22 C 36/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 42 008,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 199,29 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení poplatku ve výši 398,78 Kč a ve výši 327,60 Kč, smluvního úroku ve výši 20 188,50 Kč, smluvní pokuty ve výši 894,03 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 925,67 Kč za období od 10. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 20 199,29 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 20. 11. 2023. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě předložených výpisů z účtu, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 30 130 Kč, výdaje žalovaného byly zjištěny z informací uvedených žalovaným. Dále se domáhá částky 397,78 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení) jako poplatku za poskytnutí tranší úvěru, dále se domáhá částky 327,60 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení) jako poplatku za službu „Presto“. V neposlední řadě se domáhá částky 894,03 Kč jako smluvní pokuty za prodlení v době od 29. 12. 2023 do 28. 3. 2024. Žalovaný dosud uhradil částku 4,70 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobkyně se s žalovaným dne 20. 11. 2023 dohodli na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 66 900 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 0,98 % denně, tj. necelých 360 % ročně (smlouva č. l. 27-29).

5. Žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně dne 20. 11. 2023 částku 11 300 Kč a dne 28. 12. 2023 částku 8 904 Kč (přehled bankovních transakcí č. l. 26).

6. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že se při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nezabývala faktickými výdaji žalobce (zejm. č. l. 66 verte). Žalovaný uvedl měsíční příjmy ve výši 80 000 Kč, žalobkyně vycházela z příjmů ve výši 30 130 Kč a z výdajů v celkové výši 12 000 Kč, z čehož 8 000 Kč činily výdaje spojené s půjčkami (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. l. 21).

7. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětných dluhů souvisejících s uvedenou úvěrovou smlouvou (předžalobní výzva č. l. 18 vč. podacího lístku č. l. 17).

8. Žalovanému na bankovní účet dne 1. 9. 2023 přišly finance z půjčky od společnosti , právnická osoba, v celkové výši 20 000 Kč; dne 7. 9. 2023 odešla úhrada 2 389 Kč „vodafone paušál a splátka telefon“, stejného dne odešla platba 4 600 Kč „pro domácnost“ (oba typy plateb v obdobných výších následují i v dalších měsících, tj. říjen, listopad); dne 7. 9. 2023 mu přišla výplata ve výši 31 456 Kč; dne 6. 10. 2023 mu přišla výplata ve výši 29 126 Kč; dne 7. 11. 2023 mu přišla výplata ve výši 29 807 Kč; dne 13. 11. 2023 odešla platba 4 301 Kč „splátka elektrické auto a baterie“; za období od 25. 8. 2023 do 20. 11. 2023 činilo saldo na účtu žalovaného kladnou částku 4 607,15 Kč, nicméně mezi příjmy žalovaného bylo i výše zmíněných 20 000 Kč z půjček a dále i transakce ve výši 4 301 Kč, která se dne 20. 11. 2023 vrátila z důvodu špatně zadaného příjemce (výpis z účtu za období od 25. 8. 2023 do 20. 11. 2023 č. l. 67-71).

9. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovaným 20. 11. 2023 dohodla na obsahu smlouvy, na základě které mu poskytla celkem částku 20 204 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil cca 360 % ročně. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně nezabývala faktickými výdaji žalovaného a vycházela ze sdělených údajů. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou dosud uhradil částku 4,70 Kč. Před podáním žaloby byl vyzván k úhradě.

10. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

11. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

12. Mezi (předchůdci?) žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

13. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; pro nadbytečnost se nezabýval potenciálním rozporem smlouvy s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.

14. Žalobkyně neověřovala reálné výdaje žalovaného, což neodpovídá požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Uvedené vedlo k nesprávnému závěru žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného. Nadto z výpisů z účtu je zřejmé, že faktické výdaje žalovaného byly řádově vyšší než jeho pravidelné příjmy.

15. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný obdržel částku 20 204 Kč a již uhradil částku 4,70 Kč, žalobkyně proto má nárok na žádanou částku 20 199,29 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Požadavek na poplatky, smluvní pokuty a smluvní úrok nebyl důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy.

16. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu (částečná) náhrada nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.