21 C 339/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 60 874,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 281,27 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozhodnutí soudu právní moci, až do úplného zaplacení dlužné částky, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 34 560,98 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 032,11 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 29 622,18 Kč ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 874,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 042 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 0,93 % denně. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě náhledu do databází a na základě informací získaných od dlužníka, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč. Podle žalobkyně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný na dlužnou jistinu uhradil jen 17 042,27 Kč. Předmětem žalobního nároku je dlužná část jistiny ve výši 27 999,65 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 28 220,07 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 544,23 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno Anonymizováno“ ve výši 91,50 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši 962,80 Kč, poplatek na službu „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno“ ve výši 24 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 032,11 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 29 622,18 Kč ve výši 12 % p. a. od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok v části smluvního úroku ve výši 0,93 % denně podle jeho vyjádření značně přesahuje zákonný limit. Žalovaný rovněž požádal o stanovení splátek, přičemž uvedl, že by byl schopen splácet 700 Kč měsíčně. Žalovaný tvrdil, že uvedenou úvěrovou smlouvu uzavřel, snažil se něco uhradit. Již dříve měl nějaké úvěry, které se snažil splácet, ale dostal se do závislosti se sázením, což vyústilo ve vyhledání odborné pomoci a dvojí nastoupení tříměsíční léčby závislostí. Žalovaný dále tvrdil, že byl tři měsíce na nemocenské a měl nízký příjem, ze kterého nebyl schopen úvěr hradit. V současné době je žalovaný zaměstnaný s měsíčním příjmem cca 25 000 Kč, na bydlení vynaloží měsíčně cca 10 000 Kč a splácí další úvěry u Anonymizováno (cca 1 600 Kč měsíčně), právnická osoba (cca 2 000 Kč měsíčně), Anonymizováno’Anonymizováno Anonymizováno (cca 1 200 Kč měsíčně) a Anonymizováno Anonymizováno (cca 3 900 Kč měsíčně). Žalovaný uzavřel, že se snaží svoji situaci s dluhy řešit a stále dochází na ambulantní doléčování psychického stavu.

3. Žalobkyně doplnila podanou žalobu ohledně svého tvrzení stran prověřování úvěruschopnosti žalovaného, kdy uvedla, že posuzování úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. Při tomto posouzení vycházela žalobkyně z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 25 000 Kč, který podle žalobkyně umožňoval bezproblémové splácení poskytnutého úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému prověřovala jeho finanční situaci rovněž náhledem do bankovních údajů žalovaného, přičemž soudu předložila výpis z jeho běžného účtu od společnosti Anonymizováno. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 21 760,73 Kč a později souhlasila, aby žalovaný splácel dlužnou částku v měsíčních splátkách po 3 000 Kč pod ztrátou výhody splátek.

4. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, resp. nevznesli námitky ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně se žalovaným dne datum sjednali smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota jejíž nedílnou součástí jsou mj. všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 43 800 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně žalobkyni splácet v pravidelných denních splátkách. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na datum, RPSN při čerpání celého kreditního rámce činí 1 438,88 % (listiny smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky, předpis denních splátek). Žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na jeho bankovní účet č. č. účtu dne datum (autorizace ověření totožnosti) a dále z kopie jeho občanského průkazu (kopie OP žalovaného). Žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu částky 11 000 Kč a 6 000 Kč dne datum; částky 2 000 Kč, 3 000 Kč, 5 000 Kč a 7 000 Kč dne datum; částky 5 000 Kč a 6 000 Kč dne datum, částku 18 Kč dne datum a částku 24 Kč dne datum, celkem tedy částku 45 042 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpis z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za dobu od datum do datum). Před poskytnutím úvěru prováděla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž vycházela z výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 44 660 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ve výši 10 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky ve výši 1 000 Kč, výše dalších nezbytných výdajů ve výši 1 500 Kč, rezervy pro výdaje ve výši 500 Kč a disponibilního příjmu ve výši 12 500 Kč (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně). Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně k dispozici rovněž výpis z bankovního účtu žalovaného, ze kterého se podává, že žalovaný minimálně v posledním měsíci před uzavřením předmětné smlouvy se žalobkyní (tedy v období od datum do datum) čerpal z řady úvěrů a půjček u jiných společností částku 45 000 Kč, přičemž jen v uvedeném měsíci zaplatil ve více než čtyřiceti transakcích s poznámkou „sazka.cz“ částku přesahující 120 000 Kč. Z výpisu z účtu se dále podává, že žalovaný v uvedeném měsíci sázel i u jiných společností a obdobným způsobem nakládal se svými financemi i v období předcházejícím výše uvedenému měsíci (Výpis z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za dobu od datum do datum). Žalovaný žalobkyni uhradil na předmětný úvěr částku 21 760,73 Kč (Žalovaný nerozporoval). Dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalovanému „vypovězení smlouvy o půjčce s okamžitou platností“ z důvodu nehrazení závazků žalovaného (Oznámení o vypovězení smlouvy z datum). Dne datum zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum a potvrdenie o podaji doporučenej zásilky).

6. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný se dne datum dohodli na obsahu smlouvy, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 45 042 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 0,933 % denně (tj. 340,545 % ročně). Žalovaný na uvedený úvěr uhradil 21 760,73 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně nahlédla do historie bankovního účtu žalovaného, ze kterého se podává, že žalovaný dlouhodobě čerpal řadu jiných úvěrů a půjček, přičemž tyto finanční prostředky používal k sázení, a to v částkách, které mnohanásobně přesahovaly jeho pravidelné měsíční příjmy. Žalobkyně však tyto skutečnosti vyplývající z historie bankovního účtu žalovaného zjevně nebrala v potaz při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

10. Podle § 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval citovaná zákonná ustanovení a po právním posouzení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

20. Ačkoli žalovaný částečně uznal nárok žalobkyně, soud nevydal rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř., když shledal, že jde o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír, neboť úvěrová smlouva mezi účastníky byla uzavřena v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 o. s. ř.), ke kterým je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud však dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

22. Přestože žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že před poskytnutím úvěru žalovanému řádně prověřovala jeho úvěruschopnost, přičemž žalovaného lustrovala v řadě databází (NRKI, BRKI, IR, CEE), nepředložila žalobkyně soudu výsledky těchto lustrací, přestože má podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost tyto dokumenty uchovávat. Žalobkyně naopak soudu předložila výpis historie transakcí z bankovního účtu žalovaného, ze kterého se jednoznačně podává, že žalovaný v době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy opakovaně čerpal řadu jiných úvěrů a zápůjček, přičemž tyto finanční prostředky používal k sázení, a to v částkách, které mnohanásobně přesahovaly jeho pravidelné měsíční příjmy. Výše ověřených pravidelných příjmů žalovaného a výše jeho pravidelných měsíčních výdajů na půjčky, které žalobkyně uvedla ve svém výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného (a které tak zjevně uvažovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného) neodpovídají skutečnostem zjistitelným na první pohled z výpisu historie transakcí z bankovního účtu žalovaného předloženého soudu žalobkyní. Žalobkyně tedy podle skutkových zjištění soudu před poskytnutím úvěru žalovanému skutečně prováděla jisté posouzení jeho úvěruschopnosti, které však v žádném případě nelze označit za řádné, když předložený výpis historie transakcí z bankovního účtu žalovaného již na první pohled vzbuzuje pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet nový úvěr i úvěry již dříve čerpané.

23. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pro nadbytečnost se tedy soud nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku, ačkoli sjednaný úrok ve výši 0,933 % denně (tj. 340,545 % ročně) se již na první pohled jeví jako zjevně rozporný s dobrými mravy.

24. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 45 042 Kč. Podle žalobkyně jí žalovaný uhradil celkem částku 21 760,73 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal jinou výši úhrady, soud proto podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku uložil uhradit žalobkyni zbývající nevrácenou částku ve výši 23 281,27 Kč.

26. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku, sjednaných poplatků a smluvní pokuty. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že je schopen žalobkyni dlužnou částku splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 700 Kč, avšak přes výzvu soudu nedoložil svou majetkovou situaci, ze které by soud mohl při stanovení splatnosti vyjít. Žalobkyně ve svém následném vyjádření akceptovala splacení dlužné částky formou splátek, avšak požadovala stanovení výše splátek částkou 3 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.

28. Soud při zvážení kritérií pro povolení splátek dovozených judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) stanovil výši pravidelných měsíčních splátek částkou 2 000 Kč, když dospěl k závěru, že taková výše splátek neodporuje zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností účastníků, přičemž při dodržení stanovených splátek dojde k úhradě celého dluhu v průběhu jednoho roku. Soud tedy podle § 160 o. s. ř. uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 23 281,27 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč pod ztrátou výhody splátek (kdy v případě prodlení s úhradou, byť jedné splátky, a to i částečně, se stane splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky).

29. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný dosud nedostal do prodlení s úhradou částky 23 281,27 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka); soud proto výrokem II. tohoto rozsudku zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

30. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.