22 C 50/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla tovární značky Anonymizováno, RZ: SPZ, VIN: VIN kód, barva modrá-metal, rok výroby Anonymizováno, je od 2. 10. 2024 žalovaný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 911,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Žalobce se dle obsahu žaloby domáhá určení, že žalovaný je od 2. 10. 2024 vlastníkem a provozovatelem vozidla Anonymizováno, RZ: SPZ, VIN: VIN kód (dále jen „předmětné vozidlo“), jelikož tohoto dne uzavřeli kupní smlouvu, kterou bylo vozidlo na žalovaného převedeno. Žalovaný stejného dne uhradil kupní cenu, převzal vozidlo a od tohoto okamžiku ho užívá. Ve smlouvě se zavázal provést zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel, přičemž tuto povinnost ani přes výzvu žalobce nesplnil. Dále uvedl, že bez soudního rozhodnutí není pro žalobce možné zajistit odpovídající změnu v registru silničních vozidel, aby zápis odpovídal skutečnému stavu.

2. Žalovaný se k obsahu žaloby nevyjádřil.

3. Na základě provedených důkazů učinil soud následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobce je od 12. 2. 2020 zapsán v Registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla (sdělení Anonymizováno ze dne 6. 3. 2025).

5. Žalobce a žalovaný se dne 2. 10. 2024 dohodli na obsahu smlouvy, jejímž předmětem je prodej předmětného vozidla žalobcem (prodávající) žalovanému (kupující); kupní cena byla sjednána ve výši částka; smlouva obsahuje v čl. VI. ujednání, že vlastnické právo přechází úhradou kupní ceny (kupní smlouva ze dne datum)

6. Ač to není ve smlouvě zaškrtnuto, soud vzal za prokázané, že sjednaná kupní cena byla uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy (tvrzení žalobce ve spojení s čl. IV kupní smlouvy). Soud při formulaci uvedeného závěru zohlednil, že ve smlouvě není zaškrtnuta ani jedna varianta uhrazení kupní ceny (druhá varianta je úhrada bezhotovostním způsobem na bankovní účet) a s ohledem na absenci jakýchkoliv bližších vyplněných údajů o bankovním účtu odpovídá učiněné zjištění soudu běžnému průběhu věcí, rovněž je souladné s dalšími provedenými důkazy (s obsahem předžalobní výzvy).

7. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván písemností odeslanou dne 12. 2. 2025 k tomu, aby splnil svou povinnost a zajistil změnu zapsaného vlastníka v registru silničních vozidel v souladu s kupní smlouvou (předžalobní výzva vč. podacího lístku).

8. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující se dne 2. 10. 2024 dohodli na prodeji předmětného vozidla za cenu částka, která byla žalovaným uhrazena při podpisu smlouvy. Žalobce je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla od 12. 2. 2020 dosud. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k tomu, aby provedl změnu zápisu v registru silničních vozidel.

9. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících úvah, přičemž právní předpisy aplikoval vždy ve znění určeném dle okamžiku, kdy nastala příslušná právní skutečnost, nestanoví-li konkrétní relevantní přechodné ustanovení jinak.

10. Předně soud shledal, že v dané věci je přítomen naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení [§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“)], jelikož zápis vlastníka a provozovatele v evidenci (registr silničních vozidel) je dle tvrzení žalobce v rozporu se skutečností. Mimo obecný veřejný zájem na tom, aby v příslušných evidencích nebyly evidovány nesprávné údaje, plyne z tohoto zápisu pro žalobce např. i riziko uplatňování správněprávní odpovědnosti vůči jeho osobě [srov. § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), které upravuje přestupek provozovatele vozidla]. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce se může požadovaného určení domáhat žalobou, jelikož požadované určení je způsobilé snížit právní nejistotu žalobce.

11. K existenci naléhavého právního zájmu v tomto typu sporů lze dále odkázat i na judikaturu – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20.

12. Soud dále dospěl k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli platnou kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), přičemž na základě této smlouvy v souladu se smluvním ujednáním došlo ke dni 2. 10. 2024 k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovaného (§ 1099 občanského zákoníku).

13. Žalovaný dobrovolně nevyhověl výzvě žalobce a nezajistil změnu zápisu v registru silničních vozidel, který je informačním systémem veřejné správy ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). Žalobce je nadále zapsaný jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, což je v rozporu tím, že vlastnického právo k předmětnému vozidlu bylo převedeno na žalovaného.

14. Soud vzhledem k uvedenému žalobě deklaratorním výrokem I v plném rozsahu vyhověl, přičemž pro jednoznačnost věci v souladu s upraveným petitem určil, že žalovaný je od doby převodu vlastnického práva vlastníkem a současně i provozovatelem předmětného vozidla, jelikož podle § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu vozidel je provozovatelem vozidla primárně vlastník vozidla, není-li v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba, a v nynější věci nevyšlo najevo nic o tom, že by provozovatelem předmětného vozidla byla osoba odlišná od jeho vlastníka (resp. od žalovaného).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 5 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; žaloba; další porada s klientem dne 24. 3. 2025 přesahující 1 hodinu; účast u jednání v rozsahu 0-2 hodiny dne 12. 5. 2025) ve výši 5 x 2 180 Kč (tarifní hodnota určena podle sjednané kupní ceny 27 000 Kč) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 5 x 450 Kč plus DPH (21 %) ve výši 2 761,50 Kč. Lhůtu a místo k plnění soud určil podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal žádné důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.