22 C 64/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 11 690 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 658 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky za období od 6. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení: jistiny ve výši 4 709,10 Kč; poplatku ve výši 5 322,90 Kč; kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 348,25 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 11 690 Kč za období od 28. 9. 2023 do 5. 5. 2025 a z částky 10 032 Kč za období od 6. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 6 367,10 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která představuje nevrácenou část peněz (12 000 Kč), které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s obchodní společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 23. 12. 2010. Uvedla, že dle relevantní právní úpravy neměla právní předchůdkyně žalobkyně povinnost hodnotit úvěruschopnost žalovaného. Dále se domáhá částky 5 322,90 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení), jakožto poplatku za poskytnutí uvedené částky. Uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 23. 12. 2010 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 12 000 Kč, žalovaný vyjádřil vůli předmětnou částku za specifikovaných podmínek prostřednictvím 60 týdenních splátek vrátit společně s poplatkem ve výši 10 032 Kč; roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) byla uvedena ve výši 224,28 % (smlouva o půjčce č. , hodnota, ).

5. Žalovaný uvedl příjmy ve výši 15 000 Kč, výdaje v celkové výši 7 000 Kč (zákaznická karta). Příjmy a výdaje nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřovány (tvrzení žalobkyně).

6. Žalovaný uvedl jako kontaktní adresu výběru , adresa, , jako adresu trvalého pobytu uvedl , adresa, (adresy uvedené v zákaznické kartě a ve smlouvě o půjčce).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky na adresu , adresa, (oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Na stejnou adresu byla zasílána i předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. podacího lístku). Uvedená adresa není a ani v minulosti nebyla adresou trvalého pobytu žalovaného (lustrace žalovaného ze dne 12. 5. 2025 provedena soudem v rámci úřední činnosti).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dne 21. 9. 2023 dohodly na postoupení pohledávek na žalobkyni; mezi postupovanými pohledávkami je mimo jiné pohledávka za žalovaným plynoucí z výše uvedené smlouvy (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy).

9. Žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil celkem částku 10 342 Kč (tvrzení žalobkyně).

10. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 12 000 Kč; žalovaný vyjádřil vůli předmětnou částku za specifikovaných podmínek vrátit; RPSN bylo uvedeno ve výši 224,28 %. Žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku 10 342 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala schopnost žalovaného splatit poskytnutou částku vč. sjednaného poplatku. Pohledávka za žalovaným byla součástí pohledávek postupovaných na žalobkyni podle smlouvy ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně zasílaly žalovanému písemnosti na adresu, kterou při uzavírání smlouvy nesdělil jako kontaktní, ani se nejedná o adresu jeho trvalého pobytu.

11. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

12. Vzhledem k datu uzavírání smlouvy o poskytnutí finanční částky aplikoval soud na předmětný právní poměr a nároky z něho vzniklé ustanovení tehdejších právních předpisů (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění). Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným naplňuje znaky smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „starý občanský zákoník“), vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v roli spotřebitele, jedná se o spotřebitelskou smlouvu (§ 52 starého občanského zákoníku), konkrétně o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb., o podmínkách o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Vzhledem k platnému postoupení pohledávky za žalovaným (§ 524 a násl. starého občanského zákoníku, který se aplikuje vzhledem k tomu, že pohledávka vznikla za účinnosti starého občanského zákoníku, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015), došlo k platné změně na pozici věřitele pohledávky. Nyní na této pozici vystupuje žalobkyně.

14. Podle § 39 starého občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru neobsahoval povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost osoby, které má být úvěr poskytnut, lze při zohlednění závěrů judikatury přijmout závěr, že přesvědčivé zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, je třeba vnímat jako součást obecných pravidel (dobrých mravů) při poskytování jakéhokoliv úvěru bez ohledu na to, zda právní předpis takovou povinnost stanoví (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, čj. 24 Co 156/2022-187; dostupné v systému Beck-online).

16. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy již na základě zhodnocení údaje RPSN (více než 200 %), který zcela zjevně několikanásobně převyšuje běžnou sazbu nákladů úvěrů poskytovaných bankovním sektorem, přičemž předmětný úvěr není spojený s atypickými či nadstandardními službami. Při tomto posouzení soud postupoval analogicky podle závěru usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, které se sice týká mravnosti sjednaných úroků, nicméně obecné závěry lze obdobně uplatnit i na hodnocení údaje RPSN. Rozpor smlouvy s dobrými mravy dále posiluje skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřovala schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr.

17. Vzhledem k neplatnosti smlouvy má právní předchůdkyně žalobkyně podle § 451 starého občanského zákoníku nárok na vydání poskytnuté jistiny jakožto bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že nárok na poplatek není důvodný (z důvodu neplatnosti celé smlouvy), je třeba v rámci zúčtování bezdůvodného obohacení zohlednit úhrady, které žalovaný v souvislosti se smlouvou realizoval, jelikož tímto způsobem již fakticky vracel poskytnutou jistinu. Žalobkyně proto má právo na vrácení dosud nevrácené částky (12 000 – 10 342 = 1 658). Ve zbývajícím rozsahu soud požadavek na vrácení jistiny zamítl. Vzhledem k výše uvedenému zamítl i požadavek na zaplacení poplatku.

18. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že prodlení žalovaného nelze spojovat s uplynutím lhůty k plnění stanovené v neplatné smlouvě. Žalovaný se dostal do prodlení až ode dne 6. 5. 2025, jelikož předchozího dne mu byla soudem doručena žaloba. Předchozí písemnosti byly ze strany žalobkyně a její právní předchůdkyně zasílány na nesprávnou adresu a nedostaly se do dispoziční sféry žalovaného. Žalobkyně má od uvedeného data ve vztahu k nevrácené části jistiny nárok na úrok z prodlení, přičemž požadovaná výše je v souladu se zákonem (§ 517 odst. 2 starého občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku soud nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu částečná náhrada nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.