22 C 86/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 57 405,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 819,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalované zaplacení částky 31 586,26 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 57 405,86 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 57 405,86 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy č. hodnota uzavřené s obchodní společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 3. 3. 2025, včetně sjednaného úroku, který na základě smluvního ujednání přirostl k jistině (poskytnuto 45 000 Kč, částka 12 405,86 Kč představuje přirostlý smluvní úrok). Žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumenty k prověření úvěruschopnosti. Všechny uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), za nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně s tímto postupem sama vyslovila souhlas. Žalovaná zaslala z nepodepsaného e-mailu (dle lustrace žalované v ISZR se jedná o e-mail žalované) nesouhlas s rozhodnutím bez jednání a den před nařízeným jednáním zaslala omluvu a žádost o odročení z důvodu střevní chřipky. Vzhledem k tomu, že na e-mailovou výzvu soudu z téhož dne nedoplnila ke své omluvě žádné podklady (lékařskou zprávu, potvrzení o pracovní neschopnosti), tak soud omluvu vyhodnotil jako nedůvodnou (nepodloženou) – k postupu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 39 Co 252/2016 (dostupné v právní informačním systému Codexis). Obdobný procesní postup (den před jednáním omluva z důvodu chřipky, rovněž nedoloženo) žalovaná zvolila v nedávné době i v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, což jen posiluje podezření o obstrukční povaze její omluvy.

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím relevantním skutkovým zjištěním.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dohodly na obsahu smlouvy ze dne 3. 3. 2025, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 45 000 Kč; žalovaná se zavázala uvedenou částku prostřednictvím 12 splátek společně s úrokem ve výši 112 % ročně vrátit (zjištěno ze smlouvy a z výpisu z účtu).

6. Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradila částku 19 180,40 Kč (zjištěno z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě).

7. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni písemností ze dne 14. 11. 2025 (zjištěno z oznámení).

9. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.

10. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne 3. 3. 2025 dohodly na obsahu smlouvy, na základě které byla žalované poskytnuta bezhotovostním způsobem finanční částka 45 000 Kč, žalovaná se zavázala k jejímu vrácení společně s úrokem. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala údaje o úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni písemností ze dne 14. 11. 2025. Žalovaná již v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradila 19 180,40 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě požadovaných dluhů.

11. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že došlo k jejich postoupení na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.

14. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované porušila odbornou péči, když neověřovala údaje o úvěruschopnosti (příjmy a výdaje) žalované, což plyne z absence podkladů (k nutnosti ověřovat faktické výdaje srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

15. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalované nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o její schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025).

16. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejímu možnostem. Soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalované, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracela. Žalovaná je v tomto případě povinna vrátit ještě částku 25 819,60 Kč (45 000 Kč mínus 19 180,40 Kč). Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalované s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaná přes písemnou výzvu soudu nespecifikovala svoje finanční možnosti a soudního jednání se neúčastnila, soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaná byla ve sporu částečně úspěšnější, tudíž má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši odpovídající poměru úspěchu. Soud však žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal podle § 150 o. s. ř. z důvodu zvláštního zřetele spočívajícího v tom, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly (náhradu jí nelze přiznat, ač na ní má právo) – žalovaná se ve věci totiž meritorně nevyjádřila (nadto její procesní sdělení byla zaslána e-mailem bez elektronického podpisu v požadované formě). Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.