22 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 30 378,48 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba požadující po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 378,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 8. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 30 378,48 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru od 15. 12. 2020, která měla být sjednána ve smlouvě číslo ze dne 25. 10. 2019 pod bodem 6.5.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění: z platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2021 bylo zjištěno (čl. 9, v připojeném spise sp. zn. spisová značka na čl. 55), že nabyl právní moci dne 28. 4. 2021, byla jím přiznána mimo jiné částka ve výši 86 847,52 Kč; z podstatného obsahu připojeného spisu sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že žalobkyně v tomto řízení požadovala mimo jiné smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny ode dne 1. 11. 2020 do dne 14. 12. 2020 ve výši 3 622,52 Kč; z podacích archů bylo zjištěno, že žalobkyně podala zásilku dne 26. 11. 2020, žalovaný je mezi adresáty, adresa adresa; dále bylo zjištěno, že žalobkyně podala zásilku dne 22. 8. 2023, žalovaný byl rovněž mezi adresáty se stejnou adresou; z předžalobní upomínky ze dne 22. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 30 378,48 Kč; z doručenky na adresu žalovaného bylo zjištěno, že je na ní razítko„ depo obec“ s datem 24. 8. 2023, zaškrtnuto„ odstěhoval“; z oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ze dne 17. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně tento den vyhotovila listinu obsahující informaci pro žalovaného o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení; ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný se ke dni 25. 10. 2019 dohodli na tom, že žalovanému bude poskytnuta částka 69 000 Kč, kterou bude splácet prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 6 842 Kč, celkem uhradí částku 164 208 Kč; zápůjční úroková sazba je uvedena ve výši 102,28 % ročně a RPSN je uvedeno ve výši 166,86 % ročně; ze sdělení bank (čl. 38, 41, 44, 47, 50) bylo zjištěno, že v říjnu 2019 poskytovala úvěry podobných parametrů s nejvyšším úrokem Komerční banka, konkrétně s úrokem až do 15,2 % ročně; z časové řady ARAD vyplynulo, že v říjnu 2019 činila průměrná úroková sazba u úvěrů s fixací od 1 do 5 let poskytovaných bankám domácnostem na spotřebu 8,41 % ročně.

4. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že žalovanému budou poskytnuty finanční prostředky, které vrátí za blíže sjednaných podmínek, strany ve smlouvě uvedly úrok ve výši 102,28 % ročně. Okresní soud v Olomouci rozhodl o části nyní žalované smluvní pokuty vzniklé za období do 14. 12. 2020 dne 24. 2. 2021 platebním rozkazem.

5. Podstatu sporu soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.).

6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. V předmětné smlouvě je zahrnuto i ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 a násl. občanského zákoníku. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Zjištěné parametry úvěru (půjčená částka, období půjčení, četnost a výše splátek) dle soudu odpovídají úrokové míře, která byla sjednána v úvěrové smlouvě, tzn. 102,28 % (zjištěno za pomocí finanční funkce Excel„ úroková míra“).

9. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle judikatury je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy, pokud podstatně nepřevyšuje (v zásadě několikanásobně) obvyklý úrok v daném čase a místě.

10. Soudu je z úřední činnosti známo, že zdejší odvolací soud nepovažuje údaje plynoucí z časových řad ARAD za relevantní pro zjištění obvyklého úroku (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, čj. 75 Co 283/2023-121). Zdejší soud proto pro účely posouzení souladu ujednání s dobrými mravy vyšel ze sdělení bank, ze kterých vyplynulo, že v předmětné době byl bankami úvěr obdobných parametrů poskytován s nejvyšším úrokem do 15,2 %.

11. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ujednaná úroková míra ve výši přesahující 100 % ročně se zcela zjevně příčí dobrým mravům, tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravné úrokové sazby“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy zcela klíčový význam, jde o stěžejní motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku soudu ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.

12. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy tak žalobkyni nemohl vniknout nárok na nyní žalovanou smluvní pokutu, jelikož ani toto ujednání (obsažené v neplatné smlouvě) soud nevyhodnotil jako platné. Soud proto žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl.

13. Pro úplnost soud dodává, že rozhodnutí zdejšího soudu vydané jiným soudním oddělením pod sp. zn. spisová značka není v nynějším řízení podle § 135 odst. 2 o. s. ř. závazné, avšak soud z něho vychází. Ačkoliv byl tímto rozhodnutím přiznán mimo jiné nárok na stejnou smluvní pokutu, o kterou jde v nynějším řízení (lišilo se akorát období), je třeba poukázat na to, že předmětné rozhodnutí bylo vydáno vyšší soudní úřednicí ve formě platebního rozkazu a soud se v jeho obsahu k otázce souladu smlouvy s dobrými mravy nevyjadřoval. Nadto má soud za to, že z navazující aktuální judikatury (i evropské) vyplývá stále větší důraz na ochranu spotřebitele.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), žalovanému nicméně náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož mu žádné nevznikly (zůstal v řízení pasivní). Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.