24 C 120/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 147 468,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 68 888 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 109 438 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, částku ve výši 38 030,08 Kč, úrok ve výši 85,48 % p. a. z částky 89 224,28 Kč od 16. 5. 2024 do 8. 6. 2024 v částce 4 849,92 Kč, úrok ve výši 14,75 % p. a. z částky 89 224,28 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 16. 5. 2024 dosáhne částky 387 648 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 5. 5. 2025 domáhala zaplacení částky 147 468,08 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2023. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 91 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet spolu s úrokem ve výši 85,48 % ročně, a to formou 48měsíčních splátek ve výši 6 730 Kč, splatných vždy k 10. dni v kalendářním měsíci počínaje zářím 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 9. 2. 2024 a celkem tak na čerpaný úvěr žalobkyni uhradil pouze 40 550 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje rovněž uhrazení smluvní pokuty ve výši 998 Kč tj. 499 Kč za každou splátku/č. 7 8/, s jejíž úhradou byl žalovaný v prodlení 30 dnů, a zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč tj. 200 Kč za každou splátku s jejíž úhradou byl žalovaný v prodlení 15 dnů /č. 7 a 8/. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že využila svého práva a úvěr k dni 14. 5. 2024 zesplatnila, když žalovaný byl předtím vyzván k úhradě celé dlužné částky a byla mu poskytnuta náhradní lhůta pro její úhradu nicméně žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný dluží na jistině částku 89 224,28 Kč a dlužném smluvním úroku ke dni zesplatnění částku 18 816,30 Kč, tj. celkem 108 040,58 Kč na nové dlužné jistině, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 108 040,58 Kč za každý den prodlení od 16. 5. 2024 do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 2. 5. 2025 ve výši 38 030,08 Kč, shora uvedenou smluvní pokutu ve výši 998 Kč, částku 400 Kč na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s plněním 2 splátek, úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 109 438 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení a dále smluvní úrok ve výši 85,48 % ročně z částky 89 224,28 Kč od 16. 5. 2024 do 8. 6. 2024 v kapitalizované částce 4 849,92 Kč a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 89 224,28 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 16. 5. 2024 dosáhne částky 387 648 Kč. Žalovaný dluh neuhradil přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Z návrhu smlouvy o úvěru, dodatku č., hodnota, k návrhu, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře, hodnocení klienta, potvrzení o příjmu, kopie občanského průkazu žalovaného, prohlášení klienta, výstupů z databáze NRKI a SOLUS, výpisu ze seznamu registrovaných subjektů, informací o klientovi, potvrzení o zaslané SMS, potvrzení o odeslání kontrolní platby – žalobkyně uzavřela po ověření totožnosti a posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne 8. 8. 2023 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , podepsanou žalovaným podpisovým SMS kódem , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 91 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 85,48 % ročně, a to formou 48 měsíčních splátek ve výši 6 730 Kč, splatných vždy k 10. dni v každém kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Žalovaný se tak zavázal zaplatit žalobkyni celkem 323 040 Kč, RPSN úvěru činí 128,36 %, dále pak smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, max. 2 999 Kč za rok, přičemž smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. V čl. 6.

2. účastníci dále sjednali právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného u každé splátky, u které se žalovaná ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, s tím, že náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. V čl. 6.3. smlouvy si účastníci sjednali, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru, čímž se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle čl. 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V čl. 6.5. smlouvy se účastníci dále dohodli, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta – dne 8. 8. 2023 byly z bankovního účtu žalobkyně vedeného u , banka, . převedeny finanční prostředky ve výši 91 000 Kč na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě, žalovaný zaplatil na pohledávky žalobkyně celkem 40 550 Kč, v důsledku porušením splátkového kalendáře počínaje splátkou č. 7 mu byla účtovaná smluvní pokuta v celkové výši 998 Kč za 2 neuhrazené splátky a náklady za 2 upomínky, poslední splátku uhradil žalovaný dne 9. 2. 2024 z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 10. 4. 2024 a 13. 5. 2024 – žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek č. 7, 8 a i 9 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 14. 5. 2024 – žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky v celkové výši 109 438 Kč nejpozději do 10 dnů; z předžalobní výzvy vč. podacího archu ze dne 19. 2. 2025 – žalovaný byl vyzván k plnění dluhu právním zástupcem žalobkyně pod hrozbou žaloby; ze sdělení , banka, , , banka, a , banka, – ke dni 8. 8. 2023 poskytovaly banky fyzickým osobám bezúčelové úvěry na 48 měsíců s úrokovou sazbou 6,9 % až 21,1 % p. a.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Účastníci po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřeli dne 8. 8. 2023 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 91 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši ve výši 85,48 % ročně, a to formou 48měsíčních splátek ve výši 6 730 Kč, splatných vždy k 10. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkem 323 040 Kč, RPSN úvěru činí 128,36 %. V době uzavření smlouvy poskytovaly banky obdobné úvěry s úrokovou sazbou 6,9 % až 21,1 % p. a. Dne 8. 8. 2023 byly žalovanému na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě vyplaceny finanční prostředky žalobkyní ve výši 91 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 40 550 Kč, poslední splátku uhradil dne 9. 2. 2024. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 14. 5. 2025 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný byl vyzván k plnění právním zástupcem žalobkyně pod hrozbou žaloby, avšak svůj dluh žalobkyni přesto neuhradil. Ke dni 8. 8. 2023 poskytovaly banky fyzickým osobám bezúčelové úvěry na 48 měsíců s úrokovou sazbou 6,9 % až 21,1 % p. a.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

8. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v daném případě rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru ve výši 91 000 Kč zaplatit smluvní úrok ve výši 85,48 % p. a., přičemž RPSN úvěru ze smlouvy činí 128,36 % a žalovaný se tak zavázal žalobkyni během čtyř let zaplatit celkem částku 323 040 Kč. Takto sjednaná výše úroků zjevně více než čtyřnásobně překračuje horní hranice úrokových sazeb poskytovaných bankami, a toto ujednání je tedy nezbytné hodnotit jako nemravné, a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že sjednaný úvěrový závazek je absolutně neplatným právním jednáním v souvislosti se sjednanou výší odměny za poskytnutí spotřebitelského úvěru, která v daném případě v porovnání s obvyklými bankovními úroky požadovanými v daném období za obdobné úvěry představuje zcela nepřiměřenou výši.

16. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

17. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému částku 91 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni tuto poskytnutou finanční částku, která se stala tudíž bezdůvodným obohacením žalovaného. Žalobkyně tvrdila a dle předložené karty klienta současně prokázala, že žalovaný od poskytnutí finančních prostředků zaplatil pouze částku 40 550 Kč. Soud proto žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku zavázal k úhradě rozdílu mezi poskytnutými a vrácenými finančními prostředky ve výši 50 450 Kč.

18. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou třídenní lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaného úroku, poplatků, smluvní pokuty a požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl zjevně úspěšný, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.