23 C 195/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o 28 748,38 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 28 748,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 432,71 Kč od [datum] do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 646,67 Kč od [datum] do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 669 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12 390,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 28 748,38 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku jakožto dvou nároků na náhradu škody a dále nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] která se nachází v budově [adresa] v katastrálním území Povel, obec Olomouc. Jako vlastník uvedené jednotky je členem žalovaného. Uvedená budova má tři vchody, každý identifikován číslem orientačním – [adresa], [adresa], [adresa] (dále jen„ vchod [číslo]“), ke každému náleží společné části domu. Žalobce začal užívat svůj byt od [datum]. Po celou dobu užívání měl přístup do společných částí domu ve vchodu [číslo] do společných částí domu ve vchodu [číslo] však přístup až do září 2018 neměl a nemohl tedy užívat zde nacházející se společné části domu. S tímto nastavením dlouhodobě nesouhlasil a od počátku se domáhal nápravy a zpřístupnění vchodu [číslo] žalovaný mu však odmítl klíče poskytnout. Žalobce má zato, že vchody mají být využívány všemi spoluvlastníky a chodby mají být průchozí jak za účelem schvalování investic a informování o dění v SVJ, tak i z bezpečnostního hlediska. V září 2018 byl účastníkem sporu s žalovaným vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod č. j. [spisová značka], v rámci kterého získal informaci, že vlastníci bytů vchodu [číslo] mají přístup i do vchodů [číslo] mohou tedy užívat jejich společné části domu. Až v ten okamžik se dozvěděl o této disparitě v užívacích právech, když do té doby měl za to, že vlastníci bytů z vchodu [číslo] neužívají vchody [číslo]. Až tehdy se tedy dozvěděl o dále odůvodněné škodě. Náklady spojené se společnými částmi domu platí všichni vlastníci bytů za všechny společné části domu, po žalobci tedy bylo požadováno hradit náklady i za společné části domu vchodu [číslo] ač je nemohl užívat. Na základě těchto zjištění žalobce požadoval po žalovaném vydání klíčů od vchodu [číslo] který po urgencích a intervenci soudu nakonec dne [datum] obdržel. Žalovaný věděl, že žalobci od počátku bylo bráněno v přístupu do uvedeného vchodu, přesto vyžadoval, aby se žalobce na jeho nákladech podílel. Žalobce byl jednáním žalovaného, které mu neumožňovalo využívat společné části domu ve vchodu [číslo] poškozen, neboť až do předání klíčů od tohoto vchodu hradil na nákladech spojených se společnými částmi domu více, než by přináleželo jeho podílu na možnosti společné části domu užívat. V této souvislosti vznikla žalobci škoda, kterou způsobil žalovaný chybným rozúčtováním nákladů spojených se společnými částmi domu mezi vlastníky. Žalobce požadoval náhradu škody za období od [datum] do [datum], kterou vyčíslil jednak částkou 4 432,71 Kč představující jednu třetinu nákladů spojených se společnými částmi domu, které za uvedené období žalovanému uhradil (nárok [číslo]), jednak částkou 22 646,67 Kč představující jednu třetinu příspěvků žalobce na správu domu (fond oprav), které za uvedené období žalovanému uhradil (nárok [číslo]). Žalobce požadoval náhradu škody pouze ve výši 1/3 placených příspěvků, přestože náklady na vchod 1 jsou vyšší s ohledem na to, že se jedná o krajní vchod se 3 obvodovými stěnami, náklady na jeho zateplení tak byly vyšší. Žalobce se dále domáhal zaplacení 1 669 Kč jakožto bezdůvodného obohacení (nárok [číslo]). Uvedená částka představuje nedoplatky za služby spojené s užíváním bytu žalobce za roky 2016 2019 vyúčtované žalovaným žalobci. Proti všem vyúčtováním podal žalobce řádné reklamace, které nebyly vyřízeny tak, aby si žalobce mohl ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. vyúčtování zkontrolovat. V této souvislosti proběhlo jiné soudní řízen ve věci sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého byl řešen nárok žalobce na sankce dle § 13 zák. č. 67/2013 Sb. za nevyřízení námitek k vyúčtování plnění spojených s užíváním bytu. Žalobce přitom tvrdí, že námitky žalobce byly vyřízeny pouze formálně, byť soud v uvedeném řízení nárok na sankce žalobci nepřiznal. Žalobce proto považuje uvedené doplatky za nesplatné. Na pohledávku žalovaného 1 669 Kč žalovaný jednostranně, bez souhlasu žalobce, započetl svůj závazek k úhradě částky 850 Kč, který představoval pohledávku žalobce přiznanou mu rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. [spisová značka]. Na základě upomínky žalovaného žalobce zaplatil [datum] žalovanému zbývající částku 819 Kč ovšem s podmínkou, že jeho reklamace 2016 2019 budou vyřízeny, tedy doložením vyúčtování v letech 2016 2019, což se však do dnešního dne nestalo. Žalobce proto požadoval vrácení částky 1 669 Kč. Žalovaný na výzvu žalobce plnit odmítl, den splatnosti všech tří nároků žalobce stanovil na [datum]. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.

2. U ústního jednání ve věci dne [datum] žalobce k dotazu soudu, kdy si výslovně požádal o poskytnutí klíčů od vchodu [číslo] nejprve uvedl, že od samého počátku požadoval přístup do vchodu [číslo] tedy se domáhal toho, aby měl stejná práva jako ostatní spoluvlastníci s tím, že mu bylo jedno, jakým způsobem k tomuto dojde, byl však verbálně odmítnut. Následně u téhož jednání při vyjádření k výslechu předsedy výboru žalovaného žalobce uvedl, že na schůzi v říjnu 2017 nepožadoval předložit klíče, bylo hlasováno o tom, zda se má zpřístupnit vchod [číslo] všem spoluvlastníkům, což bylo zamítnuto.

3. Žalovaný podanou žalobu v celém rozsahu rozporoval, považoval ji za absurdní a navrhoval soudu její zamítnutí v celém rozsahu. K žalobcovým nárokům 1 a 2 žalovaný poukázal na to, že bylo odjakživa v domě nastaveno, že klíče od vchodu [číslo] byly jiné než od vchodu [číslo] pokud některý ze spoluvlastníků ze vchodu [číslo] měl zájem užívat i vchod [číslo] sám si zajistil klíč, což bylo žalobci nabídnuto, ten to však odmítnul. Žalovaný nikdy žalobci nebránil, aby vchod [číslo] užíval, žalobce nikdy žalovaného ke zpřístupnění vchodu oficiálně nevyzýval. Jestliže se žalobce dle vlastního tvrzení až v září 2018 dozvěděl o rozdílu mezi vchody v tom, že spoluvlastníci vchodu [číslo] mají neomezený přístup do vchodů [číslo] až do té doby zřejmě neměl nejmenší potřebu vchod [číslo] užívat, a tím pádem mu ani nemohla vzniknout žádná škoda. Žalovaný odkázal na soudní jednání ve věci sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého již bylo ze strany žalobce argumentováno tím, že chce na společných nákladech platit o 1/3 méně, protože nemůže užívat vchod [číslo]. V rámci pokusu o smír tehdy bylo dohodnuto, že žalovaný sám zajistí pro žalobce klíč od vchodu [číslo] tím bude záležitost vyřízená. Výslovný požadavek žalobce na poskytnutí klíče od vchodu [číslo] tak byl učiněn až v rámci uvedeného soudního řízení. V této souvislosti žalovaný vznesl námitku věci rozsouzené, min. co do období roku 2018. Žalovaný rovněž vznesl námitku promlčení, neboť žalobcem tvrzená škoda mu měla vzniknout postupně – zřejmě každoročně či měsíčně od roku 2014 nejpozději do [datum], přičemž žaloba byla podána až [datum], tedy po uplynutí 3leté promlčecí doby. Navíc ze zákona i stanov plyne, že ke všem společným částem domu mají jednotliví spoluvlastníci spoluvlastnický podíl tak, jak byl vymezen prohlášením vlastníka, a nelze proto rozlišovat, zda konkrétní spoluvlastník bydlí pod zateplenou střechou nebo nikoliv, jelikož povinnosti vlastníka jsou jednoznačně stanoveny zákonem. Žalovaný neuznal ani nárok žalobce [číslo] neboť dle jeho názoru žádný takový nárok neexistuje. Žalobce každoročně napadá vyúčtování zálohových plateb za služby, a to v podstatě ze stejných důvodů. Tato záležitost již byla předmětem soudního řízení ve věci sp. zn. [spisová značka], ve kterém bylo rozhodnuto tak, že reklamace žalobce byly vyřízeny v podstatě řádně a žalobci vznikla povinnost nedoplatky z titulu vyúčtování zaplatit. S žalobcem nikdy nebyla dohodnuta žádná podmínka.

4. Účastníci shodně označili za nesporná tvrzení, že náklady na společné části domu, konkrétně položky Osvětlení společných částí, Výtah a Úklid jsou předepsány podle osob žijících v bytě, poplatek za správu je pak předepsán v jedné částce na byt. Původní položka Fond oprav ve výši 1 205 Kč byla následně v roce 2017 rozepsána na položky Příspěvek na odměny výboru, Správní činnost SVJ a Příspěvek na správu domu, přičemž položky Příspěvek na odměny výboru a Správní činnost SVJ je předepsána v částce pro všechny spoluvlastníky stejné, tzn. jde o pevnou částku na byt, Příspěvek na správu domu je předepsán podle podlahové plochy bytu. Dále že tato pravidla rozpočítání všech uvedených položek a rovněž tak z toho vyplývající předpisy předmětných záloh a plateb nebyly nijak rozporovány. Dále ve vztahu k nároku [číslo] že dotčená vyúčtování předložena byla, žalobce proti nim uplatnil reklamace, které byly žalovaným vyřízeny a byly předmětem již proběhnuvšího soudního řízení ve věci sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého soud žalobci nepřiznal nárok na sankce za provedené vypořádání těchto námitek.

5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

6. Z informace o jednotce soud zjistil, že žalobce je vlastníkem bytu.

7. Z výpisu z rejstříku společenství jednotek soud zjistil, že žalovaný je v tomto rejstříku zapsán od [datum].

8. Ze stanov žalovaného soud zjistil, že byly přijaty na schůzi dne [datum], že podle čl. I, čl. V odst. 1 písm. b) je žalovaný osobou odpovědnou za správu domu a pozemku a je oprávněn vykonávat činnosti týkající se správy domu a pozemku z hlediska správních činností, kterými se rozumí zejména stanovení a vybírání předem určených finančních prostředků od vlastníků jednotek jako záloh na příspěvky na správu domu a pozemku, stanovení záloh na úhrady cen služeb a jejich vyúčtování a vypořádání, že podle čl. XXI odst. 2, 3 na každou jednotku stejně se rozvrhnou mimo jiné náklady na odměňování statutárního orgánu, náklady na vlastní správní činnost, ostatní (mimo vyjmenovaných) náklady na správu domu a pozemku se rozvrhnou podle podílu na společných částech nebo tak, jak se dohodne shromáždění a že podle čl. XXII odst. 5 nerozhodne-li shromáždění jinak, rozúčtují se náklady na služby provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz komunálního odpadu, popřípadě další služby sjednané mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, podle pravidel schválených shromážděním, dle odst. 6 a 7 téhož ustanovení má každý člen společenství vlastníků právo obdržet vyúčtování záloh na úhradu jednotlivých služeb, nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období, přičemž splatnost případných přeplatků je do sedmi měsíců od skončení zúčtovacího období, vyúčtování se doručí členům společenství do schránek pro příjem pošty a zároveň se zveřejní informace o provedeném vyúčtování na vývěsce v domě s uvedením data předání. Od doručení vyúčtování běží členům společenství lhůta 30 kalendářních dní na uplatnění námitek ke způsobu a obsahu vyúčtování. Po uplynutí této reklamační doby již reklamovat vyúčtování nelze. Vyřízení uplatněných námitek musí být vyřízeno do 30 dnů od doručení námitky.

9. Ze zápisů ze schůzí shromáždění žalovaného ze dnů [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že výše měsíční zálohy do fondu oprav byla stanovena ve stejné výši pro všechny vlastníky, podle vlastnických podílů, vztažena k jednomu metru čtverečnímu bytové plochy tak, jak jsou zapsány v listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] na Katastrálním úřadu v [obec], záloha do fondu oprav činila 22 Kč (schůze ze dne [datum]), následně byla zvýšena o 3 Kč (schůze ze dne [datum]). Následně na schůzi dne [datum] bylo schváleno vložení do měsíčního předpisu evidenčního listu nové položky – Fond odměn na částku 80 [spisová značka], byla schválena úprava platby na Fond oprav na 23 Kč a bylo schváleno vložení do měsíčního předpisu evidenčního listu nové položky – Fond oprav – správní činnost na částku 40 [spisová značka]. Všechna uvedená rozhodnutí byla schválena 100 % hlasů.

10. Z emailové komunikace účastníků soud zjistil, že dne [datum] se žalobce obrátil na předsedu výboru žalovaného s tím, že ve smyslu stanov stále není umožněno užívat společné části domu a je ztěžován stejný výkon práv a dále s otázkou, od jakého termínu nebude konečně ztěžováno/bráněno v přístupu do společných prostor vchodu 1 ostatním vlastníkům. Následně emailem ze dne [datum] žalobce urgoval odpověď na uvedený email s tím, že tento byl rovněž jím prezentován i na nástěnce (dle shodného tvrzení účastníků na nástěnce vchodu [číslo]). V odpovědi od předsedy výboru žalovaného mu bylo sděleno, že přístupy do vchodů tak, jak jsou, dlouhodobě fungují a pokud to chce žalobce změnit, nechť to dá jako bod příští schůze k projednání. Z následné emailové komunikace pak soud zjistil, že dne [datum] předseda výboru žalovaného žalobce informoval o tom, že klíč má pro něj připraven. Dále bylo zjištěno, že žalobce uplatnil reklamace vyúčtování služeb za roky 2016, 2017, 2018 a 2019, na které bylo reagováno ze strany [název práv. osoby] Z následné emailové komunikace mezi zástupci účastníků soud zjistil, že v dubnu 2020 žalovaný započetl svůj dluh vůči žalobci ve výši 850 Kč na svoji pohledávku vůči žalobci z titulu nedoplatků za služby v souvislosti s užíváním bytu za roky 2016 – 2018.

11. Z přehledu plateb a přeplatků vyhotoveného žalobcem soud zjistil, že žalobce si dle uskutečněných plateb a vyúčtovaných nákladů vypočetl tvrzený dluh žalovaného z titulu náhrady škody za uhrazené zálohy na náklady spojené se společnými částmi domu částkou 4 432,71 Kč.

12. Z vyúčtování služeb za roky 2014 – 2019 bylo zjištěno, že vyúčtování bylo vystaveno vždy v průběhu měsíce dubna následujícího roku [název práv. osoby] s vyúčtovaným nedoplatkem 146 Kč za rok 2016, 832 Kč za rok 2017, 431 Kč za rok 2018 a 260 Kč za rok 2019, tedy celkovým nedoplatkem 1 669 Kč.

13. Z evidenčního listu vlastníka z [datum] bylo zjištěno, že v té době byla předepsána platba do fondu oprav ve výši 1 205 Kč, z evidenčního listu vlastníka z [datum] bylo zjištěno, že původní položka Fondu oprav byla rozepsána na položky Příspěvek na odměny výboru, Správní činnost SVJ a Příspěvek na správu domu v celkové částce za tyto tři položky 1 228 Kč.

14. Z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že touto byl žalobce vyzván k úhradě dluhu ve výši 819 Kč za zálohy na služby spojené s užíváním jednotky včetně záloh do fondu oprav z vyúčtování za rok 2017 v částce 832 Kč (částečná úhrada 704 Kč), z vyúčtování za rok 2018 v částce 431 Kč a z vyúčtování za rok 2019 v částce 260 Kč.

15. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že dne [datum] provedl úhradu v částce 819 Kč, přičemž ve zprávě pro příjemce uvedl„ platba podmíněna doložením vyúčtování v letech 2016“.

16. Z výzvy zástupce žalobce ze dne [datum] a emailové odpovědi ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, kterou žalovaný odmítl jako nedůvodnou a nároky žalobce jako nezákonné.

17. Z připojeného spisu ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně z protokolu o jednání ze dne [datum] a z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci ve výroku I. dne [datum] a ve výroku II.-IV. dne [datum], bylo zjištěno, že předmětem tohoto řízení byl tvrzený nárok žalovaného na zaplacení 8 142 Kč po žalobci z titulu nedoplatku vyúčtování záloh na služby za rok 2016 a měsíčních předpisů plateb vlastníka za měsíce leden 2018 – duben 2018. Žalobce se v uvedeném řízení bránil s tím, že nemá přístup do všech částí domu a rozporoval zpracování vyúčtování tepla. U jednání dne [datum] žalobce uváděl, že vzhledem k tomu, že nemá přístup do vchodu [číslo] měli by mu být účtovány zálohy v nižší výši, že by mu měl být vydán klíč nebo by měly být jednotné klíče pro všechny, přičemž žalovaný uvedl, že na schůzi již bylo žalobci řečeno, že si může opatřit kopii klíče od vchodu [číslo] že je připraven vzor klíče žalobci poskytnout, což žalobce označil za akceptovatelné. Žalobci byla citovaným rozsudkem uložena povinnost dlužný nedoplatek a dlužné předepsané platby žalovanému zaplatit.

18. Z připojeného spisu ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci ve výroku I. dne [datum] a ve výroku II.-III. dne [datum], soud zjistil, že předmětem tohoto řízení byl tvrzený nárok žalobce na zaplacení 33 350 Kč z titulu sankce dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. za nevypořádání jeho námitek proti vyúčtování záloh na služby za rok 2016 a za rok 2017. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 850 Kč a ve zbytku byla žalobcova žaloba zamítnuta s tím, že námitky žalobce vůči vyúčtování za rok 2016 byly řádně a včas vyřízeny, námitky vůči vyúčtování za rok 2017 byly vyřízeny obsahově řádně, avšak nikoliv včas, byly vypořádány o 17 dnů později, proto bylo žalobě žalobce vyhověno co do částky 850 Kč.

19. Z výslechu předsedy výboru žalovaného soud zjistil, že první zmínka ohledně požadavku žalobce ke zpřístupnění vchodu [číslo] je u žalovaného ze [datum], bylo to mimo dobu schůze. Žalobce vznesl požadavek na zpřístupnění vchodu [číslo] spoluvlastníci mu doporučili, ať si nechá udělat klíč. Od té doby se tato záležitost na oficiálních schůzích žalovaného neřešila. V následujících letech byl žalobce opakovaně spatřen ve vchodu [číslo] kde vylepoval na nástěnku různé letáky. Při jednání u soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] byl na návrh paní soudkyně žalobci udělán a předán klíč, dle tvrzení žalobce za tím účelem, aby si mohl zjišťovat stav spotřeb a oprav. Až u tohoto soudního jednání se žalobce na žalovaného obrátil s výslovnou žádostí o klíč. Na další schůzi se žalobce k dotazu žalovaného vyjádřil tak, že ve vchodu [číslo] nic nezjišťoval a divil se, proč je na to vůbec dotazován. Od r. 2018 se žalobce již žádných schůzí žalovaného nezúčastňuje. Od té doby nemá, resp. neprojevuje žádný zájem o dění ve vchodu [číslo]. Vchod [číslo] má svůj klíč z důvodu bezpečnosti, protože tam mají spoluvlastníci své sklepy, kolárny atd. Tento stav panuje již od samého počátku, již od kolaudace domu v r. 1975. Pokud jiný spoluvlastník chce klíč od vchodu [číslo] je mu tento poskytnut s tím, nechť si na vlastní náklady učiní kopii tohoto klíče, žádným způsobem není spoluvlastníkům v tomto bráněno. Žalobce takovýto požadavek nikdy neučinil. Ostatní spoluvlastníci mohou o poskytnutí klíče ke vchodu [číslo] požádat bud samotný výbor žalovaného nebo kteréhokoliv jiného spoluvlastníka, který klíčem disponuje.

20. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce je vlastníkem bytu a členem žalovaného, který vykonává správu domu. Dům má tři vchody, přičemž klíč od vchodu [číslo] je jiný než klíče od vchodů [číslo] tedy spoluvlastníci z vchodů [číslo] nemají přístup do vchodu [číslo] neopatří-li si od žalovaného či od jiného spoluvlastníka klíč od vchodu [číslo] za účelem pořízení kopie. Tento stav (odlišného klíče od vchodu [číslo]) panuje v domě od jeho kolaudace v r. 1975. Žalobce se (min. od roku 2017) domáhal zpřístupnění vchodu [číslo] emailem od předsedy výboru žalovaného z 5/ 2017 mu bylo sděleno, že přístupy do vchodů dlouhodobě fungují a chce-li to změnit, nechť to navrhne jako bod k projednání na příští schůzi, následně mu bylo od spoluvlastníků doporučeno, aby si nechal udělat kopii klíče. Žalobce obdržel od žalovaného klíč od vchodu [číslo] v září 2018. Stalo se tak v návaznosti na probíhající soudní řízení u Okresního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého byl rozsudkem ze dne [datum] žalobce zavázán k úhradě nedoplatku vyúčtování záloh na služby a měsíčních předpisů plateb vlastníka i přes jeho obranu spočívající v tvrzené nemožnosti užívání vchodu [číslo]. Žalobci je jakožto vlastníkovi jednotky uloženo přispívat na správu domu a pozemku, tedy jednak platit zálohy na náklady na společné části domu, jednak platit pevné platby do tzv. fondu oprav (dle evidenčního listu vlastníka a vystavených vyúčtování v položkách Výtah, Osvětlení společ. prostor, Úklid, Poplatek za správu, Příspěvek na odměny výboru, Správní činnost SVJ, Příspěvek na správu domu). Položky Osvětlení společných částí, Výtah a Úklid jsou předepsány podle osob žijících v bytě, Poplatek za správu je pak předepsán v jedné částce na byt. Položky Příspěvek na odměny výboru a Správní činnost SVJ je předepsána v částce pro všechny spoluvlastníky stejné, tzn. jde o pevnou částku na byt, Příspěvek na správu domu je předepsán podle podlahové plochy bytu. Pravidla rozpočítání uvedených položek byla přijata 100 % hlasů na schůzích žalovaného, nebyla nijak rozporována, rovněž tak z toho vyplývající předpisy záloh a plateb. Žalobci bylo předepsáno hradit zálohy a pevné platby na správu domu a pozemku dle uvedených pravidel, stejně jako všem ostatním spoluvlastníkům, žalobce tyto zálohy a platby za období od roku 2014 do srpna 2018 dle stanoveného předpisu hradil. Žalobci dle vystavených vyúčtování služeb za roky 2016 až 2019 vznikl nedoplatek celkem za uvedené roky ve výši 1 669 Kč. Mezi účastníky proběhlo další soudní řízení u Okresního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého bylo žalovanému rozsudkem ze dne [datum] uloženo zaplatit žalobci 850 Kč z důvodu o 17 dnů opožděného vyřízení námitek žalobce proti vyúčtování služeb za rok 2017. Ve zbytku byla žaloba žalobce, kterou se domáhal sankce za nevyřízení svých námitek proti vyúčtováním služeb za roky 2016 a 2017, zamítnuta s tím, že námitky žalobce vůči vyúčtování za rok 2016 byly řádně a včas vyřízeny, námitky vůči vyúčtování za rok 2017 byly vyřízeny obsahově řádně, avšak nikoliv včas. Žalobce proti všem mu předloženým vyúčtováním služeb za roky 2016 – 2019 podal námitky, které byly ze strany žalovaného potažmo [název práv. osoby] vyřízeny. Žalovaný v 4/ 2020 započetl svůj dluh vůči žalobci ve výši 850 Kč z titulu soudem přiznané sankce za opožděné vyřízení námitek na svoji pohledávku vůči žalobci ve výši 1 669 Kč z titulu nedoplatků dle vyúčtování služeb za roky 2016 – 2019. Následně upomínkou ze dne [datum] žalovaný vyzval žalobce k úhradě zbývající části těchto nedoplatků ve výši 819 Kč. Žalobce provedl úhradu této částky dne [datum] s tím, že do zprávy pro příjemce v rámci učiněné platební transakce uvedl:„ platba podmíněna doložením vyúčtování v letech 2016“. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.

21. Podle ustanovení § 1158 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) Bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím jednotek. Bytové spoluvlastnictví může vzniknout, pokud je součástí nemovité věci dům alespoň s dvěma byty.

22. Podle ustanovení § 1180 odst. 1, 2 občanského zákoníku vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.

23. Podle ustanovení § 619 odst. 1, 2 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

24. Podle ustanovení § 620 odst. 1 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

25. Podle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

26. Podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

27. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle ustanovení § 2992 občanského zákoníku byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

29. Podle ustanovení § 7 odst. 1, 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“) není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

30. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

31. Na shora uvedený závěr o skutkovém stavu soud v rámci právního posouzení aplikoval citované zákonné ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu nedůvodná.

32. V první řadě soud k uplatněné námitce věci rozsouzené podotýká, že byť ve věci vedené u Okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] byl dán totožný okruh účastníků, jednalo se (jak vymezeno výše) o jiný předmět řízení, překážka věci rozsouzené tudíž v nyní projednávané věci nenastala.

33. Předmětem prvních dvou nároků žalobce byla náhrada škody, která mu dle jeho tvrzení vznikla tím, že v době od [datum] do [datum] byl omezen v užívání společných částí domu ve vchodu [číslo] z důvodu odlišného klíče k tomuto vchodu, přičemž škoda měla být způsobena žalovaným tím, že žalobci chybně předepisoval a vyúčtovával náklady spojené se společnými částmi domu a pevné platby na správu domu, které měl dle názoru žalobce správně o třetinu (za nemožnost užívání jednoho ze tří vchodů) snížit. Podstatou sporu mezi účastníky tedy bylo, zda plněním žalobce na stanovený předpis záloh na služby a pevných plateb spojenými se správou domu bez zohlednění jeho tvrzeného omezení v užívání společných částí domu mohl vzniknout nárok na náhradu škody.

34. Žalobce se domáhal náhrady škody za výše vymezené období, na což žalovaný reagoval námitkou promlčení. Jako první se tedy soud zabýval otázkou, zda první dva nároky žalobce již nejsou promlčeny. Promlčecí lhůta v souladu s ustanovením § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvala tři roky a počala běžet v souladu s ustanovením § 620 odst. 1 občanského zákoníku od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o škodě a osobě povinné k její náhradě. Žalobcem tvrzená škoda měla spočívat v tom, že na zálohách na náklady spojené se společnými částmi domu a na souvisejících pevných platbách na příspěvky na správu domu zaplatil o jednu třetinu více. V takovém případě tvrzená škoda žalobci vznikla každou platbou takto stanoveného předpisu/vyúčtování, přičemž osobou povinnou k náhradě takové škody byl žalovaný, který takto stanovený předpis/vyúčtování po žalobci vyžadoval. Tříletá promlčecí lhůta tak počala běžet vždy od okamžiku provedení takové úhrady, když v ten okamžik žalobce věděl jak o vzniklé škodě (věděl, že platí celý předpis/vyúčtování a věděl, že nemůže užívat vchod [číslo]), tak o osobě povinné k její náhradě (věděl, že platbu provádí ve prospěch žalovaného, který předpis stanovil). Žalobcem poukazovaná skutečnost, že se o škodě dozvěděl teprve až u jednání soudu v září 2018, kdy zjistil, že spoluvlastníci z vchodu [číslo] mohou užívat vchody [číslo] že je tedy dána určitá disproporce v užívacích právech, s ohledem na výše vymezenou podstatu žalobcem uplatněného nároku na náhradu škody nemůže na posouzení otázky počátku běhu promlčecí lhůty mít žádný vliv, jelikož škoda měla žalobci vzniknout placením celého předpisu/vyúčtování plateb a jakákoliv skutečnost týkající se ostatních spoluvlastníků je z tohoto pohledu dle názoru soudu irelevantní. Byla-li žaloba podána dne [datum], je s ohledem na uvedené promlčena žalobcem tvrzená škoda za celé období od [datum] až do [datum].

35. K věcnému posouzení tak zbyla část žalobou uplatněných prvních dvou nároků na náhradu škody, a to za období července a srpna 2018. Výše vymezená podstata žalobcových nároků vylučuje náhradu škody z titulu porušení dobrých mravů či smluvní povinnosti, soud proto přistoupil k posouzení, zda žalobci mohl vzniknout nárok na náhradu škody z důvodu porušení zákona. Zákonem stanovené předpoklady pro náhradu škody způsobené porušením zákona jsou dle ustanovení § 2910 občanského zákoníku jednání, tj. protiprávní čin („ …poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného..“), následek, tj. škoda („ škůdce…nahradí poškozenému…“), příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a škodou („ …co tím způsobil“) a zavinění („ …vlastním zaviněním…“). Již ze samotné výslovné dikce a zvoleného pořadí vyplývá, že vůbec prvním předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody je protiprávní jednání škůdce. V nyní projednávané věci přitom není naplněn tento vůbec první předpoklad pro vznik nároku na náhradu škody. Povinnost žalobce přispívat na správu domu a pozemku stanoví ustanovení § 1180 občanského zákoníku, přičemž jde o reflexi samotné podstaty bytového spoluvlastnictví dle ustanovení § 1158 odst. 1 občanského zákoníku spočívající ve spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím bytové jednotky. Pravidla pro rozpočítání nákladů na správu domu a pozemku a tedy i pro předpis záloh a pevných plateb a jejich následné vyúčtování ve vztahu k jednotlivým spoluvlastníkům pak plynou ze zákona, stanov a žalovaným přijatých rozhodnutí. V řízení bylo na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků zjištěno, že uvedená pravidla v nyní projednávané věci formálně i obsahově vycházejí z platné právní úpravy, nebyla nijak rozporována, tedy jde o platně stanovená pravidla, která vycházejí z objektivních kritérií, jelikož část položek je předepsána dle osob žijících v bytě, část položek v pevné částce na byt a část podle podlahové plochy bytu. Tedy žádná z položek není a z podstaty věci ani nemůže být (spoluvlastník tyto platby platí z důvodu svého spoluvlastnictví nemovité věci, které zůstává zachováno ve stejném rozsahu bez ohledu na faktické užívání věci) navázána na faktický rozsah užívání společných částí domu. Předpisem plateb, který byl a je plně v souladu s ustanovením § 1180 občanského zákoníku, tak žalovaný žádným způsobem zákon neporušil a úhradou těchto předpisů a souvisejících vyúčtování žalobce plnil svoji zákonnou povinnost. V jednání žalovaného, který po žalobci vyžadoval úhradu předepsaných záloh a plateb a vyúčtování bez zohlednění, že fakticky nemůže využívat společné prostory vchodu [číslo] tak soud neshledal žádný protiprávní čin. S ohledem na uvedené pak pro posouzení věci nebyla dle názoru soudu rozhodná otázka poskytnutí klíčů, neboť žalobcem tvrzená škoda měla vzniknout jednáním žalovaného spočívajícím v chybném rozúčtování záloh a plateb. Nadto je třeba uvést, že v řízení bylo zjištěno, že klíče byly žalobci poskytnuty v momentu, kdy byl vznesen výslovný požadavek na jejich poskytnutí. Sám žalobce ohledně této skutečnosti uváděl rozporná tvrzení, neboť nejprve tvrdil, že o ně žádal od počátku, následně uváděl, že od počátku žádal o zpřístupnění vchodu [číslo] u jednání soudu v reakci na výslech předsedy výboru žalovaného uvedl, že v roce 2017 nežádal o klíče, ale o zpřístupnění vchodu, čímž v podstatě potvrdil tvrzení žalovaného, že výslovně o klíče požádal až v souvislosti se soudním jednáním v září 2018. Žalobce navíc sám potvrdil, že umisťoval své přípisy na nástěnku ve vchodu [číslo] tedy přístup tam měl, byť ne systematický, nebylo mu však bráněno, aby si klíč opatřil, toho však nevyužil. V žádném případě tak nelze spatřovat protiprávní jednání žalovaného ani v souvislosti s ne/poskytnutím klíče od vchodu [číslo] byť jak soud již zdůraznil, tato otázka z pohledu existence protiprávního činu žalovaného nebyla dle jeho názoru rozhodná. Jelikož nedošlo k naplnění ani vůbec prvního předpokladu pro nárok na náhradu škody, dospěl soud k závěru, že první dva nároky žalobce jsou nedůvodné. Jen pro úplnost pak soud uvádí, že žalobci ani objektivně nemohla vzniknout žádná škoda, jelikož plnil svoji zákonnou povinnost, placením plateb stanovenými v souladu se zákonem, přičemž tyto neměly vliv na rozsah jeho spoluvlastnictví nemovité věci.

36. Pokud pak jde o třetí žalobcem uplatněný nárok, rovněž tento shledal soud nedůvodným. Podstatou tohoto nároku bylo vydání bezdůvodného obohacení za žalobcem zaplacený nedoplatek na službách za roky 2016 – 2019, o kterém žalobce tvrdil, že se nemohl stát splatným, jelikož žalovaný nevyřídil námitky žalobce proti vyúčtováním řádně, čímž byla platba tohoto nedoplatku žalobcem podmíněna. Zaplacením vyúčtovaných nedoplatků opět žalobce plnil svoji zákonem stanovenou povinnost vyplývající z ustanovení § 1180, 1181 občanského zákoníku. Povinnost této platby přitom není vázána na plnění povinností žalovaného. Právním předpisem není žalobci umožněno, aby v důsledku jím tvrzeného porušování povinností žalovaného tuto svoji zákonnou povinnost neplnil, jelikož se nejedná o synallagmatické, tj. vzájemně podmíněné nároky. Podmíněnost na základě dohody stran pak nebyla v řízení ani tvrzena, natož pak prokázána a žalobce si podmíněnost svého plnění nemohl jednostranně stanovit sám. Jím učiněná podmínka obsažená v platební transakci tak nemohla nabýt účinnosti. Nadto dle shodného tvrzení stran povinnosti žalovaného co do předkládání vyúčtování a vyřizování námitek byly z jeho strany plněny, jak ostatně vyplývá (až do jednoho opoždění) i z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dle tvrzení žalobce toliko nedocházelo k obsahově dle jeho představ řádnému vyřízení námitek. Odhlédne-li soud od skutečnosti, že zákon dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. sankcionuje pouze ty případy, kdy se poskytovatel služeb nezabývá uplatněnými námitkami vůbec, resp. řeší-li je zjevně nepřiléhavě, bez vazby na jejich věcný obsah, je nutno poukázat na to, že ani takové porušení nemá vliv na splatnost vyúčtování dle ustanovení § 7 odst. 3 téhož zákona. I přes případné nesplnění povinností žalovaného však podstatou zůstává, že nárok na zaplacení nedoplatku dle ustanovení § 1180, 1181 občanského zákoníku je samostatným, nepodmíněným nárokem a žalobce byl povinen nedoplatek zaplatit bez ohledu na jím tvrzené porušování povinností ze strany žalovaného, čímž nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení žalovaného, neboť nebyla naplněna žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení. Pro úplnost pak soud dodává, že ani případná absentující splatnost pohledávky žalovaného na úhradu tohoto nedoplatku by nemohla vést k závěru o vzniku bezdůvodného obohacení, jelikož plněním dosud nesplatného dluhu bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2992 občanského zákoníku nevzniká.

37. S ohledem na vše výše uvedené proto rozhodl soud tak, že žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 390,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 2 260 Kč za jeden úkon právní služby, a to za celkem 4 úkony právní služby (převzetí a příprava, sepis odůvodněného odporu a účast na jednání soudu dne [datum] v době od [číslo] do 10.50 hod., tedy v rozsahu dvou úkonů) ve výši 9 040 Kč, dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů za tyto 4 úkony ve výši 300 Kč za jeden úkon dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 1 200 Kč, a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad, tj. z částky 10 240 Kč ve výši 2 150,40 Kč, jelikož zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH. Částku 12 390,40 Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho zástupce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.