21 C 71/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované Adresa žalované o 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 7 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 250 Kč za období od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 300 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem kapitalizovaným částkou 2 250 Kč, a to nejpozději do datum. Podle žalobkyně žalovaná úvěr neuhradila, a proto po žalované požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 7 250 Kč od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 300 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

3. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, resp. nevznesli proti tomu námitky ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně se žalovanou dne datum vyjádřily vůli uzavřít rámcovou smlouvu o úvěru (Rámcová smlouva o úvěru č. hodnota). Dne datum proběhla mezi účastníky e-mailová komunikace ohledně uzavření smlouvy o úvěru (e-mailová komunikace ze dne datum), která vyústila v oboustranný projev vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit do datum a zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 365 % p. a. (v částce 2 250 Kč), RPSN činí 2 018,67 % (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná téhož dne zaslala žalobkyni k její výzva potvrzovací platbu ve výši 1 Kč (e-mail žalobkyně ze dne datum ve Anonymizováno:Anonymizováno hod., detail platby právnická osoba, potvrzení o platbě právnická osoba). Před podpisem smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou, výpisů z lustrací v databázi NRKI, výplatních pásek žalované, výpisů z bankovního účtu žalované, a telefonického hovoru se žalovanou, přičemž žalobkyně uvažovala průměrný měsíční příjem žalované ve výši cca 45 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 17 až 18 000 Kč, závazky žalované ve výši 1 260 Kč, výdaje na ošacení ve výši 2 000 Kč, výdaje na sport a volnočasové aktivity ve výši 0 Kč (Záznam telefonického hovoru, Čestné prohlášení žalované, dokument popisující provedené posouzení úvěruschopnosti žalované). Z výpisu z lustrace žalované v NRKI se podává scoring žalované na stupni D, tedy nejhorší možný výsledek, kdy je žalovaná podle této databáze ještě úvěruschopná. Z výpisu se dále podává, že žalovaná byla před poskytnutí předmětného úvěru v minulosti celkem 18krát v prodlení s hrazením svých finančních závazků a pouze dvakrát splatila dříve čerpané úvěry řádně. Žalovaná bylo rovněž v minulosti před poskytnutím předmětného úvěru v insolvenci (výpis z lustrace NRKI). Čistý příjem žalované činil v srpnu 2022 částku 44 708 Kč a v září 2022 částku 47 066 Kč (výplatní pásky žalované). V červenci 2022 činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalované částku -50 012,34 Kč a konečný zůstatek částku -49 602,69 Kč, přičemž na bankovním účtu žalobkyně byly uskutečněny příchozí a odchozí platby v celkové částce přesahující 130 000 Kč, žalovaná přitom čerpala kontokorent v částce 49 601,69 Kč z celkového úvěrového rámce 50 000 Kč. Příjmy žalované v uvedeném období byly tvořeny zejména její mzdou ve výši 50 780 Kč a dále čerpáním řady dalších půjček a úvěrů (výpis z bankovního účtu žalované za červenec 2022).V srpnu 2022 činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalované částku -49 602,69 Kč a konečný zůstatek částku -49 922,67 Kč, přičemž na bankovním účtu žalobkyně byly uskutečněny příchozí a odchozí platby v celkové částce přesahující 145 000 Kč, žalovaná přitom čerpala kontokorent v částce 49 919,67 Kč z celkového úvěrového rámce 50 000 Kč. Příjmy žalované v uvedeném období byly tvořeny zejména její mzdou ve výši 47 355 Kč a dále čerpáním řady dalších půjček a úvěrů (výpis z bankovního účtu žalované za srpen 2022). V září 2022 činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalované částku -49 922,67Kč a konečný zůstatek částku -49 098,47 Kč, přičemž na bankovním účtu žalobkyně byly uskutečněny příchozí a odchozí platby v celkové částce přesahující 77 000 Kč, žalovaná přitom čerpala kontokorent v částce 48 763,30 Kč z celkového úvěrového rámce 50 000 Kč. Příjmy žalované v uvedeném období byly tvořeny zejména její mzdou ve výši 43 708 Kč a dále čerpáním řady dalších půjček a úvěrů (výpis z bankovního účtu žalované za září 2022). Z výpisu z bankovního účtu žalované předloženého přímo právnická osoba se podávají shodná skutková zjištění jako z výše uvedených výpisů předložených žalovanou a dále skutečnost, že dne datum byla na bankovní účet žalované připsána částka 5 000 Kč od žalobkyně (přehled pohybů na bankovním účtu žalované v období od datum do datum). Dne datum zaslala žalobkyně na bankovní účet žalované částku 5 000 Kč (potvrzení o platbě právnická osoba). Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala o úhradu úvěru (seznam zpráv pro klienta) a dne datum žalované sdělila, že vymáhání úvěru bylo předáno inkasní agentuře (e-mail ze dne datum). Dne datum vyhotovila zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalované (předžalobní výzva), kterou žalované zaslala prostřednictvím e-mailu i právnická osoba (e-mail ze dne datum, podací arch).

5. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovanou dne datum vyjádřily vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit do datum a zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 365 % p. a. (v částce 2 250 Kč), RPSN činí 2 018,67 %. Před podpisem smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou, výpisů z lustrací v databázi NRKI, výplatních pásek žalované, výpisů z bankovního účtu žalované, a telefonického hovoru se žalovanou, přičemž žalobkyně zjevně nevzala v potaz, že skutečné měsíční výdaje žalované dlouhodobě násobně převyšují její příjmy, žalovaná měla dlouhodobě vyčerpaný kontokorent na svém bankovním účtu v prakticky plné výši a své výdaje dlouhodobě financovala čerpáním řady dalších úvěrů a půjček. Dne datum zaslala žalobkyně na bankovní účet žalované částku 5 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum do datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval citovaná zákonná ustanovení a po právním posouzení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav a s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. V prvé řadě soud dospěl k závěru, že žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá podle § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytoval úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

16. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

17. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně. Přestože žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že před poskytnutím úvěru žalované prověřovala její úvěruschopnost, a tuto skutečnost doložila řadou listinných důkazů, dospěl soud k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedené žalobkyní nelze považovat za řádné. Žalobkyně správně zjistila příjem žalované, který řádně ověřila výplatními páskami a výpisem z jejího bankovního účtu, avšak zjevně nevzala v potaz, že skutečné měsíční výdaje žalované dlouhodobě násobně převyšují její příjmy, žalovaná měla dlouhodobě vyčerpaný kontokorent na svém bankovním účtu v prakticky plné výši a své výdaje dlouhodobě financovala čerpáním řady dalších úvěrů a zápůjček. Z výpisu NRKI se pak podává, že žalovaná již v minulosti byla v insolvenci, přičemž dále opakovaně čerpala úvěry a půjčky, které řádně nesplácela. Úvaha žalobkyně o tom, že žalovaná pravidelně prováděla výběry z bankomatu, a to minimálně ve výši 20 000 Kč za měsíc, což podle žalobkyně mělo tvořit dostatečnou rezervu na splácení nepředvídatelných nákladů, pak podle soudu vůbec nereflektuje realitu, když žalobkyně zaměňuje pravidelné měsíční výdaje za finanční rezervu. Za takové situace nelze posuzování úvěruschopnosti žalované provedené žalobkyní považovat za řádné.

18. Pokud poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by dostál své povinnosti předem řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie např. ve svém rozsudku ze dne datum ve věci C-679/18. Soud se musí z úřední povinnosti, i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu (§ 588 o. z.).

19. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni poskytnutý úvěr řádně splatit. Předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je tedy absolutně neplatná, a to v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem.

20. Pro nadbytečnost se soud již nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku z důvodu výše sjednaného smluvního úroku, ačkoli výše smluvního úroku ve výši 365 % ročně (při RPSN ve výši 2 018,67 %), se již na první pohled jeví rovněž jako zjevně rozporná s dobrými mravy.

21. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

22. Je-li smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatnou, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované částku 5 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o případné platby žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na předmětný úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní a netvrdila ani neprokázal jinou výši úhrady žalobkyni. Soudu tedy vyšel z tvrzení žalobkyně, a uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou částku 5 000 Kč podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaného smluvního úroku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaná je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní a ke svým platebním možnostem neuvedla ničeho, soud proto určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaná dosud nedostala do prodlení s úhradou částky 5 000 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka); soud proto výrokem II. tohoto rozsudku zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

25. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.