22 C 197/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 54 356,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 096,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 35 260 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 139,58 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 800 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 495,78 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 54 356,20 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácenou část peněz (70 000 Kč), které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 22. 11. 2021. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena řádně a odkázala na přílohu smlouvy o úvěru. Dále se domáhá částky 800 Kč jako nákladů za upomínkování za dvě zaslané upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobkyně a žalovaný se dne 22. 11. 2021 dohodli na smlouvě č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 19 715 Kč na jeho účet č. , č. účtu, , částku 39 785 Kč jako úhradu přechozího závazku žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 28. 4. 2021 a částku 10 500 Kč, kterou započte na náklady žalobkyně specifikované v čl. 4.8; žalovaný se zavázal splatit úvěr a související poplatky společně s úrokem (celkem 138 888 Kč) prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 1 929 Kč; dále se zavázal platit měsíční poplatek ve výši 1 099 Kč za doplňkovou službu Podpora; RPSN bylo uvedeno 39,24 % (smlouva č. , hodnota, vč. příloh a informací o úvěru č. l. 16-29; i ve spojení s kopiemi dokladů žalovaného č. l. 70-72).

5. Žalobkyně poskytla dne 22. 11. 2021 žalovanému na uvedený účet částku 19 715 Kč (potvrzení č. l. 11).

6. Žalovaný v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, uhradil částku 15 643,80 Kč. Přestože žalobkyně uvedla tvrzení (č. l. 4), že žalovaný ničeho neuhradil, jedná se zřejmě o chybu v psaní, jelikož současně uvedla tvrzení, že se žalovaný dostal do prodlení až se splátkou splatnou dne 15. 4. 2024 (tj. s 29. splátkou). Toto druhé tvrzení je zřejmě správné, jelikož částka dlužná po zaplacení 28 splátek dle splátkového kalendáře v zásadě odpovídá (rozdíl 0,20 Kč) částce, kterou žalobkyně v nynějším řízení požaduje jako jistinu (srov. tabulka umoření na č. l. 19).

7. Žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že je svobodný, vyučený a zaměstnaný u , právnická osoba, , IČO: , IČO, ; uvedl číslo bankovního účtu č. , č. účtu, ; žalobkyně uvedla, že vycházela z tří výpisů z účtu, přičemž průměrný příjem žalovaného určila částkou 27 542 Kč, náklady na bydlení určila částkou 3 000 Kč, dále určila měsíční úhrady sázek ve výši cca 3 000 Kč, pravidelné závazky částkou 5 427 Kč a uvedla, že žalovaný má závazky z mikroúvěrů ve výši přesahující 40 000 Kč (příloha č. , hodnota, smlouvy o úvěru č. l. 24 verte – 27). Žalobkyně ohledně žalovaného z registrů nezjistila negativní údaj (lustrace č. l. 66-69).

8. Žalovaný měl na účtu č. , č. účtu, v srpnu 2021 odepsáno 73 735,29 Kč, příjem ze zaměstnání měl v tomto měsíci dne 12. 8. 2021 částku 30 731 Kč; stejný den po připsání příjmu následuje splátka , právnická osoba, ve výši 23 632 Kč, dne 13. 8. 2021 je na účtu půjčka od , právnická osoba, ve výši 18 100 Kč, na účtu jsou zřejmé úhrady na sázky (výpis z účtu za srpen 2021 č. l. 52-55). Žalovaný měl na účtu č. , č. účtu, v září 2021 odepsáno 41 023,88 Kč, příjem ze zaměstnání měl v tomto měsíci dne 10. 9. 2021 částku 25 300 Kč, na účtu jsou zřejmé úhrady na sázky (výpis z účtu za září 2021 č. l. 56-59). Žalovaný měl na účtu č. , č. účtu, v říjnu 2021 odepsáno 90 465,63 Kč, příjem ze zaměstnání měl v tomto měsíci dne 11. 10. 2021 částku 26 596 Kč, na účtu jsou zřejmé úhrady na sázky (výpis z účtu za říjen 2021 č. l. 56-59). Žalovaný měl za říjen 2021 nárok na výplatu příjmu ze zaměstnání ve výši 24 341 Kč (výplatní páska č. l. 73). Měsíční průměr posledních čtyř příjmů je částka 26 742 Kč.

9. Žalobkyně žalovaného upomněla k úhradě dluhů souvisejících s výše uvedeným úvěrem písemností ze dne 20. 1. 2024 a písemností ze dne 5. 2. 2024 (upomínky č. l. 8-9, podací lístky č. l. 13-14). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů souvisejících s úvěrovou smlouvou před podáním žaloby (předžalobní výzva č. l. 30).

10. Žalobkyně a žalovaný se dne 28. 4. 2021 dohodli na obsahu smlouvy č. , hodnota, , ve které se zavázala poskytnout žalovanému částku 11 135 Kč na jeho účet č. , č. účtu, , dále se zavázala poskytnout mu částku 20 865 Kč za účelem úhrady závazku u žalobkyně plynoucího ze smlouvy č. , hodnota, a dále se dohodli na tom, že částka 8 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně (smlouva č. , hodnota, vč. informací a potvrzení č. l. 108-120). Žalobkyně poskytla dne 30. 4. 2021 částku 11 135 Kč na uvedený účet žalovaného (potvrzení č. l. 133).

11. Před uzavřením smlouvy ze dne 28. 4. 2021 žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného dle výpisů z účtu a dospěla k závěru o jeho pravidelném příjmu ve výši 25 901 Kč, dále určila pravidelnou úhradu na sázky ve výši 1 743 Kč a náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč (příloha č. , hodnota, ke smlouvě č. , hodnota, , č. l. 120 verte - 123).

12. Žalovaný měl v prosinci 2020 až únoru 2021 nárok na výplatu mzdy v průměrné výši určené žalovanou (výplatní pásky č. l. 135-136).

13. V březnu 2021 činily úhrady na sázky na účtu žalovaného částku cca 6 tis. Kč (výpis z účtu č. l. 130-131, platby „sazka“, „tipsport“, „chance“, „fortuna“). Žalobkyně nemá k dispozici výpis z Nebankovního registru klientských informací (tvrzení žalobkyně č. l. 140-141, 149-150).

14. Žalovaný v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, uhradil celkem částku 12 110 Kč (tvrzení žalobkyně č. l. 141 verte).

15. Žalobkyně a žalovaný se dne 12. 4. 2021 dohodli na obsahu smlouvy č. , hodnota, , ve které se zavázala poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, a dále se dohodli na tom, že částka 4 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně (smlouva č. , hodnota, č. l. 165-178). Žalobkyně poskytla dne 13. 4. 2021 částku 16 000 Kč na uvedený účet žalovaného (potvrzení č. l. 154).

16. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovaným domluvila na obsahu několika smluv, na základě kterých mu postupně poskytovala finanční částky. Vedle toho bylo účelem každé další smlouvy, aby jejím prostřednictvím došlo k úhradě smlouvy předchozí. Konkrétně na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2021 poskytla žalovanému částku 16 000 Kč, na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 28. 4. 2021 poskytla žalovanému částku 11 135 Kč a na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 22. 11. 2021 poskytla žalovanému částku 19 715 Kč. Celkem tímto způsobem poskytla žalovanému částku 46 850 Kč. Žalovaný v souvislosti s uvedenými smlouvami uhradil dohromady částku 27 753,80 Kč (na smlouvu č. , hodnota, uhradil částku 12 110 Kč a na smlouvu č. , hodnota, částku 15 643,80 Kč). Žalobkyně před poskytnutím úvěru dne 22. 11. 2021 měla informace o příjmu žalovaného, současně měla informace o jeho vysokém dluhovém zatížení, o pravidelných úhradách sázek i o tom, že výdaje na jeho bankovním účtu převyšují jeho ověřený příjem. Před poskytnutím úvěrů dne 12. 4. 2021 a dne 28. 4. 2021 měla žalobkyně informace o vysokých úhradách žalovaného na sázkových portálech, přičemž v rámci ověřování výdajů si neopatřila informace z nebankovního registru klientských informací. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu požadovaného v nynějším řízení.

17. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

18. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

19. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny tři úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvy uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelské úvěry.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka při poskytnutí úvěru, ale i při změně závazku, pokud dochází k významnému navýšení úvěru.

21. Všechny uvedené úvěrové smlouvy spolu úzce souvisí, jelikož pozdější smlouva vždy nahrazuje smlouvu předchozí. Žalobkyně fakticky poskytla žalovanému úvěr původně na základě smlouvy č. , hodnota, , přičemž následně docházelo k modifikaci tohoto úvěru prostřednictvím smluv č. , hodnota, a nakonec č. , hodnota, a jejich prostřednictvím se poskytnutý úvěr fakticky zvyšoval. Soud proto výše uvedené smlouvy (ač formálně samostatné) posoudil jako vzájemně propojené a souhrnně spadající pod rozsah ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (prostřednictvím později uzavřené smlouvy vždy došlo k nahrazení předchozí smlouvy a současně k navýšení hodnoty úvěru, resp. vždy došlo ke změně závazku s významným navýšením úvěru). Soud tuto smluvní konstrukci vyhodnotil jako celkově neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně při posledním navýšení úvěru (nadto ani při prvotním poskytnutí a prvotním navýšení úvěru) neodstála své povinnosti prověřovat úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

22. Předně soud uvádí, že z údajů, které měla žalobkyně k dispozici v době poslední změny úvěru (smlouva č. , hodnota, ) zcela jednoznačně vyplývá, že žalovaný byl (i v kontextu vysokých výdajů na jeho běžném účtu) předlužený (mj. měl 18 krátkodobých půjček), tudíž ze strany žalobkyně nemělo dojít k dalšímu navýšení úvěru. Pokud žalobkyně i přes uvedená zjištění úvěr navýšila, došlo k neplatnosti celého smluvní konstrukce, na základě které byl úvěrový produkt poskytnut (tzn. včetně předchozích souvisejících smluv č. , hodnota, a 132881). Pro úplnost však lze dodat, že soud shledává samostatná pochybení z hlediska prověření úvěruschopnosti i před uzavřením těchto předchozích smluv, jelikož žalobkyně v době jejich uzavření měla informaci o tom, že žalovaný realizoval v měsíci březnu 2021 (měsíc předcházející prvotnímu poskytnutí úvěru) vysoké úhrady na sázkových portálech, přičemž si za takové situace neopatřila zprávu dokumentující případné aktuální dluhové zatížení žalovaného (zejm. výpisy z Nebankovního registru klientských informací) a ani se nezabývala skutečnými výdaji žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

23. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy (resp. všech tří úvěrových smluv, které byly formálně vzato uzavírány samostatně) je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené svým možnostem. Žalobkyně v tomto řízení žádá pouze plnění poskytnutá na základě smlouvy č. , hodnota, , soud se proto zabýval otázkou, jaká částka byla žalovanému skutečně poskytnuta. Částka 19 715 Kč byla žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet. Částka, která byla okamžitě započtena na náklady žalobkyně (10 500 Kč) žalovanému ve skutečnosti poskytnuta nebyla, jelikož na tyto náklady žalobkyni z důvodu neplatnosti smlouvy nevznikl nárok. V případě částky 39 785 Kč, která byla využita na úhradu závazku na předchozí smlouvě č. , hodnota, , soud nejprve vyhodnotil, jaké částky byly žalovanému fakticky poskytnuty na základě předchozích smluv (jen tyto částky měl žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost vrátit) a kolik již v souvislosti s uvedenými smlouvami uhradil. Dospěl přitom k závěru, že žalovanému nebyla fakticky poskytnuta částka 39 785 Kč (dluh v této výši na předchozí smlouvě neexistoval), ale pouze částka 15 025 Kč (na základě smlouvy č. , hodnota, bylo žalovanému vyplaceno pouze 16 000 Kč, jelikož na 4 000 Kč, které žalobkyně započetla na náklady, jí z důvodu neplatnosti smlouvy nevznikl nárok; totéž ohledně nákladů platí i pro smlouvu č. , hodnota, , na základě které bylo žalovanému nově poskytnuto 11 135 Kč a na úhradu předchozího dluhu byla poskytnuta pouze částka 16 000 Kč, nikoliv 20 865 Kč; tzn. že žalovanému byla na základě smlouvy č. , hodnota, poskytnuta pouze částka 27 135 Kč, od které je třeba odečíst veškeré úhrady žalovaného v souvislosti s touto smlouvou ve výši 12 110 Kč).

24. Žalobkyně má právo na vrácení dosud nevrácené jistiny, přičemž žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, fakticky poskytla částku 34 740 Kč a žalovaný již v souvislosti s touto smlouvou vrátil částku 15 643,80 Kč. K vrácení tedy zbývá částka 19 096,20 Kč. Soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu požadavek na vrácení jistiny zamítl. Vzhledem k neplatnosti smlouvy soud zamítl i nároky odvozené ze smlouvy (smluvní úrok a poplatky za upomínky, které soud z hlediska jejich obsahu hodnotí jako smluvní pokuty ve smyslu § 2048 a násl. občanského zákoníku).

25. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější, částečná náhrada nákladů mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.