22 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 30 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 954 Kč.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 2 046 Kč společně se smluvním úrokem ve výši 5 500 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 550 Kč za období od 9. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 952 Kč k rukám advokáta žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna výše uvedené částky zaplatit prostřednictvím pravidelné měsíční splátky ve výši 500 Kč, přičemž každá splátka je pod ztrátou výhody splátek splatná vždy k 10. dni v měsíci s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s obchodní společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 7. 2. 2024. Uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaná uvedla, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 7. 2. 2024 uvedenou smlouvu, na základě které jí bylo poskytnuto 25 000 Kč. Na jistinu již uhradila 2 046 Kč, což bylo uvedeno i v seznamu zaslaných plateb, který byl součástí návrhu dohody o smírném řešení. Uvedla současně, že uplatňovaný nárok neuznává, jelikož smlouva je neplatná. Považuje za sporné, zda smlouva byla vůbec uzavřena, dále uvedla, že je smlouva rozporná s dobrými mravy (nepřiměřeně vysoká sazba RPSN), dále, že nebyla posouzena její úvěruschopnost a v neposlední řadě to, že žalobkyně neprokázala nabytí vymáhané pohledávky. Pro případě vyhovění žalobě navrhla splátky ve výši 500 Kč měsíčně a navrhla, aby žalobkyni nebyly přiznány náklady řízení.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že dne 7. 2. 2024 vyjádřila žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně vůli uzavřít smlouvu š. , Anonymizováno, , na základě které bylo žalované poskytnuto 25 000 Kč. Žalovaná v rámci svého vyjádření sice rovněž namítala, že není jasné, zda smlouvu vůbec prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela, nicméně soud tuto (vnitřně rozpornou) část jejího vyjádření vnímaného v jeho celém kontextu vyhodnotil jako účelovou námitku.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 7. 2. 2024 částku 20 000 Kč a dne 17. 2. 2024 částku 5 000 Kč (výpis odchozích úhrad č. l. 9).

6. Z tvrzení žalobkyně implicitně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru neprověřovala úvěruschopnost žalované. Ostatně žalobkyně si tohoto byla zřejmě vědoma a již v rámci žalobních tvrzení alternativně navrhla, aby jí žalovaná částka byla přiznána z titulu bezdůvodného obohacení.

7. Ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, je uvedena zápůjční úroková sazba 279,83 % ročně a RPSN 1141,20 %, v dodatku uzavřeném dne 17. 2. 2024 je zápůjční úroková sazba 270,10 % a RPSN 1257,50 %; žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit (smlouva o úvěru včetně dodatku č. l. 10-12).

8. Žalovaná v souvislosti s výše uvedenou úvěrovou smlouvou uhradila částku 2 046 Kč (návrh dohody o smírném řešení č. l. 43-44 a přehled plateb na smlouvy o úvěru č. l. 44verte-45).

9. Žalovaná byla před podáním žaloby právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu z výše uvedené smlouvy o úvěru (č. l. 13).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně vyjádřily v prosinci 2023 vůli uzavřít smlouvu o postoupení pohledávek platnou od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy č. , hodnota, (smlouva o postoupení pohledávek a dílčí seznam pohledávek č. l. 17-28).

11. Ostatní stranami předložené důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, jelikož skutkový stav byl na základě provedených důkazů zjištěn dostatečně pro rozhodnutí věci.

12. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy ze dne 7. 2. 2024 včetně dodatku ze dne 17. 2. 2024 dohromady částku 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřovala před poskytnutím financí úvěruschopnost žalované. Žalovaná dosud v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradila částku 2 046 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na obsahu smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou z titulu výše uvedené smlouvy. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu na základě výše uvedené smlouvy.

13. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

14. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

16. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož byly platně smlouvou postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.

17. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pro nadbytečnost se nezabýval případnou neplatností smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

18. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.

19. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

20. Vzhledem k tomu, že již z tvrzení žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru neposoudila, celá úvěrová smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaná je v takovém případě povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto pro nedůvodnost zamítl požadavky na zaplacení úroku, jelikož na tuto položku právní předchůdkyni žalobkyně nevznikl nárok (nebyla platně sjednána).

21. Žalovaná již v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradila částku 2 046 Kč, kterou je nezbytné zohlednit při vypořádání nároku na vrácení jistiny. Žalobkyně má za takové situace právo na zaplacení dosud nevrácené jistiny (25 000 – 2 046 = 22 954); ve zbývající části soud požadavek na zaplacení jistiny jako nedůvodný zamítl.

22. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaná je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Vzhledem k tomu se žalovaná dosud nemohla dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

23. Sdělení žalované o tom, že bude schopna splácet 500 Kč měsíčně, bylo pro soud relevantním údajem o jejích majetkových poměrech (žalobkyně se k této otázce nijak nevyjádřila). Soud proto v souladu s takto zjištěnými majetkovými možnostmi žalované stanovil povinnost k zaplacení nevrácené jistiny prostřednictvím splátek (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (v případě běžícího příslušenství přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 22 954 Kč a úspěch žalované je v rozsahu 12 993,30 Kč (z toho 5 397,30 Kč představuje běžící zákonný úrok z prodlení). Po odečtení poměru úspěchu žalované (cca 36 %) od poměru úspěchu žalobkyně (cca 64 %) vychází náhrada nákladů řízení ve výši 28 % ve prospěch žalobkyně. Soud přitom neshledal důvody pro postup podle § 150 o. s. ř., když neplatnost úvěrové smlouvy, ani okolnost, že se žalovaná vlastním přičiněním dostala do dluhové pasti, za takový důvod považovat nelze.

25. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 222 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), jako odměna za 3 úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 ve výši 3 x 500 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč plus DPH (21 %). Okolnosti pro zohlednění § 14b advokátního tarifu jsou soudu známé z úřední činnosti (např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Celkem náklady žalobkyně představuje částka 3 400 Kč, soud přiznal poměrnou část. I tuto částku žalobkyně vzhledem ke svým majetkovým možnostem uhradí společně s povinností vrátit jistinu prostřednictvím stanovených splátek (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost soud dodává, že žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení hradit k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), avšak dle sdělení žalobkyně (č. l. 4) mají být obě povinnosti (přiznaná žalovaná částka a náhrada nákladů řízení) plněny na stejný účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, .