21 C 315/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 40 845,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč ve výši 15% ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 15 845,36 Kč, úrok z prodlení z částky 40 845,36 Kč ve výši 15% ročně od datum do datum, úrok z prodlení z částky 15 845,36 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 465,15 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výroku uvedené s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (společnost právnická osoba) s žalovanou uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za uzavření smlouvy 15 845,36 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smluvně dne datum.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavila.

3. Soud učinil na základě skutkových zjištění učiněných z níže uvedených listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum byla mezi společností právnická osoba (dále také jen„ věřitel“) a žalovanou uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr do výše 25 000 Kč, a to následující formou: ve výši 9 571,87 Kč splacením refincováním předchozího úvěru žalované, ve zbývající výši převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do datum v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 15 845,36 Kč. Totožnost žalované byla ověřena zasláním SMS kódu (zjištěno z listiny smlouva o úvěru, formulář pro standartní informace). Peněžní prostředky byly zaslány žalované převodem na účet dne datum ve výši 15 428,13 Kč (zjištěno z listiny potvrzení o platbě). Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dluhu (zjištěno z listiny předžalobní upomínka ze dne datum, podací lístek). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou dne datum, postoupení bylo oznámeno žalované přípisem ze dne datum (zjištěno z listin oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek, smlouva o postoupení pohledávek).

4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. schopnost žalované splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru tak jak tuto povinnost stanoví § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalované, a tyto věrohodným způsobem i ověřila. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Žalobkyně netvrdila, zda a jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost žalované ověřila, neunesla v tomto směru jak břemeno tvrzení, tak ani břemeno důkazní. Neúčasti u jednání se pak zbavila možnosti být poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.

11. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je tak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 0 Kč, je tedy její povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši zbývající 25 000 Kč. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že uhradila žalobkyni nad rámec jí tvrzené částky, případně, že její dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, úhradu dluhu či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem, ve výši přesahující výši tvrzenou žalobkyní, netvrdila ani neprokázala.

12. Dále bylo uloženo žalované zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení nastává k výzvě věřitele. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku, dochází následující den k prodlení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 871/2005). S ohledem na zaslání předžalobní výzvy bylo ve smyslu ust. § 573, § 1959 písm. e), § 607 občanského zákoníku přiznáno právo na úrok z prodlení od 5. 9. 2023.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle poměrů úspěchu ve věci. Náklady žalobkyně ve výši 4 221 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 043 Kč, odměny advokáta ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, DPH ve výši 378 Kč z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. V dané věci činí rozdíl procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně 11,02 % (úspěch mínus neúspěch, tj. 55,51 % – 44,49 %). Pro účely výpočtu úspěchu ve věci soud žalobou uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 4 221 Kč, z toho 11,02 % činí částku 465,15 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.