21 C 284/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o 50 964,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: částku 20 964,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 075 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 423,32 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 18,17 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 50 964,28 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit vrátit spolu s poplatkem ve výši 24 332 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně, dostala se do prodlení. Žalovaná dluží na jistině 30 000 Kč, na poplatku 24 332 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci učinil na základě níže uvedených skutkových zjištění následující závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřely společnost , právnická osoba, a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru s odkazem na ust. § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky v hotovosti ve výši 30 000 Kč. Tyto se žalovaná ve smlouvě zavázala splatit v 52 splátkách, a to spolu s poplatkem ve výši 22 408 Kč představující úrok ve výši 14 914 Kč, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a úhradu za komfortní splácení ve výši 5 994 Kč (listina smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Dle článku 6.8 smluvních podmínek, je právní předchůdce žalobkyně oprávněn vyzvat dlužníka k vrácení celé dosud nesplacené jistiny, pokud dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky nebo trojnásobku první měsíční splátky a zákazník ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy neuhradí dlužné splatné splátky (listina smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru). V žádosti o spotřebitelský úvěr dne , datum, žalovaná uvedla údaje ke své osobě, druh bydlení (s rodiči), rodinný stav (svobodná), počet vyživovaných osob (žádná), zdroj příjmu (, Anonymizováno, , jméno FO, – druh pracovního poměru neuvedeno), výši příjmu (22 459 Kč), měsíční výdaje (2 000 Kč), zápůjčky u jiných společností (kolonka ne), způsob ověření uvedených údajů (uvedeno 2 výplatní pásky) (listina zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Žalovaná neuhradila ničeho (listina tabulka umoření). Dne , datum, uzavřela , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, součástí souboru postoupených pohledávek je i pohledávka žalobou uplatněná za žalovanou (smlouva o postoupení pohledávek), uvedené oznámil původní věřitel žalované dopisem ze dne , datum, (listina oznámení o postoupení pohledávek). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou (předžalobní výzva, podací lístek).

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o zápůjčce se zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

6. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalobou uplatněná pohledávka byla postoupena na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měl právní předchůdce žalobkyně povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

14. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).

15. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18).

16. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele… Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

17. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) neprověřila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tj. její schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky žalobkyni vrátit řádně a včas. Žalovaná v žádosti o úvěru uvedla, že její příjem činí 22 459 Kč (měsíc duben a květen 2022), není však zřejmé, zda a jak má zajištěn příjem i do budoucna, ze kterého by mohla splátky splácet, když žalovaná neoznačila, že by měla pracovní poměr na plný či částečný úvazek či uzavřenou dohodu o provedení práce či o pracovní činnosti (kolonka „zdroje příjmů“), pracovní smlouvu ani žalobkyni nepředložila, není tedy zřejmé, zda příjem za měsíce duben a květen měl být toliko výjimečným příjmem, když žalobkyně nijak neověřila jeho pravidelnost do budoucna. Výdaji žalované se žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy vůbec nezabývala, nezjišťovala, ani neověřovala, jaké má konkrétní výdaje, zda má dluhy vůči jiným subjektům, v jaké výši, zda jsou proti jeho osobě vedeny exekuce aj., pouze se spokojila s tvrzením, že její měsíční výdaje činí 2 000 Kč, kdy není zřejmé, zda uvedená částka má zahrnovat i výdaje na bydlení, stravu a jiné pravidelné výdaje. Žalobkyně tak zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je nutné pohlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (viz výše) a nárok žalobkyně právně posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru sníženou o již provedené platby žalované, a to bez sjednaných úroků, poplatků. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že uhradila žalobkyni nad rámec jí tvrzené částky, případně, že dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, úhradu dluhu či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem, ve výši přesahující výši tvrzenou žalobkyní, netvrdila ani neprokázala. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě částky 30 000 Kč (dlužná jistina).

18. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení za dobu předcházející, tak byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru t.č. v prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Příslušenství, které bylo předmětem žaloby, soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Více procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.