22 C 53/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 32 355,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 974,23 Kč; úroku ve výši 660,80 Kč; úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 817 Kč; úhrady za administrativní činnost ve výši 1 928,83 Kč; úhrady za hotovostní splátky ve výši 2 507,14 Kč; smluvní pokuty ve výši 6 467,04 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 579,16 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 144,15 Kč; úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení; zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 13 974,23 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácenou část peněz (15 000 Kč), které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s obchodní společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 23. 6. 2023. Uvedla, že před poskytnutím úvěru ověřila příjem žalovaného (starobní důchod) ve výši 25 057 Kč, výdaje uvedl žalovaný ve výši 10 360 Kč a toto žalobkyně zkoumala z výpisů z účtu. Dále se domáhá částky 6 817 Kč jakožto úhrady za poskytnutí předmětného úvěru. Dále se domáhá částky 1 928,83 Kč jako úhrady za administrativní činnost. Dále se domáhá částky 2 507,14 Kč jakožto úhrady za možnost platit splátky hotově v místě bydliště. Dále se domáhá částky 6 467,04 Kč jakožto smluvní pokuty. Uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 23. 6. 2023 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta finanční částka 15 000 Kč; žalovaný vyjádřil vůli předmětnou částku za specifikovaných podmínek vrátit společně s úrokem a poplatky; roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) byla uvedena ve výši 272,44 % (smlouva o úvěru č. , hodnota, ).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pravidelný příjem žalovaného v podobě starobního důchodu ve výši 25 057 Kč (potvrzení o starobním důchodu).

6. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 10 360 Kč (žádost o úvěr). Ač žalobkyně uvedla, že výdaje žalovaného byly zkoumány na základě výpisů z účtu, tyto na adresnou výzvu nepředložila, nadto jsou její tvrzení v rozporu s tím, že žalovaný uvedl, že bankovní účet nemá (zaškrtnutá kolonka v žádosti o úvěr). Žalovaný dále mezi výdaji uvedl splátky ve výši 2 000 Kč, přičemž žalobkyně (ani na adresnou výzvu) neuvedla, že by došlo k prověření jeho dluhové historie a aktuálního dluhového zatížení v příslušných registrech. Soud vzhledem k uvedenému dospěl k zjištění, že výdajová stránka rozpočtu žalovaného nebyla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřována.

7. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil celkem částku 2 000 Kč (evidence žalobkyně č. l. 15 ve spojení s tvrzeními žalobkyně).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek plynoucích z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni (oznámení o postoupení ze dne 11. 11. 2024).

9. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětných dluhů plynoucích z uvedené úvěrové smlouvy (předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2025 vč. podacího lístku).

10. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuto 15 000 Kč; žalovaný vyjádřil vůli předmětnou částku za specifikovaných podmínek vrátit společně s úrokem a poplatky; RPSN bylo uvedeno ve výši 272,44 %. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného výši 25 057 Kč, výdaje žalovaného neověřovala, nezabývala se dluhovou historií žalovaného, neověřovala aktuální dluhové zatížení. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil celkem částku 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek plynoucích z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětných dluhů plynoucích z uvedené úvěrové smlouvy.

11. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

12. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

14. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k jejich postoupení na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.

15. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vedle toho shledal její neplatnost i z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala reálné výdaje žalovaného, což neodpovídá požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24), tomuto standardu rovněž neodpovídá skutečnost, že si neopatřila informace o dluhové historii žalovaného a o jeho aktuálním dluhovém zatížení.

17. Vzhledem k tomu, že příslušný úvěrový produkt nebyl spojen s natolik specifickými (pro úvěrové vztahy neobvyklými či zjevně nadstandardními) službami, které by odůvodňovaly takto vysokou „faktickou cenu“ úvěru (RPSN bylo přes 270 %, což zcela nepochybně mnohokrát přesahuje obvyklou výši), soud smlouvu vyhodnotil i jako zjevně rozpornou s dobrými mravy.

18. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené svým možnostem. Jelikož by veškeré ostatní nároky, které by mohly být předmětnou úvěrovou smlouvou založeny, byly z důvodu její neplatnosti nedůvodné, je třeba v rámci zúčtování bezdůvodného obohacení uzavřít, že žalovaný realizovanými úhradami (bez ohledu na jejich započítávání právní předchůdkyní žalobkyně) již fakticky vracel jistinu. Žalobkyně tak má právo na vrácení dosud nevrácené části jistiny (15 000 – 2 000 = 13 000); ve zbývající části soud požadavek na zaplacení jistiny jako nedůvodný zamítl. Soud dále žalobu zamítl i v části požadující nároky odvozované z předmětné smlouvy (úrok, poplatek za poskytnutí, poplatek za hotovostní splátky, úhrada za administrativní činnost, smluvní pokuta), jelikož vzhledem k výše uvedenému nebyly platně sjednány.

19. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

20. Vzhledem k rozhodnutí bez nařízení jednání soud pro úplnost dodává, že ač je rozhodnutí částečně v neprospěch žalobkyně, soud rozhodoval na základě objasněného skutkového stavu (při prověřování úvěruschopnosti nebyl dodržen náležitý standard odborné péče, což vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného), nikoliv na základě neunesení procesního břemene ze strany žalobkyně.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu částečná náhrada nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.