22 C 252/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 140 759,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 123 138 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za období od 29. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení: jistiny s přirostlým úrokem ve výši 15 822,80 Kč; poplatků ve výši 1 799 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 14 378,40 Kč za období od 27. 10. 2022 do 30. 6. 2023; úroku ve výši 15 % ročně z částky 138 960,80 Kč za období od 1. 7. 2023 do zaplacení; zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 138 960,80 Kč za období od 27. 10. 2022 do 28. 6. 2023; zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 822,80 Kč za období od 29. 6. 2023 do 30. 6. 2023; zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 621,80 Kč za období od 1. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 227 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 138 960,80 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok kapitalizovaný a běžící, úrok z prodlení), která má představovat nevrácené peněžní prostředky společně úroky, které se měly stát součástí jistiny, poskytnuté žalovanému na základě smlouvy uzavřené s žalobkyní dne 11. 4. 2022. Dále se domáhá částky 1 799 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat poplatky za prodlení žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění:

4. Z všeobecných obchodních podmínek a ceníků byl zjištěn jejich obsah, všeobecné obchodní podmínky obsahují ustanovení o účinnosti od 1. 1. 2021 a jeden z předložených ceníků obsahuje ustanovení o účinnosti od 23. 7. 2022, druhý obsahuje údaj o účinnosti od 10. 9. 2022.

5. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 6. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu, obsahuje výzvu k úhradě částky ve výši 168 049,90 Kč do pěti dnů od doručení výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že tato zásilka byla odeslána na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ) dne 22. 6. 2023. Dle online systému , právnická osoba, byla zásilka doručována dne 23. 6. 2023, z důvodu nezastižení adresáta byla uložena a dne 13. 7. 2023 vrácena zpět odesílateli.

6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu bylo zjištěno, že tato písemnost byla vyhotovena dne 29. 10. 2022 a byla adresována na adresu trvalého pobytu žalovaného. Číslo zásilky se nenachází v online systému , právnická osoba, „sledování zásilek“. Z podacího archu bylo zjištěno, že tato zásilka byla žalovanému odesílána 1. 11. 2022 na adresu trvalého pobytu , adresa, .

7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky bylo zjištěno, že tato písemnost byla vyhotovena dne 24. 9. 2022 a byla adresována na adresu trvalého pobytu žalovaného. Číslo zásilky se nenachází v online systému , právnická osoba, „sledování zásilek“. Z podacího archu bylo zjištěno, že tato zásilka byla žalovanému odesílána 27. 9. 2022 na adresu trvalého pobytu , adresa, .

8. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno že dne 10. 4. 2022 vyjádřila žalobkyně a žalovaný vůli uzavřít smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 130 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím 94 měsíčních splátek ve výši 2 778 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, s tím, že úvěr bude splacen nejpozději do 15. 2. 2030. Strany vyjádřily vůli sjednat úrokovou sazbu za půjčení financí ve výši 19,99 % ročně, RPSN bylo uvedeno ve výši 22,69 %. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. V čl. 8. jsou uvedeny případy porušení smlouvy a s tím spojené důsledky. Žalovaný uvedl adresu trvalého pobytu , adresa, .

9. Z přehledu „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že splatil při poskytnutí úvěru poplatek ve výši 1 300 Kč, následně uhradil dne 16. 5. 2022 částku 0,20 Kč a dne 17. 5. 2022 částku 2,20 Kč, dne 18. 5. 2022 částku 2 775,60 Kč, dne 15. 6. 2022 částku 8,30 Kč, dne 17. 6. 2022 částku 1 000 Kč, dne 21. 6. 2022 částku 1 769,70 Kč, dne 15. 7. 2022 částku 5 Kč, dne 15. 11. 2022 částku 1 Kč. Žalovaná ke dni 14. 7. 2023 evidovala pohledávku ve výši celkem 169 439,50 Kč.

10. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč.

11. K příjmům žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 11. 4. 2022 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , do zaměstnání nastoupil dne 11. 1. 2022, nenacházel se ve výpovědní lhůtě, pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31. 7. 2022, mzda mu byla vyplácena na účet č. , č. účtu, , průměrný měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců byl ve výši 14 019 Kč (zjištěno z potvrzení o výši příjmů ze dne 11. 4. 2022).

12. K výdajům žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 11. 4. 2022 ve výši 20 000 Kč neuvedl žádné výdaje (splátky, nájem ani jiné ostatní pravidelné výdaje).

13. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 4. 2022 do 30. 4. 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek účtu žalovaného byl 9 Kč, konečný zůstatek byl mínus 93 Kč. Dne 11. 4. 2022 žalovanému na tento účet přišla od žalobkyně částka 130 000 Kč. Stejného dne došlo k výběru částky 128 000 Kč v hotovosti.

14. Z výpisu z bankovního registru klientských informací ze dne 11. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný měl v tu dobu 0 kontraktů.

15. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.

16. Žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 11. 4. 2022 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostním převodem finanční částku 130 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, ověřila příjem žalovaného ve výši 14 019 Kč. Výdaje žalovaného nebyly zjištěny a ověřeny. Žalobkyně ověřila registr bankovních klientských informací. Žalovaný postupně žalobkyni uhradil částku 6 862 Kč. Žalovaný byl k úhradě celého dluhu před podáním žaloby vyzván, předžalobní výzva mu byla doručována na sdělenou adresu dne 23. 6. 2023.

17. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.

18. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

19. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

20. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

21. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.

23. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

24. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).

25. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí, když při sjednávání takto vysokého úvěru nezkoumala výdaje žalovaného, přestože žalovaný disponoval bankovními účty, na jejichž základě by bylo možné zjistit relevantní informace poskytující obraz o výdajové složce rozpočtu žalovaného. Dále soud shledává porušení standardu odborné péče v tom, že žalobkyně disponovala informací o tom, že žalovaný má zaměstnaní sjednané pouze na dobu cca 3 měsíců po poskytnutí úvěru (pracovní poměr na dobu určitou), přesto mu poskytla dlouhodobý úvěr (splácený 94 měsíců). Postup žalobkyně vedl k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Skutečnost, že žalovaný nebyl úvěruschopný potvrzuje i zjištění, že úvěr nebyl schopen krátce po jeho načerpání řádně hradit.

26. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto ostatní nároky žalobkyně založené na předmětné (neplatné) smlouvě jako nedůvodné zamítl (poplatky, smluvní úrok).

27. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 130 000 Kč, přičemž dosud uhradil částku 6 862 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nevznikl nárok na smluvní úrok a poplatky, na které úhrady žalovaného rovněž započítávala, tak žalovaný prostřednictvím úhrad fakticky vrátil část jistiny. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni vrátil více, soud proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnotil nárok žalobkyně jako důvodný v rozsahu dosud nevrácené jistiny (123 138 Kč), ve zbývající části nárok jako nedůvodný zamítl, jelikož tato část jistiny již byla žalovaným vrácena, popř. se jednalo o smluvní úrok přirostlý k jistině, na který však žalobkyni nevznikl nárok.

28. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož tuto dobu nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní, tudíž se podle zdejšího soudu neuplatní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), určil soud jako okamžik rozhodný pro vrácení jistiny den 28. 6. 2023, jelikož tento den uplynula žalovanému lhůta stanovená v předžalobní výzvě (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Zmíněná výzva byla žalovanému dle soudu doručena dnem 23. 6. 2023, když tento den mu byla zásilka doručována na sdělenou adresu. Přestože byla zásilka následně vrácena odesílateli, soud to hodnotí ve smyslu § 570 odst. 1 občanského zákoníku jako zmaření doručení ze strany žalovaného. Žalovaný se proto ode dne 29. 6. 2023 nacházel v prodlení s vrácením zbývající části jistiny a žalobkyně má od této doby ve vztahu k této částce nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku soud nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítl (vzhledem k odlišně určenému okamžiku prodlení soud nevycházel z kapitalizace, ale zákonný úrok z prodlení ve výroku identifikoval prostřednictvím období, za které ho žalobkyně požadovala).

29. Pro úplnost je třeba dodat, že žalobkyně byla soudem (korespondenčním způsobem) vyzvána, aby doložila důkaz o doručení rozhodnutí o okamžitém zesplatnění a poslední výzvy k úhradě dlužné částky do právní sféry žalovaného, když ve vztahu k těmto písemnostem doložila pouze doklady o odeslání (a údaje o doručení nevyplynuly ani z online databáze sledování zásilek), které však neprokazují okamžik, kdy se předmětná zásilka dostala do právní sféry adresáta (domněnka doby dojití ve smyslu § 573 občanského zákoníku dopadá pouze na zásilky, u kterých bylo dojití prokázáno). Soud proto určil okamžik prodlení od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě, jejíž doručení bylo v řízení prokázáno.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (v případě běžícího příslušenství přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 136 588 Kč (z toho cca 13 450 Kč běžící úrok z prodlení) a úspěch žalovaného je v rozsahu 62 978,20 Kč (z toho částka 14 378,40 Kč jako kapitalizovaný úrok do 30. 6. 2023; částka 15 064 Kč jako běžící úrok; částka 13 991 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do dne 28. 6. 2023; částka 13 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do dne 30. 6. 2023; částka 1 910 Kč jako běžící zákonný úrok z prodlení). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného (32 %) od poměru úspěchu žalobkyně (68 %) vychází náhrada nákladů řízení ve výši 36 %.

31. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 5 631 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 6 740 Kč (soud nehodnotil jako účelné úkony reakce na výzvy soudu, jelikož žalobkyně je povinna již v žalobě uvést všechna tvrzení a předložit důkazy k prokázání prověření úvěruschopnosti i k prokázání doručení zásilek do právní sféry žalovaného) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč plus DPH (21 %). Celkem náklady žalobkyně tvoří částka 31 186,20 Kč, soud přiznal poměrnou část.