22 C 71/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení příslušenství

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 43 524,62 Kč, dále úrok ve výši 15,70 % ročně z částky 89 506,61 Kč za období od 22. 3. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 860 Kč za období od 22. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 42 704,07 Kč jakožto kapitalizovaného úroku za úvěr, který žalované poskytla obchodní společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy „, Anonymizováno, “ ze dne 16. 3. 2021, přičemž kapitalizace úroku odpovídá sazbě 15,70 % ročně z jistiny úvěru 89 506,61 Kč za období od 24. 3. 2022 do 21. 3. 2025. Dále se domáhá částky 820,55 Kč jakožto kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 2 860 Kč za období od 25. 10. 2022 do 21. 3. 2025. Dále požaduje přiznání uvedeného úroku i zákonného úroku z prodlení za období od 22. 3. 2025 do zaplacení. Uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 15 569 Kč, který ověřila i z účtu žalovaného, čistého příjmu domácnosti ve výši 38 000 Kč a výdajů, které odhadla na základě historických dat ČSÚ, přičemž žalovaný v době podání žádosti neměl žádné další závazky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud z provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že předmětné pohledávky související s předmětnou úvěrovou smlouvou postoupila na žalobkyni (písemnost ze dne 30. 3. 2023, č. l. 10).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se 16. 3. 2021 dohodli na obsahu smlouvy, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěru ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr se sjednaným úrokem (15,70 % ročně) vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek; součástí smlouvy je ujednání o pojištění s pojistným ve výši 272 Kč; součástí smlouvy jsou i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit blíže specifikované poplatky (smlouva o úvěru ze dne 16. 3. 2021, č. l. 12-14, zejm. čl. II a čl. III).

6. Ke dni 17. 9. 2022 evidovala žalobkyně nesplacenou jistinu ve výši 89 506,61 Kč, nesplacené poplatky, pojištění a pokuty ve výši 2 860 Kč (výpis z úvěrového účtu 2022/9, č. l. 15).

7. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení požadovaných dluhů (předžalobní výzva z 12. 11. 2024 vč. podacího lístku č. l. 27-29).

8. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce ve výši 15 569 Kč, příjem domácnosti ve výši 38 000 Kč, uvedl zaměstnavatele (žádost o úvěr č. l. 73). Právní předchůdkyně žalobkyně v interním dokumentu uvádí, že výši příjmu ověřila na základě běžného účtu žalovaného (žádost o úvěr a vyjádření k úvěruschopnosti č. l. 73-74).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení jistiny předmětného úvěru ve výši 89 506,61 Kč; ujednaného úroku kapitalizovaného ke dni 23. 3. 2022, dále úroku z prodlení z dlužné jistiny, který kapitalizovala ke dni 24. 10. 2022; dále poplatků za upomínky a pojistné v celkové výši 2 860 Kč; přičemž platebním rozkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 2. 2023, čj. , spisová značka, , bylo právní předchůdkyni vyhověno a uvedené nároky přiznány (obsah spisu , spisová značka, ).

10. Soud na základě výše uvedeného zjistil skutkový stav věc v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí, proto další předložené nebyly pro nadbytečnost prováděny.

11. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se 16. 3. 2021 dohodli na obsahu smlouvy, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal tento úvěr se sjednaným úrokem vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru v rámci hodnocení úvěruschopnosti odhadla výdaje na základě historických dat. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni.

12. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

13. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku).

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k jejich postoupení na žalobkyni.

15. Soud výše uvedenou úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož již z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně při prověření úvěruschopnosti nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když se nezabývala faktickými výdaji žalovaného, ale tyto pouze odhadla na základě historických dat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Vzhledem k tomu soud pro nadbytečnost nevyžadoval doložení podkladů, na základě kterých měl být ověřen pravidelný příjem žalovaného.

16. Pokud jde o řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , ve kterém bylo právní předchůdkyni žalobkyně ve vztahu k nárokům plynoucím z totožné úvěrové smlouvy vyhověno, je třeba konstatovat, že rozhodnutí vydané ve zmíněném řízení není pro soud ve smyslu § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), formálně závazné, pouze z něho vychází a případný odlišný postup je třeba ve smyslu § 13 občanského zákoníku odůvodnit. V citovaném řízení však bylo rozhodováno platebním rozkazem, tudíž se soud k (nynější) otázce řádného prověření úvěruschopnosti nijak nevyslovil.

17. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nejsou nároky žalobkyně požadované v tomto řízení (smluvní úrok sjednaný v neplatné smlouvě z jistiny úvěru a úrok z prodlení z nároků, které byly sjednány v neplatné smlouvě) důvodné.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu (částečná) náhrada nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.