22 C 62/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 13 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za období od 3. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalované zaplacení: jistiny ve výši 500 Kč; úroku a poplatků v souhrnné výši 5 900 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 1 933,23 Kč; úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 8 000 Kč za období od 24. 3. 2023 do zaplacení; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 028,78 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč za období od 24. 3. 2023 do 2. 5. 2023; zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 500 Kč za období od 3. 5. 2023 do zaplacení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou jistinu poskytnutou žalované na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 29. 12. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, ). Dále se domáhá částky 3 900 Kč, která má představovat dlužné úhrady za služby spojené s poskytnutím výše uvedené jistiny. Uplatňované nároky měly být na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 7. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalované na adresu , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , k úhradě částky ve výši 17 681,45 Kč nejpozději do 25. 7. 2023; z podacího lístku bylo zjištěno že stejného dne byla odeslána, dne 11. 7. 2023 byla doručována, dne 3. 8. 2023 vrácena zpět odesílateli. byla žalované zaslána předžalobní výzva.

5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno že dne 29. 12. 2020 vyjádřila právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná vůli uzavřít smlouvu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 8 000 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % ročně, žalovaná se zavázala částku splácet prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 240 Kč, celková zaplacená částka byla 14 400 Kč, a to včetně administrativního poplatku (1 600 Kč), odměny za hotovostní inkaso (3 200 Kč) a úroku (1 600 Kč). Roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) byla uvedena 206,15 %. Žalovaná ve smlouvě uvedla tehdejší adresu trvalého pobytu , jméno FO, , Anonymizováno, , adresa, .

6. Z karty zákazníka ze dne 29. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žádala o úvěr ve výši 10 000 Kč, závěrem je zaškrtnuto, že příjmy a výdaje byly ověřeny na základě bankovních výpisů.

7. K příjmům žalované bylo z karty zákazníka zjištěno, že žalovaná uvedla jako zdroj hlavních příjmů mateřskou/rodičovskou od února 2017 ve výši 10 000 Kč měsíčně, dále je přeškrtnut text o příjmu partnera z invalidního důchodu ve výši 6 345 Kč. Dále bylo ze snímků mobilu zjištěno, že dne 10. 12. 2020 obdržela žalovaná částku 10 000 Kč od , Anonymizováno, , adresa, na účet č. , č. účtu, , v listopadu a říjnu 2020 obdržela každý měsíc na předmětný účet stejnou částku.

8. K výdajům žalované bylo z karta zákazníka zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, za poslední 3 roky bydlela na dvou místech, v domácnosti je jiný rodinný příslušník (vedle této kolonky je část začerněna fixou), partner a dvě nezaopatřené děti. Měsíční výdaje na bydlení uvedla ve výši 1 000 Kč (platba v hotovosti rodičům na bydlení), osobní výdaje 4 500 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 vč. relevantní části přílohy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně, vyjádřily dne 23. 3. 2023 vůli k postoupení mj. pohledávky za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni.

10. Z potvrzení o úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila právní předchůdkyni cenu za postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 ve výši 7 036 079 Kč.

11. Z oznámení postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 bylo zjištěno, že postoupení bylo žalované touto písemností oznámeno, současně obsahuje výzvu k úhradě částky 19 500 Kč v souvislosti s předmětnou smlouvou do 10 dnů od doručení písemnosti, oznámení bylo odesláno stejného dne na adresu žalované , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , doručováno bylo dne 21. 4. 2023, dne 10. 5. 2023 byla písemnost vrácena zpět odesílateli.

12. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97, bylo zjištěno, že v bodě 17 soud konstatoval, že považuje za dostatečné, pokud měl věřitel listiny k dispozici v době sepsání smlouvy, což bylo stvrzeno i podpisem dlužníka.

13. Z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná uhradila v souvislosti s předmětnou smlouvou pouze částku 500 Kč, a to dne 6. 1. 2021.

14. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná vyjádřily dne 29. 12. 2020 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční částku (8 000 Kč) za specifikovaných podmínek, žalovaná se částku společně s úrokem a dalšími poplatky zavázala vrátit prostřednictvím 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 240 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalované na základě informací poskytnutých žalovanou, současně ověřila příjem žalované i z výpisu z bankovnictví na mobilu žalované, výdaje žalované byly ověřovány pouze na základě sdělení žalované. Výzvu ke zaplacení úvěru zaslala právní předchůdkyně žalobkyně společně s oznámením postoupení pohledávky na adresu sdělenou žalovanou, přičemž tato výzva byla žalované neúspěšně doručována dne 21. 4. 2023. Žalovaná v souvislosti se smlouvou uhradila 500 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná k úhradě evidovaných dluhů vyzvána. Právní předchůdkyně žalobkyně vyjádřila dne 23. 3. 2023 vůli postoupit pohledávku za žalovanou na žalobkyni, žalobkyně vyjádřila shodnou vůli.

16. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.

17. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

18. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

19. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

20. Na základě platného postoupení pohledávek plynoucích z předmětné smlouvy ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku došlo k platné změně věřitele a na této pozici nyní figuruje žalobkyně.

21. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vedle toho shledal její neplatnost i z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.

22. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.

23. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

24. S ohledem na povinnost poskytovatele úvěru stanovenou v § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na zásadu přímosti dokazování soud nepovažuje za dostatečné, pokud jsou jako důkaz předloženy pouze vyplněné karty zákazníka, jelikož na tomto základě není možno správnost údajů hodnověrně přezkoumat. To platí tím spíše, pokud pochybnost o dodržení standardu odborné péče vyvolává sama skutečnost, že spotřebitel předmětný úvěr téměř vůbec nehradil (v nynějším případě pouze jediná splátka ve výši 500 Kč). Žalobkyní předložené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sice obsahuje odlišný náhled na nutnost předložit konkrétní podklady, ze kterých byla sestavena karta zákazníka, nicméně se nejedná o názor plynoucí z konstantní judikatury vrcholných soudů, který by měl být vnímán jako argumentačně závazný.

25. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).

26. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované ve výši 10 000 Kč měsíčně, zdrojem tohoto příjmu byla mateřská/rodičovská, kterou žalovaná dle uvedených údajů přijímala již od února 2017. Výdaje žalované však nebyly nijak ověřeny, když právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze ze sdělení žalované o měsíčních výdajích ve výši 4 500 Kč. Soud přitom shledává pochybnosti o úvěruschopnosti žalované, když příjem žalované představuje sociální dávka určená na pomoc v době raného rodičovství, přičemž žalovaná uvedla, že s ní v domácnosti jsou dvě nezaopatřené děti, na jejichž potřeby je předmětná dávka určena primárně. Současně je z doložených podkladů zřejmé, že žalovaná disponovala bankovním účtem, na který jí chodil předmětný příjem. Za takové situace soud považuje za neodpovídající odborné péči, pokud nedošlo k ověření výdajů žalované i na základě zhodnocení několika posledních měsíčních výpisů z jejího účtu, čímž by právní předchůdkyně žalobkyně získala reálný podklad pro vytvoření představy o skutečné výdajové složce rozpočtu žalované.

27. Jak plyne z výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že žalobkyně při prověření úvěruschopnosti nepostupovala s náležitou odbornou péčí, což vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalované.

28. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaná je v takovém případě povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto ostatní nároky žalobkyně založené na předmětné (neplatné) smlouvě jako nedůvodné zamítl (smluvní úrok, sjednané poplatky), jelikož nebyly platně sjednány.

29. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž dosud uhradila částku 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nevznikl nárok na smluvní úrok ani poplatky, na které úhradu žalované započetla, tak žalovaná prostřednictvím úhrad fakticky vrátila část jistiny. Soud proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnotil nárok žalobkyně jako důvodný v rozsahu dosud nevrácené jistiny (8 000 Kč – 500 Kč = 7 500 Kč), ve zbývající části nárok jako nedůvodný zamítl, jelikož tato část jistiny již byla žalovanou vrácena.

30. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaná je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem. Jelikož tuto dobu nijak nespecifikovala (zůstala v řízení pasivní, tudíž se podle zdejšího soudu neuplatní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), určil soud jako okamžik rozhodný pro vrácení jistiny den 3. 5. 2023, jelikož předchozího dne uplynula žalované desetidenní lhůta stanovená ve výzvě k zaplacení zesplatněného úvěru (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku; dne 1. 5. 2023 byl svátek). Zmíněná výzva byla žalované dle soudu doručena dnem 21. 4. 2023, když tento den jí byla zásilka doručována na sdělenou adresu. Přestože zásilka byla následně vrácena odesílateli, soud to hodnotí ve smyslu § 570 odst. 1 občanského zákoníku jako zmaření doručení ze strany žalované. Žalovaná se proto ode dne 3. 5. 2023 nacházela v prodlení s vrácením zbývající části jistiny a žalobkyně má od této doby ve vztahu k této částce nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku soud nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítl.

31. Soud dále posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.

32. Pojem dobrých mravů není v zákoně definován, jedná se o korektiv soukromého práva, jehož aplikace je na úvaze soudu po zhodnocení konkrétních okolností daného případu. Lze říci, že korektiv dobrých mravů vychází z určité obecně sdílené základní představy o tom, co je a není správné, přičemž právní regulace z hlediska svého účelu směřuje k prosazování těchto obecnějších představ. Judikatura uvádí, že se jedná o souhrn základních společenských, kulturních a mravních norem, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20, bod 48 a tam citovaná rozhodnutí).

33. V případě úvěrů a půjček se sjednaným úrokem judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) již v minulosti dospěla k závěru, že výše sjednaného úroku, která podstatně převyšuje výši obvyklou, je v rozporu s dobrými mravy (je třeba dodat, že je na místě určitá tolerance reflektující vyšší rizikovost úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru). Soud také uvedl, že mravné je takové jednání věřitele, který se „spokojí“ s přiměřenou úplatou za poskytnutí finančních prostředků (úrok), a to bez ohledu na případnou obtížnou situaci jeho dlužníka.

34. Pro posílení ochrany spotřebitele byl na základě evropské legislativy v minulosti zaveden jednotný povinný údaj o roční procentní sazbě nákladů úvěru (dále jen „RPSN“), který je upraven v § 133 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru a který v sobě zahrnuje celkové náklady spojené s poskytnutím úvěru (bez volitelných doplňkových služeb).

35. Je však třeba upřesnit, že oba údaje (úrok a RPSN) nejsou navzájem srovnatelné. Úroková sazba vyjadřuje prostou „cenu peněz“, která vychází z výše poskytnutých financí a mechanismu jejich vrácení (výše splátek, jejich počet a periodicita). Tuto hodnotu lze určit např. prostřednictvím počítačového programu Excel zvolením funkce „úroková míra“. Údaj RPSN je počítán odlišným způsobem za využití tzv. současné hodnoty – RPSN je vypočteno z rovnice, ve které je na jedné straně na ročním základě celková současná hodnota čerpání a na druhé straně na ročním základě celková současná hodnota splátek a plateb poplatků (srov. příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES). K výpočtu RPSN lze využít např. online kalkulátor dostupný na webu finančního arbitra. Vzhledem k odlišnému výpočtu jsou oba údaje odlišné i v situaci, když úvěr není spojen s žádnými dalšími náklady (např. úroková sazba úvěru 10 000 Kč spláceného prostřednictvím 12 měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč je 35,07 % ročně, nicméně RPSN je 41,3 %), jediná situace, ve které si oba údaje přesně odpovídají, je při sjednání ročních splátek (pokud by úvěr 10 000 Kč byl splácen prostřednictvím 12 ročních splátek, činila by úroková sazba 2,92 % ročně, RPSN by mělo stejnou hodnotu).

36. Podle zdejšího soudu se výše uvedený závěr týkající se nemravného úroku analogicky uplatní i ve vztahu k údaji RPSN. Smyslem zavedení údaje RPSN je větší transparentnost úvěrového trhu, jelikož se jedná o univerzální a srozumitelný parametr vztahující se k „celkové ceně“ za úvěr, na jehož základě lze úvěry vzájemně porovnat. Obdobně jako u úroku lze i v případě RPSN spolehlivě zjistit, jaké byly v daném čase a místě obvyklé hodnoty RPSN úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru (tzn. s jakými náklady jsou úvěry obvykle spojeny), lze proto identifikovat, zda sjednané RPSN v konkrétním případě obvyklou míru podstatně nepřevyšuje (i v tomto případě je na místě určitá tolerance reflektující skutečnost, že se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru). Pokud tomu tak bude a konkrétní úvěr není spojen se zcela atypickými obligatorními službami (přičemž nutno podotknout, že nepovinné doplňkové služby se do údaje RPSN podle § 133 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru nezahrnují), které by podstatnou odlišnost nákladů účtovaných za poskytnutí úvěru odůvodňovaly, jedná se dle zdejšího soudu o úvěr odporující dobrým mravům, a to na základě stejných úvah jako v případě samotného úroku.

37. Uvedené RPSN úvěru bylo cca 206 %. Soudu je z úřední činnosti známo, že zdejší odvolací soud nepovažuje statistické údaje publikované Českou národní bankou za relevantní pro zjištění obvyklého úroku (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 12. 2023, čj. 75 Co 283/2023-121), proto pro účely posouzení souladu ujednání s dobrými mravy primárně vyšel ze sdělení bank, ze kterých vyplynulo, že v předmětné době byl bankami úvěr obdobných parametrů poskytován s nejvyšší úrokovou sazbou až do 18,9 % ročně a s RPSN až do 20,9 %.

38. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že celková konstrukce úvěru, která nezahrnuje žádné specifické (pro úvěrové vztahy neobvyklé či zjevně nadstandardní) služby odůvodňující extrémně odlišnou „cenu“ celého úvěru prezentovanou pomocí údaje RPSN jednoznačně svědčí o zjevném rozporu s dobrými mravy. Soud proto úvěrovou smlouvu hodnotí i podle § 588 občanského zákoníku jako absolutně neplatnou. Vzhledem k důvodu neplatnosti (zjevný rozpor s dobrými mravy) se soudu nejeví jako souladné se smyslem právní úpravy úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci. Vypořádání nároků z neplatné smlouvy (zúčtování bezdůvodného obohacení) soud provedl již výše v části odůvodnění věnované posuzování úvěruschopnosti.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaná byla ve sporu po zohlednění příslušenství částečně úspěšnější, náhrada nákladů jí však nebyla přiznána, jelikož jí v řízení žádné nevznikly.