22 C 148/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 29 817,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 640 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení:- jistiny ve výši 2 097,85 Kč;- poplatku ve výši 2 500 Kč;- smluvní pokuty ve výši 8 580,09 Kč;- kapitalizovaného úroku ve výši 2 532,47 Kč;- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 237,85 Kč za období od 2. 2. 2023 do zaplacení;- úroku ve výši 30 % ročně z částky 18 737,85 Kč za období od 2. 2. 2023 do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 18 737,85 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou část peněz, které měly být žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně (společnost , Anonymizováno, ., IČO: , IČO, ) dne 2. 3. 2022. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky 2 500 Kč, která má představovat související neuhrazené poplatky a smluvní pokuty ve výši 8 580,09 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil celkem pouze částku 3 360 Kč. Uplatňované nároky měly být postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 2. 3. 2022 dohodli na obsahu smlouvy, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým limitem 50 000 Kč; žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet společně s úroky pravidelnými měsíčními splátkami s minimální výši 1 850 Kč; úroková sazba byla uvedena ve výši 34,33 % ročně, RPSN byla uvedena ve výši 34,33 %; dále bylo sjednáno doplňkové volitelné pojištění s měsíčním pojistným ve výši 0,65 % z aktuální výše dluhu; smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s hrazením ujednaných splátek ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení; a poplatky jako náhrada účelně vynaložených nákladů věřitele spojených s prodlením žalovaného, a to ve výši 400 Kč za první upomínku, 600 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč pro případ ukončení smlouvy věřitelem v případě alespoň tříměsíčního prodlení žalovaného (smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 15-17, sazebník na č. l. 14 a VPP na č. l. 18-19).

5. Dne 2. 3. 2022 bylo z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u , právnická osoba, převedeno 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného vedený u , Anonymizováno, , Anonymizováno, (přehled transakcí na č. l. 20).

6. Dne 3. 3. 2022 žalovaný na základě smlouvy čerpal částku 20 000 Kč, dne 13. 5. 2022 uhradil žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně částku 1 880 Kč, dne 23. 6. 2022 uhradil žalovaný částku 740 Kč a dne 27. 6. 2022 uhradil žalovaný částku 740 Kč (přehled plateb na č. l. 22).

7. Dopisem ze dne 1. 8. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu dlužné splátky (upomínka na č. l. 27). Dopisem ze dne 1. 9. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu dlužných splátek (druhá upomínka na č. l. 27 verte). Dopisem ze dne 1. 2. 2023 adresovaným žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy č. , hodnota, a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení částky 23 770,32 Kč (odstoupení od smlouvy o úvěru na č. l. 13).

8. Úrok ze smlouvy z dlužné částky za období od 3. 3. 2022 do 16. 1. 2023 vypočetla právní předchůdkyně žalobkyně částkou 2 532,47 Kč (výpočet kapitalizovaného úroku na č. l. 12).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dne 7. 11. 2023 dohodly na postoupení pohledávky za žalovaným vzniklé v souvislosti s předmětnou smlouvou na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 32-35, seznam postoupených pohledávek na č. l. 30-31).

10. Dopisem ze dne 4. 12. 2023 sdělila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni (oznámení na č. l. 21 a podací lístek na č. l. 23).

11. Dne 31. 7. 2024 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 45 707,76 Kč (výzva na č. l. 25 a podací lístek na č. l. 24).

12. Přes výslovnou výzvu soudu žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyni žalobkyně před uzavření předmětné smlouvy. Žalobkyně se opakovaně omezila na tvrzení, že žalovaný před uzavřením smlouvy předložil doklady ověřující jeho příjmy a výdaje, zejména výpisy z bankovního účtu, k čemuž žalobkyně odkázala na „Doklady k posouzení úvěruschopnosti žalované“, aniž by takové doklady soudu předložila. Žalobkyně dále tvrdila, že nashromážděné informace o finanční situaci jsou zaznamenané v úvodu smlouvy a v dokumentu Zpráva o posouzení úvěruschopnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přes výslovnou výzvu soudu žádný z těchto dokumentů soudu nepředložila, a samotná smlouva žádné informace o finanční situaci žalovaného neobsahuje, soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neprověřovala. Nadto z tvrzení žalobkyně vyplývá, že nezohledňovala faktické výdaje žalovaného.

13. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 2. 3. 2022 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému převodem na jeho bankovní účet poskytnuta finanční částka 20 000 Kč, žalovaný vyjádřil vůli předmětnou částku za specifikovaných podmínek splácet; úrok byl sjednán ve výši 34,33 % ročně, RPSN byla uvedena ve výši 34,33 %. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neprověřila faktické výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se v listopadu 2023 dohodly na postoupení pohledávky za žalovaným související s předmětnou smlouvou na žalobkyni, právní předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávky žalovanému oznámila. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil celkem částku 3 360 Kč.

15. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

16. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

18. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pro nadbytečnost se nezabýval jejím souladem s dobrými mravy.

19. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.

20. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

21. Jelikož žalobkyně přes výslovnou výzvu soudu nepředložila žádné konkrétní podklady prokazující posuzování úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy žádné povědomí o konkrétní finanční situaci žalovaného (resp. neověřila jeho konkrétní příjmy a výdaje). K nezbytnosti ověřit faktické výdaje úvěrovaného spotřebitele srov. srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

22. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při prověření úvěruschopnosti nepostupovala s náležitou odbornou péčí, což vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného a poskytnutí úvěru.

23. Protože soud dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, je žalovaný v tomto případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto pro nedůvodnost zamítl požadavky na zaplacení úroků a poplatků (vč. poplatků za pojištění, jelikož ujednání o pojištění stíhá stejný osud jako smlouvu hlavní).

24. Žalovaný již v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku, která byla částečně započtena i na výše uvedené položky, na které však právní předchůdkyni žalobkyně nevznikl nárok. Žalovaný proto uvedenou úhradou fakticky vrátil část jistiny. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na zaplacení dosud nevrácené jistiny (20 000 – 3 360 = 16 640), ve zbývající části žalobu zamítl pro nedůvodnost.

25. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Jelikož žalovaný své možnosti nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nedostal do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021), soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. též stran příslušenství žalované pohledávky. Soud tedy při porovnání míry úspěchu účastníků zohlednil rovněž požadovaný smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že žalovaný byl ve sporu zjevně úspěšnější. Podle § 150 o. s. ř. mu však náhrada nákladů řízení nebyla přiznána, jelikož mu v řízení žádné náklady nevznikly.