23 C 101/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Určuje se, že [jméno] [příjmení], [rodné číslo], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], zemřelá dne [datum], byla ke dni [datum] podílovým spoluvlastníkem nemovitostí o velikosti spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální ½, a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno], o výměře 544 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [část obce], [adresa], objekt k bydlení (pod adresou [ulice a číslo]), a pozemku parc. [číslo] o výměře 1 017 m², zahrada, vše v k. ú. [část obce], [územní celek], jak je zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 40 833 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Podanou žalobou se žalobkyně ve vztahu k žalované domáhala ve výroku uvedeného určení s odůvodněním, že žalobkyně i žalovaná jsou pozůstalými dcerami [jméno] [příjmení], [rodné číslo], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], zemřelé dne [datum] (dále jen„ zůstavitelka“). Na základě pozůstalostního řízení, vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto o tom, že dědicem zůstavitelky je žalovaná jako jediný dědic ze závěti a že žalobkyni náleží vypořádání povinného dílu nepominutelného dědice. Spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech, které jsou předmětem projednávané žaloby, zůstavitelka převedla na žalovanou na základě darovací smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum]. Uvedená darovací smlouva je dle žalobkyně neplatná, zůstavitelka tudíž ve skutečnosti byla vlastníkem specifikovaných nemovitých věcí ke dni své smrti, a tyto nemovité věci či jejich hodnota tak správně měly být zahrnuty do pozůstalosti zůstavitelky. Neplatnost uvedené darovací smlouvy spočívá ve skutečnosti, že zůstavitelka v době tohoto právního jednání trpěla duševním onemocněním – demencí [anonymizováno] stupně, v důsledku čehož nebyla dostatečně právně způsobilá k uzavření darovací smlouvy. O této skutečnosti se přitom žalobkyně dozvěděla teprve až po skončení pozůstalostního řízení, a to od ošetřujícího psychiatra zůstavitelky, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který jí uvedené sdělil k její žádosti. Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení spočívá ve skutečnosti, že pouze prostřednictvím požadovaného určení může být dosaženo obnovení správného zápisu údajů o předmětných nemovitých věcech v katastru nemovitostí, přičemž v takovém případě by současně předmětné nemovité věci či alespoň jejich hodnota musely být zohledněny v pozůstalostním řízení, ve kterém má žalobkyně postavení nepominutelného dědice a měla by tak právo na vypořádání svého povinného dílu ve vztahu k hodnotě dotčených nemovitých věcí. Předžalobní výzva byla žalované zaslána.

2. Žalovaná žalobu rozporovala a navrhovala zamítnutí žaloby, neboť zásadně odmítala tvrzení žalobkyně o neplatnosti předmětné darovací smlouvy z důvodu duševního onemocnění zůstavitelky, potažmo její způsobilosti k právním jednáním. Celému procesu uzavírání smlouvy byla zůstavitelka přítomna a žalovaná jednala na základě výslovného přání zůstavitelky naložit s předmětnými nemovitými věcmi právě darováním žalované. Žalovaná zůstavitelku se zněním samotné darovací smlouvy seznámila před jejím podepsáním, kdy přečetla celý její obsah, jakož i vysvětlila veškeré právní následky spojené s převodem vlastnického práva, přičemž zůstavitelka s uvedeným souhlasila. Podpisy na darovací smlouvě byly ověřeny na pobočce České pošty. Zůstavitelka jakožto dárkyně bezvýhradně projevila pravou, svobodnou a vážnou vůli k tomuto právnímu jednání. Na základě této darovací smlouvy pak příslušný katastrální úřad po prověření všech listin vyhověl návrhu na změnu vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem. Důvodem pro darování dotčených nemovitých věcí žalované bylo především to, že se po celou dobu o zůstavitelku starala hlavně žalovaná. Žalobkyně o zůstavitelku nejevila vyššího zájmu, její potřeby zajistila pouze nuceně v rámci několika dní v roce, kdy žalovaná čerpala dovolenou nebo z jiných důvodů byla v krátké době mimo dosah zůstavitelce. Žalovaná poskytovala zůstavitelce každodenní potřebnou péči, dohlížela na její zdravotní stav nebo pomáhala s běžnými a nezbytnými denními potřebami. Zpochybňování zdravotního stavu zůstavitelky ze strany žalobkyně považuje žalovaná s ohledem na její nezájem o zůstavitelku za krajně nemorální a v rozporu s dobrými mravy. Tvrzení žalobkyně o tom, že zůstavitelka v době uzavření předmětné darovací smlouvy trpěla demencí IV. stupně, žalovaná zásadně odmítla, neboť takový závěr dle ní nevyplývá ani ze zdravotnické dokumentace zůstavitelky.

3. Účastníci shodně označili za nesporná tvrzení, že žalobkyně i žalovaná jsou dcerami zůstavitelky. Dále že do dne [datum] byla v katastru nemovitostí zůstavitelka zapsána jako spoluvlastnice se spoluvlastnickým podílem ve výši ideální ½ k pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba: [adresa], a k pozemku par. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc, a že dne [datum] mezi žalovanou a zůstavitelkou byla uzavřena darovací smlouva, na základě které byla do katastru nemovitostí jako vlastnice uvedeného spoluvlastnického podílu zapsána žalovaná.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z Úmrtního listu bylo zjištěno, že zůstavitelka zemřela dne [datum]. Z protokolu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], protokolu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a z Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že v řízení o pozůstalosti byla žalovanou předložena vlastnoručně sepsaná závěť zůstavitelky ze dne [datum], kterou odkázala svoji pozůstalost žalované za to, že se o ni v době její nemoci starala, o níž žalobkyně vyjádřila pochybnosti. Jediným dědicem ze závěti byla určena žalovaná, které bylo potvrzeno nabytí celé pozůstalosti, rovněž byla schválena dohoda o odbytném na vypořádání povinného dílu nepominutelného dědice zůstavitelky, žalobkyně, v částce [částka]. V řízení o pozůstalosti nebyla dotčena žádná otázka vztahující se k nemovitým věcem, které jsou předmětem nyní projednávaného řízení.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí a z kopie listiny označené jako darovací smlouva ze dne [datum] soud nad rámec výše uvedených nesporných tvrzení účastníků učinil zjištění, že uvedená listina byla sepsána prostřednictvím výpočetní techniky a zůstavitelkou vlastnoručně podepsána, její podpis byl úředně ověřen na pobočce České pošty, v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc, byla ke dni pořízení výpisu jako spoluvlastnice dotčených nemovitostí evidována žalovaná.

7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně před podáním žaloby vyzvána ke sdělení, zda je ochotna jednat o způsobu mimosoudního řešení věci, načež prostřednictvím svého zástupce vyjádřila negativní stanovisko.

8. Z Výpisu ze zdravotní dokumentace zůstavitelky u MUDr. [jméno] [příjmení], praktického lékaře pro dospělé, bylo zjištěno, že zůstavitelka mimo dalších diagnóz trpěla demencí Alzheimerova typu, středně těžkou, [právnická osoba] [anonymizováno] bodů od [číslo].

9. Ze zdravotnické dokumentace zůstavitelky vedené u Odborného léčebného ústavu [obec] bylo zjištěno, že v tomto zařízení byla hospitalizována od [datum] až do své smrti. Z chorobopisu zůstavitelky bylo zjištěno, že zůstavitelka trpěla pokročilou Alzheimerovou chorobou s kognitivním deficitem a ztrátou soběstačnosti. Z oznámení o převzetí pacienta k hospitalizaci bez jeho písemného souhlasu ze dne [datum] bylo zjištěno, že s ohledem na zdravotní stav zůstavitelky nebylo možné vyžádat souhlas s hospitalizací, neboť nechápala obsah sdělení. Ze zprávy o přijetí z téhož dne se dále podává, že zůstavitelka nekomunikovala, nespolupracovala, byla zmatená.

10. Ze spisu Úřadu práce ČR-krajské pobočky v Olomouci, sp. zn. [spisová značka], bylo z Potvrzení prokazující dobu poskytování péče ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zjištěno, že zůstavitelce byl poskytován příspěvek na péči od [datum] do [datum], kdy byla přijata do zařízení [anonymizována tři slova], přičemž v období od 9/ 2018 do 3/ 2020 jí byl poskytován příspěvek odpovídající třetímu stupni závislosti, v období do 3/ 2020 do 6/ 2020 jí byl poskytován příspěvek na péči odpovídající čtvrtému stupni závislosti. Z Rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a Posudku o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], bylo zjištěno, že od března 2020 byl na základě žádosti žalované coby pečující osoby z důvodu zhoršení zdravotního stavu zůstavitelky po hospitalizaci trvající v době od [datum] do [datum] zůstavitelce zvýšen příspěvek na péči, neboť zůstavitelka byla považována za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni IV-úplná závislost, jelikož zůstavitelka dle posouzení posudkového lékaře potřebovala pomoc v 10 oblastech základních životních potřeb, a to mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Dle posudku se u zůstavitelky jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla pokročilá demence Alzheimerova typu s [právnická osoba] 7 bodů. Bylo zjištěno, že zůstavitelka byla při šetření dne [datum] neorientována, nepoznávala lidi, nevěděla, kdo mluví, v rámci komunikace nevěděla, co se po ní chce, nedala dohromady větu, podepsala se, mobilní telefon neuměla ovládat, nezvládala vybrat hotové jídlo, nezvládala výběr oblečení přiměřeného okolnostem, v rámci osobních aktivit seděla jen u televize, ale nerozuměla obsahu. Z Rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a Posudku o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] včetně Informace ze záznamu ze sociálního šetření ze dne [datum] bylo zjištěno, že od září 2018 byl zůstavitelce zvýšen příspěvek na péči, neboť zůstavitelka byla k uvedenému datu považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III-těžká závislost, jelikož dle posudkového závěru potřebovala každodenní pomoc při 8 základních životních potřebách, a to orientace, komunikace, oblékání, obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Dle posudkového zhodnocení se u zůstavitelky jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla Alzheimerova choroba s demencí středního stupně, [právnická osoba] 13 bodů. Bylo zjištěno, že u zůstavitelky byla deklarována neschopnost zvládání všech základních životních potřeb. Při sociálním šetření dne [datum] zůstavitelka reagovala na své jméno, nebyla orientována časem, místem pouze po bytě, mimo známé prostředí se neorientovala, zrak měla korigován brýlemi, které nepoužívala, neboť si neuvědomovala potřebu, na kladené otázky neuměla odpovědět, pouze se smála, chvíli tápala a poté uvedla, že neví. Co se týče komunikace, zůstavitelka nebyla schopna vyjádřit svoji potřebu, přání, na vše bylo nutno se jí dotázat, ale ne vždy byly odpovědi na kladené otázky adekvátní, měla naučený podpis, ale ptala se, co má psát, písemného projevu nebyl schopna, nerozuměla obsahu písemného sdělení, neovládala telefon.

11. Ze zdravotnické dokumentace zůstavitelky u MUDr. [jméno] [příjmení], ošetřujícího psychiatra zůstavitelky, bylo zjištěno, že u zůstavitelky byla zjištěna jako základní diagnóza Alzheimerova nemoc s pozdním nástupem. Dále ze záznamů ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že zůstavitelka byla orientována jen osobou, jinak velmi hrubě, měla redukované myšlení s kognitivním deficitem, [právnická osoba] 13 (září [rok]) a 12 (prosinec [rok]). Ze záznamů ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že zůstavitelka byla schopna pojmenovat dceru, nevěděla, který je den ani datum narození, obtížně hledala a již většinou nenacházela slova, byla orientována jen osobou, jinak neorientovaná, kontakt udržovala jen pasivně, měla bezobsažné odpovědi, myšlení značně redukované s kognitivním deficitem, [právnická osoba] 12 (září [rok]) a 9 (prosinec [rok]). Ze záznamů ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že zůstavitelka byla v lednu 2020 hospitalizována v nemocnici, kde se u ní objevovaly výraznější stavy zmatenosti, již nepoznala žádné své blízké, stále pasivnější, nebyla schopna reprodukovat nic z obsahu v televizi, na kterou se dívala, na většinu dotazů odpověděla jen ano/ne, nevzpomněla si, co bylo před chvílí, na lékaře se zůstavitelka pouze usmála, útržkovitě sdělila své jméno, další projev již byl prakticky nesrozumitelný a bezobsažný. Zůstavitelka tak byla orientována pouze osobou, udržovala kontakt a spolupráci toliko pasivně, její odpovědi byly kusé, bezobsažné, místy jen obtížně srozumitelné, myšlení již značně redukované, prakticky rozpadlé s výrazným kognitivním deficitem, již velmi závažný stupeň demence, [právnická osoba] 7.

12. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že se zůstavitelkou měla bezproblémový vztah, navštěvovala ji v rámci svých možností o víkendech, poslední 4 roky si zůstavitelku brala k sobě, když žalovaná byla v lázních nebo na dovolené. S žalovanou se nescházely. Po smrti otce v rámci dědického řízení s žalovanou každá darovaly svůj čtvrtinový podíl zůstavitelce, která se tak stala spoluvlastnicí dotčených nemovitostí se spoluvlastnickým podílem ve výši ½ s tím, že po její smrti se tento rozdělí mezi obě dcery. Zůstavitelka před ní nikdy nemluvila o tom, jak by chtěla dotčené nemovitosti vypořádat, rovněž žalovaná ji žádným způsobem nekontaktovala, aby jí sdělila úmysl zůstavitelky uzavřít předmětnou darovací smlouvu. Zůstavitelku navštívila na Vánoce 2019 i se synem a jeho přítelkyní, už tehdy na tom byla zůstavitelka velmi špatně, vůbec je nepoznávala, její stav se dále zhoršoval i v průběhu roku 2020, kdy ji žalobkyně navštěvovala na [anonymizována dvě slova], vůbec nikoho nepoznávala, nevěděla, že má vnoučata atd. O umístění zůstavitelky na [příjmení] [příjmení] se dozvěděla prostřednictvím sms zprávy. Při uvedené vánoční návštěvě jí žalovaná řekla, že na dům nemá žádný nárok, což ji vedlo k pátrání po tom, o co jde, přičemž nahlédnutím do katastru nemovitostí následně zjistila, že dotčené nemovitosti jsou přepsány na žalovanou. Na to volala MUDr. [příjmení], který jí potvrdil, že zůstavitelka měla demenci nejvážnějšího stupně a že pokud podepsala nějaký právní dokument, nemohla vědět, o co se jedná.

13. Z výpovědi žalované soud zjistil, že zhoršení psychického stavu zůstavitelky se začalo projevovat již od roku 2004, kdy byla roztřepaná, začala se počůrávat, nicméně k podstatnému zhoršení následně došlo v roce 2014 po operaci kyčlí, kdy byla zůstavitelce diagnostikována Alzheimerova choroba a kdy již zůstavitelka nikam nechodila, bála se jezdit autobusem, v podstatě jen seděla a dívala se na televizi, nepoznávat osoby ze svého okolí začala až tak rok, dva před svojí smrtí. Žalovaná se o zůstavitelku každodenně starala, nejprve formou každodenních návštěv, nakupovala jí, vařila, prala, doprovázela ji k lékařům, dohlížela na její léčebný režim atd. V lednu 2020 byla zůstavitelka hospitalizována v nemocnici pro respirační obtíže, v tuto dobu se její stav zhoršil natolik, že u ní žalovaná začala po propuštění z nemocnice bydlet, neboť zůstavitelka již nemohla zůstat sama doma, byla dezorientovaná, v noci se vzbudila a chtěla odejít, v podstatě již nekomunikovala, odpovídala pouze ano/ne, poznávala již pouze žalovanou, protože s ní byla pořád, nepoznávala však již ani dcery žalované. Čtvrtý stupeň demence měla zůstavitelka zjištěn od března 2020, ovšem fakticky ke zhoršení zdravotního stavu došlo již v lednu 2020. Žalobkyně se o zůstavitelčině zdravotním stavu neinformovala, z celého roku se o ni postarala pouze týden, kdy byla žalovaná na dovolené. Svoji vůli, jak naložit se svým majetkem zůstavitelka projevila již [datum], kdy napsala závěť a řekla, že žalobkyni nic nedá, protože se o ni nestará. V té době zůstavitelka mluvila o tom, že dotčené nemovitosti daruje žalované, protože na ni byla hodná a starala se o ni. V tu dobu to však žalovaná neřešila, neboť to z jejího pohledu nebylo potřeba, jelikož na tom zůstavitelka byla pořád ještě poměrně dobře. V únoru 2020, dokud ještě zůstavitelka byla schopna se podepsat a dojít na poštu, žalovaná sepsala dotčenou darovací smlouvu a tuto jí dala k podpisu. V únoru 2020 však již zůstavitelka žádnou takovou vůli k darování dotčených nemovitostí neprojevovala. Žalovaná smlouvu sepsala a vysvětlila zůstavitelce, o co jde, načež zůstavitelka se smlouvou projevila souhlas tak, že řekla ano. Žalovaná jí tedy dala smlouvu podepsat a společně šly ověřit podpisy na poštu. Darovací smlouvu i přes vědomí o existenci závěti z října 2018, odkazující vše žalované, žalovaná sepsala z toho důvodu, že si nebyla jistá platností a tedy i použitelností závěti.

14. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], ošetřujícího psychiatra zůstavitelky, bylo zjištěno, že zůstavitelka trpěla od roku 2014 demencí Alzheimerova typu s postupnou progresí, přičemž v roce 2020 již zůstavitelka trpěla velmi pokročilou demenci, jednalo o středně těžkou až těžkou demenci. U demence se z medicínského hlediska rozlišují tři stupně, a to lehká, doprovázená především ztrátou paměti, středně těžká, u které již dochází ke ztrátě soběstačnosti a osoba již selhává v každodenních úkonech, a těžká, u které již osoba není schopna v podstatě žádné verbální komunikace. Čtvrtý stupeň se rozlišuje pouze pro účely dávek sociálního zabezpečení. Zůstavitelka trpěla středně těžkou demencí již asi od roku 2016, v letech 2019 a 2020 měla hraniční, avšak stále ještě středně těžkou demenci, byť byl u ní znatelný již poměrně velký propad, a to ze 13 bodů [právnická osoba] na 9 bodů. [právnická osoba] se používá k diagnostice demence a má 30 bodu, přičemž o demenci se hovoří v případě, kdy osoba dosahuje 25 bodů a méně. Již druhý stupeň demence, tedy středně těžká, má vliv na právní způsobilost osoby, neboť je doprovázen narušením orientace ve společenských a právních záležitostech a taková osoba již může být výrazně subjektivně sugestibilní. Svědek žalované již od roku 2018, kdy došlo k výraznějšímu progresu onemocnění, opakovaně doporučoval omezení zůstavitelky ve svéprávnosti, ke kterému ale nedošlo. Pokud jde o vnímání zůstavitelky, na začátku se jednalo o poruchy paměti a orientace, nicméně při posledních návštěvách v roce 2020 již byla zůstavitelka zcela bezradná, nebyla schopná dát dohromady kloudnou větu, poznala pouze dceru, kterou byla schopna pojmenovat, avšak jinak byl její slovní projev již zcela rozpadlý. Pokud jde o obsah ústního či písemného sdělení a odpovědi na položenou otázku, zůstavitelka byla schopná porozumět a odpovídat pouze na ty nejjednodušší otázky, pojmenovala předměty, dceru, vyhověla pokynu, nicméně složitějším úkonům již nebyla schopna porozumět. Zůstavitelka nebyla schopna se sama o sebe postarat, veškerou péči o ni zajišťovala pečující osoba. Zůstavitelka rovněž nebyla v žádném případě schopna zajistit si své záležitosti na úřadech ani orientovat se ve financích. Pokud jde o orientaci zůstavitelky v mezilidských vztazích, zpočátku sice vyjadřovala lítost nad tím, že zájem o její osobu projevuje pouze jedna dcera, nicméně v pozdějším období byla i v této oblasti naprosto bezradná. Zůstavitelka rozhodně nebyla schopna pochopit smysl, podstatu ani následky právního jednání, a to ani konkrétně darovací smlouvy. Zůstavitelka od roku 2017 nebyla schopna souvislého rozhovoru, od tohoto okamžiku i s ohledem na pokračující progresi onemocnění tak již nebyla ani testována v písemném projevu, jelikož nebyla schopna dát dohromady větu s podmětem a přísudkem. Zůstavitelka byla schopna se podepsat, tuto dovednost měla naučenou, ale nebyla schopna napsat dopis. Výrazné jednorázové zlepšení psychického stavu zůstavitelky nebylo možné.

15. Z ostatních provedených důkazů (protokol o předběžném šetření ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], sdělení příspěvkové organizace Sociální služby pro seniory [obec] ze dne [datum], sdělení zařízení [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum]) soud neučinil žádná pro posouzení věci relevantní skutková zjištění.

16. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie k posouzení duševního stavu zůstavitelky, neboť tento důkazní návrh považoval za nadbytečný. Ze všech výše uvedených prostředků provedených k důkazu má soud skutkový stav včetně duševního stavu zůstavitelky k okamžiku podpisu dotčené darovací smlouvy za dostatečně prokázaný. Všechny důkazy na sebe logicky navazují a vzájemně korespondují, vedou k jedinému možnému, tedy zcela přesvědčivému závěru o skutkovém stavu, pořízení znaleckého posudku tak soud považoval za odporující zásadě hospodárnosti řízení.

17. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná jsou dcerami zůstavitelky. Zůstavitelka zemřela dne [datum]. V řízení o pozůstalosti byla žalovanou předložena vlastnoručně sepsaná závěť zůstavitelky ze dne [datum], kterou odkázala svoji pozůstalost žalované za to, že se o ni v době její nemoci starala. Jediným dědicem ze závěti byla určena žalovaná, které bylo potvrzeno nabytí celé pozůstalosti, rovněž byla schválena dohoda o odbytném na vypořádání povinného dílu nepominutelného dědice zůstavitelky, žalobkyně. Do dne [datum] byla v katastru nemovitostí zůstavitelka zapsána jako spoluvlastnice se spoluvlastnickým podílem ve výši ideální ½ k pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba: [adresa], a k pozemku par. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc. Dne [datum] žalovaná a zůstavitelka podepsaly listinu označenou jako darovací smlouva, jejímž předmětem bylo darování dotčených nemovitostí ze strany zůstavitelky ve prospěch žalované a na základě které byla do katastru nemovitostí jako vlastnice uvedeného spoluvlastnického podílu zapsána žalovaná a takto je v něm evidována stále. Uvedenou listinu sepsala prostřednictvím výpočetní techniky žalovaná, přečetla ji zůstavitelce, ta řekla„ ano“, načež jí listinu dala žalovaná podepsat a společně šly na poštu nechat podpisy úředně ověřit. Žalovaná tak učinila, přestože v roce 2020 již zůstavitelka vůli k uvedenému darování neprojevovala a přestože věděla o zůstavitelčině závěti z října 2018, neboť v únoru 2020 ještě zůstavitelka byla schopna se podepsat a dojít na poštu a žalovaná si nebyla jistá platností závěti. Zůstavitelka od roku 2014 až do své smrti trpěla demencí Alzheimerova typu s postupnou progresí, a to již asi od roku 2016 demencí druhého stupně, tedy středně těžkou, v letech 2019 a 2020 trpěla již velmi pokročilou demencí hraniční mezi druhým a třetím stupněm, tedy demencí středně těžkou až těžkou. Z 30bodové stupnice [právnická osoba], využívané k diagnostice demence, přičemž o demenci se jedná při dosažení 25 bodů a méně, u zůstavitelky došlo mezi roky 2018 a 2019 k propadu z 13 na 9 bodů, v březnu 2020 k dalšímu propadu na 7 bodů. Zůstavitelce byl poskytován příspěvek na péči od [datum] do [datum], kdy byla přijata do zařízení [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], přičemž v období od 9/ 2018 do 3/ 2020 jí byl poskytován příspěvek odpovídající třetímu stupni závislosti, v období do 3/ 2020 do 6/ 2020 jí byl poskytován příspěvek na péči odpovídající čtvrtému stupni závislosti. Ke změně z třetího na čtvrtý stupeň závislosti došlo na základě posouzení zahájeného k žádosti žalované coby pečující osoby z důvodu zhoršení zdravotního stavu zůstavitelky po hospitalizaci trvající v době od [datum] do [datum], kdy se u ní projevovaly již výraznější stavy zmatenosti. Zůstavitelka byla na základě tohoto posouzení považována za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni IV-úplná závislost, jelikož potřebovala pomoc v 10 oblastech základních životních potřeb, a to mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Zůstavitelka byla v té době (3/ 2020) neorientována, nepoznávala lidi, nevěděla, kdo mluví, v rámci komunikace nevěděla, co se po ní chce, nedala dohromady větu, podepsala se, mobilní telefon neuměla ovládat, nezvládala vybrat hotové jídlo, nezvládala výběr oblečení přiměřeného okolnostem, v rámci osobních aktivit seděla jen u televize, ale nerozuměla obsahu. Již při posouzení stavu zůstavitelčiny závislosti v 11/ 2018 zůstavitelka potřebovala každodenní pomoc při 8 základních životních potřebách, a to orientace, komunikace, oblékání, obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Zůstavitelka v té době (11/ 2018) reagovala na své jméno, nebyla orientována časem, místem pouze po bytě, mimo známé prostředí se neorientovala, zrak měla korigován brýlemi, které nepoužívala, neboť si neuvědomovala potřebu, na kladené otázky neuměla odpovědět, pouze se smála, chvíli tápala a poté uvedla, že neví. Co se týče komunikace, zůstavitelka nebyla schopna vyjádřit svoji potřebu, přání, na vše bylo nutno se jí dotázat, ale ne vždy byly odpovědi na kladené otázky adekvátní, měla naučený podpis, ale ptala se, co má psát, písemného projevu nebyl schopna, nerozuměla obsahu písemného sdělení, neovládala telefon. Při návštěvách ošetřujícího psychiatra na konci roku 2019 zůstavitelka byla schopna pojmenovat dceru, nevěděla, který je den ani datum narození, obtížně hledala a již většinou nenacházela slova, byla orientována jen osobou, jinak neorientovaná, kontakt udržovala jen pasivně, měla bezobsažné odpovědi, myšlení značně redukované s kognitivním deficitem, byla schopná porozumět a odpovídat pouze na ty nejjednodušší otázky, pojmenovala předměty, dceru, vyhověla pokynu, nicméně složitějším úkonům již nebyla schopna porozumět. Zůstavitelka rovněž nebyla v žádném případě schopna zajistit si své záležitosti na úřadech ani orientovat se ve financích. Pokud jde o orientaci zůstavitelky v mezilidských vztazích, zpočátku sice vyjadřovala lítost nad tím, že zájem o její osobu projevuje pouze jedna dcera, nicméně v pozdějším období byla i v této oblasti naprosto bezradná. Zůstavitelka rozhodně nebyla schopna pochopit smysl, podstatu ani následky právního jednání, a to ani konkrétně darovací smlouvy. Zůstavitelka od roku 2017 nebyla schopna souvislého rozhovoru, jelikož nebyla schopna dát dohromady větu s podmětem a přísudkem. Zůstavitelka byla schopna se podepsat, tuto dovednost měla naučenou, ale nebyla schopna napsat dopis. Po propuštění z nemocnice na konci ledna 2020 již žalovaná musela u zůstavitelky bydlet oproti předchozím každodenním návštěvám, neboť zůstavitelka již nemohla zůstat sama doma, byla dezorientovaná, v noci se vzbudila a chtěla odejít, v podstatě již nekomunikovala, odpovídala pouze ano/ne, poznávala již pouze žalovanou, protože s ní byla pořád, nepoznávala však již ani dcery žalované. Při následných návštěvách psychiatra v březnu 2020 zůstavitelka již nepoznala žádné své blízké, byla stále pasivnější, nebyla schopna reprodukovat nic z obsahu v televizi, na kterou se dívala, na většinu dotazů odpověděla jen ano/ne, nevzpomněla si, co bylo před chvílí, na lékaře se zůstavitelka pouze usmála, útržkovitě sdělila své jméno, další projev již byl prakticky nesrozumitelný a bezobsažný, její slovní projev byl již zcela rozpadlý. Zůstavitelka tak byla orientována pouze osobou, udržovala kontakt a spolupráci toliko pasivně, její odpovědi byly kusé, bezobsažné, místy jen obtížně srozumitelné, myšlení již značně redukované, prakticky rozpadlé s výrazným kognitivním deficitem. Svědek [příjmení] [příjmení] opakovaně doporučoval omezení zůstavitelky ve svéprávnosti již od roku 2018 s ohledem na její duševní stav, ke kterému ale nedošlo. Výrazné jednorázové zlepšení psychického stavu zůstavitelky nebylo možné.

18. Podle ustanovení § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

19. Na shora uvedený závěr o skutkovém stavu soud v rámci právního posouzení aplikoval citované zákonné ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

20. V dané věci se jedná o žalobu určovací, bylo proto povinností soudu zabývat se jako první otázkou naplnění naléhavého právního zájmu jakožto nezbytné podmínky přípustnosti podané žaloby. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně podanou žalobou sleduje dosažení shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí s dalším přesahem do pozůstalostního řízení, dospěl soud k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení je v nyní projednávané věci dán.

21. Mezi žalovanou a zůstavitelkou došlo podpisem listiny ze dne [datum] k uzavření darovací smlouvy, jejímž předmětem bylo darování dotčených nemovitostí ze strany zůstavitelky ve prospěch žalované. S ohledem na vymezený skutkový stav bylo pro rozhodnutí soudu ve věci rozhodující vyřešení otázky, zda tato darovací smlouva byla platným právním jednáním, a to s ohledem na otázku, zda zůstavitelka byla v době uzavření darovací smlouvy schopna právně jednat. Podstatou sporu mezi účastníky totiž byla otázka skutková, a sice kvalita duševního stavu zůstavitelky ke dni podpisu dotčené darovací smlouvy.

22. Jelikož v době uzavření smlouvy nebyla zůstavitelka osobou nezletilou a v řízení nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by byla rozhodnutím soudu omezena ve svéprávnosti, aplikoval soud na výše uvedenou rozhodující otázku ustanovení § 581 věta druhá občanského zákoníku, dle kterého je neplatné právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Duševní poruchou, která činí osobu neschopnou právně jednat, je přitom takový duševní stav, ve kterém nemůže jednající rozeznat obsah a podstatu svého jednání, tedy jde o stav mysli, který vylučuje svobodnou tvorbu vůle, resp. vylučuje nebo značně omezuje schopnost intelektuální (schopnost posoudit následky svého jednání) a schopnost určovací (své jednání ovládnout) (k tomu srov. DOBROVOLNÁ, Eva. § 581 (Neplatnost právního jednání pro nedostatek svéprávnosti a neschopnosti právně jednat z důvodu duševní poruchy). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, marg. č. 4)

23. Z provedeného dokazování, které navíc potvrdilo a koresponduje i s výpovědí samotné žalované co do duševního stavu zůstavitelky, má soud za prokázané, že zůstavitelka v době uzavření dotčené darovací smlouvy trpěla duševní poruchou, která ji činila neschopnou právně jednat. Zůstavitelka již od roku 2014 trpěla demencí Alzheimerova typu s postupnou progresí, a to již asi od roku 2016 demencí druhého stupně, tedy středně těžkou, v letech 2019 a 2020 trpěla již velmi pokročilou demencí hraniční mezi druhým a třetím stupněm, tedy demencí středně těžkou až těžkou. Zůstavitelka byla v době podpisu dotčené darovací smlouvy neorientovaná, nepoznávala své blízké, téměř nekomunikovala, odpovídala jen ano/ne, nechápala obsah ústního ani písemného sdělení, nebyla schopna přiléhavě odpovědět na položenou otázku, její myšlení již bylo prakticky rozpadlé, neorientovala se ve financích ani v otázce mezilidských vztahů, nebyla schopna pochopit obsah a důsledky právního jednání, tedy ani darovací smlouvy. Byla sice schopna se podepsat, avšak jednalo se o její naučenou dovednost, nebyla schopna napsat souvislý text, jelikož již od roku 2017 nebyla schopna složit větu s podmětem a přísudkem a ze stejného důvodu tak ani nebyla schopna souvislého rozhovoru. Již v roce 2018 zůstavitelka potřebovala každodenní pomoc při 8 základních životních potřebách, a to včetně orientace a komunikace, nebyla orientována časem, místem pouze po bytě, mimo známé prostředí se neorientovala, na kladené otázky neuměla odpovědět. Co se týče komunikace, zůstavitelka nebyla schopna vyjádřit svoji potřebu, přání. Po hospitalizaci v lednu 2020 pak u zůstavitelky došlo k významnému zhoršení jejího duševního stavu, od té doby již potřebovala pomoc v 10 oblastech základních životních potřeb, byla zcela neorientována, nepoznávala lidi, nevěděla, kdo mluví, v rámci komunikace nevěděla, co se po ní chce. Mezi roky 2018 a 2019 u ní došlo k propadu z 13 na 9 bodů stupnice MMSE, v březnu 2020 k dalšímu propadu na 7 bodů. Uvedený duševní stav zůstavitelky přitom zcela ve shodě a ve vzájemné návaznosti prokázaly všechny provedené důkazní prostředky, jak zdravotnická dokumentace a lékařské zprávy, tak spisová dokumentace úřadu práce, tak svědecká výpověď MUDr. [příjmení]. Ten navíc uvedl, že již od roku 2018 žalované opakovaně doporučoval omezení zůstavitelčiny svéprávnosti.

24. S ohledem na výše uvedené je soud na rozdíl od žalované přesvědčen, že z provedeného dokazování vyplývá jednoznačný závěr o tom, že při podpisu dotčené smlouvy nebyla zůstavitelka v důsledku duševní poruchy nadána schopností rozpoznávací, tedy schopností posoudit následky svého jednání. Svědek [příjmení] [příjmení] výslovně potvrdil, že zůstavitelka nebyla schopna pochopit podstatu a následky jakéhokoliv právního jednání. V této souvislosti je pak třeba dále uvést, že v občanském právu není v případě posuzování neplatnosti právního jednání rozlišováno mezi snížením a vymizením některé ze schopností charakterizujících jednání člověka a jak plyne z výše uvedeného výkladu, není podmínkou neplatnosti toliko až vymizení některé z těchto schopností.

25. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že sama žalovaná uvedla, že darovací smlouvu sepsala ona, a to přestože již v té době zůstavitelka vůli k předmětnému darování neprojevovala, neboť si nebyla jistá platností zůstavitelčiny závěti a využila situace, že v únoru 2020 byla ještě zůstavitelka schopna podpisu. S ohledem na výše popsaný duševní stav zůstavitelky nelze než uzavřít, že žalovanou sepsaná darovací smlouva v únoru 2020 již odrážela toliko vůli samotné žalované, neboť zůstavitelka již pro nedostatek rozpoznávací/intelektuální schopnosti nebyla schopna tvorby vážné a svobodné vůle. I kdyby zůstavitelka vůli darovat předmětné nemovitosti žalované projevila někdy v minulosti, v žádném případě na tomto základě nemohlo dojít k právnímu jednání v době, kdy již zůstavitelka nebyla pro duševní poruchu schopna tvorby svobodné vůle. Již pouze na okraj považuje soud za vhodné zdůraznit, že český právní řád neupravuje princip zásluhovosti, který by měl ovládat nabývání vlastnického práva. Z tohoto důvodu je tak nutné odmítnout i žalovanou tvrzený rozpor s dobrými mravy.

26. Ze všech uvedených důvodů soud uzavřel, že zůstavitelka v době podpisu darovací smlouvy nebyla schopna rozeznat obsah a podstatu činěného právního jednání, tedy porozumět obsahu a následkům tohoto právního jednání. Uvedené tak vylučuje existenci vážné a svobodné vůle zůstavitelky k uzavření dotčené darovací smlouvy, jakožto jednoho z nezbytných předpokladů platnosti právního jednání. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že dotčená darovací smlouva je v souladu s ustanovením § 581 věta druhá občanského zákoníku neplatná, a tudíž nemá ab initio (tj. od počátku) žádné právní následky. Pakliže dotčená darovací smlouva nemá žádné právní následky, nemohla vést k převodu vlastnického práva k předmětnému spoluvlastnickému podílu k dotčeným nemovitým věcem, proto soud určil, že zůstavitelka byla ke dni své smrti podílovým spoluvlastníkem ve výroku I. specifikovaných nemovitých věcí.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 883 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, a to za celkem 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne [datum] v době od [číslo] do [údaj o čase] hod., tedy v rozsahu dvou úkonů, účast na jednání soudu dne [datum] v době od [číslo] do [číslo], tedy v rozsahu dvou úkonů, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] a [datum]) ve výši 24 800 Kč, dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů za těchto 8 úkonů ve výši 300 Kč za jeden úkon dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 2 400 Kč, cestovné za cestu k jednání soudu a zpět, tj. z [obec] do [obec] a zpět, v rozsahu 120 km při každém ze soudních jednání dne [datum] a [datum], při cestě dne [datum] použito vozidlo [anonymizována dvě slova] se spotřebou 6,6 l benzinu na 100 km, při vyhláškové ceně 33,80 Kč/litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km celkem ve výši 796 Kč, při cestě dne [datum] použito vozidlo [anonymizována dvě slova] se spotřebou 6,8 l nafty na 100 km, při vyhláškové ceně 36,10 Kč/litr a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km celkem ve výši 859 Kč, dále mu náleží náhrada za promeškaný čas na cestě z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu dvou půlhodin za jednu cestu, tedy za celkem 8 půlhodin v celkové výši 800 Kč (100 Kč za jednu půlhodinu v souladu s § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.) a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad, tj. z částky 29 655 Kč ve výši 6 228 Kč, jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Částku 40 883 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.