21 C 58/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do , datum, a úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 214,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 15 % od poskytnutí jistiny.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud ve věci učinil na základě skutkových zjištění z listin, které jsou obsahem spisu, následující závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, . a žalovaný smlouvu o úvěru č. , hodnota, s odkazem na ust. § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti žalovaný ve smlouvě potvrdil. Tyto se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 14 splátkách, a to spolu s náklady úvěru ve výši 12 272 Kč představující úrok ve výši 1 444 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, náklady za vyhodnocení případu ve výši 1 378 Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč (listina smlouva o úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného, informace pro spotřebitele, ujednání o zpracování osobních údajů). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou do , datum, s příjmem 6 014 Kč měsíčně, jeho výdaje jsou 3000 bydlení a energie, 2 000 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, žije v nájmu, doložil pracovní smlouvu se zaměstnavatelem , právnická osoba, ., výplatní pásky za červenec až září 2017 (listina žádost o úvěr, pracovní smlouva, výplatní pásky). Dne , datum, uzavřely , právnická osoba, . jako postupitel a společnost , právnická osoba, jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, součástí souboru postoupených pohledávek je i pohledávka žalobou uplatněná za žalovaným. Dne , datum, uzavřely společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, součástí souboru postoupených pohledávek je i pohledávka žalobou uplatněná za žalovaným (listina smlouva o postoupení pohledávek). Právní zástupce společnosti , právnická osoba, vyzval písemně dne , datum, žalovaného k zaplacení dlužné částky (předžalobní výzva, podací lístek). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, a , datum, (předžalobní výzva, podací lístek).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

9. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalobou uplatněná pohledávka byla postoupena na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měl právní předchůdce žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

13. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).

14. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele…Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

16. Právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neprověřil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o úvěru, žádost o poskytnutí úvěru, v níž žalovaný uvedl informace o svém příjmu (zaměstnání, jeho trvání, výši mzdy), tyto informace také doložil. Právní předchůdce žalobkyně se však při uzavření smlouvy nezajímal nijak blíže o výdaje žalovaného, spokojil se pouze s jeho tvrzením, že jeho měsíční výdaje dosahují v celkovém souhrnu 5 000 Kč (byť žalovaný jako druh svého bydlení uváděl nájem), nezabýval se posouzením, zda žalovaný splácí i jiné úvěry či půjčky, zda jsou proti němu vedeny exekuce, případně jaká celková částka je v těchto vymáhána, výše výdajů žalovaného není nijak doložena., což nelze s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, od nichž neshledává soud v projednávané věci žádného důvodu se odchýlit, posoudit za dostatečné. Zejména se pak právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala výdaji žalovaného, tyto neověřila, nijak se nezabývala otázkou, zda žalovaný splácí úvěry u jiných společností, v jaké výši, zda jsou proti němu vedeny exekuce, jaká celková částka je vymáhána, což ve smyslu shora cit. rozsudku Nejvyššího soudu ČR nelze považovat za splnění povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že tak zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu (§ 588 o. z.), konkrétně ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Věřitel má v případě absolutně neplatné smlouvy nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny bez jakýchkoliv poplatků, odměn, smluvních úroků aj., a to ve výši zbývající po odečtení souhrn plateb přijatých od žalovaného. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal případnou vyšší úhradu dluhu z jeho strany nad rámec tvrzení žalobkyně o výši přijatého plnění, případně, že jeho dluh zanikl jiným zákonem předvídaným způsobem. Žalovaný však úhradu dluhu nad rámec tvrzení žalobkyně ani netvrdil, zůstal procesně zcela pasivním. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni dosud nevrácenou část jistiny ve výši 15 000 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, včetně úroku z prodlení od data ve výroku uvedeného, a to v procentní výši žalobkyní požadované. Pohledávka z bezdůvodného obohacení je splatná k výzvě věřitele, úrok z prodlení tak byl přiznán od první prokazatelně odeslané výzvě k zaplacení dluhu (za užití ust. § 573, § 1959, § 607 občanského zákoníku). Ve zbývající části (sjednaný úrok) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Více procesně úspěšnou tak byla žalobkyně, rozdíl procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 10,74 % (55,37 % mínus 44,63 %). Příslušenství pro účely posouzení procesního úspěchu ve věci soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Náklady řízení žalobkyně činí výši 2 000 Kč (z toho 10,74 % činí 214,80 Kč) a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, nákladů právního zastoupení (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) po 300 Kč, hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) Jelikož dle údajů v návrhu (oddíl D) není zástupce žalobce plátce DPH, nebyla náhrada za DPH přiznána. , adresa, plnění nákladů řízení (výrok III.) je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.