22 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 15 000 Kč, která představuje nevrácené peníze, které byly žalované poskytnuty na základě smluv ze dne , datum, (částka 12 000 Kč) a ze dne , datum, (částka 3 000 Kč) uzavřených s obchodní společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „první právní předchůdkyně žalobkyně“). Uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy k prokázání, že před uzavřením smluv byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. První právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne , datum, a dne , datum, dohodly na obsahu smluv, na základě kterých byly žalované bezhotovostním způsobem na účet č. , č. účtu, vždy stejného dne poskytnuty částky 12 000 Kč a 3 000 Kč (smlouvy ze dní , datum, a ze dne , datum, ve spojení s potvrzeními o platbách); žalovaná se zavázala tyto částky vrátit společně s úrokem a poplatky (smlouvy ze dní , datum, a ze dne , datum, ).

5. Žalobkyně nedisponuje dokumenty, které by zachycovaly prověření úvěruschopnosti žalované ze strany první právní předchůdkyně žalobkyně (tvrzení žalobkyně).

6. Pohledávky za žalovanou z předmětných smluv byly předmětem smluv o postoupení pohledávek, ve kterých příslušné smluvní strany vyjádřily vůli k jejich postoupení nejprve na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , následně na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , následně na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh).

7. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě uvedených dluhů (předžalobní výzva včetně podacího lístku).

8. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. První právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dohodly na obsahu smluv, na základě kterých byly žalované poskytnuty částky 12 000 Kč a 3 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto částky vrátit společně s úrokem a poplatky. Žalobkyně nedisponuje dokumenty, které by zachycovaly prověření úvěruschopnosti žalované ze strany první právní předchůdkyně žalobkyně. Pohledávky za žalovanou z uvedených smluv byly předmětem smluv o postoupení pohledávek, posledně byly postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě uvedených dluhů.

9. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

10. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

11. Mezi první právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

12. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož byly platně smlouvami postupně postoupeny až na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.

13. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že nedisponuje podklady, které by tento proces dokumentovaly, což neodpovídá standardu odborné péče (srov. § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pro nadbytečnost se soud nezabýval případným rozporem smluv s dobrými mravy.

14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené svým možnostem. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit částku 15 000 Kč, která jí byla poskytnuta jako jistina a dosud nebyla vrácena. Lhůtu k plnění určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaná byla v řízení pasivní a nekonkretizovala dobu přiměřenou svým možnostem.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaná byla ve sporu částečně úspěšnější a náleží jí částečná náhrada nákladů řízení. Náhrada jí však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly.