22 C 4/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 92 719,44 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 92 719,44 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za období od 4. 8. 2024 do zaplacení.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 92 719,44 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalovanému poskytnuty na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, na základě smlouvy ze dne 3. 10. 2023 uzavřené s obchodní společností , jméno FO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), avšak současně uvedla, že žalovanému byly poskytnuty platby v celkové výši 83 000 Kč. Žalovaný měl uvedené peníze vrátit nejpozději do 3. 8. 2024, což neučinil. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě doložených příjmů a deklarovaných výdajů. Uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 3. 10. 2023 dohodli na obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru s maximálním limitem 46 000 Kč s prvním čerpáním ve výši 25 000 Kč, splatností do 15 dnů od doručení výpisu, úrokovou sazbou cca 147 % ročně a RPSN cca 300 % (úvěrová smlouva ze dne 3. 10. 2023).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet v období od 3. 10. 2023 do 22. 4. 2024 celkem částku 83 000 Kč (seznam plateb a čerpání č. l. 16 – v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označeno jako „, Anonymizováno, _, Anonymizováno, “; ve spojení se sdělením banky ze dne 14. 5. 2025).

6. Žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu zaplatil celkem částku 135 958,53 Kč (seznam plateb a čerpání č. l. 16 – v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označeno jako „, Anonymizováno, “; soud skutkové zjištění učinil na základě součtu všech úhrad, které jsou označeny pod položkami „, Anonymizováno, “).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného mimo jiné na základě deklarovaných výdajů, aniž by byly ověřovány (tvrzení žalobkyně).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni písemností ze dne 22. 9. 2024, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z výše uvedené smlouvy s uvedením, že mu byla zapůjčena celkem částka 46 000 Kč (oznámení postoupení s předžalobní výzvou).

9. Z ostatních provedených důkazů soud nečinil relevantní zjištění, a to buď proto, že jejich obsah nebyl soudu srozumitelný, popř. by šlo pouze o zjištění nadbytečná a duplicitní.

10. Soud hodnotil důkazy samostatně a ve vzájemné souvislosti. K hodnocení důkazů dodává, že z chronologie částek v dokumentu obsahujícího seznam plateb a čerpání (viz výše body 5 a 6) je jednoznačně zřejmé, že položky „payments“ představují platby, jejichž prostřednictvím byla splácena jistina („capital“), poplatky („fees“) a úroky („interest“). Soudu současně neunikla zvláštní skutečnost, že jako závěrečná platba je uvedena částka, která přesně odpovídá částce, kterou žalobkyně uplatňuje v nynějším řízení. Vzhledem k absenci žalobkyně u jednání soud vycházel pouze z obsahu doloženého důkazu.

11. Dále soud dodává, že sice dospěl k jednoznačnému skutkovému zjištění ohledně částky uhrazené žalovaným (srov. bod 6), nicméně i kdyby tomu tak nebylo, bylo by na žalobkyni, aby v rámci svých tvrzení v kontextu doložených důkazů jednoznačně specifikovala, jakou celkovou částku žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil (k významu tvrzení žalující strany o uhrazené částce v případě úvěrového vztahu, který se pro neplatnost úvěrové smlouvy vypořádává podle pravidel bezdůvodného obohacení srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 22 Co 263/2022, dostupné v Beck-online), jelikož bez tohoto vyjasnění by za dané situace nebylo možno vztah mezi žalobkyní a žalovaným řádně vypořádat. Soud by proto i v takovém případě rozhodl v neprospěch žalobkyně, avšak pro neunesení břemene tvrzení. K tomu je třeba dodat, že žádost žalobkyně, aby jí byla v případě potřeby navzdory její absenci u jednání poskytnuta přiměřená lhůta k doplnění, je nepřípustná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 29 Cdo 1497/2023, bod 42). Nadto žalobkyně byla již výzvou ze dne 16. 1. 2025 (č. l. 59) vyzvána, aby příslušná tvrzení doplnila.

12. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne 3. 10. 2023 postupně částky, jejichž souhrnná výše dosahuje částky 83 000 Kč. V rámci hodnocení úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně mimo jiné z deklarovaných výdajů, které dále neověřovala. Žalovaný v souvislosti s uvedenou úvěrovou smlouvou uhradil částku 135 958,53 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětného dluhu.

13. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

14. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

15. Ve věci je přítomen mezinárodní prvek (sídlo právní předchůdkyně žalobkyně). Soud dospěl k závěru, že má pravomoc v dané věci rozhodnout, a to s ohledem na bydliště žalovaného v České republice (čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012), přičemž rozhodným právem je s ohledem na obsah smlouvy (článek 15 podmínek pro úvěrové smlouvy) právo české (čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008).

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

17. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k jejich postoupení na žalobkyni.

18. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pro nadbytečnost se soud nezabýval potenciálním rozporem úvěrové smlouvy s dobrými mravy.

19. K výše uvedenému soud dospěl již na základě tvrzení žalobkyně, ze kterých vyplývá, že nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když nezkoumala a neověřovala faktické výdaje žalovaného, ale vycházela pouze z výdajů deklarovaných (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

20. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení. Jelikož by veškeré ostatní nároky, které by mohly být úvěrovou smlouvou založeny, byly z důvodu její neplatnosti nedůvodné, je třeba v rámci zúčtování bezdůvodného obohacení uzavřít, že žalovaný realizovanými úhradami (bez ohledu na jejich započítávání právní předchůdkyní žalobkyně) již fakticky vracel jistinu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný tímto způsobem již celou poskytnutou jistinu vrátil. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, a to včetně úroku z prodlení, jelikož žalovaný se nedostal s vrácením jistiny do prodlení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu plně úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.