21 C 293/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o neplatnost výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná ze strany žalované žalobkyni dne , datum, je neplatná, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 25 107,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi dané žalovanou žalobkyni pro nadbytečnost. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na pozici učitel. Žalobkyně rozporuje, že žalovaná přijala opatření o snížení počtu zaměstnanců. Ve školním roce 2024/2025 byl přijat bez výběrového řízení učitel , tituly před jménem, , jméno FO, na poloviční úvazek, bylo mu přislíbeno následné rozšíření na plný úvazek a pro školní rok 2025/2026 byl jeho úvazek změněn na plný. , adresa, , které žalobkyně učila, byly otevřeny i pro školní rok 2025/2026. Hodiny, které původně vyučovala, byly nabídnuty jako nadúvazky jiným učitelům. Pro zkvalitnění výuky není vhodnější zachovat úvazek mladšího učitele než žalobkyně s , Anonymizováno, .

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že právem zaměstnavatele je realizovat organizační změny, stejně tak i právo rozhodnout o výběru nadbytečných zaměstnanců. Po ukončení pracovního poměru s žalobkyní žalovaná neuzavřela novou pracovní smlouvu s pedagogem, kterou by byl založen obdobný pracovní poměr. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí zaměstnavatele ohledně výběru nadbytečného zaměstnance.

3. Ve věci byla učiněna následující skutková zjištění a na jejich základě dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu: Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na pozici učitel na dobu neurčitou (listiny: pracovní smlouva ze dne , datum, , pracovní smlouva ze dne , datum, , oznámení o přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu ze dne , datum, ). Žalobkyně vyučovala ve školním roce 2024/2025 předměty , Anonymizováno, (listina rozvrhy hodin). Dne , datum, přijal ředitel školy žalované organizační opatření č.j. , Anonymizováno, , dle kterého hodnocením efektivity práce v rámci úseku č. , hodnota, – učitelé teorie bylo zjištěno, že počet pracovních míst překračuje potřebu výkonu práce v tomto úseku. Potřebný počet úseku k 1. 9. 202 činí , Anonymizováno, a skutečnost je , Anonymizováno, úvazku. Z tohoto důvodu ředitel školy rozhodl za účelem zvýšení efektivity práce o snížení o 1,0 úvazku, účinnost opatření se stanoví k , datum, (listina: organizační opatření ze dne , datum, ). Ke dni , datum, zaměstnávala žalovaná celkem , hodnota, zaměstnanců na pozici učitel, celkový přepočet úvazků , Anonymizováno, (listina: úvazky na pozici učitel). V průběhu července 2025 probíhala emailová komunikace mezi žalobkyní a žalovanou ohledně skladby úvazku žalobkyně pro školní rok 2025/2026, žalobkyně vyslovila nesouhlas s výukou předmětů: , Anonymizováno, (listina: emailová komunikace). Dne , datum, dala žalovaná žalobkyni výpověď s odůvodněním, že v důsledku organizačního opatření č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, se žalobkyně stala nadbytečnou (listina: výpověď ze dne , datum, ), současně sdělila žalobkyni, že jí s účinností od , datum, nemůže přidělovat práci dle sjednané pracovní smlouvy z důvodu překážky na straně zaměstnavatele (listina: oznámení ze dne , datum, ). Žalobkyně vystudovala obor , Anonymizováno, na , adresa, (listina: vysvědčení o státní závěrečné zkoušce), dále doplňující pedagogické studium , Anonymizováno, listina: vysvědčení o pedagogické způsobilosti), absolvovala program , Anonymizováno, (listina: osvědčení). Zaměstnanec žalované , tituly před jménem, , jméno FO, byl přijat do pracovního poměru u žalované na úvazek 0,5 pro akademický rok 2024/2025, pracovní smlouva byla podepsána v srpnu a následně dne , datum, došlo ke změně pracovní smlouvy rozšířením úvazku na 1,0 (shodná tvrzní účastníků). , tituly před jménem, , jméno FO, vyučoval ve školním roce 2025/2026 předměty: , Anonymizováno, (listina: přehled hodin učitele , jméno FO, ). Krajský úřad pro Olomoucký kraj, odbor školství a mládeže, k podnětu žalobkyně provedl šetření u žalované, provedeným šetřením nebyly zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly diskriminačnímu jednání žalované, bylo zjištěno, že žalovaná postupovala při stanovení úvazku žalobkyně v dobré víře s cílem zajistit ji plný pracovní úvazek pro rok 2025/2026, k podnětu žalobkyně bude u žalované provedena mimořádná kontrola hospodaření školy (sdělení Krajského úřadu pro Olomoucký kraj ze dne , datum, ). , právnická osoba, k podnětu žalobkyně realizovala u žalované inspekční činnost, část podnětu byla postoupena Státnímu úřadu inspekce práce, , právnická osoba, a Olomouckému kraji (listina: sdělení ČSI ze dne , datum, , oznámení o přijetí podnětu ze dne , datum, ). Oblastní inspektorát práce provedl šetření u žalované, nebylo zjištěno porušení v oblasti dodržování povinností na úsecích rovného zacházení, vytváření příznivých pracovních podmínek ze strany vedoucích zaměstnanců, odměňování, ochrany osobních práv zaměstnance (listina: protokol o kontrole ze dne , datum, ).

4. Svědek , jméno FO, , zaměstnanec na pozici zástupce ředitele u žalované, vypověděl, že v roce 2025 odešli do důchodu tři učitelé, tři noví učitele byli přijati, a to pan , jméno FO, na výuku , Anonymizováno, , paní , jméno FO, pro výuku , Anonymizováno, , paní , jméno FO, pro výuku , Anonymizováno, . Změny spočívající v odchodu několika učitelů do důchodu ztěžovaly sestavování rozvrhů hodin pro školní rok 2025/2026 a dělení jednotlivých vyučovnaých předmětů mezi stávající učitele. Dále byl v průběhu roku 2025 rozvázán pracovní poměr s učitelem , Anonymizováno, , který vyučoval , Anonymizováno, . V květnu 2026 se z mateřské dovolené vrátila zaměstnankyně , Anonymizováno, , a to na úvazek , Anonymizováno, . , jméno FO, byl přijat v roce 2024 na poloviční úvazek ve školním roce 2024/2025, tento mu byl v roce 2025 změněn na plný úvazek. Nyní ve školním roce 2025/2026 částečně vyučuje předměty, které učila i žalobkyně, vyučuje převážně praxi a technické předměty, jedná se o absolventa , Anonymizováno, a absolventi této univerzity jsou oprávněni vyučovat odborné zemědělské předměty. Sestavování rozvrhů na školní rok 2025/2026 byl složitý proces, několik učitelů odešlo do důchodu, bylo třeba seskládat mezi stávající učitele výuku jednotlivých předmětů. Žalovaná sestavila nejprve úvazek pro žalobkyni, avšak ta odmítla výuku přidělených teoretických předmětů, jednalo se o teoretické předměty, které může vyučovat každý absolvent , Anonymizováno, univerzity s pedagogickým vzděláním. Při sestavování rozvrhů následně vyplynulo, že je možné sestavit rozvrhy tak, že se personálně i finančně ušetří. , jméno FO, svědek hodnotí jako učitele, který pracuje s moderními učebními metodami, používá při výuce elektroniku, účastní se vzdělávacích stáží, naopak výuku žalobkyně hodnotí jako statickou, založenou na diktování, což bylo žalované vytýkáno ze strany školní inspekce.

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádná relevantní skutková zjištění.

6. Důkaz výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , jímž měla být prokázána skutková tvrzení o jeho přijetí na poloviční úvazek pro rok 2024/2025 a rozšíření na plný úvazek v roce 2025/2026, neboť tato skutková tvrzení byla prokázaná jinými již provedenými důkazy (listina úvazky učitelů, výpověď svědka , Anonymizováno, ), i sama žalovaná potvrdila v rámci svých skutkových tvrzeních, že úvazek tohoto učitele byl rozšířen na plný úvazek v červenci 2025, mezi účastníky nebyla sporná skutečnost, že žalovaná uzavřela s tímto zaměstnancem pracovní poměr od , datum, (úvazek , Anonymizováno, ) a že tento následně změnila (navýšením na úvazek , Anonymizováno, ).

7. Dle § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce.

8. Platnost výpovědi z pracovního poměru je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo takové jednání učiněno. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zák. práce patří to, že o snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce přijal zaměstnavatel rozhodnutí, že se konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a že je tu příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě a jen v důsledku takového rozhodnutí nadbytečným. Zákon uvedeným způsobem umožňuje, aby zaměstnavatel reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel, soud není oprávněn rozhodnutí zaměstnavatele v tomto směru přezkoumávat (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2441/2020, shodně 21 Cdo 54/2007). Rozhodující je jaký měl být stav pedagogických zaměstnanců ke dni účinnosti organizační změny, tj. v konkrétním případě k 1. 9. 2025 (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 54/2007).

9. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná rozhodla prostřednictvím opatření ředitele školy o snížení pracovního úvazku za účelem zvýšení efektivnosti o 1,0 úvazku. V řízení bylo zjištěno, že k , datum, byl stav zaměstnanců u žalované snížen oproti předchozímu akademickému roku o 1,0 úvazku. V červenci 2025 došlo ke změně pracovního poměru učitele , tituly před jménem, , jméno FO, , a to navýšením o 0,5 úvazku. Žalovaná mohla i za situace, kdy v předchozím školním roce 2024/2025 přijala a následně v červenci 2025 rozšířila pracovní úvazek zaměstnance , tituly před jménem, , jméno FO, následně přistoupit k organizační změně spojené se snížením stavu zaměstnanců, jestliže se teprve následně ukázalo, že v důsledku vývoje potřeb výuky, skladby vyučovaných předmětů, personálního zajištění a výhledu na další školní rok již nadále nepotřebuje dosavadní počet pedagogických pracovníků v dotčeném okruhu. Sama skutečnost, že zaměstnanec , tituly před jménem, , jméno FO, nastoupil před podáním výpovědi žalobkyni, proto neprokazuje neplatnost výpovědi ani neznamená, že žalovaná byla povinna ukončit pracovní poměr právě s tímto zaměstnancem. Sestavování rozvrhů a skladby vyučovaných předmětů jednotlivým učitelům popsal svědek , tituly před jménem, , jméno FO, . Ten popsal, že bylo třeba rozdělit předměty vyučované učiteli, jejichž pracovní poměr v průběhu roku 2025 zanikl, mezi stávající zaměstnance, což oproti předchozím školním rokům sestavování vyučovacích rozvrhů komplikovalo. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že výběr konkrétního zaměstnance, který se v důsledku organizační změny stane nadbytečným, přísluší zásadně zaměstnavateli a soud tento výběr sám o sobě nepřezkoumává (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3446/2006 či rozhodnutí výše citovaná). Rozhodující je, zda žalovaná skutečně přijala organizační změnu ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce a zda v jejím důsledku odpadla potřeba práce žalobkyně v rozsahu jejího pracovního zařazení. Ani případná možnost přidělovat žalobkyni jinou práci sama o sobě platnosti výpovědi nebrání, neboť zaměstnavatel není povinen před podáním výpovědi vyčerpat všechny alternativy dalšího pracovního uplatnění zaměstnance, jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1628/2017. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala rozhodnutí (organizační opatření ze dne , datum, ) ohledně snížení počtu zaměstnanců, a to o 1,0 úvazku učitele teorie. Dále bylo zjištěno, že v důsledku přijetí tohoto rozhodnutí, v jehož důsledku byl snížen úvazek o 1,0 učitele teorie, se stala žalobkyně pro zaměstnavatele nadbytečným, přičemž byla zjištěna příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami. Svědek , jméno FO, vypověděl, že předměty vyučované zaměstnancem , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyní se shodovaly toliko částečně, , tituly před jménem, , jméno FO, vyučuje převážně praxi. Žalovaná tedy prokázala, že zaměstnanec , jméno FO, byl do rozvrhu hodin zařazen s ohledem na potřebu výuky jím vyučovaných předmětů a že organizační změna následně dopadla na okruh práce, v němž působila žalobkyně. Z pouhého časového sledu těchto personálních kroků dovozovat účelovost postupu žalované. Nadto zaměstnanec , jméno FO, byl nastoupil do pracovního poměru k žalované již pro rok 2024/2025, t.č. na poloviční úvazek, a v červenci 2025 (tj. v kalendářním měsíci předcházejícím přijatému rozhodnutí o snížení stavu zaměstnanců) byl jeho pracovní poměr změněn navýšením o 0,5 úvazku. Přijaté organizační opatření ze dne , datum, snižovalo počet zaměstnanců u žalované o 1,0 úvazku, nikoli o 0,5 úvazku. Důvod k výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce je dán rovněž v případě, že odpadne byť jen část pracovní náplně zaměstnance, který tak přestal být ve svém pracovním úvazku vytížen (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 262/2012). Rozhodující je jaký měl být stav pedagogických zaměstnanců ke dni účinnosti organizační změny, tj. k , datum, , přičemž v řízení bylo zjištěno, že k tomuto dni odpovídal počet stavu zaměstnanců přijatému organizačnímu opatření ředitele školy. Žalovaná uvedeným rozhodnutím přistoupila k regulaci počtu svých zaměstnanců a jejich kvalifikačnímu složení, kdy snížení o 1,0 úvazku zaměstnance odpovídalo její potřebě složení zaměstnanců a zvýšení efektivity práce, na tom ničeho nemění ani skutečnost, že někteří zaměstnanci měli přiděleno 21,5 vyučovacích hodin, neboť tímto způsobem žalobkyně rozložila mezi stávající zaměstnance skladbu výuky tak, aby to odpovídalo jejím potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel, soud není oprávněn rozhodnutí zaměstnavatele v tomto směru přezkoumávat (viz shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Žaloba proto nebyla shledána důvodnou, z tohoto důvodu byla zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby po 3 700 Kč (převzetí věci, vyjádření k žalobě, písemné vyjádření ve věci ze dne , datum, , účast u dvou jednání soudu) dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.; dále náhrada pěti paušálních náhrad po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb; dále DPH ve výši 21 % z odměn a náhrad (tj. z částky 20 750 Kč = 4 357,50 Kč), neboť právní zástupce žalované je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení: 25 107,50 Kč.

11. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní.