22 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 64 003,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 718,06 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 2 281,94 Kč, poplatků ve výši 714,60 Kč, úroku ve výši 31 856,98 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 431,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 714,60 Kč od 14. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 28 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 31 856,98 Kč a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 16. 1. 2025. Dále se domáhá částky 549,60 Kč jakožto poplatku za vyplacení tranší předmětného úvěru a částky 165 Kč jako poplatku za službu „, Anonymizováno, “. Uvedla, že při prověření úvěruschopnosti žalovaného byly ověřeny pouze jeho příjmy z předložených výpisů z účtu a výplatních pásek, jejich ověřená výše činila 25 000 Kč; výdaje byly určeny ve výši uvedené žalovaným. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil celkem částku 2 293 Kč. V neposlední řadě se domáhá částky 3 431,55 Kč, jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za prodlení od 15. 3. 2025 do 13. 6. 2025, která byla sjednána v uvedené smlouvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 16. 1. 2025, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 28 011,06 Kč; žalovaný se zavázal uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno ze smlouvy).

5. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě nyní požadovaných dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).

6. Z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku 11,06 Kč (tvrzení v neprospěch účastníka, který je uvádí, není třeba prokazovat). Z tvrzení žalobkyně rovněž vyplývá, že se při prověřování úvěruschopnosti nezabývala faktickými (skutečnými výdaji žalovaného, jelikož nebyly nijak ověřovány.

7. Z ostatních doložených důkazů soud nečinil relevantní zjištění.

8. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dne 16. 1. 2025 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta finanční částka 28 011,06 Kč, žalovaný se zavázal k jejímu vrácení společně s úrokem. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické výdaje žalovaného. Žalovaný již v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil 2 293 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.

9. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného porušila odbornou péči, když se nijak nezabývala jeho faktickými výdaji (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

12. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025). Z doložených výpisů z účtu ostatně vyplývá, že žalovaný cca týden před uzavřením předmětné smlouvy čerpal několikrát mikroúvěry od nebankovních společností v celkové výši 10 300 Kč, což výše uvedenou úvahu rovněž vylučuje.

13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalovaného, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracel. Žalovaný je v tomto případě povinen vrátit ještě částku 25 718,06 Kč (28 011,06 Kč mínus 2 293 Kč). Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuta, poplatky), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu právo na (částečnou) náhradu nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.