21 C 233/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 53 220 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 23 220 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 220 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému následující úvěry: , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ve výši celkem 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně, který měl žalovaný splácet tak, že měl v pravidelných měsíčních splátkách hradit za minulý kalendářní měsíc přirostlý úrok. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením svoji pohledávku zesplatnila ke dni , datum, . Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty z důvodu prodlení ve výši 11 220 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil na základě skutkových zjištění učiněných z níže uvedených listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu:

5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc vždy do 30. dne v měsíci úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním kopie občanského a řidičského průkazu (listina smlouva o úvěru, kopie OP, ŘP). Žalobkyně písemně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni , datum, z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek a vyzvala jej k zaplacení celé dlužné částky do 3 dnů (listina zesplatnění spotřebitelského úvěru). Žalovaný doložil žalobkyni výpisy ze svého účtu, kdy za období únor 2023 je počáteční zůstatek 2 683 Kč, konečný zůstatek 0 Kč, za listopad 2022, prosinec 2022, leden 2023, a březen 2023 je počáteční zůstatek i konečný zůstatek záporný (výpisy z účtu). Žalovaný sdělil svůj příjem 25 393 Kč, výdaje 4 860 Kč (žádost o úvěr). Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému převodem na účet dne , datum, ve výši 9 000 Kč dne , datum, ve výši 5 000 Kč, dne , datum, ve výši 3 000 Kč, dne , datum, ve výši 1 000 Kč, dne , datum, ve výši 7 000 Kč a 5 000 Kč (listina výpis z účtu žalobkyně). Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu (listina předžalobní upomínka, podací arch).

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měla žalobkyně povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet (§ 86 zákona odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb.).

13. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).

14. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru tak jak tuto povinnost stanoví § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně k žalobě z výpisu z účtu ověřila příjem žalovaného, nicméně z předloženého výpisu z účtu se podává, že disponibilní zůstatek na účtu žalovaného je záporný ve všech doložených měsících, žalobkyně se tedy nedostatečně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného. Neověřila, jaké další závazky, v jaké výši splácí a zda je se splácením těchto v prodlení či nikoli, neověřila, jaké jsou jeho další pravidelné výdaje, jaká částka žalovanému zůstává po úhradě svých potřeb a závazků, přičemž z výpisu z účtu se podává, že naopak zůstatek na účtu je záporný. Prověření kredibility žalovaného ze strany žalobkyně ve smyslu shora cit. rozsudku Nejvyššího soudu ČR nelze považovat za splnění povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že tak zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

15. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je tak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 0 Kč. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal případnou vyšší úhradu dluhu z jeho strany nad rámec tvrzení žalobkyně o výši přijatého plnění, případně, že jeho dluh zanikl jiným zákonem předvídaným způsobem. Žalovaný však úhradu dluhu nad rámec tvrzení žalobkyně ani netvrdil, zůstal procesně zcela pasivním. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni dosud nevrácenou část jistiny ve výši 30 000 Kč (tj. celkem poskytnutých 30 000 Kč mínus celkem uhrazených 0 Kč). V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (sjednané poplatky, odměny, úroky, smluvní pokuta) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.

16. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru t.č. v prodlení.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Více procesně úspěšnou je žalovaný. Příslušenství (úrok z prodlení) pro účely posouzení procesního úspěchu ve věci soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.