22 C 267/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 13 617,08 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba požadující po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 617,08 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 8. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 13 617,08 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru od 15. 12. 2020, která měla být sjednána ve smlouvě [číslo] ze dne 21. 5. 2019 pod bodem 6.5.

2. Žalovaný při jednání uvedl, že by měl mít již vše v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou splacené, konečné rozhodnutí ponechal na úvaze soudu.

3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění: z podacích archů (čl. 8, 9) bylo zjištěno, že žalobkyně podala zásilku dne 20. 11. 2020, žalovaný mezi adresáty, adresa [adresa žalovaného]; dále žalobkyně podala zásilku dne 22. 8. 2023, žalovaný mezi adresáty se stejnou adresou; z předžalobní upomínky ze dne 22. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 13 617,08 Kč; z oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ze dne 16. 6. 2020, že tohoto dne žalobkyně vyhotovila písemnost, ve které informuje žalovaného o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení; z platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2021 (čl. 13; rovněž v připojeném spisu sp. zn. [spisová značka] na čl. 56) bylo zjištěno, že nabyl právní moci dne 26. 6. 2021, byla jím přiznána mimo jiné částka ve výši 1 382,92 Kč; z podstatného obsahu připojeného spisu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala mimo jiné smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny ode dne 1. 11. 2020 do dne 14. 12. 2020 ve výši 1 382,92 Kč; ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný se ke dni 23. 5. 2019 dohodli na tom, že žalovanému bude poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou bude splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 2 058 Kč, celkem uhradí částku 74 088 Kč; zápůjční úroková sazba a RPSN jsou uvedeny ve výši 101,79 %; ze sdělení bank (čl. 41, 44, 47, 50, 53) bylo zjištěno, že v květnu 2019 poskytovala úvěry podobných parametrů (banka uvádí úvěry do 49 tis. Kč) s nejvyšším úrokem ČSOB, konkrétně s úrokem až ve výši 16,9 % ročně; z časové řady ARAD vyplývá, že v květnu 2019 činila průměrná úroková sazba u úvěrů s fixací od 1 do 5 let poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu 8,23 % ročně; 4. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce a z oznámení o skončení exekuce soud nečinil relevantní skutková zjištění, jelikož se oba dokumenty týkaly exekuce (sp. zn. [spisová značka]) vedené na základě exekučního titulu, kterým je platební rozkaz Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2021, čj. [číslo jednací]. Skončení předmětné exekuce není pro rozhodnutí soudu relevantní, jelikož v nynějším řízení žalobkyně požaduje nárok, který dosud nebyl soudem přiznán, resp. nárok, který nebyl předmětem uvedeného exekučního řízení.

5. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že žalovanému budou poskytnuty finanční prostředky, které vrátí za blíže sjednaných podmínek, strany ve smlouvě uvedly úrok ve výši 101,79 % ročně. Okresní soud v Olomouci rozhodl o části nyní žalované smluvní pokuty vzniklé za období do 14. 12. 2020 dne 4. 2. 2021 platebním rozkazem.

6. Podstatu sporu soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.).

7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Smlouva obsahovala i ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 a násl. občanského zákoníku. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.

9. Přestože strany uvedly v úvěrové smlouvě úrok ve výši cca 101 %, tak zjištěné parametry úvěru (půjčená částka, období půjčení, četnost splátek a jejich výše) podle soudu odpovídají fakticky úrokové míře cca 72,30 % ročně (zjištěno za pomocí finanční funkce Excel„ úroková míra“).

10. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle judikatury je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy, pokud podstatně nepřevyšuje (v zásadě několikanásobně) obvyklý úrok v daném čase a místě.

11. Soudu je z úřední činnosti známo, že zdejší odvolací soud nepovažuje údaje plynoucí z časových řad ARAD za relevantní pro zjištění obvyklého úroku (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, čj. 75 Co 283/2023-121). Zdejší soud proto pro účely posouzení souladu ujednání s dobrými mravy vyšel ze sdělení bank, ze kterých vyplynulo, že v předmětné době byl bankami úvěr obdobných parametrů poskytován s úrokem do 16,9 %.

12. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že faktická úroková míra ve výši 72,30 % ročně, natož pak ve smlouvě uvedený úrok ve výši 101,73 % se zcela zjevně příčí dobrým mravům (více než 4násobek nevyšší zjištěné úrokové sazby), tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravné úrokové sazby“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy zcela klíčový význam, jde o stěžejní motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku soudu ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.

13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy tak žalobkyni nemohl vniknout nárok na nyní žalovanou smluvní pokutu, jelikož ani toto ujednání (obsažené v neplatné smlouvě) soud nevyhodnotil jako platné. Soud proto žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl, aniž by se dále v detailech zabýval tvrzeným prodlením žalovaného.

14. Pro úplnost soud dodává, že rozhodnutí zdejšího soudu vydané jiným soudním oddělením pod sp. zn. [spisová značka] není v nynějším řízení podle § 135 odst. 2 o. s. ř. závazné, avšak soud z něho vychází. Ačkoliv byl tímto rozhodnutím přiznán mimo jiné nárok na stejnou smluvní pokutu, o kterou jde v nynějším řízení (lišilo se akorát období), je třeba poukázat na to, že předmětné rozhodnutí bylo vydáno vyšší soudní úřednicí ve formě platebního rozkazu a soud se v jeho obsahu k otázce souladu smlouvy s dobrými mravy nevyjadřoval. Nadto má soud za to, že z navazující aktuální judikatury (i evropské) vyplývá stále větší důraz na ochranu spotřebitele.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný nedoložil žádné náklady, tudíž mu byla přiznána paušální náhrada podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (příprava na jednání, účast na jednání) ve výši 2 x 300 Kč.