22 C 155/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 11 073,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 073,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 073,92 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 448,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 11 073,92 Kč, jakožto úhrady za služby, které měla poskytnout žalované. Cenu za tyto služby vyúčtovala fakturou č. 2022 ze dne 7. 3. 2022.

2. Žalovaná popírá, že by si předmětné služby objednala a že by jí byly ze strany žalobkyně poskytnuty, dle žalované došlo k chybě ve fakturaci. Navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Soud na základě provedených důkazů dospěl k následujícím relevantním skutkovým zjištěním. mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná u žalobkyně v minulosti v letech [rok] až [rok] minimálně 2 x ročně objednávala službu spočívající v přezouvání pneumatik vozidla; z výpisů z obchodního rejstříku žalobkyně a žalované soud zjistil, že obě účastnice jsou obchodními korporacemi, přičemž statutárním orgánem (jednatelem) žalobkyně je mimo jiné pan [jméno] [příjmení], statutárním orgánem (jednatelkou) žalované je paní [jméno] [příjmení]; z jednotlivých 8 faktur (čl. 22 – 29) vyplývá, že žalobkyně ve výše uvedeném období opakovaně fakturovala žalované jakožto odběrateli služby spočívající v kompletním přezutí vozu, případně službu označenou jako„ přezutí Individual“, případně společně s tím také službu uskladnění pneumatik na dobu jednoho měsíce; fakturovaná cena byla vždy dle poznámky hrazena žalovanou v hotovosti; z poznámek na konci faktur (pokud jsou na konkrétní faktuře uvedeny) vyplývá, že k předání a úhradě docházelo ve stejný den jako je datum zdanitelného plnění a vystavení faktury; pět faktur bylo vystaveno v sobotu, tři v jiný den v týdnu (2 x pondělí; 1x pátek); z faktury č. 2022 (čl. 21) soud zjistil, že žalobkyně jako dodavatel účtovala žalované jako odběrateli částku 11 073,92 Kč za 2 pneumatiky, kompletní přezutí vozu, vyvážení plechových kol, výměnu předních kotoučů a destiček vč. práce, výměnu PP ložiska vč. práce; způsob platby byl stanoven„ převodem“; jako datum zdanitelného plnění a vystavení faktury je uvedeno [datum], datum splatnosti je [datum]; na faktuře je razítko žalobkyně a podpis; u poznámky je uvedeno„ předáno“; z fotografie technického průkazu (evropské osvědčení o registraci vozidla) soud zjistil, že žalobkyně měla v minulosti k dispozici technický průkaz k vozidlu [anonymizováno] [registrační značka], které vlastní a provozuje žalovaná, dle tvrzení žalobkyně je fotografie z doby před tím, než se mělo odehrát poskytnutí služby, která je předmětem sporu; ze shodných tvrzení účastníků má soud dále za prokázané, že ve věci přezouvání pneumatik ve výše uvedených případech za žalovanou jednal a jezdil k žalobkyni pan [celé jméno svědka] ([role v řízení] [anonymizováno] žalované); z vnitřní evidence žalobkyně soud zjistil, že ve vztahu k předmětné sporné faktuře 2022 eviduje záznam ze dne 11. 10. 2021 na částku 11 073,92 Kč, dále že v interním systému má ke dni [datum] záznam o provedení výměny předních kotoučů a destiček + PP ložisko v čase 11:54, v čase 19:44 má záznam o změně stavu objednávky na stav„ vyfakturovat“; ve stejný čas je uvedena poznámka„ neplatil, nevím cenu dílu dofakturovat“; 25. 10. 2021 v 20:10 je uvedena změna stavu na„ čekáme na platbu“; ve stejný čas je v systému uvedena poznámka obsahující mimo jiné dotaz„ Ahoj, budeš platit hotově u nás nebo převodem? A máš to na IČ?“; dne 7. 2. 2022 v 9:15 je uvedena poznámka„ měl platit hotově, ale pak už nedojel“; dále soud z vnitřní evidence zjistil, že žalobkyně eviduje jednotlivých 8 objednávek, které byly žalované v letech [rok] až [rok] vyfakturovány výše zmíněnými nerozporovanými fakturami; z interních poznámek žalobkyně včetně připnutého formuláře soud zjistil, že se jedná o ručně psané kusé poznámky týkající se opravy ze dne 16. října a předmětného vozidla žalované; listy s poznámkami jsou„ umazané“ a„ pomačkané“; obsahují mimo jiné údaj psaný fixou„ přední brzdy + ložisko PP“; dále údaj„ ložisko“,„ desky“ a„ 2 x kotouč“; údaj„ N: 2 618 Kč“, údaj„ P: 7 700 Kč“, údaj„ hotovo“; na formuláři obsahujícím identifikaci vozidla žalované je fixou psaný velký červený otazník s údajem 3 000 Kč; v kolonce„ kdo“ je uvedeno jméno [jméno], což je dle sdělení jednatele žalobkyně jejich zaměstnanec; na listině„ ložisko FEBI“ je mimo jiné údaj o datu, údaj„ přední brzdy KO“, další číselné kódy a údaj„ hotovo“; z předžalobní výzvy včetně podací stvrzenky soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě předmětné částky písemností odeslanou dne 19. 5. 2023; z výpisu z obchodního rejstříku 1. [právnická osoba] ([IČO]) a z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] ([IČO]) soud nakonec žádná zjištění relevantní pro rozhodnutí věci nečinil; z výpovědi jednatele žalobkyně (pan [jméno] [příjmení]) bylo soudem zjištěno, že žalobkyně je pneuservisem a autoservisem, jednatel má u žalobkyně na starosti primárně objednávky a internetový obchod, u předmětné objednávky měl na starosti i fakturaci. Kvůli tomu, aby nevznikala nedorozumění ohledně proplacených faktur mají v interním systému poznámky. Pro autoservis standardně objednávají konkrétní díly až na konkrétní auto, jelikož se jedná o široký sortiment. S panem [celé jméno svědka] se znají již mnoho let, znají se i mimopracovně, důvěřovali si. Pan [celé jméno svědka] u žalobkyně objednal dne 11. 10. 2021 pneumatiky, které bylo v plánu přezout na vozidlo, přičemž termín přezutí se naplánoval na sobotu [datum]. Při úkonu byly na vozidle zjištěny další závady. Po vzájemné komunikaci dali auto do provozuschopného stavu ještě v sobotu dopoledne. Pan [celé jméno svědka] s vozidlem odjel, bylo domluveno, že za službu zaplatí, praxí bylo, že platil vždy hotově, možná bylo domluveno, že ještě tentýž den přijede, nebo přijede v pondělí. Při samotné realizaci byl přítomen ještě zaměstnanec [jméno] [jméno], v servisu bylo zřejmě přítomen ještě bratr jednatele a jeden mechanik (kdo přesně byl v tu dobu v práci si jednatel nevybavil). Faktury vystavují vždy po zaplacení, zaplaceny jsou tedy standardně v době vytisknutí, z 90 % je zasílají elektronicky. Po realizaci se snažil kontaktovat pana [celé jméno svědka] a zjistit, kdy bude zaplaceno za objednávku (kdy přesně po opravě mělo dojít k prvotním urgencím si jednatel nepamatoval), možná na začátku se párkrát dovolal, ale po nějaké době mu přestal brát telefon a nedovolal se cca rok a půl. z výpovědi zástupce žalované (pan [celé jméno svědka]) bylo soudem zjištěno, že je manželem jednatelky žalované, pracuje u žalované na dohodu a za žalovanou jedná na základě plné moci. Žalovaná se zabývá nákupem a prodejem sběratelských předmětů. Zástupce žalované se stará o obchody a chod společnosti, stará se také o servis vozidel, přičemž přímo žalovaná má jedno vozidlo, ale do servisu žalobkyně jezdil i s vozidly ostatních společností, dohromady cca s pěti vozidly, k žalobkyni jezdil s vozidly primárně na přezouvání pneumatik.

4. Soud se při hodnocení důkazů řídil následujícími úvahami.

5. V řízení absentoval„ jednoznačný“ listinný důkaz o tom, zda se předmětná sporná objednávka skutečně odehrála, nebo nikoliv. Veškeré listinné důkazy, které žalobkyně nabídla na podporu svých tvrzení, byly žalovanou popírány s ohledem na jejich původ. Soud v tomto ohledu na námitky žalované přistoupil, jelikož původcem veškerých listinných důkazů byla výlučně sama žalobkyně, což jejich důkazní sílu značně podrývá. Současně však soud bral v úvahu i to, že předložené soukromé poznámky, které se mají týkat předmětné objednávky, z hlediska jejich objektivního stavu samy o sobě žádné pochybnosti o jejich věrohodnosti nevzbuzují. Jinak řečeno soud je nevyhodnotil jako zjevně uměle vytvořené (což by zřejmě mohlo vést i ke zpochybnění věrohodnosti samotného uplatňovaného nároku) – v tomto směru žalovaná ani žádné námitky nevznesla (poukazovala pouze na původ těchto důkazů). Pokud žalovaná poukazovala na fixou psaný otazník, který má značit, že objednávka byla zřejmě výsledkem„ chaosu“ ve vnitřním řízení žalobkyně, soud vychází z toho, že žalovaná touto námitkou v podstatě akceptuje předložený formulář jako pravý, nicméně sporuje jeho obsah. Soud předložené soukromé poznámky dle jejich stavu a obsahu hodnotí (v obecné rovině) jako věrohodný doklad o provedené činnosti, avšak v konkrétní rovině (vzhledem k námitkám žalované) tyto poznámky pro vyvození jednoznačného skutkového závěru nepostačují. Výše uvedené úvahy soudu platí i pro výstupy z vnitřní evidence žalované, jelikož ani ty nepůsobí zjevně účelovým dojmem, naopak působí jako věrohodné systematicky vedené interní záznamy. Nadto lze zmínit, že tyto výstupy obsahují záznamy i o předchozích 8 zakázkách, které byly mezi účastníky nesporné.

6. Stěžejními provedenými důkazy tudíž byly pouze výpovědi – vyslechnut byl jednatel žalobkyně a zástupce žalované (pan [celé jméno svědka] byl k jednání předvolán jako svědek, nicméně se dostavil jako zástupce žalované; se souhlasem byl proto vyslechnut v obdobném postavení jako účastník řízení). Soud k hodnocení provedených výpovědí přistoupil s důrazem na zásadu přímosti, vycházel tedy z pozorného a detailního bezprostředního vnímání výstupů obou vyslýchaných a z prověřování jimi předestíraných skutkových variant, dále při hodnocení výpovědí přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

7. Výpověď jednatele žalobkyně byla pro soud v porovnání s obranou žalované ve všech ohledech přesvědčivá a konzistentní, dle závěru soudu jednatel žalobkyně hovořil o tom, co si skutečně pamatuje. Skutková verze plynoucí z této výpovědi je logická, věrohodná a nevzbuzuje žádné pochybnosti, jelikož veškeré související nejasnosti byly uspokojivě vysvětleny, ať už během výslechu nebo v rámci vyjádření žalobkyně. Jednatel rovněž přesvědčivě a uceleně reagoval na pokládané dotazy týkající se předmětné zakázky, vnitřního fungování a případných vnitřních sporů o nezaplacené zakázky, příp.„ manka“, aniž by soud registroval jakoukoliv snahu zapírat či nepravdivě dokreslovat obsah výpovědi ve svůj prospěch.

8. Obrana žalované spočívala ve vyjádření jak k uplatňovanému nároku, tak k provedeným důkazům a skutkové stránce věci. U jednání tato vyjádření za žalovanou činil pan [celé jméno svědka], který byl během stejného jednání současně vyslechnut. Po zhodnocení všeho, co bylo za žalovanou v řízení v rámci obrany uplatněno, shledal soud věrohodnost této obrany jako velmi nízkou. To soud vyvozuje z vnitřních rozporů a z absence konzistentního přístupu. Jinak řečeno obrana působila jako účelové popírání sporného nároku„ za každou cenu“, postupně se měnila oproti dřívějším tvrzením, aniž by to bylo věrohodně zdůvodněno. K závěru o nevěrohodnosti obrany žalované přispělo i vyhodnocení obsahu výpovědi zástupce žalované, který soud nepřesvědčil o tom, že by se sporná zakázka neodehrála. Soud to naopak utvrdilo v tom, že služby byly skutečně provedeny, což vnímá jako skutečný motiv pro uplatňovanou obranu žalované.

9. Na podporu výše popsaného závěru hodnocení důkazů soud uvádí následující jednotlivosti.

10. Úvodem jednání bylo žalovanou konstatováno (čas nahrávky cca 8:30), že pan [celé jméno svědka]„ jezdil k žalobkyni s tím vozidlem za firmu, ale to, co je na faktuře je nesmysl, jelikož s tímhle vozidlem tam nikdy nebyl“, přičemž později ve vyjádření k technickému průkazu k předmětnému vozidlu uvádí, že žalobkyně tímto technickým průkazem disponuje už z dřívější doby. Během výslechu pan [celé jméno svědka] uvedl, že žalovaná disponuje pouze předmětným vozidlem a mimo jiné s tímto vozidlem k žalobkyni jezdil (nicméně pouze přezouvat pneumatiky). Je zřejmé, že původní tvrzení bylo následně záhy zásadně změněno.

11. Žalovaná v odporu původně uvedla, že u žalobkyně„ v minulosti snad před lety něco přezouvali“, avšak mezi stranami bylo následně učiněno nesporným, že v letech [rok] až [rok] žalovaná pravidelně využívala služeb žalobkyně a přezouvala u ní pneumatiky. Vychází-li soud z obecně známé skutečnosti, že k přezutí pneumatik standardně dochází 2 x ročně, jeví se taková obrana jako spíše záměrná bagatelizace předchozího obchodního vztahu, jelikož od dubna [rok] (poslední nesporná faktura) do června roku [rok] (doručení odporu) neuplynulo dle soudu tolik času (ani tolik„ termínů“ výměn pneumatik), aby předmětné konstatování bylo možno vnímat jako adekvátní. Pokud zástupce žalované během výslechu vysvětloval, že činil vyjádření striktně za žalovanou, a nikoliv za další obchodní společnosti, jejichž vozidla rovněž obstarává, ani to se soudu nejeví jako věrohodné vysvětlení, když sama žalovaná využívala služeb žalobkyně po dobu cca 4 let, přičemž obsah odporu naopak naznačuje, že mělo jít o starou a spíše jednorázovou záležitost.

12. Mezi stranami bylo nesporné, že pan [celé jméno svědka] dřívější zakázky hradil vždy v hotovosti, úhrady v hotovosti vyplývají i z nesporných faktur. Dále bylo v řízení prokázáno, že pan [celé jméno svědka] využíval služeb žalobkyně dlouhodobě, ač jednal za několik obchodních společností, nikoliv pouze za žalovanou. Soud tak má za prokázané, že mezi panem [celé jméno svědka] a žalobkyní existoval dlouhodobější obchodní vztah, za poskytnuté služby platil vždy hotově. Pan [celé jméno svědka] ve své výpovědi opakovaně zdůrazňoval, že obdržel klíčky od automobilu vždy až poté, co bylo zaplaceno. Jednatel žalobkyně uvedl, že občas si pan [celé jméno svědka] šel před zaplacením např. vybrat hotovost do bankomatu, příp. bylo domluveno, že zaplatí jiný den. Pan [celé jméno svědka] bezprostředně po položení dotazu k výběrům z bankomatu, tuto skutečnost nejprve negoval, následně své konstatování relativizoval s tím, že možná jednou k tomu došlo, ale„ vždycky“ na něj čekali, než přijel (na doplňující dotaz uvedl, že k výběru jel s kolegou, který se vždy vyskytuje někde v [obec]). Soud uvedené vnímá opět jako indicie o nevěrohodnosti výpovědi zástupce žalované, jelikož prezentoval skutkovou verzi, která byla postupně upravována. Dle názoru soudu zástupce žalované nehovořil o tom, co si skutečně pamatuje, svou výpověď mechanicky upravoval tak, aby vyznívala v jeho prospěch. Soudu se proto jeví jako pravdivá verze jednatele žalobkyně (k úhradám nedocházelo vždy před vrácením klíčků od vozidla), tato verze není nepravděpodobná s ohledem na dlouhodobost obchodního vztahu a s ohledem na to, že se oba vyslýchaní znají dlouhodobě i mimopracovně.

13. Další nejasnost (která však nabývá na významu pouze v souhrnu ostatních skutečností) vyplynula z popisu předchozích zakázek, jelikož žalovaná tvrdila, že k žalobkyni jezdila vždy pouze na výměnu pneumatik, jiné opravy řešila jinde. Zástupce žalované během výpovědi uvedl, že po příjezdu k žalobkyni se nejprve domluvilo, co se bude dělat. To dle soudu naznačuje, že přímo na místě proběhla ještě prohlídka vozidla a rozsah prací teoreticky mohl být v případě potřeby širší než jenom výměna pneumatik.

14. Žalovaná se bránila tím, že předmětné služby neobjednala ani neobdržela. V řízení však její obrana dle soudu obsahově směřovala i k tomu, že úhrada za předmětné služby pouze nebyla správně„ zaúčtována“, popř. nebyla žalobkyni jejími zaměstnanci oznámena. To soud dovozuje z dotazů kladených zástupcem žalované jednateli žalobkyně týkajících se„ kolegyně“, která mohla rovněž přijímat úhrady a vydávat faktury (např. z dotazu na to, zda někdy měla manko v důsledku, že vybrala peníze a„ stopila“ fakturu). Otázky vybočující z rámce obrany žalované byly kladeny i k obsahu sporné faktury (absence vícenákladů, které měly žalobkyni vzniknout v souvislosti s dopravou dílu). Dále to soud dovozuje z toho, že u jednání byl sdělován obsah písemných poznámek předložených žalobkyní, přičemž soud nejprve četl jeden ze zapsaných údajů s odškrtnutou fajfkou jako„ hotově“, přítomná právní zástupkyně posléze sdělila, že to bylo nesprávně přečteno, jelikož jde o slovo„ hotovo“, s čímž se soud ztotožnil. Zástupce žalované však toto vyjádření rozporoval vzhledem k tomu, že bylo učiněno s odstupem po poradě. Nicméně otázka toho, zda je na poznámkách uvedeno„ hotově“ nebo„ hotovo“ by měla být pro žalovanou zcela irelevantní, pokud se sporná zakázka neměla (dle její obrany) nikdy odehrát. I v případě, že by na poznámkách bylo uvedeno„ hotově“ (s čímž se soud po upozornění neztotožňuje), značilo by to, že se práce ve skutečnosti realizovaly, ale úhrada měl být (příp. byla) provedena hotově. Pokud by se sporná zakázka skutečně neodehrála, neměla by žalovaná důvod vést výslech výše naznačeným směrem, ani by neměla důvod pro zpochybňující reakci k poznámkám předloženým žalobkyní, popř. ke zpochybňování faktury na základě nezahrnutí vícenákladů. Obdobně v závěrečném vyjádření žalovaná poukazovala na to, že u žalobkyně bylo více zaměstnanců, kteří si různě předávali platby a faktury, tudíž mohlo dojít k nějakému omylu.

15. Otazník na formuláři vyzdvihovaný žalovanou dle soudu její obranu nepotvrzuje, naopak je vysvětlitelný i jako upozornění na absentující úhradu předmětné zakázky, k čemuž se soud vzhledem k všemu, co vyšlo v řízení najevo, přiklání. Časová prodleva mezi provedením díla a vystavením faktury byla dle zjištění soudu důsledkem vnitřní praxe žalobkyně, jelikož k vystavení faktury docházelo standardně při zaplacení zakázky. Vzhledem k tomu, že urgence žalované k úhradě ceny nebyly úspěšné, došlo k vystavení faktury až s určitým odstupem, a to na (oproti předchozí praxi) úhradu formou bezhotovostního převodu.

16. Reakci pana [celé jméno svědka] na urgence ze strany žalobkyně, kterou popsal během své výpovědi, soud nepovažuje za adekvátní k prokázané obchodní minulosti a k tomu, že pan [celé jméno svědka] spravoval několik vozidel (během výslechu uvedl, že by je musel spočítat, z čehož vyplývá, že jejich přesný počet„ nenosí v hlavě“), která k žalobkyni vozil. Z výpovědi vyplynulo, že pro pana [celé jméno svědka] celá věc po urgenci skončila jeho sdělením, že žádnou nezaplacenou fakturu nemá a ať si to dají do pořádku, dále to neřešil. Následné snahy žalobkyně o komunikaci byly v zásadě marné. Popsaný přístup žalované soud dále utvrzuje v tom, že se od počátku snažila vyhnout platbě realizované zakázky.

17. Pan [celé jméno svědka] popřel, že by [datum] byl s předmětným vozidlem u žalobkyně, na dotaz soudu s jistotou uvedl, že pokud to měla být sobota, tak byl v obchodě na [anonymizována dvě slova]. Později během výslechu uvedl k jinému dotazu soudu, že servis vozidel proběhl vždy během jediného dne, přičemž mu vyhovovalo, že to bylo v sobotu, jelikož na to měl čas. V tuto chvíli bylo zřetelné, že vyslýchaný znejistěl a po odmlčení se snažil situaci zastřít tím, že u žalobkyně mohl být i v jiný den v týdnu, jelikož to nemůže vědět. Soud proto panu [celé jméno svědka] neuvěřil, že by dne [datum] nebyl s předmětným vozidlem u žalobkyně. Pro úplnost lze poukázat na to, že pět z osmi nesporných faktur bylo vystaveno v sobotu.

18. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Žalovaná si prostřednictvím pana [celé jméno svědka], který za žalovanou pravidelně jednal v otázkách servisu vozidel (v letech [rok] až [rok]), objednala na říjen [rok] přezutí pneumatik na vozidle [anonymizováno] [registrační značka]. Dne [datum] pan [celé jméno svědka] přijel s vozidlem do pneuservisu žalobkyně, při prohlídce vozidla na něm byly zjištěny další závady (opotřebované brzdové destičky a závada pravého předního ložiska) a bylo dohodnuto jejich akutní vyřešení. Žalobkyně si od jednoho ze svých dodavatelů opatřila potřebné díly na opravu a stejný den bylo realizováno přezutí pneumatik a oprava zjištěných závad. Pan [celé jméno svědka] v minulosti platil za služby odebírané žalovanou hotově, i v tomto případě bylo dohodnuto, že za realizovanou službu jako osoba jednající za žalovanou zaplatí. Pan [celé jméno svědka] na místě nezaplatil, žalovaná za službu nezaplatila ani dodatečně, ač byla minimálně telefonicky urgována. Protože předmětná zakázka nebyla uhrazena, vystavila žalobkyně žalované dodatečně dne 7. 3. 2022 fakturu č. 2022 na bezhotovostní úhradu částky 11 073,92 Kč představující cenu za práce provedené dne [datum]. Žalovaná měla částku uhradit do 14. 3. 2022. Dne 19. 5. 2023 byla žalované zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala. Předmětná faktura dosud nebyla uhrazena.

19. Soud při právním hodnocení věci vycházel z právních předpisů účinných ke dni 16. 10. 2021.

20. Podle § 2586 odst. 1 občanského zákoníku se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2587 občanského zákoníku se dílem rozumí mimo jiné údržba, úprava nebo oprava věci.

21. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovanou v postavení podnikatelů (§ 421 odst. 1 občanského zákoníku) uzavřely platnou smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. občanského zákoníku, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně provést konkrétní úpravu a opravu věci (přezutí pneumatik a oprava zjištěných závad na automobilu) a závazek žalované dílo převzít a uhradit cenu. Dílo bylo žalobkyní provedeno a žalovanou převzato dne 16. 10. 2023. Dle závěru soudu bylo prokázáno ujednání, že žalovaná za provedené dílo měla zaplatit. Závěr o směřování vůle stran k uzavření úplatné smlouvy (srov. Petrov a kol. Občanský zákoník, C. H. Beck, 2022, komentář k ustanovení § 2586, odstavec 12 a 17) odpovídá předchozí praxi stran i zjištěným urgencím úhrady. Dle závěru soudu tedy byla splněna podmínka určitosti ceny za dílo ve smyslu § 2586 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž konečná cena byla žalované sdělena ještě před vystavením faktury ze dne 7. 3. 2022, nicméně toto datum lze považovat za konkrétně zjištěný nejzazší okamžik, kdy byla žalovaná o konečné ceně informována.

22. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná cenu za provedené dílo uhradila, má žalobkyně podle ustanovení o smlouvě o dílo nárok na její úhradu. Důvodný je i požadavek na příslušenství – důvodnost nároku na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, jelikož žalovaná byla ode dne následujícího po splatnosti faktury v prodlení, výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.; důvodnost a výše nároku na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky vyplývá z § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

23. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná nebyla vyzývána k tomu, aby tvrdila a prokazovala skutečnosti ohledně zaplacení ceny za provedené dílo, jelikož její obrana v řízení spočívala v tom, že dílo vůbec neobjednala ani neodebrala. Pokud soud na základě výsledků dokazování dospěl k závěru, že došlo k platnému uzavření smlouvy o dílo a řádnému provedení a převzetí díla, byla tím obrana žalované zcela vyvrácena, a to včetně potenciální námitky, že cenu díla uhradila (pokud se ukázalo jako nepravdivé primární tvrzení žalované, že dílo neobjednala a nepřevzala, tím spíše bylo zpochybněno případné (sekundární) tvrzení, že dílo ve skutečnosti uhradila).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), tudíž ji přiznal plně úspěšné žalobkyni. Její náklady tvoří zaplacený soudní poplatek (800 Kč) a náklady advokátního zastoupení (13 648,80 Kč), které byly určeny s přihlédnutím k advokátnímu tarifu jako odměna za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava, výzva k plnění, žaloba, 1 x písemné podání, účast na jednání v rozsahu 2 – 4 hodin) ve výši 6 x 1 580 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 6 x 300 Kč a náhrada DPH (21 %).

25. Soud určil náklady advokátního zastoupení pouze za 6 úkonů, jelikož písemná podání ze dne 29. 6. 2023 (vyjádření k odporu) a ze dne 20. 7. 2023 (vyjádření na výzvu soudu dle § 118a o. s. ř.) považoval dohromady za jeden účelný úkon právní služby. Navrhovatel je povinen označit veškeré důkazy na prokázání svého nároku již v žalobě, přičemž v závislosti na specifických okolnostech věci lze akceptovat, že své důkazní návrhy učiní perfektními a úplnými až v návaznosti na jednoznačnou spornost nároku. Soud však nepovažuje za účelné, pokud jsou důkazní návrhy bez zřejmého objektivního důvodu rozděleny do dvou podání, ač mohly být v úplnosti soustředěny v jednom podání (ať už v dobrovolné reakci na odpor, nebo v reakci na výzvu soudu).