22 C 293/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 36 142 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 2. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení: úroku ve výši 4 655 Kč; poplatku za spotřebitelský úvěr ve výši 7 087 Kč; smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 927,96 Kč; sankčních poplatků ve výši 1 900 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 18. 3. 2022 do 1. 9. 2023; úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácené finanční prostředky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy č. , tel. číslo, ze dne 2. 2. 2020, kterou uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, ). Dále se domáhá částky 7 500 Kč, která má představovat smluvní pokutu za prodlení žalovaného. V neposlední řadě se domáhá částky 1 900 Kč, která má představovat poplatky za zaslané upomínky (3 x 300 Kč) a poplatek za zahájení vymáhání dluhu (1 x 1 000 Kč). Uvedené nároky měly být na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, a informací o úvěru bylo zjištěno, že účastníci dne 2. 2. 2020 vyjádřili vůli uzavřít smlouvu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, kterou mu stejného dne poskytla v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem prostřednictvím 52 týdenních splátek ve výši 545 Kč (poslední splátka ve výši 507 Kč), celková zaplacená částka měla činit 28 302 Kč. Tato částka se skládá s jistiny 15 000 Kč, z úroku 4 655 Kč, poplatku za zpracování služby ve výši 7 087 Kč a pojistného ve výši 1 560 Kč. Ve smlouvě je uvedena úroková sazba 56 % ročně a údaj o roční procentní sazbě nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 254,32 %. Součástí smlouvy jsou podrobné smluvní podmínky, v čl. 4 je specifikována služba splátkové prázdniny. Žalovaný uvedl adresu , adresa, , , jméno FO, .

5. Z tabulky čl. 13-14 byl zjištěn výpočet smluvní pokuty, z tabulky čl. 15-16 byl zjištěn výpočet úroku z prodlení.

6. Z předžalobních výzev ze dne 23. 8. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena výzva adresovaná žalovanému k uhrazení dluhu ve výši 51 659,41 Kč, který měl žalovanému vzniknout v souvislosti s předmětnou smlouvou. Výzvy byly adresovány na adresu , adresa, , , jméno FO, a , adresa, , , jméno FO, . Z potvrzení o podání byla zjištěna data podání zásilek, podle sledování zásilek byla zásilka na adresu , adresa, doručována dne 25. 8. 2023, dne 28. 8. 2023 byla zásilka vrácena odesílateli, jelikož adresát byl na adrese neznámý.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně vyjádřily dne 28. 1. 2022 vůli postoupit pohledávky související s předmětnou úvěrovou smlouvou na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 společně s výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že tyto písemnost byly v předmětných dnech vyhotoveny; z potvrzení o podání bylo zjištěno, že zásilka s těmito písemnostmi byla odeslána dne 11. 2. 2022; z databáze sledování zásilek bylo zjištěno, že se v ní zásilka s předmětným podacím číslem nenachází.

9. Ze sdělení bank bylo zjištěno, že v únoru 2020 byl úvěr obdobných parametrů poskytován s úrokovou sazbou až do 21,9 % ročně a s RPSN až do 22,1 %.

10. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že do ní bylo ve vztahu k žalovanému uvedeno, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, bez vyživovaných osob, nevlastní automobil, je zaměstnán na plný úvazek u , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako operátor výroby, jeho čistý příjem je uveden ve výši 23 625 Kč měsíčně, u jiné společnosti má splátky ve výši 7 000 Kč; odhadované měsíční výdaje má ve výši 3 000 Kč. Mezi ověřenými dokumenty je uvedeno „pracovní smlouva/ŽL“ s dopsanou poznámkou „na neurčito“, dále „2 výplatní pásky“.

11. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 4. 3. 2024 bylo zjištěno, že k tomuto dni neměl žalovaný v insolvenčním rejstříku evidován žádný údaj.

12. Z nedatovaného výstupu BRKI a NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl v minulosti tři úvěry, ke dni 31. 12. 2019 měl zpoždění s úhradou částky 5 635 Kč (sloupec „, Anonymizováno, “), a to v rámci úvěru v celkové výši 4 500 Kč, který měl splatit do 12. 5. 2019 (sloupec „, Anonymizováno, “).

13. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 2. 2. 2020 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit prostřednictvím 52 týdenní splátek částku 28 302 Kč, z toho částka 1 560 Kč představovala sjednané pojistné. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, současně prověřila registry (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, BRKI a NRKI). Žalobkyně nedisponuje podklady, na jejichž základě byla vyplněna karta zákazníka. Z registrů vyplývá informace o dřívější delikvenci žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně vyjádřily dne 28. 1. 2022 vůli postoupit pohledávky související s předmětnou úvěrovou smlouvou na žalobkyni. Výzvu k zesplatnění úvěru a oznámení o postoupení pohledávky žalobkyně žalovanému odeslala na sdělenou adresu dne 11. 2. 2022. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována na sdělenou adresu dne 25. 8. 2023. Žalovaný nic neuhradil.

15. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.

16. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

17. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Na základě platného postoupení pohledávek plynoucích z předmětné smlouvy ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku došlo k platné změně věřitele a na této pozici nyní figuruje žalobkyně. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vedle toho shledal její neplatnost i z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.

19. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip zodpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.

20. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, jakým způsobem úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

21. S ohledem na povinnost poskytovatele úvěru stanovenou v § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na zásadu přímosti dokazování soud nepovažuje za dostatečné, pokud jsou jako důkaz předloženy pouze vyplněné karty zákazníka, jelikož na tomto základě není možno správnost údajů hodnověrně přezkoumat. To platí tím spíše, pokud pochybnost o dodržení standardu odborné péče vyvolává sama skutečnost, že spotřebitel předmětný úvěr vůbec nehradil, jako je tomu v nynějším případě.

22. Soud jednak nemohl přezkoumat správnost příjmu žalovaného ve výši 23 625 Kč, jelikož žalobkyně (ač vyzvána) nepředložila konkrétní podklady, na jejichž základě byl tento údaj určen (pracovní smlouva, výplatní pásky). Soud proto vychází z toho, že příjem žalovaného nebyl řádně ověřen. Výdaje žalovaného podle závěru soudu rovněž nebyly řádně ověřeny, když soudu je z úřední činnosti známo (výslech paní , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, provedený zdejším soudem dne , datum, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , ve kterém žalobkyně vystupuje rovněž jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, ), že zástupci právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáváním úvěru údaje o výdajích spotřebitelů obecně neověřují. Výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 10 000 Kč, nicméně tato částka zahrnovala splátky jiným společnostem ve výši 7 000 Kč, takže měsíční výdaje žalovaného měla představovat pouze částka 3 000 Kč, což se soudu jeví s přihlédnutím k osobě žalovaného (věk) jako nepravděpodobné. Mimo celkové výše splátek jiných úvěrů nasvědčují problémovému hospodaření žalovaného s penězi i další údaje, konkrétně údaje z registrů, mimo jiné skutečnost, že se měl žalovaný nacházet v několikaměsíčním prodlení s úhradou závazků z dřívějšího úvěru (ten měl být rovněž v nízké výši, konkrétně 4 500 Kč, žalovaný měl být v prodlení s úhradou částky 5 635 Kč).

23. S přihlédnutím ke všemu uvedenému soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena před poskytnutím úvěru s odbornou péčí, což vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného.

24. Pokud žalobkyně odkazovala na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, šlo o nepřiléhavý odkaz, jelikož spotřebitelka v tam řešeném případě měla splátky úvěru řádně hradit a následně se po právní předchůdkyni žalobkyně domáhala bezdůvodného obohacení.

25. Soud proto úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto ostatní nároky žalobkyně založené na předmětné (neplatné) smlouvě jako nedůvodné zamítl (smluvní úrok, smluvní pokuta, poplatky za upomínky a zahájení vymáhání).

26. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný netvrdil, že by tuto částku vrátil (zůstal v řízení pasivní). Soud v rozsahu této nevrácené částky vyhodnotil nárok žalobkyně podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnotil jako důvodný.

27. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož tuto dobu nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní, tudíž se podle zdejšího soudu neuplatní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), určil soud jako okamžik rozhodný pro vrácení jistiny den 2. 9. 2023 (sobota), jelikož předchozího dne uplynula žalovanému lhůta stanovená ve výzvě k zaplacení ze dne 23. 8. 2023 (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Zmíněná výzva byla žalovanému dle soudu doručena dnem 25. 8. 2023, když tento den mu byla zásilka doručována na sdělenou adresu. Přestože byla zásilka nakonec vrácena odesílateli, soud to hodnotí ve smyslu § 570 odst. 1 občanského zákoníku jako zmaření doručení ze strany žalovaného. Žalovaný se proto ode dne 2. 9. 2023 nacházel v prodlení s vrácením jistiny a žalobkyně má od této doby ve vztahu k této částce nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č. 351/2013 Sb.), soud výši úroku z prodlení přiznal pouze v rozsahu žalobního petitu. Ve zbytku soud nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítl. Pro úplnost je třeba dodat, že žalobkyně byla soudem při jednání vyzvána, aby doložila důkaz o doručení oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k okamžitému splacení dluhu do právní sféry žalovaného, když ve vztahu k těmto písemnostem doložila pouze doklady o odeslání (a údaje o doručení nevyplynuly ani z online databáze sledování zásilek), které však neprokazují okamžik, kdy se předmětná zásilka dostala do právní sféry adresáta (přičemž nelze aplikovat smluvní úpravu domněnky doručení obsaženou v neplatné úvěrové smlouvě a zákonná domněnka doby dojití ve smyslu § 573 občanského zákoníku dopadá pouze na zásilky, u kterých bylo dojití prokázáno). Soud proto určil okamžik prodlení od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě, jejíž doručení bylo žalobkyní prokázáno (ke dni doručení této výzvy nastoupily rovněž účinky oznámení postoupení pohledávky).

28. Soud nad rámec uvádí, že předmětnou úvěrovou smlouvu vyhodnotil také jako neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.

29. Pojem dobrých mravů není v zákoně definován, jedná se o korektiv soukromého práva, jehož aplikace je na úvaze soudu po zhodnocení konkrétních okolností daného případu. Lze říci, že korektiv dobrých mravů vychází z určité obecně sdílené základní představy o tom, co je a není správné, přičemž právní regulace z hlediska svého účelu směřuje k prosazování těchto obecnějších představ. Judikatura uvádí, že se jedná o souhrn základních společenských, kulturních a mravních norem, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20, bod 48 a tam citovaná rozhodnutí).

30. V případě úvěrů a půjček se sjednaným úrokem judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) již v minulosti dospěla k závěru, že výše sjednaného úroku, která podstatně převyšuje výši obvyklou, je v rozporu s dobrými mravy (je třeba dodat, že je na místě určitá tolerance reflektující vyšší rizikovost úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru). Soud také uvedl, že mravné je takové jednání věřitele, který se „spokojí“ s přiměřenou úplatou za poskytnutí finančních prostředků (úrok), a to bez ohledu na případnou obtížnou situaci jeho dlužníka.

31. Pro posílení ochrany spotřebitele byl na základě evropské legislativy v minulosti zaveden jednotný povinný údaj o roční procentní sazbě nákladů úvěru (dále jen „RPSN“), který je upraven v § 133 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru a který v sobě zahrnuje celkové náklady spojené s poskytnutím úvěru (bez volitelných doplňkových služeb).

32. Je však třeba upřesnit, že oba údaje (úrok a RPSN) nejsou navzájem srovnatelné. Úroková sazba vyjadřuje prostou „cenu peněz“, která vychází z výše poskytnutých financí a mechanismu jejich vrácení (výše splátek, jejich počet a periodicita). Tuto hodnotu lze určit např. prostřednictvím počítačového programu Excel zvolením funkce „úroková míra“. Údaj RPSN je počítán odlišným způsobem za využití tzv. současné hodnoty [RPSN je vypočteno z rovnice, ve které je na jedné straně na ročním základě celková současná hodnota čerpání a na druhé straně na ročním základě celková současná hodnota splátek a plateb poplatků (srov. příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES)]. K výpočtu RPSN lze využít např. online kalkulátor dostupný na webu finančního arbitra. Vzhledem k odlišnému výpočtu jsou oba údaje odlišné i v situaci, když úvěr není spojen s žádnými dalšími náklady (např. úroková sazba úvěru 10 000 Kč spláceného prostřednictvím 12 měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč je 35,07 % ročně, nicméně RPSN je 41,3 %), jediná situace, ve které si oba údaje přesně odpovídají, je při sjednání ročních splátek (pokud by úvěr 10 000 Kč byl splácen prostřednictvím 12 ročních splátek, činila by úroková sazba 2,92 % ročně, RPSN by mělo stejnou hodnotu).

33. Podle zdejšího soudu se výše uvedený závěr týkající se nemravného úroku analogicky uplatní i ve vztahu k údaji RPSN. Smyslem zavedení údaje RPSN je větší transparentnost úvěrového trhu, jelikož se jedná o univerzální a srozumitelný parametr vztahující se k „celkové ceně“ za úvěr, na jehož základě lze úvěry vzájemně porovnat. Obdobně jako u úroku lze i v případě RPSN spolehlivě zjistit, jaké byly v daném čase a místě obvyklé hodnoty RPSN úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru (tzn. s jakými celkovými náklady jsou úvěry obvykle spojeny), lze proto identifikovat, zda sjednané RPSN v konkrétním případě obvyklou míru podstatně nepřevyšuje (i v tomto případě je na místě určitá tolerance reflektující skutečnost, že se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru). Pokud tomu tak bude a konkrétní úvěr není spojen se zcela atypickými obligatorními službami (přičemž nutno podotknout, že nepovinné doplňkové služby se do údaje RPSN podle § 133 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru nezahrnují), které by podstatnou odlišnost nákladů účtovaných za poskytnutí úvěru odůvodňovaly, jedná se dle zdejšího soudu o úvěr odporující dobrým mravům, a to na základě stejných úvah jako v případě samotného úroku.

34. Sjednaný úrok u tohoto úvěru činil 56 % ročně, RPSN bylo 254,32 %. Vzhledem k odlišnému výpočtu údaje RPSN soud pouze pro lepší názornost uvádí ještě orientačně vypočtený údaj o úrokové sazbě, pokud by tato sazba zohledňovala i všechny náklady spojené s úvěrem (mimo doplňkového pojištění). Půjčená jistina 15 000 Kč měla být splácena prostřednictvím 52 týdenních splátek tak, aby bylo celkem splaceno 26 742 Kč (bez pojistného), tzn. splátkou ve výši cca 514 Kč. Úroková sazba by při těchto parametrech činila 127,74 % ročně (vypočteno pomocí programu Excel zadáním funkce „úroková míra“).

35. Ze statistik České národní banky (tzv. časové řady ARAD) vyplývá, že v únoru 2020 byly bankami domácnostem poskytovány neúčelové spotřebitelské úvěry v průměru s RPSN cca 8,39 %.

36. Soudu je z úřední činnosti známo, že zdejší odvolací soud nepovažuje statistické údaje publikované Českou národní bankou za relevantní pro zjištění obvyklého úroku (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 12. 2023, čj. 75 Co 283/2023-121), proto pro účely posouzení souladu ujednání s dobrými mravy primárně vyšel ze sdělení bank, ze kterých vyplynulo, že v předmětné době byl bankami úvěr obdobných parametrů poskytován s nejvyšší úrokovou sazbou až do 21,9 % ročně a s RPSN až do 22,1 %.

37. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že celková konstrukce úvěru, která nezahrnuje žádné specifické (pro úvěrové vztahy neobvyklé či zjevně nadstandardní) služby odůvodňující extrémně odlišnou „cenu“ celého úvěru prezentovanou pomocí údaje RPSN (více než desetinásobné oproti nejvyšším hodnotám RPSN úvěrů poskytovaných v předmětné době v bankovním sektoru) jednoznačně svědčí o zjevném rozporu s dobrými mravy. Takto vysoké celkové náklady spojené s úvěrem podle soudu neodůvodňuje ani sjednaný hotovostní režim splátek. Soud proto úvěrovou smlouvu hodnotí podle § 588 občanského zákoníku jako absolutně neplatnou. Podle soudu nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku), když při zjištění „zjevně nemravné ceny úvěru“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že nelze předpokládat, že by úvěrující strana měla zájem uzavřít smlouvu bez těchto ujednání. Nadto se soudu ani samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější, náhrada nákladů mu však nebyla přiznána, jelikož mu v řízení žádné nevznikly.