23 C 103/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 360,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 360,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 19. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 360,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 6. 2019 způsobil žalovaný vozidlem BMW, [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, škodu ve výši 43 662 Kč (sestávající se z nákladů na opravu ve výši 39 662 Kč a nákladů na zapůjčení náhradního vozidla ve výši 4 000 Kč) na vozidle Audi A7, [registrační značka], jehož vlastníkem je společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ poškozený“). Žalovaný způsobil škodu tím, že nacouval do zaparkovaného vozidla poškozeného, přičemž svým jednáním porušil podle zjištění Policie ČR ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., a mohl se tak dopustit přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Žalovaný odpovídá za vzniklou škodu jako provozovatel vozidla podle ustanovení § 2927 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a jako řidič vozidla podle § 2910 o. z., jelikož porušil povinnosti při provozu na pozemních komunikacích, žalovaný však neuzavřel k datu vzniku škody povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla. [obec] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ kancelář“), jež je v takovém případě povinna poskytnout plnění, pověřila na základě ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. třetí osobu - [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ pověřený partner“), aby jejím jménem vyřídil pojistnou událost. Kancelář v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila poškozenému dne 13. 8. 2019 náhradu škody ve výši 39 662 Kč (oprava), dne 13. 8. 2019 náhradu škody ve výši 4 000 Kč (náhradní vozidlo) a samotnému pověřenému partnerovi dne 5. 9. 2019 poplatek ve výši 2 420 Kč představující náhradu spojenou s vyřízením případu. Žalobou uplatněná částka představuje jednu třetinu toho, co kancelář plnila poškozenému, na kterou jí vznikl nárok na základě ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., a dále podle odstavce 2 téhož ustanovení písm. a) b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu. Kancelář uplatnila právo na náhradu vůči žalovanému přípisem ze dne 18. 9. 2019, ve kterém stanovila lhůtu k plnění do 18. 10. 2019. Žalovaný na pohledávku dosud neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2019 uzavřenou mezi kanceláří a žalobkyní došlo k převodu výše uvedené pohledávky kanceláře vůči žalovanému na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 21. 11. 2019. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

4. Ze záznamu o dopravní nehodě soud zjistil, že dne 21. 6. 2019 žalovaný způsobil dopravní nehodu svým vozidlem BMW 525, [registrační značka], tím, že nacouval do zaparkovaného vozidla Audi Q7, [registrační značka]. Záznam obsahuje vlastnoruční podpis žalovaného.

5. Z výpisu z databáze pojistných smluv soud zjistil, že v době, kdy došlo k předmětné dopravní nehodě žalovaný coby vlastník a provozovatel výše uvedeného vozidla neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

6. Ze zápisu o prohlídce ze dne 19. 7. 2019 sepsaného pověřeným partnerem a fotodokumentace soud zjistil, že byl sepsán tento zápis, že jako vlastník poškozeného vozidla Audi Q7 je uveden poškozený, že bylo zjištěno poškození levého zadního boku, došlo k prasknutí zadního nárazníku, k odření levé zadní bočnice, k prasknutí světel v nárazníku a k poškození levého zadního kola, které bylo nutno opravit leštěním a vyvážením.

7. Z kalkulace nákladů na opravu, nájemní smlouvy mezi společností [právnická osoba] a poškozeným ze dne 16. 7. 2019 a faktur vystavených společností [právnická osoba] poškozenému dne 5. 8. 2019 soud zjistil, že dle provedené kalkulace bylo počítáno s náklady na opravu poškozeného vozidla ve výši 39 811,49 Kč bez DPH. Vyúčtovaná cena za skutečně provedenou opravu poškozeného vozidla pak činila 39 662 Kč. Dne 16. 7. 2019 poškozený jako nájemce a [právnická osoba] jako pronajímatel uzavřeli nájemní smlouvu, dle které od 16. 7. 2019 do 5. 8. 2019 využíval poškozený náhradní vozidlo Superb, [registrační značka], s počtem ujetých km 523, za cenu 1 000 Kč/den bez DPH, přičemž mu byla vyúčtována zápůjčka náhradního vozidla v rozsahu 4 dní, tedy za cenu 4 000 Kč bez DPH.

8. Ze stanovení výše skutečné škody a stanovení výše škody – náhradní vozidlo soud zjistil, že k vyplacení autoservisu [příjmení] [jméno] dle pokynu obsaženému v prohlášení poškozeného ze dne 16. 7. 2019 byla určena částka 39 662 Kč za skutečnou škodu na poškozeném vozidle a částka 4 000 Kč za užívání náhradního vozidla poškozeným.

9. Z likvidační zprávy č. [anonymizováno] [rok] [číslo] k [datum] soud zjistil, že dopravní nehoda byla šetřena jako škodná událost citovaného čísla, že bylo poskytnuto následující plnění: 39 662 Kč jako náklady na opravu poškozeného vozidla, 4 000 Kč za náhradní vozidlo, 2 420 Kč jako poplatek za vyřízení škodné události.

10. Z vyrozumění pověřeného partnera soud zjistil, že poškozený byl přípisem ze dne 9. 8. 2019 informován o ukončení šetření a o tom, že na účet servisu bude vyplacena částka 39 662 Kč za poškození vozidla a částka 4 000 Kč za půjčení náhradního vozidla.

11. Detaily transakce bylo prokázáno, že dne 13. 8. 2019 kancelář vyplatila společnosti [právnická osoba] částky 39 662 Kč a 4 000 Kč a následně dne 5. 9. 2019 kancelář vyplatila pověřenému partnerovi částku 2 420 Kč.

12. Společným prohlášením kanceláře a pověřeného partnera ze dne 17. 1. 2017 bylo prokázáno, že odměna za vyřízení škodné události činí od 1. 5. 2016 částku 2 000 Kč + DPH, tj. 2 420 Kč.

13. Výzvou kanceláře ze dne 18. 9. 2019 soud zjistil, že tato sepsala výzvu adresovanou žalovanému, kterou ho vyzvala k úhradě jedné třetiny toho, co vyplatila v souvislosti s dopravní nehodou poškozenému a pověřenému partnerovi, tj. celkem 15 360,67 Kč, a to do 18. 10. 2019.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2019 soud zjistil, že pohledávka kanceláře za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z vyrozumění ze dne 21. 11. 2019 soud zjistil, že postupník v zastoupení postupitele sepsal oznámení adresované žalovanému o tom, že došlo k postoupení.

15. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 7. 2020 a poštovního podacího archu soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně sepsala předžalobní upomínku adresovanou žalovanému, která byla odeslána dne 14. 7. 2020.

16. Na základě uvedených zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný jako vlastník a řidič škodícího vozidla způsobil škodu poškozenému na poškozeném vozidle při dopravní nehodě. Ke škodícímu vozidlu nebylo sjednáno povinné ručení. Náhrada za poškození vozidla byla vyplacena z garančního fondu kanceláře, přičemž záležitost vyřizoval pověřený partner. Vyplacena byla částka 39 662 Kč za opravu poškozeného vozidla, 4 000 Kč jako náhrada za půjčovné náhradního vozidla a poplatek za vyřízení této pojistné události 2 420 Kč, tj. celkem 46 082 Kč. Následně došlo k postoupení této pohledávky žalobkyni dne 19. 11. 2019, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný byl bezvýsledně vyzván k úhradě pohledávky, doposud ničeho neuhradil. Předžalobní výzva mu byla zaslána.

17. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Jednou pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti lze pojistit odpovědnost z provozu více vozidel, mají-li téhož vlastníka, nebo téhož provozovatele, nebo pokud má pojistník na uzavření smlouvy pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo, jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu.

18. Podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

19. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

20. Podle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.

21. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

22. Podle § 2927 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

23. Podle § 2951 odst. 1, 2 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

24. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

25. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Podle § 1970 obřanského zákoníku, může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

27. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Soud po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, proto nároku žalobkyně v plném rozsahu vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil vozidlem, jehož je vlastníkem a provozovatelem, škodu na vozidle, jehož vlastníkem je poškozený. V daném případě odpovídá žalovaný za vzniklou škodu jako provozovatel vozidla podle ustanovení § 2927 občanského zákoníku a jako řidič vozidla podle § 2910 občanského zákoníku. Žalovaný měl podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ke škodícímu vozidlu. Žalovaný však neuzavřel k datu vzniku škody povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla. Za dané situace, kdy ke škodícímu vozidlu nebylo sjednáno tzv. povinné ručení, byla kancelář povinna plnit z tzv. garančního fondu. Výše škody na majetku poškozeného byla objektivizována v rámci šetření pojistné události pověřeným partnerem, a to v podobě nákladů na opravu poškozeného vozidla ve výši 39 662 Kč. Poškozený měl rovněž nárok na využívání náhradního vozidla. Náhradní vozidlo bylo k jízdě skutečně užíváno, jak se podává z počtu ujetých kilometrů dle stavu tachometru náhradního vozidla, náhradní vozidlo bylo poškozenému k dispozici po dobu vyřízení a provedení opravy poškozeného vozidla, za užívání náhradního vozidla kancelář důvodně vyplatila 4 000 Kč. Kancelář rovněž důvodně vyplatila poplatek za vyřízení záležitosti pověřenému partnerovi ve výši 2 420 Kč Celkem tedy z garančního fondu kanceláře bylo za škodu způsobenou škodícím vozidlem žalovaným při dopravní nehodě, jelikož ke škodícímu vozidlu nebylo sjednáno tzv. povinné ručení, vyplaceno 46 082 Kč. Podle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu, tedy na 15 360,67 Kč. Následně podle § 1879 o. z. byla pohledávka platně postoupena žalobkyni; o tom byl žalovaný informován. V řízení bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, za její procesní pasivity a s ohledem na obsah spisu soud uzavírá, že nebylo zjištěno, že by žalovaný něčeho na uplatněný nárok plnil, popř. že by nárok zanikl některým ze zákonných důvodů, proto byl žalovaný zavázán k úhradě dlužné částky ve výši 15 360,67 Kč. Podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. byl žalovaný zavázán i k úhradě zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává se zákonem souladnou, neodporující skutkovým zjištěním soudu.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, náleží jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení 2 252 Kč Náklady ve výši 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem DPH. Podmínky pro aplikaci § 14b odst. 1 vyhlášky a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu např. řízení ve věci sp. zn. 18 C 2/2021, sp. zn. 25 C 271/2020 a další) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Částku 2 252 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní.