22 C 81/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 doručovací adresa Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno „ adresa “ o 15 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 999,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za období od 18. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení: jistiny ve výši 0,01 Kč; úroku ve výši 4 000 Kč; smluvní pokuty ve výši 1 360 Kč; úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 7. 2023 do 17. 6. 2024; úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 000,01 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení; úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 999,99 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 4 000 Kč, běžící úrok z prodlení), která má představovat nevrácené peněžní prostředky, které byly poskytnuté žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 14. 3. 2023. Dále se domáhá částky 1 360 Kč, která má představovat smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně od 18. 7. 2023 do 1. 12. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě věcně nevyjádřil, telefonicky sdělil soudu adresu pro doručování v tomto řízení.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Z podacího lístku a sledování zásilek bylo zjištěno, že žalovanému byla na adresu , adresa, , odeslána dne 1. 12. 2023 předžalobní výzva, která byla doručována dne 4. 12. 2023 a dne 27. 12. 2023 byla vrácena zpět odesílateli, jelikož nebyla převzata v úložní době. Z výzva k úhradě bylo zjištěno, že byla vyhotovena dne 1. 12. 2023 a obsahuje výzvu k úhradě částky 32 357,16 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 14. 3. 2023 vyjádřila žalobkyně a žalovaný vůli uzavřít smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s opakovaným čerpáním na dobu neurčitou a s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 5 531,86 %; žalovaný uvedl adresu trvalé pobytu , adresa, , uvedl číslo bankovního účtu , Anonymizováno, ; žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím pravidelných splátek úroku za předchozí období6. Z potvrzení o platbách bylo zjištěno, že dne 14. 3. 2023 bylo na účet uvedený žalovaným zasláno 10 000 Kč, stejného dne bylo z tohoto účtu poukázáno na účet žalobkyně 0,01 Kč.

7. Z fotografií občanského a řidičského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že jimi žalobkyně disponuje.

8. Ze zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že tato písemnost byla vyhotovena dne 14. 7. 2023 a obsahuje informaci, že žalobkyně vzhledem k opakovanému porušení smluvních podmínek zesplatnila k tomuto dni úvěr žalovaného č. , hodnota, .

9. Z potvrzení společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dále jen „zaměstnavatel žalovaného“) bylo zjištěno, že žalovaný je jejich zaměstnancem od 9. 12. 2014, v lednu 2023 měl u zaměstnavatele čistý příjem 24 770 Kč plus 1 100 Kč na stravenkovou kartu, v únoru 2023 dosahoval čistého příjmu 22 822 Kč plus 1 000 Kč na stravenkovou kartu.

10. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného. V prosinci 2022 mu bylo připsáno na účet 45 077 Kč, odepsáno 43 679,88 Kč; v lednu 2023 mu bylo připsáno na účet 38 236,46 Kč, odepsáno 41 747,10 Kč; v únoru 2023 mu bylo připsáno na účet 52 772 Kč, odepsáno 52 583,80 Kč; z výpisů je zřejmá příjmová položka spočívající ve mzdě od zaměstnavatele žalovaného, dále jsou zřejmé nezanedbatelné pravidelné odepisované částky na úhrady sázek „, Anonymizováno, “, v souhrnu vždy několik tisíc měsíčně, dále jsou zřejmé připsané částky s popisy typu „půjčka“ či „do výplaty“.

11. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.

12. Žalobkyně a žalovaný vyjádřila dne 14. 3. 2023 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně umožní žalovanému opakované čerpání určité finanční částky (do limitu 20 000 Kč). Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých zaměstnavatelem žalovaného a na základě výpisů z účtů za období prosinec 2022 až únor 2023. Žalovaný uvedl jako kontaktní adresu svůj trvalý pobyt. Žalovaný od žalobkyně postupně načerpal částky v souhrnné výši 10 000 Kč, přičemž splatil částku 0,01 Kč. Výzva k úhradě dluhů byla žalovanému zaslána na odlišnou adresu oproti té, kterou uvedl ve smlouvě, výzva nebyla žalovaným převzata.

13. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.

14. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

15. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

17. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vedle toho shledal její neplatnost i z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.

18. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.

19. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně ověřila pravidelné příjmy žalovaného na základě informací poskytnutých zaměstnavatelem žalovaného a z posledních tří výpisů z účtu žalovaného, pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání byl ověřen do výše cca 23 500 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného plynoucí z těchto výpisů z účtu jsou ve výši cca 46 000 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu je současně zřejmé, že žalovanému přicházely částky označené jako „půjčka“ apod., dále je zřejmé, že žalovaný v nemalé míře prováděl úhrady sázek. Žalobkyně nepřiložila těmto indiciím zpochybňujícím úvěruschopnost žalovaného náležitou váhu a dospěla k nesprávnému závěru o jeho úvěruschoponosti.

21. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto ostatní nároky žalobkyně založené na předmětné (neplatné) smlouvě jako nedůvodné zamítl (smluvní úrok, smluvní pokuta), jelikož nebyly platně sjednány.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly postupně poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž dosud uhradil částku 0,01 Kč. Touto úhradou žalovaný fakticky vrátil část jistiny. Soud proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnotil nárok žalobkyně jako důvodný v rozsahu dosud nevrácené jistiny (10 000 – 0,01 = 9 999,99), ve zbývající části nárok jako nedůvodný zamítl, jelikož tato část jistiny již byla žalovaným vrácena.

23. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem. Jelikož tuto dobu nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní, tudíž se podle zdejšího soudu neuplatní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), určil soud jako okamžik rozhodný pro vrácení jistiny den 18. 6. 2024, jelikož předchozího dne byla žalovanému fikcí doručena žaloba. Žalovaný se proto ode dne 18. 6. 2024 nacházel v prodlení s vrácením zbývající části jistiny a žalobkyně má od této doby ve vztahu k této částce nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku soud nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítl.

24. Pro úplnost je třeba dodat, že žalobkyně byla soudem korespondenčně vyzvána (čl. 34), aby doplnila tvrzení podstatná pro okamžik prodlení a doložila důkaz o doručení výzvy a zesplatnění dluhu do právní sféry žalovaného, přičemž k žalobě byl doložen pouze podací lístek k předžalobní výzvě, která však byla doručována na adresu, kterou žalovaný ve smlouvě neuvedl a neplyne ani z dalších doložených podkladů; ve vztahu k písemnosti ze dne 14. 7. 2023 nebyl doložen žádný doklad o doručení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na tuto výzvu nereagovala, soud určil okamžik prodlení od okamžiku doručení žaloby soudem.

25. Soud dále posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.

26. Pojem dobrých mravů není v zákoně definován, jedná se o korektiv soukromého práva, jehož aplikace je na úvaze soudu po zhodnocení konkrétních okolností daného případu. Lze říci, že korektiv dobrých mravů vychází z určité obecně sdílené základní představy o tom, co je a není správné, přičemž právní regulace z hlediska svého účelu směřuje k prosazování těchto obecnějších představ. Judikatura uvádí, že se jedná o souhrn základních společenských, kulturních a mravních norem, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20, bod 48 a tam citovaná rozhodnutí).

27. V případě úvěrů a půjček se sjednaným úrokem judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) již v minulosti dospěla k závěru, že výše sjednaného úroku, která podstatně převyšuje výši obvyklou, je v rozporu s dobrými mravy (je třeba dodat, že je na místě určitá tolerance reflektující vyšší rizikovost úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru). Soud také uvedl, že mravné je takové jednání věřitele, který se „spokojí“ s přiměřenou úplatou za poskytnutí finančních prostředků (úrok), a to bez ohledu na případnou obtížnou situaci jeho dlužníka.

28. Sjednaný úrok u tohoto úvěru činil 40 % měsíčně (tzn. 480 % ročně), z čehož je zřejmé, že předmětná smlouva je rozporná s dobrými mravy. Soudu je z úřední činnosti známo, že zdejší odvolací soud nepovažuje statistické údaje publikované Českou národní bankou za relevantní pro zjištění obvyklého úroku (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 12. 2023, čj. 75 Co 283/2023-121), proto pro účely posouzení souladu ujednání s dobrými mravy primárně vyšel ze sdělení bank, ze kterých vyplynulo, že v předmětné době byl bankami úvěr obdobných parametrů poskytován s nejvyšší úrokovou sazbou až do 21,9 % ročně.

29. Vzhledem k důvodu neplatnosti (zjevný rozpor s dobrými mravy) se soudu nejeví jako souladné se smyslem právní úpravy úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.

30. Zúčtování bezdůvodného obohacení soud provedl již v předchozí části odůvodnění.

31. Žalobkyně byla ve sporu částečně úspěšnější (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), soud nicméně rozhodl o tom, že rovněž nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o. s. ř., jelikož předžalobní výzva byla zaslána na odlišnou adresu žalovaného, oproti té, kterou uvedl ve smlouvě o úvěru a která je jeho trvalým bydlištěm, tato výzva nebyla doručena do dispoziční sféry žalovaného.