24 C 104/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 69 256 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 30 175 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 19 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 19 580 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, částku 19 501 Kč, úrok ve výši 86,1 % p. a. z částky 39 655,50 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 171 475 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 0 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [údaje o zástupci].

1. V řízení zahájeném žalobou dne 4. 4. 2023 se po zaplacení částky 69 256 Kč se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení a dále úrokem za čerpání úvěru po zesplatnění úvěru z titulu poskytnutí úvěru žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovanou dne 26. 11. 2019, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedený úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 86,1 % p.a. splácet v 48 měsíčních splátkách vždy ve výši 3 275 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 298 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze č. 1 smlouvy. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně na základě dokladů a informací získaných od žalované a vedených dostupných rejstříků, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.) prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze dne 29. 11. 2019 částka ve výši 6 550 Kč a dne 17. 2. 2020 částka 3 275 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zneplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení o délce 65 dnů u splátky č. 4 splatné dne 20. 3. 2020. K datu 24. 5. 2020 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 48 162,40 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátky č.

4. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátky č.

4. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den splatnosti úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 1. 11. 2020 do jejího úplného zaplacení. Žalovaná tak žalobkyni dluží na nové jistině částku 48 162,40 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 655,50 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 506,90 Kč), smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 200 Kč, úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši celkem 894 Kč, tj. celkem částku 49 755 Kč (po zaokrouhlení směrem dolů), kterou žalobkyně požaduje zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu dle bodu 6.

5. Smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 48 162,40 Kč za každý den prodlení počínaje dnem 1. 11. 2020 do zaplacení, přičemž žalobkyně touto žalobou požaduje pouze smluvní pokutu k datu vyhotovení žaloby, tj. k 3. 4. 2023 ve výši 19 501 Kč, dále úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě ve výši 86,1 % ročně z dlužné původní jistiny úvěru ve výši 39 655,50 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 171 475 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že: - Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povolení k činnosti poskytování spotřebitelského úvěru. - Z předsmluvního formuláře, že žalované byly dne 26. 11. 2019 poskytnuty žalobkyní standardní informace o spotřebitelském úvěru. - Z hodnocení klienta ze dne 26. 11. 2019, z prohlášení klienta ze dne 26. 11. 2019, z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), z výpisu záznamů registru SOLUS, z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance včetně výplatní pásky za říjen 2019, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě výpisu z registru SOLUS, na základě výpisu z NRKI a na základě potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů. V registru SOLUS neměla žalovaná k 25. 11. 2019 uvedený žádný záznam. V NRKI byl žalované přiřazen kód příznaku 25, tj. že klient je nový, není v databázi NRKI/BRKI. Údaj o hodnotě dosaženého skóre žalované zde uveden není. Žalovaná byla v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnána v hlavním pracovním poměru na dobu určitou do 31. 12. 2019 u zaměstnavatele [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce od 1. 8. 2019 do 31. 10. 2019 ve výši 18 833 Kč. V období od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019 činil čistý měsíční příjem žalované 21 758 Kč. V prohlášení klienta žalovaná mimo jiné stvrdila svým podpisem, že se seznámila se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědoma, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní, že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku. V listině„ hodnocení klienta“ žalovaná uvedla, že má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 18 833 Kč, výdaje počítané jako životní minimum ve výši 3 410 Kč, výdaje na bydlení (tj. nájemné, inkaso) ve výši 1 000 Kč, dále uvedla, že je vdaná, má maturitu, formu bydlení uvedla státní/obecní. V rámci výdajů bylo dále počítáno s rezervou ve výši 1 000 Kč. - Z kopie OP žalované a ze souhlasu s kopírováním a uchováváním občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti, že se jedná o kopii OP žalované pořízenou s jejím písemným souhlasem. - Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 26. 11. 2019, z přílohy č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z přihlášky do pojištění, z oznámení o schválení úvěru ze dne 27. 11. 2019 včetně splátkového kalendáře, Informací o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry a Informačního dokumentu o pojistném produktu a z dodejky, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 28. 11. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 142 896 Kč (nezahrnující úhradu za pojištění) ve 48 měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději k 20. dni příslušného kalendářního měsíce po 3 275 Kč, zahrnujících splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhradu za pojištění schopnosti žalované úvěr splácet ve výši 298 Kč, přičemž část splátky bez měsíční úhrady za pojištění činila 2 977 Kč. Úroková sazba činila 86,10 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované doručeno se splátkovým kalendářem a Informací o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry a Informačním dokumentem o pojistném produktu do vlastních rukou dne 28. 11. 2019. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, max. 2 999 Kč za rok, přičemž smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. V čl.

6. účastníci dále sjednali právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalované u každé splátky, u které se žalovaná ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, s tím, že náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru, čímž se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle čl. 6 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V čl. 6 smlouvy se účastníci dále dohodli, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Ve smlouvě na sebe žalovaná uvedla telefonický kontakt, a sice č. mobilního telefonu. - Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu, z výpisu z účtu, dokladu o vyplacení úvěru a ze sdělení ČSOB o připsání částky 40 000 Kč na účet, že úvěr ve výši 40 000 Kč žalovaná čerpala dne 26. 11. 2019. Úvěr byl žalované žalobkyní vyplacen na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. [jméno] [příjmení] jakožto majitel uvedeného běžného účtu dne 26. 11. 2019 písemně v rámci společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu shodně s žalovanou uvedl, že souhlasí s tím, aby žalobkyně vyplatila žalované úvěr dle shora uvedené úvěrové smlouvy na jeho osobní účet. Dále také oba souhlasili s tím, aby z tohoto účtu byly žalovanou hrazeny splátky úvěru či jiné dluhy dle shora uvedené úvěrové smlouvy a rovněž s tím, aby žalobkyně prováděla za účelem úhrad dluhů žalované inkaso z tohoto účtu dle přiloženého povolení k inkasu. - Z karty klienta, že žalované byl vyplacen 26. 11. 2019 úvěr ve výši 40 000 Kč, na úvěr žalovaná zaplatila částku 6 550 Kč dne 29. 11. 2019 a dne 17. 2. 2020 částku 3 275 Kč, tedy celkem částku 9 825 Kč, dostala se do prodlení s úhradou splátky č. 4 splatné dne 20. 3. 2020, byla jí účtována smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou č. 4, dále jí byla účtována částka 200 Kč za upomínku v souvislosti s prodlením s plněním. Žalovaná se dostala do prodlení o délce 65 dnů u splátky č. 4 splatné dne 20. 3. 2020, dne 24. 5. 2020 tudíž došlo k zesplatnění celého úvěru. - Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 4. 2020 s upozorněním na možnost zesplatnění a z oznámení o zesplatnění ze dne 24. 5. 2020, že žalovaná byla žalobkyní upozorněna na prodlení s úhradou splátky č. 4 splatné 20. 3. 2020 a splátky č. 5 splatné dne 20. 4. 2020, přičemž byla vyzvána k jejich úhradě s tím, že jinak dojde k zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 24. 5. 2020 oznámila žalobkyně žalované, že v důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru delší než 65 dnů došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Současně žalovanou vyzývala k úhradě dosud nesplacené části úvěru ve výši 39 655,50 Kč, běžných úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 506,90 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 499 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 894, tedy celkové částky 49 755 Kč. - Z předžalobní výzvy a z podacího archu, že dopisem ze dne 15. 3. 2023 podaným na poštu dne 15. 3. 2023 byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. - Ze sdělení Komerční banky ze dne 11. 5. 2023, že sazba úroků u bezúčelových úvěrů poskytovaných fyzickým osobám na dobu 4 let k datu 26. 11. 2019 činila 14,2 %. - Ze sdělení ČSOB ze dne 18. 5. 2023, že v listopadu 2019 byla u neúčelových úvěrů do 49 tis. sazba 12,9 % - 16,9 % p. a. standardně.

4. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě výpisu z registru SOLUS, na základě výpisu z NRKI, na základě potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů včetně výplatní pásky za říjen, z něhož je patrná výše příjmu žalované za 8-10 2019. V registru SOLUS neměla žalovaná žádný záznam. V NRKI byl žalované přiřazen kód příznaku 25, tj. že klient je nový, není v databázi NRKI/BRKI. Údaj o hodnotě dosaženého skóre žalované zde uveden není. Žalovaná byla zaměstnána v hlavním pracovním poměru na dobu určitou do 31. 12. 2019 u zaměstnavatele [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 18 833 Kč. V prohlášení klienta žalovaná mimo jiné stvrdila svým podpisem, že se seznámila se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědoma, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní, že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku. V listině„ hodnocení klienta“ žalovaná uvedla, že má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 18 833 Kč, výdaje počítané jako životní minimum ve výši 3 410 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč (tj. nájemné, inkaso), dále uvedla, že je vdaná, má maturitu, formu bydlení uvedla státní/obecní. V rámci výdajů bylo dále počítáno s rezervou ve výši 1 000 Kč.

6. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně dne 26. 11. 2019 poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 142 896 Kč (nezahrnující úhradu za pojištění) ve 48 měsíčních splátkách po 3 275 Kč, když ve splátce je zahrnuta splátka jistiny, splátka úroku s úrokovou sazbou ve výši 86,10 % ročně, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru a splátka pojištění ve výši 298 Kč, přičemž část splátky bez měsíční úhrady za pojištění činila 2 977 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, max. 2 999 Kč za rok, přičemž smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. V čl.

6. účastníci dále sjednali právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalované u každé splátky, u které se žalovaná ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů s tím, že náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru, čímž se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle čl. 6 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V čl. 6 smlouvy se účastníci dále dohodli, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 9 825 Kč. Upomínkou ze dne 20. 4. 2020 byla žalovaná upozorněna na prodlení s úhradou splátek č. 4 a 5, byla ú účtována částka nákladů za upomínání ve výši 200 Kč, přičemž byla současně vyzvána k zaplacení těchto splátek s tím, že jinak dojde k zesplatnění celého úvěru. Současně jí byla účtována smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou č. 4 v souladu se smluvními podmínkami. Dopisem ze dne 24. 5. 2020 bylo žalované oznámeno, že tímto dnem došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 49 755 Kč. Dopisem ze dne 15. 3. 2023 podaným na poštu téhož dne byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

7. V době uzavření smlouvy činila výše úroků u bezúčelových úvěrů poskytovaných bankami fyzickým osobám na dobu 4 let v rozmezí 12,9 % 16,9 % %.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

10. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

11. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

12. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

14. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

23. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

24. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

25. Podle ustanovení § 9 zákona č. 177/2022 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. října 2020 nevzniká úvěrujícímu právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru; to neplatí pro prodlení úvěrovaného, který je právnickou osobou.

26. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v daném případě rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč zaplatit celkovou částku 142 896 Kč (nezahrnující úhradu za pojištění) ve 48 měsíčních splátkách po 3 275 Kč, když ve splátce je zahrnuta splátka jistiny, úhrada za pojištění ve výši 298 Kč a splátka úroku s úrokovou sazbou ve výši 86,10 % ročně, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaná výše úroků zjevně několikanásobně překračuje horní hranice úrokových sazeb poskytovaných bankami a toto ujednání je tedy nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

27. Dále je třeba uvést, že žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

28. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

29. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, když v daném případě měla žalobkyně k dispozici prohlášení žalované o jejích příjmech a výdajích a doklady o jejích příjmech (potvrzení o výši příjmů od zaměstnavatele a výplatní pásku), jakékoliv doklady o výdajích však k dispozici neměla a od žalované si je nevyžádala. Žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalované o výdajích na bydlení ve výši 1 000 Kč, tedy naprosto v minimální výši, přičemž žalobkyni muselo být zřejmé, že žalovanou uvedená částka výdajů na bydlení v případě státního/obecního bytu je nepřiměřeně nízká, a tedy neodpovídající realitě, když částka 1 000 Kč měla v r. 2019 zahrnovat jak výdaje na nájemném, tak i na samotném inkasu. K tvrzeným výdajům žalované si pak nevyžádala ani žádné doklady, ačkoliv žalobkyni nic nebránilo takové doklady po žalované požadovat (úplný výpis z účtu, doklad SIPO či předpisy jednotlivých záloh na vodu, elektřinu či plyn). Navíc s ohledem na obsah smlouvy o úvěru, kde žalovaná uvedla na sebe telefonický kontakt, musela mít rovněž výdaje na mobilní telefon, žádné další pravidelné výdaje kromě životního minima a nedoložených výdajů na bydlení však v hodnocení klienta žalovaná neuvedla. Ačkoliv lze akceptovat, že žalobkyně počítala u žalované v rámci výdajů s částkou životního minima 3 410 Kč, s ohledem na zjevně podhodnocenou částku výdajů na bydlení a absenci jakýkoli dalších výdajů, jak je uvedeno výše, bylo povinností žalobkyně výdajovou stránku žalované prověřit pomocí dalších dokladů vyžádaných od žalované a tento nedostatek pak nemůže odstranit ani započítání rezervy 1 000 Kč, která již ze své podstaty má krýt případné mimořádné výdaje, nikoliv neodpovídající výši výdajů sdělených žalovanou. Nadto je třeba dále uvést, že z potvrzení příjmu, které žalovaná doložila, bylo zřejmé, že pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2019, úvěr však měl být splácen 48 měsíců, tudíž ani příjmy žalované nebyly po celou dobu splácení úvěru jisté, když smlouva byla uzavřena cca 1 měsíc před ukončením pracovního poměru, z jehož vyplacených příjmů žalobkyně vycházela.

30. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak rovněž vedle sjednané nepřiměřené výše smluvního úroku za poskytnutí úvěru zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

31. Důsledkem absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku a v souladu s 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované částku 40 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o platby žalované v celkové výši 9 825 Kč, tedy částku 30 175 Kč. Žalovaná byla k zaplacení této částky vyzvána žalobkyní v oznámení o zesplatnění ze dne 24. 5. 2020. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 30 175 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 občanského zákoníku, vydat. Počátek prodlení soud v souzené věci určil v souladu s požadavkem žalobkyně od 1. 11. 2020. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 175 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to bez ohledu na skutečnou výši zákonného úroku z prodlení, neboť soud zcela vázán žalobním žádáním vyšší úrok žalobkyně žalobou ani nepožadovala. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..

32. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, úhradu za pojištění ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, proto byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 69 256 Kč s úrokem z prodlení z částky 49 755 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, tj. ke dni rozhodnutí ve výši 12 827,24 Kč, a s úrokem ve výši 86,1 % ročně z částky 39 655,50 Kč od 26. 5, 2020 do zaplacení, tj. ke dni rozhodnutí ve výši 102 897,87 Kč, tedy celkové částky 184 981,11 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do částky 19 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 580 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, tj. ke dni rozhodnutí ve výši 5 047,88 Kč, dále co do částky 19 501 Kč a úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 39 655,50 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, tj. ke dni rozhodnutí ve výši 102 897,87 Kč, tedy celkem co do částky 147 026,75 Kč, a žalovaná byla zavázána k úhradě částky 30 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 175 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, tj ke dni rozhodnutí ve výši 7 779,36 Kč, tj. celkem částky 37 954,36 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 37 954,36 Kč tedy 20,52 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 147 026,85 Kč, tedy 79,48 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 58,96 % z předmětu řízení, nicméně dle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl o nákladech řízení tak jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.