22 C 150/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 30 087 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 519 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení: nové jistiny úvěru s přirostlým úrokem v souhrnné výši 10 030 Kč; úroku ve výši 109,95 % ročně z částky 14 991,17 Kč od 20. 7. 2021 do 11. 8. 2021 ve výši 995,21 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 14 991,17 Kč od 12. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok dosáhne výše 36 266 Kč; úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 085 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení; smluvních pokut ve výši 10 000 Kč; náhrady nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč; pojistného ve výši 938 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 21 085 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má být zaokrouhleným součtem následujících částek. Žalobkyně do součtu zahrnuje částku 18 549,58 Kč, která má představovat částku zesplatněného úvěru společně s úrokem ke dni tohoto zesplatnění, přičemž předmětný úvěr ve výši 20 000 Kč měl být žalovanému poskytnut na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 15. 1. 2021. Dále zahrnuje do součtu částku 998 Kč (2 x 499 Kč), která má představovat smluvní pokutu za tvrzené prodlení žalovaného s placením konkrétních splátek. Dále zahrnuje do součtu částku 600 Kč (3 x 200 Kč), která má představovat náklady spojené s prodlením žalovaného. V neposlední řadě zahrnuje částku 938 Kč (2 x 469 Kč), která má představovat neuhrazené pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr. Dále se žalobkyně mimo výše uvedené domáhá částky 9 002 Kč, která má představovat smluvní pokutu za tvrzené prodlení žalovaného se splacením již zesplatněného úvěru do doby vyhotovení žaloby.

1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění: výpis ze seznamu subjektů finančního trhu – žalobkyně má jako nebankovní poskytovatelka spotřebitelských úvěrů ode dne 11. 5. 2018 povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení; návrh na uzavření smlouvy včetně předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře (všechny tyto důkazy jsou v souladu a vedou k následujícím zjištěním) – výše uvedeného dne mezi sebou žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému částku 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, ; dále je obsaženo ujednání o tom, že žalovaný vrátí poskytnutou částku společně s úrokem prostřednictvím 9 měsíčních splátek ve výši 3 358 Kč, celkem tedy vrátí částku 30 222 Kč; splátky mají být dle dohody hrazeny do 13. dne v měsíci; dále smlouva obsahuje ujednání o úhradě dalších měsíčních splátek pojistného za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 13,95 % ze splátky, tzn. ve výši 469 Kč; jako úroková sazba je uvedena hodnota 109,94 % ročně, jako hodnota tzv. roční procentní sazby nákladů (RPSN) je uvedeno 186,32 % (ani jedna hodnota dle obsahu smlouvy nezahrnuje úhradu za pojištění); schválení úvěru (s dodejkou) – v oznámení o schválení úvěru je uvedeno RPSN vyšší (193,20 %); oznámení o schválení úvěru bylo vyhotovené 18. 1. 2021 a dne 21. 1. 2021 byla písemnost pro žalovaného uložena na poště k vyzvednutí; informací o pojištění vč. přihlášení do pojištění a přílohy č. , hodnota, k návrhu smlouvy – v den uzavření výše uvedené smlouvy se žalovaný přihlásil jako zájemce o pojištění schopnosti splácet úvěr, pojistné bylo sjednáno tak, jak plyne i z výše uvedené smlouvy ve výši 469 Kč měsíčně s jednotlivými splátkami úvěru; smlouva o pojištění byla uzavřena stejného dne ve formě přílohy k úvěrové smlouvě; fotografie občanského průkazu – žalobkyně disponuje fotografií občanského průkazu žalovaného; doklad o vyplacení – dne 15. 1. 2021 byly žalovanému na účet uvedený ve smlouvě vyplaceny bezhotovostně finanční prostředky ve výši 20 000 Kč; karta zákazníka – žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 13. 5. 2021 do 65 dnů od její splatnosti; žalovaný dosud uhradil prostřednictvím splátek částku 11 481 Kč; výzvy a oznámení – žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek dne 14. 6. 2021 a dne 14. 7. 2021, současně byl upozorněn na zesplatnění celého úvěru; zesplatnění úvěru mu bylo oznámeno dne 18. 7. 2021; předžalobní výzvy vč. doručenky – žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu více jak 7 dní před podáním žaloby, konkrétně byla výzva odeslána 17. 5. 2023.

3. Vzhledem k níže vysvětlenému právnímu závěru (zjevný rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy) soud pro nadbytečnost nečinil žádná relevantní zjištění z dokumentů, které žalobkyně předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného [hodnocení a prohlášení klienta, výplatní pásky, pohyby na účtu, výpisy z registrů (čl. 21, 27-28, 30-32, 34-35, 37-38)].

4. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Na základě dohody žalobkyně a žalovaného byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které měl dle dohody vrátit společně s úrokem prostřednictvím jednotlivých splátek, které byly navýšeny o částku pojistného za pojištění schopnosti splácet úvěr, o které žalovaný projevil zájem. Žalovaný dosud uhradil částku 11 481 Kč, z důvodu nehrazení sjednaných splátek ho žalobkyně požádala o uhrazení celého úvěru včetně úroku. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě.

5. Při právním hodnocení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž vycházel z občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § 2991 a násl.) ve znění účinném ke dni 26. 2. 2022 a ze smluvních ujednání mezi stranami.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Zjištěné parametry úvěru (půjčená částka, období půjčení, mechanismus splácení) dle soudu odpovídají úrokové míře cca 110 % ročně (zjištěno za pomocí finanční funkce Excel „úroková míra“) a odpovídá zápůjční úrokové míře uvedené ve smlouvě o úvěru.

9. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle judikatury je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy, pokud podstatně nepřevyšuje (v zásadě několikanásobně) obvyklý úrok v daném čase a místě.

10. Soud pro účely posouzení souladu ujednání s dobrými mravy vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku, které lze na území České republiky dovodit z údajů evidovaných Českou národní bankou (tzv. časové řady ARAD). Soud ve prospěch platnosti ujednání bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou „pouze“ průměrem skutečných hodnot. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrná sazba úroku u nových úvěrů určených na spotřebu, které byly poskytnuty bankami domácnostem s fixací úrokové sazby do 1 roku, činila v lednu roku 2021 10,08 % ročně. Nad rámec soud dodává, že časové řady ARAD využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, nicméně jejich obsah byl na jednání konstatován.

11. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že faktická sjednaná úroková míra ve výši cca 110 % ročně se zcela zjevně příčí dobrým mravům (více než desetinásobně převyšuje obvyklý úrok), tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění „zjevně nemravné úrokové sazby“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy zcela klíčový význam, jde o stěžejní motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku soudu ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.

12. Totožně soud nahlíží i na pojistnou smlouvu, jelikož ta s ohledem na svou akcesorickou povahu sdílí právní osud „hlavní“ smlouvy (absolutní neplatnost).

13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně podle § 2991 občanského zákoníku nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení nenastalo, jelikož doposud byl vyzván ke splnění dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru, která je však absolutně neplatná. Ačkoliv na nynější situaci nedopadá § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba ho s ohledem na totožný chráněný zájem analogicky zohlednit. Jestliže při neplatnosti úvěrové smlouvy způsobené nedostatečným vyhodnocením úvěruschopnosti spotřebitele vrací spotřebitel poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem a do prodlení se dostane v zásadě až uplynutím lhůty k plnění stanovené rozhodnutím soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), mělo by se dle zdejšího soudu obdobné pravidlo uplatnit i pro ostatní případy zjevného rozporu spotřebitelské úvěrové smlouvy s dobrými mravy.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly bezhotovostně poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 11 481 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na vrácení pouze zbývající části jistiny požadované jistiny (tzn. 20 000 Kč mínus 11 481 Kč rovná se 8 519 Kč). Lhůtu k plnění soud určil obecnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní a nekonkretizoval své možnosti vrátit dlužnou jistinu (bezdůvodné obohacení). Ve vztahu ke zbývající části jistiny a úroku, úroku z prodlení a všem dalším poplatkům (smluvním pokutám) založeným na neplatné úvěrové smlouvě soud žalobu zamítl, jelikož tyto nároky žalobkyně na základě neplatné úvěrové smlouvy nemohly vzniknout. Vzhledem k neplatnosti pojistné smlouvy soud zamítl i požadavek na úhradu pojistného.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu vyjádřené v § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější, nicméně na (částečnou) náhradu nákladů řízení rovněž nemá právo, jelikož mu v řízení žádné náklady nevznikly.