kartu zákazníka, v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalovaného, což nelze s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, od nichž neshledává soud v projednávané věci žádného důvodu se odchýlit, posoudit za dostatečné. Zejména se pak právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdaji žalovaného, tyto neověřil a spokojil se pouze s prohlášením žalovaného o výši jeho výdajů a o tom, že nemá jiné závazky, což ve smyslu shora cit. rozsudku Nejvyššího soudu ČR nelze považovat za splnění povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V kartě zákazníka není uvedeno, z čeho sestávají výdaje žalovaného ve výši 3 000 Kč měsíčně, zda jsou tyto včetně nákladů na bydlení či nikoli (žalovaný přitom uvádí, že bydlí v nájmu), právní předchůdce žalobkyně ani nijak neověřil tvrzení žalovaného, že nemá dluhy vůči jiným společnostem, nezabýval se ani tím, zda jsou či nejsou proti jeho osobě vedeny exekuce. Avšak právní předchůdce žalobkyně se nezabýval blíže ani příjmy žalovaného, jejich výši a tyto řádně neověřil (byť jsou uvedeny 2 zdroje příjmů žalovaného, vedle starobního důchodu není jiný zdroj příjmu nijak identifikován, a není zřejmé, zda uváděný, avšak neověřený, příjem ve výši 22 501 Kč je výše starobního důchodu či se tato částka skládá ze starobního důchodu a druhého neidentifikovaného zdroje příjmu). Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že tak zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu (§ 588 o. z.), konkrétně ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Věřitel má v případě absolutně neplatné smlouvy nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny bez jakýchkoliv poplatků, odměn, smluvních úroků aj., a to ve výši zbývající po odečtení souhrn plateb přijatých od žalovaného. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč a tento uhradil doposud celkem 5 500 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal úhradu dluhu, či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem v míře přesahující tvrzení žalobkyně, v řízení zůstal zcela pasivním. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni dosud nevrácenou část jistiny ve výši 14 500 Kč (tj. celkem poskytnutých 20 000 Kč mínus uhrazených 5 500 Kč). V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (sjednané poplatky, odměny, úroky) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.

18. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru t.č. v prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Více procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaný (požadovaný úrok a úrok z prodlení byl pro účely výpočtu procesního úspěchu ve věci kapitalizován ke dni vyhlášení rozhodnutí), kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.