22 C 163/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 16 545,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za období od 21. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalované zaplacení jistiny ve výši 6011,50 Kč; částky 13 296,81 Kč sestávající z úroku a poplatku za hotovostní inkaso splátek; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 684,60 Kč; smluvní pokuty ve výši 7 533,61 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 011,50 Kč za období od 23. 6. 2018 do 20. 8. 2018 a ve výši 8,05 % ročně z částky 6 011,50 Kč za období od 21. 8. 2018 do zaplacení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 9 011,50 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou část peněz (15 000 Kč) poskytnutých žalované na základě smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené s obchodní společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „první právní předchůdkyní žalobkyně“) dne 10. 6. 2015. Uvedla, že úvěruschopnost žalované první právní předchůdkyně žalobkyně ověřila na základě údajů uvedených žalovanou (příjmy 9 100 Kč, výdaje 5 500 Kč). Dále se domáhá částky 5 000 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), jakožto zbývajícího poplatku za inkaso splátek, který byl ujednán v předmětné smlouvě. Dále se domáhá částky 7 533,61 Kč, jakožto smluvní pokuty za prodlení za období od 2. 1. 2016 do 17. 4. 2018, která byla sjednána v předmětné smlouvě. Pohledávky ze smlouvy byly postupně postoupeny nejprve na obchodní společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . se sídlem v , Anonymizováno, , reg. č. , hodnota, , Anonymizováno, (dále jen „druhá právní předchůdkyně žalobkyně“), následně na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. První právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne 10. 6. 2015 dohodly na obsahu smlouvy o zápůjčce; žalovaná převzala v hotovosti částku 15 000 Kč, zavázala se jí vrátit společně s úrokem 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 9 000 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 450 Kč; žalovaná uvedla adresu bydliště , adresa, , , adresa, ; sjednaná úroková sazba je 32,2 % ročně, RPSN 37,79 %, přičemž tento údaj nezahrnuje poplatek za hotovostní inkaso (smlouva o zápůjčce č. l. 23, informace o úvěru č. l. 31).

5. Z tvrzení žalobkyně (č. l. 78 verte) vyplývá, že úvěruschopnost žalované byla hodnocena na základě údajů, které uvedla žalovaná, údaje nebyly dále ověřovány. Z tvrzení žalobkyně (č. l. 4) dále vyplývá, že žalovaná v souvislosti se s smlouvou uhradila 12 000 Kč.

6. První právní předchůdkyně žalobkyně a druhá právní předchůdkyně žalobkyně se dne 15. 12. 2017 dohodly na obsahu smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení předmětných nároků souvisejících se smlouvou č. , Anonymizováno, na druhou právní předchůdkyni žalobkyně (smlouva č. l. 11-17; opis z , Anonymizováno, obchodního rejstříku vč. překladu č. l. 35-40; část přílohy smlouvy č. l. 24 a 22). Druhá právní předchůdkyně žalobkyně oznámila písemností adresovanou na žalovanou uvedené bydliště, že došlo k postoupení předmětných pohledávek pohledávky na žalobkyni; současně ji vyzvala k zaplacení dluhů do 10 dnů od doručení dopisu; písemnost byla odeslána 3. 8. 2018 (oznámení vč. podacího archu č. l. 18 a 20).

7. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení částky 41 212,04 Kč požadované v souvislosti se smlouvou č. , Anonymizováno, (výzva vč. podacího archu č. l. 19 a 21).

8. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. První právní předchůdkyně poskytla žalované na základě smlouvy č. , Anonymizováno, hotovostně částku 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku s úrokem a poplatkem vrátit prostřednictvím pravidelných týdenních splátek. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze na základě sdělených údajů. Žalovaná v souvislosti se smlouvou uhradila částku 12 000 Kč. První právní předchůdkyně žalobkyně a druhá právní předchůdkyně žalobkyně se dohodly na postoupení nároků plynoucích z uvedené smlouvy o zápůjčce na druhou právní předchůdkyni žalobkyně. Druhá právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že uvedené nároky byly postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhů s uvedené smlouvy.

9. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

10. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

11. Mezi první právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

12. Vymáhané nároky byly nejprve platně postoupeny na druhou právní předchůdkyni žalobkyně, ta posléze oznámila žalované postoupení nároků na žalobkyni. Došlo proto k platné změně věřitele ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku na žalobkyni, ta se proto nároků může domáhat soudní cestou.

13. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Jak plyne z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

16. Již z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že při prověření úvěruschopnosti první právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou, a to jak ve vztahu k příjmům, tak ve vztahu k výdajům (k otázce fiktivních výdajů srov. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Uvedené vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalované.

17. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaná je v takovém případě povinna podle pravidel bezdůvodného obohacení ve smyslu vrátit pouze to, co jí bylo poskytnuto. Soud proto pro nedůvodnost zamítl požadavky na zaplacení úroku, poplatku a smluvní pokuty, jelikož na tyto položky první právní předchůdkyni žalobkyně nevznikl nárok (nebyly platně sjednány).

18. Žalovaná již v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradila částku, která byla první právní předchůdkyní žalobkyně nesprávně využita i na úhradu výše uvedených nedůvodných položek. Soud uvedené úhrady při zúčtování bezdůvodného obohacení zohlednil, přičemž žalobkyně má podle § 2993 občanského zákoníku právo na zaplacení dosud nevrácené jistiny (15 000 – 12 000 = 3 000); ve zbývající části soud požadavek na zaplacení jistiny jako nedůvodný zamítl.

19. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost bezdůvodného obohacení nelze odvíjet od lhůty dojednané v neplatné smlouvě. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu písemností odeslanou dne 3. 8. 2018. Soud analogicky zohlednil domněnku doby dojití stanovenou v § 573 občanského zákoníku, která pro tuzemské zásilky stanoví odhad doby dojití na 3. pracovní den. Výzva byla žalované doručena 8. 8. 2018, lhůta k plnění uplynula při zohlednění dní pracovního klidu (§ 607 občanského zákoníku) dne 20. 8. 2018. Žalovaná se dostala do prodlení až ode dne 21. 8. 2018. Žalobkyně má od této doby ve vztahu k nevrácené části jistiny nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 ve spojení s nařízením č. 351/2013 Sb.). Soud úrok z prodlení za dané období přiznal v požadované výši 8,05 % ročně, ve zbytku nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaná byla ve sporu částečně úspěšnější, náhrada nákladů jí však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly.