22 C 1/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 37 012,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 0,97 Kč, poplatků v celkové výši 402,98 Kč, úroku ve výši 18 896,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 712,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 17 402,95 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 16 999,97 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 18 896,61 Kč, běžící úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 4. 12. 2024. Dále na základě uvedené smlouvy požaduje částku 338,30 Kč (poplatek za vyplacení , Anonymizováno, ), částku 51,24 Kč (poplatek za službu „, Anonymizováno, “) a částku 13,44 Kč (poplatek za službu informační SMS servis). Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě prověření registrů (NRKI a BRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), dále ověřila příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč. Dále se na základě uvedené smlouvy domáhá smluvní pokuty za prodlení žalovaného od 3. 1. 2025, a to v celkové výši 712,86 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobkyně a žalovaný se dohodli dne 4. 12. 2024 na smlouvě o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému vyplatila stejného dne 17 000 Kč, přičemž žalovaný se ve smlouvě zavázal uvedené finance s úrokem a poplatky vrátit pravidelnými denními splátkami (zjištěno ze smlouvy ve spojení s autorizací ověření totožnosti; poskytnutí částek zjištěno z přehledu bankovních transakcí č. l. 45). Žalovaný při uzavírání smlouvy uhradil ověřovací poplatek ve výši 1 Kč (zjištěno ze smlouvy č. VII ve spojení s rozpisem částek, které žalobkyně v tomto řízení požaduje).

5. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřovala pouze příjmy žalovaného (zjištěno z tvrzení žalobkyně), přičemž vycházela z příjmů ve výši 17 447 Kč (zjištěno z výpisu úvěruschopnosti). Žalovaný v době před poskytnutím úvěru realizoval řadu odchozích transakcí souvisejících s hazardem (Admiral Online, TipSport) – zjištěno z výpisů z účtu.

6. Z ostatních podkladů (všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním údajů, informace spotřebiteli, předpis denních splátek, oznámení, předžalobní výzva, doručenka) soud relevantní zjištění nečinil.

7. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný dohodli na obsahu smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 4. 12. 2024 částku 17 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku s úrokem a poplatky prostřednictvím splátek vrátit. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala pouze příjmy žalovaného. Žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku 1 Kč.

8. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

9. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

11. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřovala pouze příjmy žalobce, avšak jejich ověření nelze považovat za dostatečné, když žalobkyně neoznačila, které příchozí transakce zohlednila při určení pravidelného příjmu ve výši 17 447 Kč, přičemž z předloženého výpisu z účtu tento údaj není zřejmý (nejsou tam pravidelné příchozí transakce typu mzdy). Faktické výdaje žalobkyně nezkoumala, přičemž z výpisu z účtu je zřejmá řada rizikových transakcí (online sázení). Uvedený postup neodpovídá odborné péči, jelikož před poskytnutím úvěru je třeba prověřit jak faktické příjmy, ale také faktické výdaje rozpočtu spotřebitele (k výdajům srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Úvěr lze poskytnout pouze pokud na základě prověření nevyplynou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splatit. To, že žalovaný nebyl úvěruschopný, podpůrně plyne i z toho, že (mimo ověřovací poplatek) na úvěr nic neuhradil.

12. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalovaného, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracel. Žalovaný je v tomto případě povinen vrátit ještě částku 16 999 Kč (17 000 mínus 1). Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuta, poplatky), nejsou z důvodu neplatnosti smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní) soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu právo na (částečnou) náhradu nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.