23 C 227/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Fialové a přísedících Alice Rampouchové a Ing. Augustina Doležala ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 58 567 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 58 567 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 30 226,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 58 567 Kč s příslušenstvím jakožto svého mzdového nároku za červen 2021, konkrétně dlužného nedoplatku mzdy a náhrad za nevyčerpanou dovolenou. Žalobkyně tvrdila, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] byla zaměstnána u žalované až do [datum], ke kterémuž dni došlo k ukončení pracovního poměru na základě uzavřené dohody stran. Za měsíc červen vznikl žalobkyni celkový mzdový nárok ve výši 109 501 Kč představující základní mzdu ve výši [částka] a dále náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok 2020 v rozsahu 14 dní ve výši [částka] a náhradu za nevyčerpanou dovolenou za rok 2021 v rozsahu 80 hodin ve výši [částka]. Žalovaná uhradila žalobkyni pouze [částka], což představuje částku 50 934 Kč hrubého. Žalobkyni tak zbývá nárok na úhradu 58 567 Kč hrubého. Úroku z prodlení se žalobkyně domáhá až od [datum], tedy dne následujícího po částečné úhradě [částka], přestože splatnost mzdy byla ujednána vždy do 20. dne následujícího měsíce. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. Své pracovní povinnosti si žalobkyně plnila řádně až do skončení pracovního poměru, žádného porušení svých povinností si není vědoma, pokud žalovaná po jejím odchodu nestabilizovala účetní a ekonomický úsek, nelze vyloučit, že jí následně po odchodu žalobkyně z tohoto důvodu mohly vzniknout nějaké škody. Žalobkyně neměla dle pracovní smlouvy sjednánu úkolovou mzdu, nýbrž klasickou pracovní smlouvu s rozvrhem pracovní doby 40 hodin týdně. Výplatní lístek za červen 2021 nezpracovávala žalobkyně, neboť tento byl vypracován až v průběhu července 2021, tedy poté, co došlo k ukončení pracovního poměru u žalované. Žalobkyně dle pracovní smlouvy navíc měla vykonávat pozici ekonoma, nikoli účetní. Pokud jde o nevyčerpanou dovolenou, žalobkyně ani neměla prostor si dovolenou vyčerpat, neboť v důsledku panující personální situace u žalované vykonávala práci za tři další pracovníky, aniž by tuto převzala a aniž by k tomu byla povinna.

2. Žalovaná podanou žalobu v celém rozsahu rozporovala a navrhovala její zamítnutí. Žalovaná tvrdila, že z jejích postupných zjištění vyplývá, že žalobkyně minimálně v posledním měsíci neplnila své pracovní povinnosti v souladu se svou pracovní náplní, mj. nepodávala kompetentním osobám či sama nezajistila podklady pro zpracování daňových přiznání, podklady pro spolupracující auditorskou společnost, nečinila řádná hlášení vůči příslušným orgánům atd. Z uvedené nečinnosti a faktického porušování povinností žalované vznikla a nadále vzniká škoda, ke které nemuselo dojít, vykonávala-li by žalobkyně svou práci řádně. Zaměstnanci přitom náleží mzda jen za vykonanou práci. Jelikož žalobkyně nevykonávala v posledním měsíci svou práci řádně, nemůže jí jakýkoliv nedoplatek mzdy náležet. Je potřeba hodnotit plnění povinností žalobkyně a nikoliv jen počet vykázaných odpracovaných hodin. Následně žalovaná uvedla, že mzdu žalobkyně dostala a náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou jí odmítla proplatit, neboť porušila svůj slib, že u žalované zůstane, dovolenou si navíc mohla řádně vyčerpat. Pokud jde o výplatní pásky, tyto si žalobkyně z pozice účetní vyhotovovala sama, žalovaná tedy neví, zda se zakládají na pravdě či nikoliv a neví, zda si žalobkyně dovolenou vyčerpala či nikoliv.

3. Účastníci učinili nesporným tvrzení, že výplatní termín byl dle dohody stran stanoven vždy k 20. dni následujícího měsíce.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z listiny označené jako pracovní smlouva soud zjistil, že byla oběma účastníky podepsána dne [datum] a že v ní účastníci sjednali pracovní poměr žalobkyně jako zaměstnance u žalované jako zaměstnavatele se sjednaným druhem práce [anonymizováno], se sjednaným dnem nástupu do práce [datum] a místem výkonu práce v [obec]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, s rozvrhem pracovní doby 5 dní v týdnu – 40 hodin. Mzda byla stanovena samostatným mzdovým výměrem, žalovaná se zavázala přidělovat žalobkyni práci v rámci sjednaného druhu práce a platit za vykonanou práci žalobkyni mzdu.

6. Z listiny označené jako mzdový výměr ze dne [datum], podepsané oběma účastníky téhož dne, bylo zjištěno, že s účinností od [datum] žalobkyni za vykonanou práci náležela základní mzda měsíčně [částka].

7. Z výplatního lístku za [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že žalobkyně v tomto měsíci odpracovala 22 dní, nečerpala žádnou dovolenou, k tomuto období měla nevyčerpanou dovolenou v rozsahu 14 dní a 80 hodin, její hrubá mzda za dotčené období činila [částka], skládala se ze složky základní mzda [částka] a dalších složek mzdy: proplacení nevyčerpané dovolené za rok 2020 v rozsahu 14 dní ve výši [částka] a proplacení nevyčerpané dovolené za rok 2021 v rozsahu 80 dní ve výši [částka].

8. Z výplatních lístků za [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že tyto na sebe logicky navazují co do rozsahu čerpané dovolené a rozsahu nevyčerpané dovolené se zbývajícím rozsahem nevyčerpané dovolené za rok 2020 14 dnů a za rok 2021 80 hodin.

9. Z listiny označené jako dohoda o ukončení pracovního poměru vyplývá, že ji oba účastníci podepsali dne [datum] a touto se dohodli na ukončení pracovního poměru žalobkyně ke dni [datum].

10. Z potvrzení o příchozí platbě od [anonymizováno] bank soud zjistil, že dne [datum] byla na účet žalobkyně zaúčtována příchozí platba v částce [částka] z účtu žalované.

11. Z předžalobní výzvy včetně podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu, v rámci které ji vyzval k úhradě žalované částky.

12. Ze zprávy nezávislého auditora k ověření účetní závěrky za rok 2018 žalované soud zjistil, že žalovaná má místo podnikání v [obec].

13. Ze mzdových listů žalobkyně za roky 2020 a 2021 soud zjistil, že za rok 2020 žalobkyně čerpala celkem 15 dnů dovolené, za rok 2021 žalobkyně nečerpala žádnou dovolenou. Mzdové listy korespondují s výše uvedenými výplatními páskami co do rozsahu čerpané/nevyčerpané dovolené. V dubnu 2020 měla žalobkyně dle výplatní pásky nárok na 27 dní dovolené, dle mzdového listu i výplatních pásek za dobu od 4/ 2020 do 12/ 2020 žalobkyně vyčerpala 13 dní dovolené, což plně koresponduje se závěrem o rozsahu nevyčerpané dovolené za rok 2020 14 dní. Žalobkyně v prvním kalendářním čtvrtletí 2021 odpracovala 512 hodin (leden 2021 168 hodin, únor 2021 160 hodin a březen 2021 184 hodin) a dosáhla hrubého výdělku celkem [částka] (za všechny měsíce leden - březen 2021 mzda [částka] a prémie [částka]).

14. Z listiny označené jako výpověď z pracovního poměru a emailu ze dne [datum] soud neučinil žádná pro posouzení věci relevantní skutková zjištění.

15. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy výslechem [jméno] [příjmení], člena představenstva žalované, a dále potvrzeními o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti žalobkyně za období [číslo] [rok] a za období [anonymizováno] [rok] a dále emailovou komunikací z [datum], komunikací s finančním úřadem, listinou označenou jako Pracovní náplň [anonymizována dvě slova], emailem z [datum] adresovaný firemnímu právníkovi a listinou nazvanou jako [anonymizováno]. Pokud jde o potvrzení o zdanitelných příjmech žalobkyně, těmito žalobkyně chtěla prokazovat výši svých vyplacených mezd, nicméně tyto soud zjistil ze mzdového listu žalobkyně. Pokud jde o zbývající důkazní návrhy, jednalo se o důkazní návrhy žalované, kterými chtěla žalovaná prokazovat svá tvrzení o tom, že žalobkyně nesplnila své pracovní povinnosti a že vůči žalované z toho důvodu byly uplatňovány různé sankce. Tato tvrzení však, jak bude uvedeno dále v rámci právního posouzení věci, nebyla pro posouzení věci rozhodná a soud měl skutkový stav věci nezbytný pro rozhodnutí věci za dostatečně zjištěný z ostatních provedených důkazů.

16. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

17. Pracovní smlouvou uzavřenou mezi stranami dne [datum] vznikl pracovní poměr žalobkyně u žalované, v rámci kterého žalobkyně vykonávala pro žalovanou práci na pozici [anonymizováno]. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou s rozvrhem pracovní doby 5 dní v týdnu – 40 hodin. Mzda byla stanovena samostatným mzdovým výměrem, žalovaná se zavázala přidělovat žalobkyni práci v rámci sjednaného druhu práce a platit za vykonanou práci žalobkyni mzdu. Výplatní termín byl sjednán vždy k 20. dni následujícího měsíce. S účinností od [datum] žalobkyni za vykonanou práci náležela základní mzda měsíčně [částka]. Dne [datum] účastníci uzavřeli dohodu, kterou se dohodli na ukončení pracovního poměru žalobkyně ke dni [datum]. Ke dni ukončení pracovního poměru žalobkyně nevyčerpala dovolenou za rok 2020 v rozsahu 14 dní a dovolenou za rok 2021 v rozsahu 80 hodin. V červnu 2021 žalobkyně odpracovala 22 dní, její hrubá mzda za dotčené období činila [částka], skládala se ze složky základní mzda [částka] a dalších složek mzdy: proplacení nevyčerpané dovolené za rok 2020 v rozsahu 14 dní ve výši [částka] a proplacení nevyčerpané dovolené za rok 2021 v rozsahu 80 dní ve výši [částka]. Dne [datum] žalobkyně od žalované obdržela příchozí platbu [částka]. Žalobkyně v prvním kalendářním čtvrtletí 2021 odpracovala 512 hodin (leden 2021 168 hodin, únor 2021 160 hodin a březen 2021 184 hodin) a dosáhla hrubého výdělku celkem [částka] (za všechny měsíce leden - březen 2021 mzda [částka] a prémie [částka]). Předžalobní výzva byla žalované zaslána.

18. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“) za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

19. Podle ustanovení § 144a odst. 4 zákoníku práce započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.

20. Podle ustanovení § 222 odst. 2, 3 zákoníku práce zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru. Jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.

21. Podle ustanovení § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

22. Podle ustanovení § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

23. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Soud na shora zjištěný skutkový stav v rámci právního posouzení aplikoval citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

26. Předmětem projednávané věci je nárok žalobkyně na mzdu a náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou.

27. V takovém případě je třeba obranu žalované odmítnout jako nerozhodnou, a tím pádem nedůvodnou. V případě nároku na zaplacení mzdy je rozhodnou otázka, zda zaměstnanec v příslušném období pro zaměstnavatele vykonal práci či nikoliv. Jak vyplývá z judikatury„ prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že mu vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011). Žalobkyně předloženou výplatní páskou za červen 2021 prokázala, že v červnu 2021 odpracovala 22 dnů. Předloženými výplatními páskami z průběhu roku 2020 a 2021 a žalovanou předloženými mzdovými listy má soud dále za prokázaný rozsah nevyčerpané dovolené žalobkyně, a to za rok 2020 14 dní a za rok 2021 80 hodin. Žalovaná netvrdila, a tedy ani neprokazovala, že by žalobkyně v červnu 2021 dle evidence pracovní doby tuto dobu neodpracovala a dále že by za příslušná období nevyčerpala dovolenou v jiném rozsahu. Neurčité tvrzení žalované, že neví, zda se výplatní pásky zakládají na pravdě, a tedy že neví, zda žalobkyně tvrzenou dobu odpracovala nebo neodpracovala a zda tvrzený rozsah dovolené vyčerpala nebo nevyčerpala, nelze dle názoru soudu vyhodnotit jako popření nároku žalobkyně resp. popření tvrzení žalobkyně, jelikož vyjadřuje toliko nevědomost žalované, aniž by ta určitě tvrdila, že rozsah žalobkyní odpracované doby a nevyčerpané dovolené je jiný než žalobkyně tvrdí. Pouze na okraj pak dle soudu nelze odhlédnout od skutečnosti, že je to právě a jedině odpovědnost zaměstnavatele zajistit vedení řádné evidence pracovní docházky svých zaměstnanců.

28. Zbývající obrana žalované směřovala toliko do kvality odvedené práce ze strany žalobkyně. Na tomto místě je v první řadě nutno zdůraznit, že dle uzavřené pracovní smlouvy a mzdového výměru žalovaná s žalobkyní sjednala klasickou časovou mzdu, nikoliv mzdu úkolovou, jelikož ani smlouva, ani mzdový výměr neobsahují žádný položkový výčet jednotlivých úkolů a jejich mzdového ohodnocení. Z tohoto důvodu je nutno odmítnout opakovanou argumentaci žalované, že je potřeba hodnotit splnění jednotlivých úkolů a nikoliv jen počet odpracovaných hodin, jako nepřiléhavou. V takovém případě je nutno uzavřít, že žalobkyni vznikl nárok na mzdu dle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce, neboť tento sám o sobě není podmíněn kvalitou odvedené práce, nárok na mzdu vzniká za odpracovanou dobu bez dalšího. Případné nedostatky odvedené práce je nutno řešit v rámci jiných právních institutů, které zákon dává zaměstnavateli k dispozici. Tyto však nebylo možno uplatnit ani zohlednit v tomto řízení, jelikož současně v souladu s ustanovením § 144a odst. 4 zákoníku práce není započtení proti pohledávce na mzdu v zásadě možné. Rovněž z těchto důvodů pak soud zamítl důkazní návrhy žalované, neboť jimi hodlala prokazovat právě jen otázku případného nesplnění pracovních úkolů ze strany žalobkyně a vznik škody žalované z toho plynoucí, což jsou však skutečnosti, které vzhledem k výše uvedenému neměli dle názoru soudu na posouzení věci vliv.

29. Za měsíc červen 2021 tedy žalobkyni vznikl nárok na mzdu ve výši [částka] dle jejího aktuálního mzdového výměru. Vzhledem ke skutečnosti, že k [datum] na základě dohody stran došlo k ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované, vznikl jí v souladu s ustanovením § 222 odst. 2 zákoníku práce rovněž nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou, která dle odst. 3 téhož ustanovení přísluší ve výši průměrného výdělku.

30. Při výpočtu náhrady mzdy tak soud nejprve stanovil průměrný výdělek dle ustanovení § 353 odst. 1 zákoníku práce, přičemž rozhodným obdobím je první kalendářní čtvrtletí roku 2021, tedy v souladu s ustanovením § 354 odst. 1 zákoníku práce kalendářní čtvrtletí předcházející okamžiku vzniku nároku. Nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou přitom vznikl v souvislosti s ukončením pracovního poměru, ke kterému došlo k [datum]. Za rozhodné období žalobkyně odpracovala celkem 512 hodin (leden 2021 168 hodin, únor 2021 160 hodin a březen 2021 184 hodin) a dosáhla hrubého výdělku celkem [částka] (za všechny měsíce leden - březen 2021 mzda [částka] a prémie [částka]), což představuje průměrný hodinový výdělek [částka].

31. Na náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok 2020 v rozsahu 14 dní, tj. 112 hodin, žalobkyni vznikl nárok na [částka] (dle ustanovení § 144 ve spojení s § 142 odst. 2 zákoníku práce se vypočtená náhrada mzdy zaokrouhluje na celé koruny nahoru). Na náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok 2021 v rozsahu 80 hodin žalobkyni vznikl nárok na [částka].

32. Žalobkyni tedy za červen 2021 vznikl celkový nárok ve výši [částka] představující mzdu [částka], náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok [částka] a náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok [částka]. Žalovaná na tento nárok žalobkyni uhradila [částka] čistého, což odpovídá [částka] hrubého (objektivizováno výpočtem soudu). Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému nárok na doplacení zbývajících 58 568 Kč, proto soud rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovaných 58 567 Kč a to společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] dle požadavku žalobkyně, jelikož splatnost mzdy strany ujednaly nejpozději k 20. dni následujícího měsíce a celý nárok žalobkyně se stal splatným nejpozději [datum] Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla procesně plně úspěšným účastníkem, jejich plnou náhradu. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 929 Kč, dále náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 3 460 Kč za jeden úkon právní služby, a to za celkem 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne [datum] v době od [číslo] do [údaj o čase] hod., tedy v rozsahu dvou úkonů, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] a vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum]) ve výši 20 760 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů za těchto 6 úkonů ve výši 300 Kč za jeden úkon dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 1 800 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad, tj. 4 737,60 Kč, jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Náklady řízení ve výši 30 226,60 Kč je žalovaná povinna zaplatit dle § 149 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně a to v souladu s § 160 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.