22 C 60/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o 33 048,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalované zaplacení částky 288,55 Kč (poplatek za vyplacení tranše úvěru), částky 17 678,40 Kč (smluvní úrok), částky 165 Kč (poplatek za službu , Anonymizováno, ), částky 416,15 Kč (smluvní pokuta), úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 953,55 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 14 500 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 28. 4. 2025. Dále se domáhá částky 416,15 Kč jakožto smluvní pokuty sjednané ve smlouvě za prodlení od 29. 5. 2025 do 27. 8. 2025; poplatku za vyplacení tranší úvěru 288,55 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Uvedla, že úvěruschopnost žalované byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě výpisů z účtu, příp. výplatních pásek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobkyně a žalovaná se dohodly na obsahu smlouvy ze dne 28. 4. 2025, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 14 500 Kč; žalovaná se zavázala uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno ze smlouvy a z interního potvrzení o transakci).

5. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).

6. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřovala faktické výdaje žalované (zjištěno z listiny – identifikované příjmy, která hovoří pouze po příjmových transakcích). Vzhledem k tomu, že žalobkyně na výzvu soudu nepředložila primární výpisy z účtu či výplatní pásky, soud vyšel ze zjištění, že řádně neověřovala ani příjmy žalované.

7. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.

8. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se dne 28. 4. 2025 dohodly na obsahu smlouvy, na základě které byla žalované poskytnuta finanční částka 14 500 Kč, žalovaná se zavázala k jejímu vrácení společně s úrokem. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala pravidelné příjmy a faktické výdaje žalované. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě požadovaných dluhů.

9. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované porušila odbornou péči, když se nijak nezabývala jeho faktickými výdaji (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24), žalobkyně věrohodně neověřila ani pravidelné příjmy.

12. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalované nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o její schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025).

13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejímu možnostem. Žalovaná je v tomto případě povinna vrátit ještě částku 14 500 Kč. Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuta, poplatky), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalované s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaná nespecifikoval svoje finanční možnosti (byla v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaná byla ve sporu částečně úspěšnější a náleží jí právo na (částečnou) náhradu nákladů řízení. Náhrada jí však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly.