22 C 50/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla tovární značky , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , barva modrá-metal, rok výroby , Anonymizováno, , je od 2. 10. 2024 žalovaný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 911,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Žalobce se dle obsahu žaloby domáhá určení, že žalovaný je od 2. 10. 2024 vlastníkem a provozovatelem vozidla , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, (dále jen „předmětné vozidlo“), jelikož tohoto dne uzavřeli kupní smlouvu, kterou bylo vozidlo na žalovaného převedeno. Žalovaný stejného dne uhradil kupní cenu, převzal vozidlo a od tohoto okamžiku ho užívá. Ve smlouvě se zavázal provést zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel, přičemž tuto povinnost ani přes výzvu žalobce nesplnil. Dále uvedl, že bez soudního rozhodnutí není pro žalobce možné zajistit odpovídající změnu v registru silničních vozidel, aby zápis odpovídal skutečnému stavu.

2. Žalovaný se k obsahu žaloby nevyjádřil.

3. Na základě provedených důkazů učinil soud následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobce je od 12. 2. 2020 zapsán v Registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla (sdělení , Anonymizováno, ze dne 6. 3. 2025).

5. Žalobce a žalovaný se dne 2. 10. 2024 dohodli na obsahu smlouvy, jejímž předmětem je prodej předmětného vozidla žalobcem (prodávající) žalovanému (kupující); kupní cena byla sjednána ve výši , částka, ; smlouva obsahuje v čl. VI. ujednání, že vlastnické právo přechází úhradou kupní ceny (kupní smlouva ze dne , datum, )

6. Ač to není ve smlouvě zaškrtnuto, soud vzal za prokázané, že sjednaná kupní cena byla uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy (tvrzení žalobce ve spojení s čl. IV kupní smlouvy). Soud při formulaci uvedeného závěru zohlednil, že ve smlouvě není zaškrtnuta ani jedna varianta uhrazení kupní ceny (druhá varianta je úhrada bezhotovostním způsobem na bankovní účet) a s ohledem na absenci jakýchkoliv bližších vyplněných údajů o bankovním účtu odpovídá učiněné zjištění soudu běžnému průběhu věcí, rovněž je souladné s dalšími provedenými důkazy (s obsahem předžalobní výzvy).

7. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván písemností odeslanou dne 12. 2. 2025 k tomu, aby splnil svou povinnost a zajistil změnu zapsaného vlastníka v registru silničních vozidel v souladu s kupní smlouvou (předžalobní výzva vč. podacího lístku).

8. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující se dne 2. 10. 2024 dohodli na prodeji předmětného vozidla za cenu , částka, , která byla žalovaným uhrazena při podpisu smlouvy. Žalobce je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla od 12. 2. 2020 dosud. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k tomu, aby provedl změnu zápisu v registru silničních vozidel.

9. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících úvah, přičemž právní předpisy aplikoval vždy ve znění určeném dle okamžiku, kdy nastala příslušná právní skutečnost, nestanoví-li konkrétní relevantní přechodné ustanovení jinak.

10. Předně soud shledal, že v dané věci je přítomen naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení [§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“)], jelikož zápis vlastníka a provozovatele v evidenci (registr silničních vozidel) je dle tvrzení žalobce v rozporu se skutečností. Mimo obecný veřejný zájem na tom, aby v příslušných evidencích nebyly evidovány nesprávné údaje, plyne z tohoto zápisu pro žalobce např. i riziko uplatňování správněprávní odpovědnosti vůči jeho osobě [srov. § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), které upravuje přestupek provozovatele vozidla]. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce se může požadovaného určení domáhat žalobou, jelikož požadované určení je způsobilé snížit právní nejistotu žalobce.

11. K existenci naléhavého právního zájmu v tomto typu sporů lze dále odkázat i na judikaturu – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20.

12. Soud dále dospěl k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli platnou kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), přičemž na základě této smlouvy v souladu se smluvním ujednáním došlo ke dni 2. 10. 2024 k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovaného (§ 1099 občanského zákoníku).

13. Žalovaný dobrovolně nevyhověl výzvě žalobce a nezajistil změnu zápisu v registru silničních vozidel, který je informačním systémem veřejné správy ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). Žalobce je nadále zapsaný jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, což je v rozporu tím, že vlastnického právo k předmětnému vozidlu bylo převedeno na žalovaného.

14. Soud vzhledem k uvedenému žalobě deklaratorním výrokem I v plném rozsahu vyhověl, přičemž pro jednoznačnost věci v souladu s upraveným petitem určil, že žalovaný je od doby převodu vlastnického práva vlastníkem a současně i provozovatelem předmětného vozidla, jelikož podle § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu vozidel je provozovatelem vozidla primárně vlastník vozidla, není-li v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba, a v nynější věci nevyšlo najevo nic o tom, že by provozovatelem předmětného vozidla byla osoba odlišná od jeho vlastníka (resp. od žalovaného).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 5 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; žaloba; další porada s klientem dne 24. 3. 2025 přesahující 1 hodinu; účast u jednání v rozsahu 0-2 hodiny dne 12. 5. 2025) ve výši 5 x 2 180 Kč (tarifní hodnota určena podle sjednané kupní ceny 27 000 Kč) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 5 x 450 Kč plus DPH (21 %) ve výši 2 761,50 Kč. Lhůtu a místo k plnění soud určil podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal žádné důvody pro postup podle § 150 o. s. ř.