22 C 3/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 87 394,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 711,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení: jistiny ve výši 40 682,71 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z dlužné jistiny kapitalizovaného za období od 16. 9. 2021 do 18. 8. 2022 částkou 13 865,79 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 84 207,92 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za období od 16. 10. 2021 do 18. 8. 2022 částkou 905,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 207,92 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, poplatků ve výši 3 186,75 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 84 394,67 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení), která má představovat nevrácený úvěr, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 3. 2019. Dále se domáhá zaplacení částky 3 186,75 Kč, která má představovat souhrn poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr a za upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě provedených důkazů (úvěrová smlouva [číslo] včetně úvěrových podmínek a VOP; sazebník poplatků; standardní informace o spotřebitelském úvěru; historický výpis včetně legendy; tabulka splácení a poplatků; výpočet úroku z prodlení; doklad o čerpání úvěru; upozornění a upomínky včetně dokladů o odeslání; žádost a návrh na rozhodnutí o poskytnutí úvěru; výpis ze systému Neplatné doklady; prohlášení o zdravotním stavu; výpisy z účtu od září 2018 do března 2019) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu (některá skutková zjištění jsou v souvislosti s jejich právním hodnocením pro přehlednost blíže rozvedena až v části věnované právnímu posouzení věci).

4. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, na základě výpisů z externích a interních databází a na základě výpisů z účtu a dospěla ke kladnému závěru o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (žádost a návrh na rozhodnutí o poskytnutí úvěru; výpis ze systému Neplatné doklady; výpisy z účtu). Výše uvedeného dne s žalovaným uzavřela popsanou smlouvu o úvěru a stejného dne mu vyplatila bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 100 000 Kč (úvěrová smlouva; doklad o čerpání úvěru). Žalovaný dosud uhradil na jistině částku 15 792,08 Kč, na obchodním úroku částku 20 557,46 Kč, na úroku z prodlení částku 19,92 Kč a na poplatcích částku 4 313,25 Kč, tj. dohromady 40 682,71 Kč (historický výpis z účtu; tabulka splácení).

5. Vzhledem k níže uvedenému právnímu závěru soud blíže nehodnotil podklady, kterými žalobkyně dokládala pouze výši nárokovaného příslušenství (výpočet úroku z prodlení; sazebník poplatků; tabulka poplatků).

6. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl., ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 a násl.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zejm. § 84 a násl., § 104 a násl.), vše ve znění účinném ke dni 22. 3. 2019, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Soud dospěl k tomu, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Porušení této povinnosti vede podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona k právnímu následku v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž jde o tzv. neplatnost absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18 nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Konkrétní požadavky na prověření úvěruschopnosti by měly odpovídat okolnostem věci, resp. na věřitele by neměly být v důsledku existence této povinnosti kladeny nepřiměřené (neodůvodněné či nereálné) požadavky.

10. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je stanovena jednak na ochranu samotného spotřebitele, který je zpravidla veden primárně snahou o získání určitého objemu finančních prostředků, tudíž nelze vyloučit tendenci hodnotit vlastní majetkovou situaci lehkovážně a podceňovat rizika spojená s novým dluhem. Spotřebitel je tedy chráněn před nezvladatelným zadlužením, popřípadě před další eskalací tohoto zadlužení. Na druhou stranu je povinnost posoudit úvěruschopnost stanovena i na ochranu samotného věřitele, v jehož nejlepším zájmu je, aby byl poskytnutý úvěr řádně splácen. Věřitel by si proto měl opatřit takové podklady, na jejichž základě dojde k přesvědčivému závěru, že budoucí dlužník nemůže mít zjevný problém poskytnutý úvěr splácet. V neposlední řadě je povinnost zkoumat úvěruschopnost i výrazem celospolečenského zájmu na prevenci předlužování spotřebitelů, jelikož případné negativní následky tohoto předlužení přesahují (individuální) vztah mezi stranami smlouvy a představují určitou zátěž pro celou společnost.

11. Pokud spotřebitel není schopen úvěr splácet a věřitel je nucen domáhat se své pohledávky soudní cestou, může to mít dle soudu několik příčin. Buď spotřebitel nebyl ve vztahu k předmětnému produktu úvěruschopný, nebo přistoupily pozdější (a pro věřitele počínajícího si s odbornou péčí nepředvídatelné) okolnosti, které úvěruschopnost spotřebitele omezily či znemožnily. V neposlední řadě také nelze obecně vyloučit zneužití práva ze strany spotřebitele, pokud by navzdory existující úvěruschopnosti nikdy neměl skutečný úmysl úvěr včetně příslušenství řádně splácet.

12. Soud se v mezích výše uvedených úvah z úřední povinnosti zabýval tím, jakým způsobem byla zkoumána a hodnocena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně byla v tomto směru nejprve korespondenčně vyzvána k doplnění svých tvrzení a důkazů, následně byla u ústního jednání poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání svých doplněných tvrzení tak, aby uváděná tvrzení byla pro soud přezkoumatelná. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení nad rámec již doložených důkazů k prověření úvěruschopnosti (žádost a návrh na rozhodnutí o poskytnutí úvěru; výpis ze systému Neplatné doklady) doložila výpisy z účtu žalovaného od září 2018 do března 2019. Soud dodatečně zaslané podklady vyhodnotil a následně rozhodl z důvodu hospodárnosti bez nařízení dalšího jednání, jelikož žalobkyně s tímto postupem podle § 119 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 115a o. s. ř. vyslovila během odročeného jednání souhlas (u žalovaného nastala fikce souhlasu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., jelikož se na výzvu soudu nevyjádřil).

13. Soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí, kterou vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru, a žalobkyně dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

14. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru vyplývá, že průměrný měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců byl uveden ve výši 25 000 Kč, zaměstnání neuvedeno, dále žalovaný uvedl další prokazatelné příjmy ve výši 18 000 Kč (dle tvrzení žalobkyně mělo jít o příjmy dalších rodinných příslušníků), bydlení nájemního typu s výdaji ve výši 5 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 3 500 Kč a splátky jiných půjček/úvěrů 1 000 Kč. V době žádosti o úvěr mu již byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč z úvěrového účtu [číslo]. Výše měsíční splátky žádaného úvěru byla stanovena na 1 609 Kč a splácení úvěru bylo dohodnuto v 96 měsíčních splátkách. Žalovaný neměl negativní záznamy v registrech (insolvence, exekuce, BRKI, NRKI, SOLUS atd.). Z databáze Neplatné doklady bylo zjištěno, že žalovaný disponoval platným občanským průkazem.

15. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že v září 2018 bylo připsáno hotovostním vkladem 21 000 Kč a žalovaný hospodařil s kladným zůstatkem cca 700 Kč. V říjnu 2018 bylo připsáno hotovostním vkladem 28 500 Kč, celkem bylo tento měsíc připsáno 29 500 Kč a žalovaný hospodařil s kladným zůstatkem cca 400 Kč. V listopadu 2018 bylo připsáno hotovostním vkladem 26 000 Kč, celkem bylo tento měsíc připsáno 27 000 Kč a žalovaný hospodařil s kladným zůstatkem cca 4 400 Kč. V prosinci 2018 bylo připsáno hotovostním vkladem 32 000 Kč a žalovaný hospodařil s kladným zůstatkem cca 100 Kč. V lednu 2019 bylo připsáno hotovostním vkladem 20 000 Kč, celkem bylo tento měsíc připsáno 20 100 Kč a žalovaný hospodařil se záporným zůstatkem cca mínus 4 900 Kč. V únoru 2019 nebylo hotovostním vkladem připsáno nic, bezhotovostní vklad ze dne 13. 2. 2019 ve výši 100 000 Kč představoval úvěr poskytnutý žalobkyní (číslo účtu, ze kterého byl vklad realizován, odpovídá úvěrovému účtu uvedenému mezi existujícími závazky žalovaného v návrhu na poskytnutí úvěru; dále je tato skutečnost soudu známa z úřední činnosti, jelikož tento dřívější úvěr je u zdejšího soudu předmětem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]), tudíž jej soud nehodnotí jako vklad žalovaného. Žalovaný tento měsíc hospodařil se záporným zůstatkem cca mínus 52 000 Kč. V březnu 2019 do doby poskytnutí předmětného úvěru (dne 22. 3. 2019) nebylo připsáno hotovostním vkladem nic, žalovaný do té doby hospodařil se záporným zůstatkem cca mínus 43 500 Kč.

16. Soud má za to, že žalobkyně nesprávně prověřila příjmovou stránku rozpočtu spotřebitele. Ověření zdroje příjmu je dle soudu jednoznačnou součástí odborné péče při poskytování úvěru těchto parametrů. Žalobkyně příjmovou stránku žalovaného ověřovala pouze na základě výpisů z účtu, což lze bezesporu akceptovat jako dostatečné, nicméně z jejich obsahu nevyvodila správné závěry a v rámci hodnocení úvěruschopnosti vycházela z příjmu, který nebyl ověřen (správně však nevycházela z neověřených„ ostatních příjmů“ ve výši 18 000 Kč). Pokud poskytovatel úvěru nedisponuje výplatními páskami ve spojení s příslušnou pracovní smlouvou, popř. jinou ověřenou (a doložitelnou) informací o zdroji příjmu žadatele o úvěr, je dle soudu nutno v souladu s požadavkem odborné péče hodnotit údaje uvedené spotřebitelem zdrženlivě.

17. Když soud zohlední výpisy předcházející období, kdy byl předmětný úvěr poskytnut žalovanému (tj. výpisy za září 2018 až únor 2019) činily hotovostní vklady žalovaného dohromady cca 127 500 Kč, tj. 21 250 Kč měsíčně. Vzhledem k absenci jakéhokoliv dokladu o pravidelném příjmu žalovaného je třeba rezervovaněji hodnotit hotovostní vklady realizované koncem roku, jsou-li v nestandardní výši, jelikož je pravděpodobné, že takový příjem odráží i nepravidelnou složku v podobě odměn. Takový„ nestandardní“ vklad lze spatřovat v prosinci 2018 (32 000 Kč). Pokud by jej soud hodnotil jako nepravidelný příjem a zohlednil by ho ve výši 28 500 Kč (hodnota nebližšího nižšího měsíčního vkladu), už by odhadovaný měsíční příjem za období 5 předcházejících měsíců byl v průměrné výši cca 20 600 Kč. Příjmová stránka rozpočtu spotřebitele tedy dle soudu na základě předložených podkladů nebyla ke dni žádosti o úvěr ověřena do výše 25 000 Kč měsíčně, ale do výše cca 20 500 – 21 500 Kč.

18. Dále soud upozorňuje na význam skutečnosti, že za měsíc předcházející poskytnutí úvěru žalovaný žádný vlastní vklad ani nerealizoval (jediný vklad představuje předchozí poskytnutý úvěr ve výši 100 000 Kč, ke kterému se soud vyjádřil výše), žádný vklad nerealizoval ani v měsíci březnu za dobu předcházející poskytnutí předmětného úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezprostředně navazující opakovanou žádost o stejný úvěr (100 000 Kč), lze v tom dle soudu spatřovat určitou indicii podporující pochybnosti o úvěruschopnosti spotřebitele.

19. Soud má také za to, že ani výdajová stránka rozpočtu žalovaného nebyla vyhodnocena správně, resp. v souladu s požadavkem odborné péče. Z předložených výpisů z účtu vyplývá, že za období předcházející poskytnutí předmětného úvěru činily měsíční výdaje žalovaného průměrně cca 36 000 Kč, pokud by soud nezohlednil vůbec měsíc únor 2019, ve kterém byl žalovanému poskytnut předcházející úvěr ve výši 100 000 Kč (a lze očekávat realizaci mimořádných„ nadstandardních“ výdajů), současně by obdobně jako u příjmové stránky rozpočtu výdaje za období prosinec 2018 nezohlednil v jejich skutečné výši, ale ve výši nejbližších nižších měsíčních výdajů (29 088 Kč), činily by skutečné průměrné měsíční výdaje žalovaného cca 25 256 Kč. Pokud žalovaná skutečné pravidelné výdaje žalovaného nezohlednila a vycházela mimo jiné ze statistických modelů, jejichž pomocí stanovila výdaje žalovaného na hodnotu necelých 17 000 Kč měsíčně, vzala na sebe dle názoru soudu riziko, že poskytne úvěr subjektu, který jej nebude schopen splatit.

20. Z výpisů z účtu také vyplývá, že žalovaný pravidelně realizoval online úhrady za hry, resp. realizoval platby u obchodníků, kteří hry prodávají (Microsoft Xbox; Microsoft EA Acces; EA Origin; Instant Gaming London; G2A; Kinguin; CDKeys), a to nikoliv v zanedbatelných částkách (září 2018 ve výši cca 1 000 Kč, říjen 2018 ve výši cca 2 700 Kč, listopad 2018 ve výši cca 1 500 Kč, prosinec 2018 ve výši cca 4 500 Kč, leden 2019 ve výši cca 1 000 Kč, únor 2019 ve výši cca 3 750 Kč, březen 2019 ve výši cca 5 300 Kč). Tyto úhrady sice nelze označit za jednoznačnou indicii sklonu k patologickým jevům typu hazardu, nicméně z hlediska poměru příjmů a výdajů žalovaného (žalovaný dle výpisů z účtu netvořil žádnou finanční rezervu) to poukazuje na„ negativní“ vzorec, jakým způsobem žalovaný s finančními prostředky hospodařil.

21. K argumentům žalobkyně soud dále dodává, že výdaje žalovaného jsou občas tvořeny i výběry v hotovosti, u kterých není teoreticky vyloučeno, že vybrané prostředky budou spotřebitelem spořeny. Takový způsob spoření by soud u osob ve věku žalobce sice považoval za neobvyklý, ač možný, avšak výše výběrů 1 000 – 2 500 Kč s odkazem na zvyklosti běžného života odpovídá výběrům hotovosti za účelem každodenních úhrad.

22. Dále žalobkyně poukazovala na to, že žalovaný realizací 23 sjednaných splátek fakticky osvědčil, že byl v době poskytnutí úvěru úvěruschopný. Soud se s takovou argumentací neztotožnil a současně nemá za to, že by šlo o názor přepjatě formalistický. Argument žalobkyně by pro soud mohl být relevantní, pokud by se jednalo o úvěr účelově vázaný, popř. by spotřebitel již vrátil téměř celou či celou jistinu apod. Pokud je totiž spotřebiteli poskytnut neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč, není vyloučeno, že část úvěru bude využita na jeho splácení, které pak ve vztahu k existenci úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru nemá žádnou vypovídací hodnotu. Nadto je soudu z úřední činnosti známo (řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), že žalovanému byla žalobkyní dále dne 26. 6. 2019 poskytnuta kreditní karta s úvěrovým limitem 20 000 Kč, dne 26. 8. 2019 úvěr ve výši 50 000 Kč a dne 27. 9. 2019 úvěr ve výši 30 000 Kč.

23. Vzhledem k výše uvedenému soud hodnotí kladný závěr žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného jako nesprávný a předmětnou úvěrovou smlouvu po právní stránce vyhodnotil v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.

24. Jelikož je úvěrová smlouva neplatná, má žalobkyně podle § 2991 občanského zákoníku právo na vrácení dosud nevrácené jistiny (bezdůvodné obohacení žalovaného), a to podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na úhradu nároků založených na této (neplatné) smlouvě, tj. sjednaný úrok a poplatky. Co se týče požadavku na úrok z prodlení, ani ten soud nevyhodnotil jako důvodný, jelikož dle aktuální judikatury Nejvyššího soudu prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých finančních prostředků započne v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru až uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 100 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, přičemž žalovaný již na jistině, úrocích a poplatcích zaplatil dohromady 40 682,71 Kč. Fakticky tak prostřednictvím těchto úhrad vrátil část bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě výrokem I vyhověl ve zbývající (dosud nevrácené) části jistiny (bezdůvodného obohacení), přičemž žalovanému uložil povinnost vrátit tuto částku v obecné třídenní lhůtě upravené v § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaný byl v řízení pasivní (nekontaktní) a nijak svoje možnosti vrátit poskytnuté finanční prostředky nekonkretizoval. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II zamítl, jelikož tyto nároky nebyly důvodné, jak bylo vysvětleno výše.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ve sporu ve smyslu § 142 o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější, právo na (částečnou) náhradu nákladů řízení však rovněž nemá, jelikož mu žádné náklady nevznikly.