22 C 275/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno o 13 851 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za období od 8. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení: jistiny ve výši 1 Kč; poplatků ve výši 2 952 Kč; nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč; smluvních pokut ve výši 600 Kč; úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 851 Kč za den 7. 8. 2023; úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 853 Kč za období od 8. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 946 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 9 999 Kč, která má představovat dosud nevrácené finanční prostředky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy uzavřené dne 13. 1. 2023. Dále se domáhá zaplacení částky 2 952 Kč (poplatky za poskytnutí úvěru, expres výplatu, bezpečnou splátku, SMS servis, prodloužení splatnosti), částky 300 Kč (účelně vynaložené náklady) a částky 600 Kč (smluvní pokuty 2 x 300 Kč). Všechny částky žalobkyně požaduje včetně příslušenství (úrok z prodlení).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 7. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalovanému k úhradě částky ve výši 13 851 Kč, a to do 30 dnů od sepsání; z poštovního archu bylo zjištěno, že dne 10. 7. 2023 byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, , předžalobní výzva. Dle sledování zásilek byla tato zásilka doručována 12. 7. 2023, následujícího dne byla vrácena zpět odesílateli, jelikož adresát byl na uvedené adrese neznámý.

5. Ze smlouvy o úvěru včetně informací o úvěru bylo zjištěno že dne 13. 1. 2023 vyjádřila žalobkyně a žalovaný vůli uzavřít smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně na specifikovaný účet částku ve výši 10 000 Kč; žalovaný se zavázal vrátit částku do 30 dnů s poplatkem ve výši 330 Kč. Strany si ujednaly i podmínky prodlužování doby splatnosti úvěru, smlouva obsahuje výše poplatků a částku účtovanou jako náklady za vymáhání. Žalovaný uvedl adresu pro doručování , adresa, .

6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 13. 1. 2023 proběhl bezhotovostní převod částky 10 000 Kč ze strany žalobkyně na žalovaným sdělený bankovní účet. Z potvrzení o vedení účtu bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem sdělené účtu.

7. Z kopií občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že jimi žalobkyně disponuje.

8. Z výpisu čerpání bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje od žalovaného úhrady ve výši 2 x 1 Kč dne 13. 2. 2023 a dne 17. 3. 2023.

9. K příjmům žalovaného bylo z potvrzení o ověření bonity zjištěno, že žalovaný uvedl příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 30 000 Kč. Dále uvedl příjem ostatních členů domácnosti ve výši 19 000 Kč. K výdajům bylo z tohoto dokumentu zjištěno, že žalovaný uvedl, že nemá děti. Dle evidence žalobkyně nebyl žalovaný v insolvenci ani exekuci, nevystupoval v registru SOLUS a z nebankovního registru klientských informací přišla odpověď „OK“. Dle doplněného vyjádření žalobkyně započítala mezi výdaje žalovaného částku životního minima 4 470 Kč.

10. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno jakou má žalobkyně metodiku k prověřování úvěruschopnosti osob, kterým zamýšlí poskytnout úvěr.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni bylo zjištěno, že se jedná o obchodní korporaci, konkrétně , Anonymizováno, , bylo zjištěno, kdo je jejím statutárním orgánem.

12. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.

13. Žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 13. 1. 2023 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně umožní žalovanému čerpání určité finanční částky (10 000 Kč). Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, tyto informace neověřovala, eviduje i výstupy z dostupných registrů. Výzvu ke splacení celého úvěru zaslala žalobkyně na adresu sdělenou žalovaným, přičemž tato výzva byla žalovanému neúspěšně doručována dne 12. 7. 2023. Žalobkyně žalovanému dne 13. 1. 2023 poskytnula bezhotovostním převodem částku 10 000 Kč. Žalovaný uhradil 2 x 1 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě evidovaných dluhů vyzván.

14. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.

15. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

16. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

18. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.

20. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

21. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).

22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí, když žádným způsobem neověřila údaje o příjmech uvedené žalovaným (příjmy žalovaného ani příjmy domácnosti). V rozporu se standardem odborné péče žalobkyně mezi výdaje žalovaného zahrnula pouze životním minimum ve výši 4 470 Kč, přestože žalovaný disponoval bankovním účtem a údaje o výdajích bylo možno stanovit s přihlédnutím k tomuto relevantnímu zdroji, který by poskytl reálnější obraz o výdajové složce rozpočtu žalovaného.

23. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto ostatní nároky žalobkyně odvozované z předmětné (neplatné) smlouvy jako nedůvodné zamítl (poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokuty).

24. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž dosud žalobkyni uhradil částku 2 Kč. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni vrátil více (zůstal v řízení pasivní), soud proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnotil nárok žalobkyně jako důvodný v rozsahu dosud nevrácené jistiny (9 998 Kč), ve zbývající části nárok jako nedůvodný zamítl, jelikož tato část jistiny již byla žalovaným vrácena.

25. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož tuto dobu nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní, tudíž se podle zdejšího soudu neuplatní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), určil soud jako okamžik rozhodný pro vrácení jistiny den 7. 8. 2023 (pondělí), jelikož tohoto dne uplynula žalovanému lhůta stanovená k zaplacení v předžalobní výzvě (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Pro úplnost soud dodává, že stanovená lhůta sice uplynula 6. 8. 2023, nicméně tento den byla neděle, takže došlo k posunu lhůty (§ 607 občanského zákoníku). Zmíněná výzva byla žalovanému dle soudu doručena dnem 12. 7. 2023, když tento den mu byla zásilka doručována na sdělenou adresu. Přestože zásilka byla následně vrácena odesílateli, soud to hodnotí ve smyslu § 570 odst. 1 občanského zákoníku jako zmaření doručení ze strany žalovaného. Žalovaný se proto ode dne 8. 8. 2023 a dále nacházel v prodlení s vrácením zbývající části jistiny a žalobkyně má od této doby ve vztahu k této částce nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku soud nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (u běžícího příslušenství přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 10 926 Kč (z toho cca 928 Kč běžící úrok z prodlení do 20. 3. 2024) a úspěch žalovaného je v rozsahu 4 217 Kč (z toho běžící úrok z prodlení cca 358 Kč a neběžící úrok z prodlení cca 6 Kč). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného (29 %) od poměru úspěchu žalobkyně (71 %) vychází náhrada nákladů řízení ve výši 42 %.

27. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 300 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč plus DPH (21 %). Celkem náklady žalobkyně tvoří částka 2 252 Kč, soud přiznal poměrnou část.