21 C 76/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 134,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6 334,18 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 12 134,18 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 134,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 800 Kč. Strany si sjednaly poplatek za uzavření smlouvy 6 334,18 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr do data splatnosti nevrátil. O platební schopnosti žalovaného hradit úvěr neměl právní předchůdce žalobkyně pochybnosti, neboť byl lustrován ve veřejně dostupných databázích. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.

2. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud učinil na základě skutkových zjištění učiněných z níže uvedených listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, . (dále také jen „věřitel“) a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 5 800 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku jednorázově vrátit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 334,18 Kč před slevou. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním SMS kódu (zjištěno z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, , z listiny Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému převodem na účet ve výši 5 800 Kč dne , datum, (zjištěno z listiny Potvrzení o platbě ze dne , datum, ). Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dluhu (zjištěno z listiny Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z listiny Podací lístek – Dopis online ze dne , datum, ). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou dne , datum, , postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne , datum, (zjištěno z listin Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z listiny Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z listiny Podací lístek – Dopis online ze dne , datum, ).

4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 2399 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Dle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Po zhodnocení skutkového stavu a aplikaci výše uvedených zákonných ustanovení dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tuto povinnost stanoví zákon. Právní předchůdce žalobkyně neměl dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem ani neověřil. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je tak dle § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Žalobkyně toliko v obecné rovině tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila, uvedené však není dostatečným posouzením úvěruschopnosti ve smyslu shora citovaného.

15. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je třeba vypořádat dle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 800 Kč. Z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaný žalobkyni cokoliv plnil. Žalovaný tak má povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši plnění žalobkyně, tedy ve výši 5 800 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil žalobkyni něco nad rámec jí tvrzené částky, případně, že jeho dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, úhradu dluhu či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem ve výši přesahující výši tvrzenou žalobkyní netvrdil ani neprokázal.

16. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit dosud nevrácenou jistinu ve výši 5 800 Kč, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru prozatím v prodlení.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnější je žalovaný. Požadované příslušenství pohledávky soud pro účely výpočtu úspěchu ve věci kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, soud proto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.