22 C 44/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 107 410,94 Kč s příslušenstvím

I. Rozsudek pro uznání se nevydává.

II. Zamítá se žaloba požadující po žalovaném zaplacení částky 70 139 Kč, úroku z prodlení z částky 93 839 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23. 10. 2024 do 29. 10. 2024 ve výši 229,46 Kč, úroku z prodlení z částky 88 839 Kč ve výši 12,75 % ročně od 30. 10. 2024 do 9. 1. 2025 ve výši 2 234,16 Kč, úroku z prodlení z částky 85 839 Kč ve výši 12,75 % ročně od 10. 1. 2025 do 14. 2. 2025 ve výši 1 079,28 Kč, úroku z prodlení z částky 84 839 Kč ve výši 12,75 % ročně od 15. 2. 2025 do 16. 4. 2025 ve výši 1 808,04 Kč, úroku z prodlení z částky 79 489 Kč ve výši 12,75 % ročně od 17. 4. 2025 do 19. 6. 2025 ve výši 1 777,28 Kč, úroku z prodlení z částky 78 489 Kč ve výši 12,75 % ročně od 20. 6. 2025 do 15. 7. 2025 ve výši 712,92 Kč, úroku z prodlení z částky 73 139 Kč ve výši 12,75 % ročně od 16. 7. 2025 do 5. 9. 2025 ve výši 1 328,60 Kč, úroku z prodlení z částky 72 139 Kč ve výši 12,75 % ročně od 6. 9. 2025 do 15. 10. 2025 ve výši 1 008 Kč, úroku z prodlení z částky 71 139 Kč ve výši 12,75 % ročně od 16. 10. 2025 do 28. 11. 2025 ve výši 1 093,40 Kč, úroku z prodlení z částky 70 139 Kč ve výši 12,75 % ročně od 29. 11. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 37 271,94 Kč, úroku ve výši 76,05 % ročně z částky 76 247,87 Kč od 23. 10. 2024 do 15. 11. 2024 ve výši 3 700,56 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 76 247,87 Kč od 16. 11. 2024 do 19. 6. 2025 ve výši 5 415,12 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 75 293,40 Kč od 20. 6. 2025 do 15. 7. 2025 ve výši 643,76 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 69 943,40 Kč od 16. 7. 2025 do 5. 9. 2025 ve výši 1 196 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 68 943,40 Kč od 6. 9. 2025 do 15. 10. 2025 ve výši 906,80 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 67 943,40 Kč od 16. 10. 2025 do 28. 11. 2025 ve výši 982,96 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 66 943,40 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 10. 2024 dosáhne částky 308 160 Kč.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 66 943,40 Kč s příslušenstvím (úrok a úrok z prodlení), jakožto zbývající jistiny úvěru s přirostlým dosud nesplaceným úrokem, k čemuž došlo zesplatněním dne 21. 10. 2024. Žalovanému byla poskytnuta jistina 80 000 Kč na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 19. 9. 2023. Dále se domáhá smluvní pokuty vzniklé na základě smlouvy ve výši 1 996 Kč za čtyři splátky, u kterých se žalovaný ocitl v prodlením delším než 30 dnů. Dále požaduje náhradu nákladů ve výši 1 200 Kč za šest splátek, se kterými se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů. Po zaokrouhlení však žalobkyně požaduje výše uvedené tři částky v souhrnné výši pouze 70 139 Kč. Dále se domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za prodlení s úhradou nové jistiny úvěru do data vyhotovení žaloby v celkové výši 37 274,94 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč, dále měsíční náklady ve výši 15 479 Kč (k výdajům uvedeným žalovaným, které nebyly ověřovány – 8 419 Kč náklady na bydlení – žalobkyně přičítá 1 000 Kč a životní minimum ve výši 4 860 Kč). Náklady na bydlení 8 419 Kč nebyly dále ověřovány, bylo vycházeno z prohlášení žalovaného. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil celkem částku 84 670 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 19. 9. 2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč bezhotovostním způsobem; žalovaný se zavázal uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy ve spojení s oznámením o schválení smlouvy, vyplacení částky zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru).

5. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).

6. Z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku 84 670 Kč (zjištěno z tvrzení žalobkyně a z karty klienta obsahující přehled splátek).

7. Žalobkyně ověřovala výši příjmů žalovaného za dva měsíce předcházející poskytnutí úvěru, a to ve výši 27 000 Kč, faktické výdaje žalovaného neověřovala (zjištěno z potvrzení o vyplacení příjmu a výplatních pásek ve spojení s kartou zákazníka; z výplatních pásek plyne tarifní plat a dlouhodobost zaměstnání žalované, rovněž je zřejmé, že pracovní poměr je do května 2024; skutečnost, že faktické výdaje nebyly ověřovány plyne již z tvrzení žalobkyně).

8. Průměrná výše úroku u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu s fixací úrokové sazby od 1 do 5 let byla v záři 2023 cca 9,79 % ročně (zjištěno z databáze České národní banky – časové řady ARAD – sestava 1144).

9. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.

10. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dne 19. 9. 2023 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 80 000 Kč, žalovaný se zavázal k jejímu vrácení společně s úrokem. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické výdaje žalovaného. Žalovaný již v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil 84 670 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.

11. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného porušila odbornou péči, když se nijak nezabývala jeho faktickými výdaji (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

14. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025). Nadto žalovaný již třetí splátku uhradil po splatnosti, u páté splátky mu již byla vystavena první upomínka.

15. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuta, poplatky), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021).

16. Po provedení zúčtování bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že žalovaný již celou poskytnutou jistinu prostřednictvím jednotlivých úhrad vrátil.

17. Vzhledem k výše uvedenému soud nevydal rozsudek pro uznání (žalobkyně původně předložila smír, který po nastínění předběžného názoru soudu ke schválení nenavrhla a svůj návrh změnila na vydání rozsudku pro uznání s ohledem na obsah smíru), jelikož by byl v rozporu s kogentními právními předpisy na ochranu spotřebitele [§ 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“)]. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně u jednání výslovně uvedla, že nežádá o odročení jednání za účelem zajištění účasti žalovaného.

18. S ohledem na uvedené soud po právním posouzení věci žalobu zamítl jako celek. Nad rámec ještě uvádí, že se pro nadbytečnost v rámci právního hodnocení nezabýval (případným) rozporem úvěrové smlouvy s dobrými mravy vzhledem k sjednanému úroku ve výši 76,05 % ročně.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější, tudíž má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši odpovídající poměru jeho úspěchu. Soud však žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal podle § 150 o. s. ř. z důvodu zvláštního zřetele spočívajícím v tom, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly (náhradu mu proto nelze přiznat, ač na ní má právo).