23 C 137/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části o zaplacení 5 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že ve dnech datum a datum byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt ve smyslu § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“). Za tyto úkony účtovala žalobkyně žalovanému náklady ve výši 2 500 Kč za každý záchyt, tedy v celkové výši 5 000 Kč. Žalovaný svůj dluh ve výši á 2 500 Kč, celkem 5 000 Kč ze dnů datum a datum uznal co do důvodu a výše s povinností zaplatit jej do 8 dnů, tj. do datum a datum, ničeho však neuhradil. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. Předžalobní výzvy byly žalovanému zaslány.

2. Podáním doručeným soudu dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 5 000 Kč na jistině s ohledem na chování žalovaného, který po podání žaloby ke dni datum uhradil jistinu dluhu ve výši 5 000 Kč.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil, po celou dobu řízení zůstal zcela procesně pasivní.

4. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 zákona o. s. ř.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: ve dnech datum (při přijetí hladina alkoholu anonymizováno ‰) a datum (při přijetí hladina alkoholu anonymizováno ‰) došlo k záchytu žalovaného v záchytné stanici žalobkyně. Za jednotlivé záchyty účtovala žalobkyně žalovanému částku 2 500 Kč se splatností do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu. Jednotlivé daňové doklady byly vystaveny ve dnech datum a datum. Součástí každého daňového dokladu je rovněž uznání dluhu co do důvodu a výše s uvedením data a podpisem žalovaného. Předžalobní výzvy byly žalovanému zaslány. Následně datum žalovaný n svůj dluh uhradil 5 000 Kč.

6. Podle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

7. Podle § 89b odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.

8. Podle § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, věty první před středníkem, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta.

9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Žalobkyně svým podáním ze dne datum vzala podanou žalobu částečně zpět, soud proto rozhodl v rozsahu tohoto zpětvzetí a řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil, když stanovisko strany žalované dle § 96 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. nebylo vyžadováno, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání ve věci (výrok I. tohoto rozsudku).

12. Soud dále dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla ve dnech datum a datum záchyty žalobce ve smyslu § 89b zákona o specifických zdravotních službách. Žalovaný je v souladu s § 89e zákona o specifických zdravotních službách povinen uhradit žalobkyni, jako poskytovatelce záchytné služby, náklady na poskytnuté záchytné služby, které žalobkyně vyčíslila ve výši 2 500 Kč za každý jednotlivý záchyt. Splatnost dluhu byla stanovena do 8 dnů od vystavení jednotlivých daňových dokladů, které žalovaný osobně převzal a převzetí stvrdil svým podpisem ve dnech datum a datum, svému závazku však ke dni podání žaloby nedostál. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni dluh, byť částečně, uhradil, případně, že uplatněná pohledávka zanikla jinak. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalovaného nikterak rozporována, naopak na základě částečné úhrady žalované částky vycházel soud z domněnky o trvání dluhu ke dni provedení částečné úhrady. S ohledem na uvedené soud ve výroku II. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení v rozsahu požadovaném žalobkyní po částečném zpětvzetí žaloby, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává se zákonem souladnou, neodporující skutkovým zjištěním soudu, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 200 Kč sestávající z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady 300 Kč za 3 úkony (výzva k plnění, žaloba, zpětvzteí) nezastoupeného účastníka dle § 1,2 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř.. Žalobkyně nad rámec uvedeného účtovala náhradu za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, konkrétně za 4 úkony právní služby a 4x paušální náhradu hotových výdajů, vše navýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát zastupující žalobkyni plátcem. Tyto náklady však soud nepovažuje na účelně vynaložené a nepřiznal proto jejich náhradu v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu k této problematice (k tomu viz nálezy Ústavního soudu týkající organizačních složek státu např. sp. zn. II. ÚS 3855/14 a institucí napojených na veřejné prostředky, např. České televize, sp. zn. I. ÚS 3344/12, sp. zn. II. ÚS 1333/14, Všeobecné zdravotní pojišťovny, sp. zn. IV. ÚS 474/13, fakultní nemocnice, sp. zn. I. ÚS 195/11). Ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2933/15 Ústavní soud přímo ve vztahu k žalobkyni a účelnosti jí vynaložených nákladů na právní zastoupení ve stejné právní věci (přiznání nákladů záchytu) konstatoval, že„ Ústavní soud přitom dal ve svých rozhodnutích najevo, že podobný postup, při němž se prostřednictvím placených právních služeb přesouvají veřejné prostředky do rukou soukromých subjektů, a dochází tak mimo jiné k neúměrnému navyšování nákladů řízení, nebude tolerovat……Pokud jde o náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně, okresní soud se v prvé řadě měl zabývat otázkou jejich účelnosti. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem obrany, hospodařící s majetkem státu, a tak bylo namístě, aby okresní soud posoudil žalobkyní vynaložené náklady na právní zastoupení pohledem principů vymezených v judikatuře Ústavního soudu, jak byla nastíněna výše.“ K uvedenému pak soud již jen dodává, že žalobkyně jako příspěvková organizace Ministerstva obrany je navázána na veřejné prostředky, z nichž je financován její provoz a měla by prostředky státu vynakládat účelně. V případě jako je tento, kdy se v řízeních o přiznání nákladů záchytu jedná svým obsahem o naprosto jednoduchá, až banální podání, které navíc žalobkyně podává opakovaně (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a mnoho dalších), a ve zcela identické podobě (liší se jen ve jménu osoby, datu záchytu a výši žalované částky), však nepovažuje soud náklady na právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. A to tím spíše, že žalovaná je v těchto řízeních úspěšná a není tedy od ní vyžadována žádná procesní aktivita nad rámec učiněného podání ve věci samé. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci, ve dvojím vyhotovení. Proti výroku II. a III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.