23 C 180/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 067,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 067,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 10 495,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 3 067,35 Kč spolu s příslušenstvím jakožto neuhrazené kupní ceny za dodané zboží, [anonymizováno] ks tonerů pro tiskárnu [anonymizována čtyři slova] ks [anonymizováno] tonerů po 569 Kč bez DPH a [anonymizováno] ks [anonymizováno] tonerů po 659 Kč bez DPH). Žalovaný si uvedené zboží objednal u žalobkyně prostřednictvím telefonického hovoru, bylo dohodnuto jak jeho množství, tak cena. Vytvořená objednávka byla následně žalovanému dne [datum] potvrzena písemně včetně data doručení zboží na jeho emailovou adresu. Součástí kupní smlouvy se staly rovněž obchodní podmínky žalobkyně. Uvedené zboží bylo žalovanému doručeno dne [datum] na adresu jeho provozovny [obec a číslo], [PSČ] [obec], což žalovaný potvrdil svým podpisem na potvrzení o doručení. Doručené zboží bylo žalovanému vyúčtováno fakturou – daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 3 067,35 Kč včetně DPH s datem splatnosti 7 dní ode dne doručení faktury, která mu byla doručena [datum]. Žalovaný smlouvu uzavíral jako podnikatel. Mezi účastníky proběhly nejméně tři telefonické hovory, přičemž hned při prvním žalobkyně deklarovala, že dodává náplně podnikatelům, a výslovně se ptala, zda žalovaný má tiskárnu, kterou využívá pro podnikání, což žalovaný potvrdil. V průběhu hovoru, v rámci kterého došlo k uzavření smlouvy, žalovaný sám sdělil svoje IČO a rovněž DIČ. Žalovaný proto nemohl účinně odstoupit od uzavřené kupní smlouvy dle ustanovení § 1829 občanského zákoníku, které se vztahuje toliko na smlouvy uzavírané se spotřebiteli. Žalovaný kupní cenu neuhradil ani přes opakované upomínání, předžalobní výzva mu byla zaslána.

2. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil. Žalovaný nerozporoval učinění objednávky dotčeného zboží ani skutečnost, že mu objednané zboží bylo doručeno dne [datum]. Žalovaný se bránil nároku na úhradu kupní ceny tím, že si nákup následně rozmyslel a rozhodl se od smlouvy odstoupit v zákonné 14denní lhůtě v souladu s ustanovením § 1861 občanského zákoníku, což učinil. K vrácení zásilky obsahující výslovné odstoupení od smlouvy došlo [datum], kdy byla zásilka obsahující tonery s odstoupením od smlouvy předána k poštovní přepravě, žalobkyně odmítla poskytnout součinnost ohledně odstoupení od smlouvy, jelikož si zásilku nepřevzala a tato byla následně dne [datum] vrácena zpět žalovanému. O skutečnosti odstoupení od smlouvy žalovaný žalobkyni informoval telefonicky i emailem. V žádném případě nebylo sjednáno, že se jedná o nákup na IČO žalovaného, který je sice podnikající fyzickou osobou, avšak nákup učinil v pozici spotřebitele, neboť se jednalo o soukromý nákup pro jeho osobní potřeby. Adresa jeho provozovny je zároveň adresou jeho bydliště a skutečnost, že podniká, je snadno zjistitelná z živnostenského rejstříku, jedná se o čistě účelové tvrzení žalobkyně. Obchodní podmínky žalobkyně jsou dle žalovaného v rozporu s právním řádem, jelikož neumožňují odstoupení od smlouvy, před uzavřením smlouvy se neměl možnost s nimi seznámit.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, jelikož proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný je zapsán v živnostenském rejstříku s předmětem podnikání [anonymizována dvě slova] pod [IČO]. Mezi účastníky se uskutečnily tři telefonické hovory, přičemž v rámci třetího si žalovaný objednal u žalobkyně [anonymizováno] ks tonerů pro tiskárnu [anonymizována čtyři slova] ks [anonymizováno] tonerů po 569 Kč bez DPH a [anonymizováno] ks [anonymizováno] tonerů po 659 Kč bez DPH). V rámci prvního hovoru operátorka žalobkyně oslovila žalovaného s tím, že žalobkyně má výhodnou nabídku tonerů pro podnikatele a ptala se žalovaného, zda má tiskárnu, kterou užívá pro podnikání, což jí žalovaný potvrdil. Při sjednávání objednávky v rámci třetího hovoru pak žalovaný žalobkyni k jejímu dotazu sám diktoval své IČO i DIČ. Objednávka byla žalovanému potvrzena písemně dne [datum] emailem zaslaným na jím uvedenou emailovou adresu, kterou používá rovněž pro své podnikání. Dle čl. II odst. 3 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně je smlouva uzavřena okamžikem, kdy společnost přijme objednávku potvrzením zakázky, které zašle emailem či faxem na kontaktní údaje zákazníka, nebo konkludentně tím, že zákazníkovi odešle objednaný produkt, popř. že zákazníkovi potvrdí odeslání e-mailovou zprávou (potvrzení o odeslání). Objednané zboží bylo žalovanému doručeno dne [datum] na jím uvedenou adresu, [obec a číslo]. Žalovaný si zboží osobně převzal, což potvrdil podpisem na potvrzení o doručení. Doručené zboží bylo žalovanému vyúčtováno fakturou – daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 3 067,35 Kč včetně DPH s datem splatnosti 7 dní ode dne doručení faktury, která mu byla doručena [datum]. Žalovaný následně zaslal žalobkyni email, kterým ji informoval o tom, že balíček zasílá zpět z důvodu jiné tiskárny. V reakci na to žalobkyně žalovaného žádala o sdělení správného typu tiskárny z důvodu výměny s tím, že nemůže převzít nezaplacenou zásilku. Žalovaný doručené zboží zaslal žalobkyni zpět dne [datum], zásilka nebyla adresátem převzata, proto byla dne [datum] vrácena žalovanému zpět jako nevyzvednutá. Žalovaný kupní cenu za objednané a dodané zboží nezaplatil, předžalobní výzva mu byla zaslána.

5. Podle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

6. Podle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Podle ustanovení § 1829 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů. Lhůta podle věty první běží ode dne uzavření smlouvy a jde-li o kupní smlouvu, ode dne převzetí zboží.

8. Podle ustanovení § 2001občanského zákoníku od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

9. Podle ustanovení § 2079 kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle ustanovení § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

13. Po projednání věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky bylo nesporné, že na základě telefonického hovoru došlo mezi nimi k uzavření kupní smlouvy dle § 2079 občanského zákoníku na předmětné zboží za dohodnutou kupní cenu, že [datum] byla žalovanému doručena faktura a že předmětné zboží bylo následně žalovanému dodáno [datum]. Žalovaný se bránil poukazem na skutečnost, že vystupoval jako spotřebitel a z této pozice následně od uzavřené smlouvy odstoupil v zákonné lhůtě 14 dnů od převzetí zboží. Spornou se tedy stala pouze otázka, zda žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel či jako podnikatel. Z provedeného dokazování přitom soud zjistil, že na začátku telefonního hovoru operátorka žalobkyně žalovaného informovala o tom, že žalobkyně dodává tonery podnikatelům a ptala se jej, zda má tiskárnu, kterou využívá k podnikání, což žalovaný potvrdil. Při uzavírání smlouvy pak žalovaný sám operátorce žalobkyně sdělil své IČO i DIČ. Z uvedeného je dle názoru soudu zřejmé, že ani sám žalovaný nemohl mít pochybnost o tom, že smlouvu uzavírá jakožto podnikatel dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Ustanovení § 1829 občanského zákoníku přitom umožňuje odstoupení od smlouvy toliko spotřebitelům, nikoliv podnikatelům, žalovaný proto nemohl od uzavřené smlouvy účinně odstoupit na základě tohoto ustanovení. Rovněž námitku žalovaného směřující na rozpor absence možnosti od smlouvy odstoupit s právním řádem, je nutno odmítnout jako nedůvodnou. Dle ustanovení § 2001 odst. 1 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Strany si zvláštní důvody pro odstoupení od smlouvy neujednaly a zákon sám nestanoví možnost odstoupit od smlouvy pro případ, že si jedna ze stran uzavření smlouvy rozmyslí. Žalovaný tedy nebyl oprávněn z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit, přičemž v absenci umožnění mu takovéto odstoupení od smlouvy rozhodně nelze spatřovat porušení zákona. Vzhledem k výše uvedenému je tak nutno obranu žalovaného odmítnout jako nedůvodnou a nárok žalobkyně naopak posoudit jako oprávněný v plném rozsahu, jelikož mezi účastníky došlo k platnému uzavření kupní smlouvy, na základě které vznikla žalovanému povinnost zaplatit kupní cenu za dodané zboží. Žalovaný však tuto svoji povinnost nesplnil. Soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 067,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, když přiznaný úrok z prodlení co do výše a počátku prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu, a rovněž spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb., neboť se jedná o závazek mezi podnikateli. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. §142a, § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 495,68 Kč, neboť byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna za zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby po 1 000 Kč dle § 7 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]), tj. 5 000 Kč celkem (soud nepřiznal odměnu za sdělení žalobkyně ze dne [datum], neboť tímto došlo pouze k předložení důkazů), 5 x paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále cestovné ve výši 1 443,54 Kč za cestu k soudnímu jednání dne [datum] na trase [obec] [obec] a zpět v rozsahu [anonymizováno] km, při použití vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], při průměrné spotřebě 10,1 l [číslo] km, palivo benzin, při ceně 44,50 Kč dle vyhl. č. 116/2022 Sb. a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km dle vyhl. č. 511/2021 Sb., náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč za celkem 4 půlhodiny po 100 Kč strávené na cestě k soudnímu jednání a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada DPH ve výši 21% z odměny a náhrad v celkové výši 1 752,14 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem DPH. Částku 10 495,68 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.