22 C 195/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 38 271 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 38 271 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za období od 1. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 135,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 1 914 Kč na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 30 271 Kč, která představuje bolestné za úraz způsobený mu žalovaným (, Anonymizováno, ), za což byl žalovaný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , čj. , spisová značka, ; dále se domáhá částky 8 000 Kč, která představuje cenu fakturovanou dne 30. 6. 2023 za znalecký posudek, kterým bylo bolestné stanoveno. Obě částky požaduje s příslušenstvím (úrok z prodlení).

2. Žalovaný uvedl, že nárok neuznává, jelikož žalobce nedodržoval pravidla pracovní neschopnosti, jelikož ho opakovaně viděl procházet se po městě a viděl ho v barech. Pokud by pravidla dodržoval, pracovní neschopnost by netrvala tak dlouho. Dále uvedl, že žalobce holduje drogám, což se neslučuje s pojmem ztížení společenského uplatnění. Uvedl, že nesouhlasí s úhradou nákladů právního zastoupení a požadavek na úrok z prodlení považuje za nemorální vzhledem k tomu, že je ve výkonu trestu a nedisponuje žádným majetkem.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalovaný dne , datum, napadl žalobce (, Anonymizováno, čímž mu způsobil zranění spočívající , Anonymizováno, které si vyžádalo ošetření ve , podezřelý výraz, , adresa, stejného dne; za toto jednání byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , který nabyl právní moci dle doložky ke dni , datum, (rozhodnutí okresního soudu na č. l. 7-15).

5. Utrpěná bolest způsobená žalobci výše uvedeným jednáním byla znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, v rámci písemného znaleckého posudku ohodnocena 80 body, které byly oceněny na celkovou částku 30 271 Kč (kopie znaleckého posudku ze dne 30. 5. 2023, č. 93/2023, č. l. 20-27). Cena za vypracování uvedeného znaleckého posudku byla ve výši 8 000 Kč a byla splatná dne 30. 6. 2023 (faktura č. l. 28).

6. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 38 271 Kč do 31. 8. 2024 (předžalobní výzva č. l. 29). Doručení předžalobní výzvy před uplynutím stanovené lhůty vyplývá z komunikace právních zástupců (korespondence č. l. 29a-30).

7. Z žalovaným předloženého vyrozumění , právnická osoba, ze dne , datum, (přílohová obálka č. l. 53) soud nečinil žádná zjištění, jelikož (případné) trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 283 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, nemá pro rozhodnutí soudu o uplatňovaném nároku žalobce žádnou relevanci.

8. Soud provedené důkazy hodnotil samostatně i ve vzájemném souhrnu, přičemž současně přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Při hodnocení důkazů se řídil následujícími úvahami. Znalecký posudek je zpracován odborníkem z relevantního oboru a odvětví, odpovídá formálním požadavkům na tento typ důkazu, současně je přezkoumatelný. Soud neshledal vnitřní rozpory, posudek považuje za úplný (znalkyně vycházela z dostatečných podkladů – zejm. lékařských zpráv žalobce) a jde tak o podklad, který je pro soud přesvědčivý. Proti znaleckému posudku (ani ve vztahu k obodování vytrpěných bolestí ani obecně) v řízení nebyla vznesena žádná výhrada. Vzhledem k absenci rozporů a nejednoznačností u písemného znaleckého posudku nebylo nezbytné provést výslech znalkyně, což by za dané situace nebylo v souladu se zásadou procesní ekonomie.

9. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Žalovaný dne , datum, způsobil žalobci blíže specifikované zranění, které vedlo k vytrpění bolestí, jejichž ocenění odpovídá částce 30 271 Kč. Žalobce za ocenění vytrpěných bolestí uhradil částku 8 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k tomu, aby uhradil uvedené dluhy nejpozději do 31. 8. 2024.

10. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících úvah, přičemž právní předpisy aplikoval vždy ve znění určeném dle okamžiku, kdy nastala příslušná právní skutečnost, nestanoví-li konkrétní relevantní přechodné ustanovení jinak. Na předmětný spor soud aplikoval zejména ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a to především ustanovení upravující povinnost nahradit újmu (§ 2894 a násl. občanského zákoníku).

11. Žalobce se domáhá nahrazení újmy (bolestného a související škody) ve smyslu § 2910 ve spojení s § 2958 občanského zákoníku. Podle těchto ustanovení škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

12. Podle § 2952 občanského zákoníku se poškozenému hradí mimo jiné skutečná škoda.

13. Předpokladem vzniku povinnosti škůdce hradit poškozenému vzniklou škodu podle citovaného ustanovení je splnění několika podmínek – porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik újmy a vztah příčinné souvislosti mezi porušením zákona a vzniklou újmou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3063/2018).

14. O tom, že žalovaný porušením zákona dne , datum, v ranních hodinách způsobil žalobci specifikované zranění bylo již pravomocně rozhodnuto trestním soudem (rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , čj. , spisová značka, ), přičemž toto rozhodnutí je pro zdejší soud závazné podle § 135 odst. 1 o. s. ř., a to i v rozsahu skutkové věty, která je základem pro právní kvalifikaci. Ze skutkové věty vyplývá, že žalovaný žalobci způsobil újmu (výše popsaná zranění) v důsledku spáchání trestného činu (újma a spáchání trestného činu jsou v příčinné souvislosti).

15. Pokud jde o náhradu způsobené újmy, tak v tomto ohledu soud vyšel ze znaleckého posudku, který podle příslušné metodiky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020, publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 7/2023, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022, publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 9/2024) stanovil bodovou výši vytrpěných bolestí spojených se zraněním žalobce na 80 bodů. Základní hodnota bodu dle judikaturou dovozovaných zásad odpovídá 1 % hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v roce předcházejícím vzniku nároku (tj. dle údaje za rok 2021 je hodnota bodu stanovena částkou 382,77 Kč), přičemž soud neshledává okolnosti pro zvýšení či snížení základní náhrady. Základní náhrada žalobce za vytrpěné bolesti tak odpovídá částce 30 622 Kč. Požadavek žalobce na zaplacení částky 30 271 Kč z titulu bolestného je proto důvodný. Žalovaný se ve svém vyjádření vymezoval vůči náhradě za ušlý výdělek, popř. za ztížení společenského uplatnění, nicméně tato obrana není relevantní, když žalobce v tomto řízení žádné takové nároky neuplatnil.

16. Soud dospěl také k závěru, že žalobci v příčinné souvislosti s porušením povinnosti ze strany žalovaného (spáchání trestného činu) současně vznikla i škoda ve výši 8 000 Kč, jelikož jde o náklad, který byl nucen vynaložit na objektivizaci vytrpěných bolestí prostřednictvím bodového ohodnocení odborníkem.

17. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobci obě uvedené částky uhradit podle § 2952 ve spojení s § 2958 občanského zákoníku, tudíž žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.), když žalovaný se ode dne 1. 9. 2024 nacházel s úhradou dluhů v prodlení (pro úplnost lze dodat, že žalobce opravil chybu v psaní obsaženou v původní verzi petitu písemností na č. l. 39). Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když vyjádření žalovaného ohledně jeho majetkových poměrů (nemajetnost) vylučuje jakoukoliv úvahu o jiné lhůtě, ve které by pro žalovaného byla povinnost reálně splnitelná, či úvahu o stanovení splátek.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Náklady žalobce sestávají z nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 3 úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba) ve výši 2 x 2 660 Kč a 1 x 1 330 Kč; dále jako paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč; dále jako DPH (21 %) ve výši 1 585,50 Kč. Lhůtu a místo k plnění soud určil podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na charakter nároku (odpovědnost za úmyslně způsobenou újmu) soud neshledal žádné důvody pro postup podle § 150 o. s. ř.

19. Soud v rámci nákladů žalobce nestanovil odměnu za věcné vyjádření ze dne 13. 1. 2025, jelikož bylo zasláno bez výzvy soudu a nepřineslo do řízení nové skutečnosti (obsahuje poukaz na to, že argumentace žalovaného je pro věc bezpředmětná).

20. Soud rovněž rozhodl o tom, že žalovaný má podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v rozhodném znění, povinnost uhradit soudní poplatek za toto řízení vypočtený dle sazebníku poplatků, jelikož žalobce od něho byl osvobozen a soud žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil i v tomto případě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalovaný není v řízení osvobozen od soudních poplatků, přičemž v úvahu by nepřicházelo ani individuální osvobození ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. (soud proto žalovaného o možnosti podat tuto žádost nepoučoval), jelikož obranu žalovaného soud hodnotí jako tzv. zjevně bezúspěšné bránění práva (tvrzení žalovaného by ani v případě jejich pravdivosti neměla na důvodnost uplatněného nároku žádný vliv, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3291/2014, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 67/2014).