22 C 1/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 43 451,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: -) částku 16 242,93 Kč, -) poplatky ve výši 3 690 Kč, -) úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 31. 5. 2022 ve výši 2 348,41 Kč, -) smluvní úrok kapitalizovaný ke dni 31. 5. 2022 ve výši 4 968 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 761,33 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, -) smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 39 761,33 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 035 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 39 761,33 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou část úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy [číslo] ze dne 1. 4. 2019, a částky 3 690 Kč, která má představovat neuhrazené poplatky související s čerpáním tohoto úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, čj. 22 C 1/2023-81, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 518,40 Kč (výrok I), ostatní nároky žalobkyně zamítl (výrok II), jelikož dospěl k závěru, že proces prověření úvěruschopnosti žalovaného nebyl proveden s náležitou odbornou péčí; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 6. 2023, čj. 75 Co 95/2023-110, byly předmětné výroky II a III zrušeny a věc byla v tomto rozsahu zdejšímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl odlišně od zdejšího soudu k závěru, že prověření úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí a úvěrová smlouva je proto platná.

4. Dokazování bylo nyní zaměřeno zejména na důvodnost jednotlivých nároků, tudíž soud zopakoval část dříve provedených důkazů (smlouva o revolvingovém úvěru včetně dodatku; žádost o poskytnutí úvěru; ceník [anonymizována tři slova]; VOP a sazebník; výzvy a podací archy; transakční historie). Naopak soud znovu neprováděl většinu listinných důkazů, které žalobkyně předložila k doložení prověření úvěruschopnosti (výpisy z účtu za období [číslo] až [číslo]), a to s odkazem na právně závazný názor odvolacího soudu ohledně řádného odborného prověření úvěruschopnosti žalovaného; k prověření úvěruschopnosti proto soud pouze převzal svá původní skutková zjištění z bodu 17 předchozího rozsudku. Jedinou výjimkou byla listina na čl. 73 (dokument„ prověření úvěruschopnosti“), ta se sice vztahuje primárně k prověření úvěruschopnosti, soud tuto listinu nicméně provedl jako důkaz opětovně s ohledem na výtku odvolacího soudu, že k jejímu obsahu opomněl přihlédnout. V neposlední řadě soud provedl důkaz předložený v odvolacím řízení (podací arch na čl. 93).

5. Soud na základě výše popsaného provedeného dokazování učinil tato relevantní skutková zjištění: -) z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný dne 1. 4. 2019 požádal o úvěrový produkt ve výši 150 000 Kč, hlavní příjem byl k tomuto datu doložen údaji ze sporožirového účtu, mezi výdaji uvedl nájem ve výši 3 000 Kč; -) z dokumentu„ prověření úvěruschopnosti“ soud zjistil, že se vztahuje k žádosti žalobce ze dne 25. 4. 2020, dokument obsahuje tvrzení žalobkyně k prověření příjmů žalovaného na základě výpisů z účtu, dále obsahuje tvrzení, že při určení výdajů žalovaná vycházela z částky 10 020 Kč, dále obsahuje údaje zjištěné z CCB, ze kterých vyplývá, že žalovanému byl dne 1. 4. 2019 poskytnut předmětný revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a stejného dne mu byl poskytnut spotřební úvěr ve výši 150 000 Kč, v souvislosti s těmito produkty hradil před navýšením úvěrového rámce revolvingového úvěru splátky v souhrnné výši 2 851 Kč; -) z výpisů z účtů za období [číslo] až [číslo] bylo zjištěno, že rozpočet žalovaného vykazoval stabilně vyrovnanou či klesající tendenci; soud zjistil, že žalovaný za období téměř celého roku nevytvářel žádné (zjevné) úspory; žalovaný v zásadě okamžitě po přijetí výplaty činil vysoké výběry v hotovosti (v rozmezí cca 10 000 Kč až 20 000 Kč v závislosti na výši výplaty), jejichž účel není zřejmý (a nebyl ze strany žalobkyně prověřen); navzdory povolenému přečerpání účtu (do výše - 5 000 Kč) téměř každý měsíc neproběhlo z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku několik plateb (ve výši nižších stovek korun); v neposlední řadě lze ve výpisech identifikovat úhrady na sázení na portálu Tipsport.net (v řádech stovek až tisíců korun); -) ze smlouvy o revolvingovém úvěru vč. dodatku bylo zjištěno, že dne 1. 4. 2019 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 10 000 Kč, který byl dodatkem ze dne 24. 5. 2020 navýšen o 300 % na 40 000 Kč; sjednaná úroková sazba činila 16,90 %; součástí smlouvy byly VOP a ceník; -) z VOP, sazebníku a ceníku [anonymizována tři slova] soud zjistil, jaká byla obecná smluvní ustanovení, kterými se řídí úvěrová smlouva, dále zjistil, jakým způsobem jsou zpoplatněny konkrétní úkony a situace; -) z transakční historie soud zjistil, jaké konkrétní částky žalovaný v rámci revolvingového úvěru čerpal a splácel, jaké mu byly účtovány poplatky, úroky a úroky z prodlení a jakým způsobem je splácel; -) z výzev a podacích archů soud zjistil, že dne 23. 8. 2021 (čl. 14) žalobkyně vyhotovila výzvu k úhradě dluhu, který v dané době existoval na účtu [anonymizována tři slova], stanovila lhůtu k úhradě na den 24. 9. 2021; dne 25. 9. 2021 (čl. 15) vyhotovila rozhodnutí o okamžité splatnosti zbývající částky úvěru ke dni 24. 9. 2021, tato písemnost byla odeslána žalovanému dne 29. 9. 2021 (čl. 93); dne 25. 5. 2022 byly žalovanému zaslány předžalobní výzvy (čl. 20, 22, 23).

6. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Žalobkyně dospěla ke kladnému závěru o schopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 1. 4. 2019 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala, že žalovanému umožní čerpat finanční prostředky do výše 10 000 Kč; ode dne 24. 5. 2020 až do výše 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal mimo jiné z načerpaných finančních prostředků platit sjednaný úrok ve výši 16,90 % ročně a platit související poplatky. Z důvodu, že se žalovaný ocitl v prodlení se splácením, rozhodla žalobkyně o zesplatnění celého dluhu ke dni 24. 9. 2021, přičemž toto zesplatnění bylo žalovanému oznámeno. V souvislosti s čerpáním finančních prostředků byl žalovanému do 31. 5. 2022 naúčtován úrok v souhrnné výši 11 916,30 Kč, úrok z prodlení byl žalovanému ke dni 31. 5. 2022 naúčtován ve výši 2 352,04 Kč a na poplatcích bylo žalovanému do dne zesplatnění naúčtováno souhrnně 12 981 Kč. Žalovaný na úroku dosud uhradil částku 6 948,30 Kč, na úroku z prodlení částku 3,63 Kč a na poplatcích částku 9 291 Kč. Žalovaný dosud nevrátil načerpané finanční prostředky ve výši 39 761,33 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě všech dluhů vyzván.

7. Při právním hodnocení věci soud vycházel z právních předpisů účinných ke dni 1. 4. 2019. Podstatu sporu soud právně posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a podle smluvního ujednání stran.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného s náležitou odbornou péčí a úvěrová smlouva je proto platná. Zdejší soud je tímto názorem vázán, takže pro stručnost odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (body 9 – 11) a konstatuje, že mezi stranami byla uzavřena platná úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jde o tzv. spotřebitelský úvěr.

10. Žalobkyně poskytnutý úvěr platně zesplatnila ke dni 24. 9. 2021 (§ 1931 občanského zákoníku a čl. 7 smlouvy o revolvingovém úvěru). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný opakovaně čerpal od žalobkyně v rámci podmínek předmětného úvěrového vztahu finanční prostředky, v době zesplatnění měl načerpanou částku 39 761,33 Kč, přičemž tuto částku dosud nevrátil, ač je k tomu z důvodu zesplatnění celého úvěru povinen (srov. § 1958 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že zdejší soud předchozím rozsudkem již přiznal žalobkyni částku 23 518,40 Kč (není přitom rozhodné, že tuto částku po právní stránce přiznal z titulu bezdůvodného obohacení), nyní požadavku vyhověl ve zbývající části (16 242,93 Kč).

11. Cena za využití účtu [anonymizována tři slova] představuje součást„ ceny“ úvěru a byla mezi stranami platně sjednána (čl. 4. smlouvy o revolvingovém úvěru a čl. 1 ceníku [anonymizována tři slova]) a byla účtována v souladu se smluvním ujednáním (76 x 50 Kč). Cena za přistoupení do pojištění představuje cenu za volitelnou službu, která byla mezi stranami platně sjednána (čl. 6 smlouvy o revolvingovém úvěru a čl. 5 ceníku [anonymizována tři slova]) a byla účtována v souladu se smluvním ujednáním (vždy max. 1 % měsíčně z dlužné částky na konci účetního období). Náklady spojené s prodlením mají dle právního závěru soudu povahu smluvní pokuty ve smyslu § 2048 a násl. občanského zákoníku. I tato položka byla platně sjednána (čl. 7 smlouvy o revolvingovém úvěru a čl. 6 ceníku [anonymizována tři slova]) ve výši 300 Kč za 10 dní prodlení, byla účtována v souladu se smluvním ujednáním a požadavek na tuto smluvní pokutu vyhovuje § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně má nárok na úhradu všech účtovaných poplatků a žalovaný dosud neuhradil částku 3 690 Kč, vyhověl soud žalobě i v tomto rozsahu.

12. Soud dospěl k závěru, že úrok byl mezi stranami platně sjednán (čl. 4 smlouvy o revolvingovém úvěru), přičemž požadovaná výše úroku je v souladu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně požaduje úrok z částek, které žalovaný postupně načerpal, od zesplatnění úvěru požaduje úrok již pouze ve výši 8,25 % ročně. Úrok z prodlení byl mezi stranami rovněž sjednán (čl. 7.3 smlouvy o revolvingovém úvěru) a tento nárok vyplývá také ze zákona (§ 1970 občanského zákoníku), přičemž žalovaný byl v prodlení nejprve s jednotlivými splátkami, jak v podrobnostech vyplývá z transakční historie, a od 24. 9. 2021 byl v prodlení s úhradou celého zesplatněného dluhu. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na úroku účtovaném do 31. 5. 2022 dosud neuhradil částku 4 968 Kč a na úroku z prodlení účtovaném do 31. 5. 2022 dosud neuhradil částku 2 348,41 Kč, soud vyhověl žalobě i v tomto rozsahu. Vzhledem k tomu, že povinnost žalovaného hradit úrok i úrok z prodlení nadále trvá (čl. 7 smlouvy o revolvingovém úvěru), soud vyhověl žalobě i ve vztahu k běžícímu příslušenství.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), takže náhradu přiznal úspěšné žalobkyni. Její náklady tvoří zaplacené soudní poplatky (1 739 Kč + 1 000 Kč) a náklady advokátního zastoupení v nalézacím a odvolacím řízení (dohromady 21 296 Kč), které byly určeny s přihlédnutím k advokátnímu tarifu jako odměna za 8 úkonů právní služby (příprava a převzetí; výzva k plnění; žaloba; účast u jednání okresního soudu dne 8. 2. 2023; odvolání; účast u jednání u odvolacího soudu dne 8. 6. 2023; reakce na výzvu okresního soudu dle pokynu odvolacího soudu; účast u jednání u okresního soudu dne 10. 10. 2023) ve výši 3 x 500 Kč a 5 x 2 860 Kč, včetně paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč a 5 x 300 Kč, což bylo dále navýšeno o náhradu DPH (21 %) ve výši 3 696 Kč Celkem náklady žalobkyně tvoří částka 24 035 Kč.