21 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 60 871,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 795 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 1 076,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 550,03 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 345,03 Kč za období od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 9 526,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výroku uvedené s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 3 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 57,99 % ročně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila minimální měsíční splátku splatnou dne , datum, . Žalobkyně proto žalovanou opakovaně upomínala o úhradu dlužných, což žalovaná neučinila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Podanou žalobou se tak žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 59 795 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, smluvního úroku ve výši 57,99 % ročně z jistiny za období od , datum, do , datum, kapitalizovaného částkou 8 550,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 345,03 Kč za období od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částky 1 076,31 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za 18 dní jako období ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění a na jejich základě závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovanou prostřednictvím dálkové komunikace smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jíž se zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, úvěr až do výše 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 57,99 % p. a. formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 3 000 Kč nejpozději do 72 měsíců od okamžiku posledního čerpání úvěru, RPSN ze smlouvy činí 76,18 %. Totožnost žalované byla ověřena z fotokopie jejího občanského průkazu, verifikační platbou ve výši 1 Kč a prostřednictvím aplikace DigiSign se zasláním SMS na telefonní číslo , tel. číslo, (listiny smlouva o úvěru, předsmluvní informace, zásady zpracování osobní údajů, souhlas se zpracováním osobních údajů, fotokopie OP žalované, výstup z aplikace DigiSign, potvrzení o verifikační platbě). Žalobkyně zaslala dne , datum, na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru částku 60 000 Kč (listina potvrzení o vyplacení úvěru). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací získaných od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dále na základě výpisů z bankovního účtu žalované v období od února do dubna 2025. Jedná se o bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru, z výpisu se podává, že je veden , právnická osoba, pro žalovanou a je z něj patrné, že počáteční a konečné zůstatky ve všech třech měsících se pohybují v rozmezí -3 000 Kč až -3 200 Kč. Z těchto výpisů jsou dále patrné příjmy i výdaje žalované v prakticky stejné celkové výši a čerpání zápůjčky od , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč dne , datum, (listiny výpisy z b. ú. žalované za únor-duben 2025, datový výstup z , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala o úhradu dlužných splátek úvěru, přičemž ji upozornila na možnost zesplatnění úvěru (listiny upomínky č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne , datum, a , datum, ). Dne , datum, zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu (listiny předžalobní výzva, podací lístek).

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav a s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

16. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, přestože měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici údaje o skutečných příjmech a výdajích žalované, ale přesto při posuzování úvěruschopnosti žalované dospěla k závěrům, které nemají podklad v předložených listinách. Z výpisů z bankovního účtu žalované je zřejmé, že žalovaná dlouhodobě (minimálně po dobu předmětných tří měsíců) hospodařila se záporným zůstatkem na svém bankovním účtu, přičemž její pravidelné výdaje byly takřka stejně vysoké jako její příjmy, a to i v dubnu 2025, v němž žalovaná čerpala zápůjčku ve výši 10 000 Kč a splácela dluh 11 027 Kč. Žalobkyně nijak nezjišťovala, jaké další výdaje žalovaná má, a to i přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná deklarovala finanční závazky toliko ve výši 2 000 Kč měsíčně, avšak z účtu je zjistitelné, že splácí minimálně 11 027 Kč měsíčně, nadto čerpala v dubnu půjčku ve výši 10 000 Kč měsíčně. Jestliže tedy žalobkyně na základě předložených bankovních výpisů dospěla k závěru, že volné finanční prostředky žalované pro splácení poskytnutého úvěru činí více než 17 000 Kč, pak tento závěr zjevně nekoresponduje s obsahem předložených listin a provedené posouzení úvěruschopnosti žalované tak nelze považovat za řádné.

17. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by dostál své povinnosti předem řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele viz např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie např. ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18. Soud se musí z úřední povinnosti, i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od , datum, ). Porušení této povinnosti je nutno vykládat za jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu (§ 588 o. z.).

18. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je tedy absolutně neplatná, a to v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem.

19. Je-li smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované částku 60 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o případné platby žalované. Žalobkyně tvrdila, že aktuální výše dlužné jistiny úvěru činí 59 795 Kč. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní a netvrdila ani neprokázala jinou výši úhrady žalobkyni. Soudu tedy nezbylo než vyjít z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na poskytnutý úvěr vrátila částku 205 Kč. Zbývající částku 59 795 Kč je proto žalovaná povinna žalobkyni vrátit podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka v postavení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byla nečinná, soud uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

20. Z neplatné smlouvy mimo nároku na vydání jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni žádné další nároky nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu proto byla žaloba z důvodů výše uvedených, zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků se soud řídil nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Z celkového předmětu řízení (73 263,74 Kč) byla žalobkyně úspěšná co do 81,62 % (59 795 Kč) a neúspěšná co do 18,38 % (13 468,74 Kč sestávající ze smluvního úroku kapitalizovaného částkou 8 550,03 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 076,31 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 345,03 Kč z období od , datum, do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí částkou 2 842,40 Kč).

22. Žalobkyni tak náleží náhrada 63,24 % (81,62 – 18,38) nákladů řízení jí vzniklých, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 094 Kč; odměny advokáta ve výši 10 620 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) po 3 540 Kč podle § 7 AT; dále z náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za 3 úkony právní pomoci po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Náhradu nákladů řízení žalobkyně ve výši 9 526,47 Kč (15 064 Kč * 0,6324) je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.