24 C 153/2019

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci se sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka pojišťovna , IČO se sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení částky 500 000 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 78 166 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [údaje o zástupci].

III. Žalobkyně a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení v částce 2 029 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 10. 5. 2019 po žalované zaplacení částky 500 000 Kč z titulu vzniku nemajetkové újmy žalobkyni úmrtím její matky [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. 30. 4 2017 v důsledku postupu non lege artis žalovanou a zanedbáním péče o její matku ve formě hrubé nedbalosti ošetřujícími lékaři žalované. Žalobkyni vznikl jakožto sekundární oběti nárok na úhradu této částky vyvažující plně její utrpení, když smrt její matky se značně dotkla její psychické pohody, smrt matky pociťuje jako osobní neštěstí. S matkou měla velmi dobrý a úzká vztah, vztah mezi matkou a dcerou je zcela nenahraditelný, proto nelze újmu odčinit jinak než v penězích. V daném případě se jedná o ztrátu v podobě úzkých rodinných citových vazeb rodiče a dítěte v důsledku neočekávané tragické události, kdy navíc žalovaná jen oponovala, ani formálně neprojevila lítost a na výzvu žalobkyně k plnění nikterak nereagovala. V daném případě se nejeví uplatněná výše újmy pro žalovanou likvidní. Matka žalobkyně dne 24. 4. 2017 podstoupila kontrolní vyšetření na cévní ambulanci u žalované v návaznosti na provedenou resekci aneurysmatu a nahrazení tzv.„ ePTFE protézou“ do levé ruky v lednu 2017, když se již po dobu 10ti let pravidelně podrobovala dialýze. Po provedené kontrole byla nezbytná její hospitalizace na [označení zdravotnického pracoviště], odd. [číslo] u žalované z důvodu neustále protékající kanyly na hrudi matky bez zjevné příčiny. Kolem 5:30 hod. dne 29. 4. 2017 matka žalobkyně upadla na toaletě a bolestivě si narazila hlavu a hrudník. Po pádu byla nalezena zdravotní sestrou, která následně přivolala ošetřujícího lékaře [titul] [jméno] [příjmení], ten ji zběžně vyšetřil, zjistil hematom ve vlasové části lebky, nicméně následně nebylo provedeno žádné odborné vyšetření, matka byla pouze uložena na lůžko a bylo doporučeno její sledování na dialýze, kam byla následně přesunuta dle plánu dialýzy. Dialýza byla oproti obvyklému průběhu zkrácena o 1 hodinu pro silné bolesti hlavy matky. Po ukončení hemodialýzy byla matka žalobkyně umístěna opět na svůj pokoj na odd. [číslo]. Okolo 15.00 hod. téhož dne žalobkyně nalezla svoji matku v rámci realizace návštěvy ve zjevně znepokojující stavu. Matka měla hematom na hlavě o průměru 7-8 cm a krevní stopy v podobě kapek krve na lůžkovinách pod hlavou. Následně se žalobkyně dotazovala chirurgické sestry na vědomost boleti hlavy matky a razantně se dožadovala léků proti bolesti. Zdravotní sestra vyhověla a podala matce Zaldiar. Kolem 16:31 hod., tj. po 11 hodinách od pádu matky, byla matka podrobena vyšetření CT mozku, ohledně výsledku vyšetření se měla žalobkyně informovat po 18. hodině. Dceři žalobkyně [celé jméno svědkyně] bylo na základě telefonátu sděleno, že„ to tam teče“ s tím, že po 22. hodině bude provedeno další CT mozku. Následně v 19.26 hod. lékař telefonicky sám sdělil dceři žalobkyně, že stav její matky se zhoršuje a ta je přeložena na neurochirurgii. Po 22. hodině dcera žalobkyně kontaktovala telefonicky lékaře ohledně výsledku 2. CT mozku, nicméně jí bylo sděleno, že matka žalobkyně trpí krvácením do mozku a s ohledem na její bezvědomí musela být intubována s tím, že její stav je velmi vážný a nejistý. Dne 30. 4. 2017 v 1.10 hod. lékař dceři žalobkyně sdělil, že matka masivnímu krvácení do mozku podlehla při operaci. Následně se žalobkyně dozvěděla, že 1. vyšetřením CT mozku bylo zjištěno na dvou místech intracerebrální prokrvácení kontuzí s perifokálním edémem v levé mozečkové hemisféře, proto byla matka žalobkyně následně vyšetřena v 17.06 hod. neurochirurgem [titul] [jméno] [příjmení], který potvrdil závěr výsledků vyšetření CT a doporučil zjištění čerstvých hodnot koagulace a jejich případnou úpravu k normě jakožto progrese intrakraniální hemoragie, dále kontrolní CT vyšetření za 6 hodin s důkladnou observací pacientky. Po výše uvedeném vyšetření byla matka žalobkyně kolem 19:30 hod. předložena na [označení zdravotnického pracoviště] žalobkyně. Dle pitevní zprávy ze dne 1. 6.2017 matka žalobkyně zemřela po tupém poranění týlní krajiny hlavy při náhodném pádu, kdy utrpěla poranění zvláště levé mozečkové polokoule s krvácením pronikajícím do komorového systému mozku, na otok kmene mozkového s četnými drobnými druhotnými krváceními do jeho tkáně. Z uvedeného tedy vyplývá, že krvácení do mozku bylo způsobeno drobnými krváceními, nikoliv tedy masivním krvácením do mozku v jednom místě. Tudíž časový úsek mezi pádem matky žalobkyně a prvním odborným vyšetřením jejího zranění byl více než 11 hodin, co je zcela klíčové a tato délka tudíž zapříčinila smrt matky žalobkyně. Ze strany žalované tedy nebylo provedeno žádné odborné medicínské vyšetření, které by krátce po úrazu mohlo odhalit ona drobná krvácení do mozku, v čemž je nezbytné spatřovat pochybení lékařů žalované, kteří její matku dostatečně po pádu nevyšetřili, nedbali jejích stížností, nepostupovali tak, aby ji vyšetřil odborný lékař, proto v důsledku těchto pochybení a dlouhého časového úseku došlo k její smrti. V záznamu o úrazu není uvedena velikost podlitiny, žalovaná nepovažovala za vhodné podrobit matku vyšetření hned u neurologa, ale byla prvotně vyšetřena pouze chirurgem. Samotný dialyzační protokol nasvědčoval nepříznivému zdravotnímu stavu matky žalobkyně, k CT mozku byla matka žalobkyně vyslána toliko na základě podnětu žalobkyně, která nalezla matku s bolestmi hlavy. Přestože neurochirurg poskytl po prvním CT mozku konzultaci a doporučil okamžité přeložení pacientky na JIP [označení zdravotnického pracoviště] již v 17.00 hod., k samotné realizaci došlo až okolo 19.30 hod. S ohledem na léky na ředění krve, které matka žalobkyně užívala, společně s chronickým selháváním ledvin mělo vést lékaře k mimořádné obezřetnosti.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť ze strany žalované nedošlo k pochybení, v jehož příčinné souvislosti by došlo k tvrzenému následku, tj. smrti pacientky, žalovaná za újmu tedy neodpovídá. Pacientka byla u žalované hospitalizována na [označení zdravotnického pracoviště] v době od 24. 4. 2017 do 29. 4. 2017, přičemž dne 29. 4. 2017 byla v 6.30 hod. nalezena na zemi pokojového WC okamžitě byla celkově klinicky vyšetřena, přičemž nebylo shledáno žádné závažné poranění. V týle měla pacientka malou podlitinu, avšak nebyly u ní žádné zjevné známky vážnějšího postižení jak neurologicky, tak jinak. Proto nebyl důvod rušit plánovanou dialýzu na III. interní klinice, která proběhla po 7. ranní hodině bez komplikací a v období od 12.15 hod. do 15.00 hod. nedošlo ke zhoršení stavu, nemocná se naopak cítila lépe než před dialýzou. Okolo 16. hodiny si začala pacientka stěžovat na bolest hlavy, proto u ní bylo provedeno v 16.30 hod. CT vyšetření, jeho výsledek byl konzultován s neurochirurgem, ten dle obsahu zdravotnické dokumentace v dané chvíli neshledal indikaci k urgentní neurochirurgické intervenci, proto ošetřující lékař rozhodl o kontrolním CT mozku za 6 hodin, do té doby doporučil klid na lůžku a důkladnou observaci pacientky. V 19.00 hod. se doposud klidný stav pacientky začal měnit, byla tedy přeložena na jednotku intenzivní péče [označení zdravotnického pracoviště], následně došlo k prudkému zhoršování stavu bez zjevné příčiny, ve 21.10 hod. u pacientky nastala ztráta vědomí, proto bylo rozhodnuto o urgentním výkonu i přes vědomí lékařů o vysokém riziku této operace s ohledem na celkový stav pacientky. V průběhu výkonu pacientka v 0.25 hod. umírá. Ze strany žalované bylo postupováno zcela lege artis, zemřelé byla poskytnuta po pádu okamžitá péče, když byla klinicky vyšetřena, její stav nikterak nesvědčil o vážném poranění ani po kontrolní CT v 16.30 hod. Nebyla shledána indikace k urgentní neurochirurgické intervenci, bylo proto rozhodnuto o konzervativní léčbě. Současně bylo přihlédnuto i k vysokému riziku neurochirurgické intervence u pacientky daného věku a stávajícího špatného zdravotního stavu, kdy se jednalo o pacientku s narušenou hemokoagulací, vyčerpanou chronickým, život ohrožujícím onemocněním. Bohužel stav pacientky se z neznámých příčin začal měnit okolo 19.00 hod., následně i přes vysoké riziko byla zahájena operace, při níž pacientka zemřela. K námitkám žalobkyně žalovaná uvedla, že vyšetření provedená u pacientky ošetřujícím lékařem – chirurgem zcela odpovídala jeho potřebnému vzdělání, znalosti a zkušenosti za účelem kvalifikovaně stav pacientky posoudit. Velikost podlitiny zcela vyplývá ze záznamů, v nichž je uvedena podlitina v okcipitální krajině jakožto hmatná podkožní rezistence, tj. v měkkých tkáních bez podrobného popisu vč. CT vyšetření, u velké podlitiny by se jednoznačně v těchto měkkých tkáních na CT zobrazila, přičemž podlitina v hloubějších sférách by ukazovala na vážnější a větší poranění. Hemodialýza nebyla zkrácena o 1 hodinu pro bolesti hlavy, její délka nikterak časově nevybočovala z ostatních pacientkou absolvovaných dialýz. Pokud z dialyzační zprávy vyplývá popis subjektivních stesků pacientky, nejednalo o však o projevy patologie ve vztahu k předchozímu úrazu, naopak byl brán při provedení hemodialýzy zřetel na předchozí pád pacientky a možnost vzniků komplikací s krvácením, proto byla samotná dialýza provedena tzv. bezheparinově, kdy se po návratu z dialýzy pacientka cítila v 15.00 hod. lépe. Z lékařských záznamů jednoznačně vyplývá, že i po vyhodnocení zdravotního stavu pacientky po provedení 1. CT mozku byla neurochirurgem doporučena observace a klid na lůžku s nutností dalšího vyšetření CT po 6 hodinách, nemocná byla hospitalizována na JIP [označení zdravotnického pracoviště] cca v 19:30 hod. poté, co se její stav začal zhoršovat pro výraznější bolesti hlavy, k náhlému zhoršení pacientky došlo ve 21.10 hod., kdy nastalo bezvědomí, tato byla zaintubována.

2. CT mozku bylo provedeno ve 21.24 hod. se závěrem výrazné expanze prokrvácené levé mozečkové hemisféry s rozhodnutím o urgentním operačním výkonu s vědomím vysokého rizika. Operace byla tedy zahájena ve 22.40 hod. - 23.00 hod. instalací komorové drenáže, následně ve 23.15 hod. byla zahájena revize zadní jámy, pacientka byla oběhově nestabilní, během operace při nesrážlivosti krve došlo v 0.15 hod. k poklesu jejího tlaku a ve 0.25 hod. dne 30. 4. 2017 k úmrtí. Pokud tedy lékař [titul] [celé jméno svědka] uvedl ve zprávě anestezie nesprávný časový údaj ohledně zhoršení stavu pacientky o expanzi prokrvácení s nutností intubace, došlo jednoznačně o administrativní chybu v popisu průběhu zdravotního stavu pacientky, což navíc plyne z časové posloupnosti a popisu stavu pacienty z ostatních zdravotních zpráv. Jakékoliv zpětné přepisy v elektronicky vedené zdravotnické dokumentaci žalované jsou nemožné. Užívání léků na ředění krve pacientkou vč. problematiky nemocných s chronickým selháváním ledvin bylo žalované dobře známo, proto i k obdobným pacientům přistupuje žalovaná s odpovídající obezřetností. Zcela zásadní je pak i prevence pádů u těchto pacientů, proto jsou pacienti řádně poučování o nutnosti přivolání ošetřujícího personálu k doprovodu a pomoci při běžných denních úkonech osobní péče. Bohužel zemřelá, která byla 24. 4. 2017 ve 14.00 hod. řádně všeobecnou sestrou [jméno] [příjmení] poučena s odkazem na edukační záznam vč. následného poučení dne 27.4. 2017 v 10.00 hod. ohledně pohybového režimu a prevenci pádu, v tomto směru poučení nedodržela a při opuštění lůžka bez dohledu zdravotnického personálu došlo k pádu pacientky. Nicméně u každého uhození je vyloučeno okamžitě provádět CT vyšetření, byť došlo i k uhození do hlavy. Je nutné vždy vycházet z aktuálního klinického stavu nemocného, nikoliv z hypotetického stavu„ co by se mohlo stát“. Zemřelá byla po této stránce řádně sledována a na vývoj jejího klinického stavu vč. jeho změn bylo odpovídajícím způsobem a včas reagováno. Byla bezprostředně po úrazu klinicky vyšetřena, vlastní hemodialýza byla přizpůsobena k zabránění eventuálního krvácení, nemocná byla klinicky sledována z pohledu možných komplikací, CT vyšetření u ní bylo indikováno jako zákonitý další bod diagnostického postupu na základě vývoje jejího klinického stavu, když důvodem indikace CT se staly její zhoršující se bolesti hlavy a změna jejich charakteru, kdy se již nejednalo o bolesti v oblasti vlastní podlitiny. Indikace k neurochirurgické intervenci, tj. k zástavě krvácení operačně v 17:00 hod. stanovena nebyla. Stejný postup by byl i v případě, kdyby CT bylo provedeno dříve či bezprostředně po traumatu, klinický stav nemocné byl dobrý a pokročilejší nález by na dřívějším CT vyšetření být nemohl. Přístup k nemocné by se tak nezměnil, následovala by shodně konzervativní léčba, jejíž základem je pečlivé sledování, aby nedošlo ke zhoršení zdravotní stavu. Poskytování lékařské péče na II. chirurgické klinice žalované bylo lege artis, nedošlo k žádnému pochybení, na což reagovala shodně i revizní komise OS ČLK ze dne 11. 7. 2017 po prostudování veškeré lékařské dokumentace zemřelé. Zpočátku úrazu u zemření nic nesvědčilo o tom, že ta se tak rychle změní a vyústí v dokumentovaný dramatický stav. Tomu by nezabránilo ani dřívější provedení CT, např. i krátce po úrazu, navíc toto mohlo být v daný okamžik i zcela negativní, když po 9 hodinách vykazovala krvácení malé, což nebylo indikováno k operaci. Malé krvácení se rychle vstřebá samo, přičemž chirurgická operace s celkovou anestezií v takovou chvíli by byla pro pacientku riskantnější na její celkově nepříznivý zdravotní stav.

3. Vedlejší účastník žalované [pojišťovna], sdílela shodné stanovisko k žalobě s žalovanou současně s odkazem na závěr ČLK. <b>4. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:</b> - rodným listem žalobkyně- žalobkyně je dcerou zemřelé [jméno] [příjmení], [datum narození] - výpovědí žalobkyně - její matka začala od r. 2007 chodit pravidelně 3krát týdně na dialýzu, když trpěla zánětem ledvin, po úmrtí otce prodali v r. 2008 byt a matka začala bydlet v garsonce 200 m od bydliště žalobkyně, která za ní docházela a pomáhala jí, žalobkyně začala od r. 2015 pobírat příspěvek na péči o osobu blízkou prvního stupně a od srpna 2016 druhého stupně, když do r. 2014 pracovala a od října 2019 pobírá starobní důchod. Matce byly dováženy obědy, jinak se celkem o sebe dokázala postarat až na úklid, žalobkyně jí pomáhala vozit na nákupy či k lékaři, v tomto byla však soběstačná, potřebovala pouze pomoc třetí osoby, byla schopná si i oprat a zvládnout běžné domácí práce. Přesto, že má žalobkyně ještě 2 sourozence, péče o matku zbyla na ni. K matce chodila každý všední den. V sobotu a v neděli k ní matka chodila na obědy nebo jí je dovážela, záleželo na tom, jestli byla po dialýze. Po dialýze byla vždy slabá, měla též problémy se zády, trpěla skoliózou, takže brala i léky proti bolesti, a to Zaldiar. Žalobkyně jí léky pravidelně chystala na celý týden předem, Zaldiar si brala podle potřeby na bolesti. Na dialýzu byla odvezena vždy sanitou do nemocnice a zpět domů, kde jí nachystala předem jídlo, sama se obsloužila, po dialýze většinou spala a pak se jí i telefonicky ozvala a žalobkyně za ní přišla. Dne 29. 4. 2017 byla za matkou s mužem v nemocnici v souvislosti s její hospitalizací, v dřívějším období byla po dialýze vždy přivezena domů, ale v uvedeném případě byla objednána k případnému zákroku v souvislosti s hnisajícím zavedením kanyly na chirurgii s předpokladem možného operativního zákroku. Její stav se ale začal od 26. 4. 2017 zlepšovat, proto k operativnímu zákroku nedošlo, byla u ní prováděna konzervativní léčba, která zabrala, takže se matka chystala na dialýzu. V předcházejícím průběhu již dialýzy absolvovala a dne 29. 4. 2017 měla jít na další s tím, že následně měla být propuštěna do domácího ošetřování. Dne 29. 4. 2017 matku s manželem viděli až kolem 15:00 hod. po dialýze, když ji navštívili na pokoji oddělení chirurgie. Matka si stěžovala na velké bolesti hlavy a zad, byla zkroucená na posteli a naříkala, na zádech měla podlitiny a v týlu hlavy otok. Říkala, že spadla na toaletě, když podklouzla při vstávání z mísy a uhodila se o mísu hlavou a sjela po míse i zády. Sestra a další dvě pomocné síly ji měly pomáhat zvednout a uložit na postel, matka však byla schopna si sednout. Matka jí tvrdila, že za ní nikdo z personálu nebyl v době od 12:15 hod. do 15:00 hod., měla sice za účelem přivolání personálu na posteli tlačítko, ale přesto nikoho nepřivolala. Žádala žalobkyni, aby jí namasírovala záda, proto žalobkyně na zádech viděla podlitiny i otok v zátylku. Matku tedy trochu promasírovala a pomohla jí se posadit. Matka tvrdila, že si stěžovala na bolesti hlavy již na dialýze, prý křičela pro bolesti zad a hlavy, byl k ní přivolán lékař. Na požádání žalobkyně podala sestra matce proti bolesti lék Zaldiar, požadovala důkladné vyšetření svojí matky vč. rentgenu, bylo jí sděleno, že personálu je zdravotní stav matky znám a tato bude poslána na CT. Při její návštěvě byl k matce přivolán i lékař, který jí sdělil, že se matka jevila ráno po pádu bezproblémově, takže se dohodne s neurochirurgií o dalším postupu, při odvozu matky na vyšetření CT lékař stav matky ještě zkontroloval, matka byla při vědomí, komunikovala, ale plakala bolestí. Lékař jim sdělil, že mají zavolat po 18.00 hod. ohledně výsledku z CT, následně tedy z nemocnice odešli. Ve sjednanou dobu dcera žalobkyně volala do nemocnice, žalobkyni neznámá osoba jí řekla, prý„ že to teče“ a další CT bude provedeno ve 22:00 hod.. V 19:20 volal samotný doktor dceři žalobkyně, že matka začala být spavá, její stav se zhoršil a že musí být převedena na neurochirurgii, kde budou dělat nové CT. Ohledně výsledků tohoto druhého CT volali po 22 hodině a bylo jim sděleno, že doktor je již na sále, že matka žalobkyně musela být zaintubována a musí podstoupit operaci. V 0:20 hod. dne 30. 4. 2017 volali z nemocnice dceři, že matka zemřela. Matka žalobkyně měla v době úmrtí 76 let. Matka požívala i Anopyrin na ředění krve, a to pravidelně, dále měla 3 léky denně na tlak. Zaldiar matka brávala vždy při bolestech páteře, což se násobilo po dialýze, kde musela 4 hodiny ležet, což jí z uvedeného pohledu nevyhovovalo. Matka měla běžně hůlku jako oporu při chůzi, nicméně tu většinou používala na delší vzdálenosti, pokud se pohybovala na krátkou vzdálenost či v menším prostoru, kde se mohla opírat, tak jí nezbytně nepoužívala, ale používala ji vždy, když byla zesláblá, tuto hůl měla i na pokoji. Hematom měla matka žalobkyně na hlavě v zátylku na levé straně modrofialové barvy, její výpovědí nebyla prokázána jeho velikost. Na dialýzu byla odvezena přímo na svém lůžku vleže. Dále výpovědí žalobkyně nebylo prokázáno, že by její matka nebyla po pádu odpovídajícím způsobem vyšetřena lékařem a byla hned jen odvezena na dialýzu. - výpovědí svědka [celé jméno svědka], manžela žalobkyně - společně s manželkou byl dne 29. 4. 2017 za její matkou v nemocnici asi v 15:00 hod., byla tam v souvislosti s kanylou a tentýž den se podrobila i dialýze, předpokládalo se, že ji brzy pustí, nicméně při návštěvě trpěla tchýně bolestmi, neboť spadla na WC, které je spojené s pokojem, narazila si hlavu a záda o mísu. Manželka šla za sestrou, chtěla pro matku prášek proti bolesti, sestra jí ho podala a tchýně ho požila, přišel tam i doktor, na tchýni se díval, zařídil jí i kontrolní CT. Tchýně bere léky na zředění krve, po dialýze bývala slabá. Když s ní před jejím odjezdem na CT hovořili, tak byla při vědomí, bavila se s manželkou, ale měla bolesti. Vztah mezi manželkou a tchýní byl velmi dobrý, manželka jí měla v péči, pobírala na ni příspěvek. Tchýně měla svoji garsonku, kde bydlela sama nedaleko od nich, v základních věcech byla samostatná, bydlela v malém prostoru, tak se dovedla obsloužit. Později až byla špatnější, tak jí žalobkyně pomáhala nakupovat, s přípravou obědů a s větším úklidem. Starala se o ni výlučně žalobkyně. Na dialýzy jezdila tchýně obden, používala k opoře hůlku. - výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], dcery žalobkyně -babička byla hospitalizovaná na chirurgii v souvislosti s výměnou kanyly, byla podrobována 3x týdně dialýze, nicméně 28. 4. 2017 se její stav nakonec zlepšil, takže nejpozději po provedené dialýze následujícího dne měla být propuštěna do domácího ošetřování, dne 29. 4. 2017 jí matka volala, že babička spadla a nepřežije to, protože je jí velmi špatně,tuto situaci matka řešila s lékaři a ti poslali babičku na CT vyšetření, naposledy se tedy viděli s babičkou kolem 16 hod. Matka měla volat do nemocnice po 18. hodině, ale nebyla toho schopna, proto následující komunikaci s nemocnicí realizovala telefonicky svědkyně. Než se její rodiče rozloučili s babičkou, tato byla zcela při vědomí, bez problémů komunikovala, stále plakala, že je jí zle a tvrdila, že prý ií nikdo z personálu neviděl. Žalobkyně jí tvrdila, že až na její popud začali v nemocnici vše řešit. Svědkyně po 18:00 hod. volala na chirurgickou kliniku, telefon zvedla sestra a předala jí lékaře k telefonu, ten jí sdělil, že bylo provedeno CT a že to tam teče, podrobnosti jí však o výsledku CT neřekl, pouze ji upozornil, že další CT bude provedeno ve 22:00 hod., byla provedena konzultace s neurochirurgem, tudíž na základě provedeného prvního CT bude babička ponechána v péči chirurgické kliniky. Měli tedy zavolat až po provedení druhého CT po 22 hod. Lékař jí však zavolal dřív ve 20:30 hod., sdělil jí, že stav babičky se zhoršuje a po konzultaci s neurochirurgem musí být převezena na neurochirurgii, podotkl, že babička je spavá, ale zatím při vědomí a další CT ve 22 hod. bude již prováděno prostřednictvím neurochirurgie, rozsah krvácení nesdělil. Doporučil zavolat po 22 hod. přímo na neurochirurgii a sdělil ji číslo. Když tak učinila, sestra jí sdělila, že lékař šel na operační sál, ten jí sdělil, že stav babičky se rapidně zhoršil, nastalo bezvědomí a masivní krvácení, že museli babička zaintubovat, že bude babička operována a sám se ozve s výsledkem. Nakonec se ozval v ranních hodinách druhého dne se zprávou, že babička zemřela, což svědky sdělila matce. Vztah k babičce měli velmi úzký, každý pátek dokonce společně hráli karty, babička, když byla ještě schopná, jí pomáhala i s opatrováním dítěte. S matkou měli velmi úzký a pěkný vztah, denně se vídávaly, matka jí v podstatě dělala pečovatelku a pobírala na ni příspěvek. Babička bydlela v domě s pečovatelskou službou, nedaleko od matky, přičemž babička byla hodně soběstačná, takže pečovatelskou službu nevyužívala, nahrazovala ji matka, která ji pomáhala včetně nákupů. - výpovědí svědka [celé jméno svědka], lékaře [označení zdravotnického pracoviště] žalované, zápisem z vizity ze dne 29. 4. 2017, konziliárním vyšetřením ze dne 30. 4. 2017 /dodatkem k anesteziologickému záznamu/, přijímací zprávou na [označení zdravotnického pracoviště] ze dne 29. 4. 2017 z 21:32 hod. - je zaměstnán u žalované od r. 2016, zemřelá byla na [označení zdravotnického pracoviště] hospitalizována dne 29. 4. 2017 pro komplikaci cévního přístupu k dialýze, a to v souvislosti s odstraněním umělé protézy a vznikem infekce kolem protézy, byla sledována pravidelně a byla jí také poskytována v průběhu hospitalizace dialýza, nicméně v průběhu hospitalizace došlo k jejímu pádu a kontuzi hlavy, byla vyšetřená na CT, které potvrdilo krvácení. Zemřelá byla před hospitalizací sestrou poučena, že má chodit pouze v doprovodu s ohledem na zvýšené riziko jejího pádu, nicméně pacientka toho nedbala a nakonec při pádu bez asistence se udeřila do hlavy. Sestra se o tom dozvěděla, pacientka byla nalezena v koupelně nebo na WC, po obdržení této informace se šel na pacientku hned podívat, ta byla již přemístěna na své lůžko. Vyšetření svědkem proběhlo klinicky s tím, že následně ji vyšetřil i vedoucí lékař [titul] [příjmení], což je náš primář kliniky, s ním společně řešil i konzultaci s neurochirurgií. Z klinického hlediska pacientka nejevila kontuzi mozku, proto byla poslána na dialýzu, která byla plánovaná, přičemž při takovém postupu se nejedná o zvýšené nebezpečí rozvinutí krvácení, naopak dialýza napomáhá k ozdravení pacientů a vnitřního prostředí a tekutinové bilance jejich organizmu, což má přímou souvislosti se snížením krevního tlaku, tudíž naopak souvisí se snížením krvácivosti. S ohledem na pád pacientky zvolili bezheparinovou dialýzu, což byl odlišný postup od standardních postupů dialýzy, které se dřív účastnila, mělo se tak zabránit zvýšení krvácivosti. Svědkovi byla známa užívaná medikace pacientkou, kdy Anopyrin a Clopidogrel způsobují ředění krve, nicméně jejich účinky z těla vymizejí později, např. u Anopyrinu je to za 7-10 dní při dlouhodobém podávání, což byl případ pacientky, obdobně je to i u Clopidogrelu. Skutečnost, že pacientka tyto léky průběžně užívala, nemohla mít vliv na rozhodnutí poslání pacientky na dialýzu, naopak dialýza u ní upravovala vnitřní prostředí z pohledu zbavení se metabolických zplodin z organizmu. Důležitý byl pro jejich rozhodnutí o dalším postupu klinický stav pacientky, která negovala ztrátu vědomí, vše si pamatovala a měla zorničky izokorické, neměla ani pocity na zvracení, což potvrdilo vyšetření provedené svědkem a [titul] [příjmení]. Za tohoto stavu není standardní postup posílat pacienty na CT vyšetření mozku. O pádu pacientky a nezbytnosti jejího sledování při jejím překladu informovali středisko dialýzy, při návratu pacientky zpět na II. chirurgickou kliniku o zhoršení stavu pacientky je nikdo neinformoval. Pacientka měla bolesti v místě nárazu, na hlavě měla drobný hematom, na jiná poranění si nestěžovala, v daném případě především soustředili pozornost na hlavu pacientky. Nad pacientkou byl přikázán neustálý dozor sestry dle zdravotních záznamů, i z předchozích provedených dialýz u pacientky bylo zjevné, že při nich pacientka trpěla stesky. Poté co byla pacientka přivezena z dialýzy, její stav byl stejný, resp. nedošlo u ní z hlediska poranění hlavy k žádné změně a progresi. Po pádu pacientky s ní byl sepsán protokol o pádu, pravidelně za ní chodila v určených intervalech sestra za účelem pozorování fyziologických funkcí a o stavu pacientky ho také pravidelně informovala. Pacientka si kolem 16 hod. stěžovala na bolesti hlavy, proto byla poslána na CT, které prokázalo 2 ložiska v levé mozečkové hemisféře, kde bylo prokázáno krvácení. V levé mozčkové hemsiféře byla patrná intracerebrálně prokrvácená kontuze o velikosti 16x28 mm s perifokálním edémem, menší prokrvácená kontuze byla vlevo u lat. tentoria. Vysoko vpravo frontálně byl pruh subarachoidální hemoragie. Bylo zobrazeno zhmoždění mozečku a v důsledku toho zhmoždění jeho prokrvácení a vzniku modřin, dále došlo k poranění cév pod měkkou plenou mozkovou. Proto bezprostředně poté konzultoval péči o pacientku s neurochirurgem, který zvolil konzervativní postup, což byla kompenzace tlaku a sledování koagulačních parametrů, které v té době byly ještě relativně dobré. Tento další postup tedy ponechal neurochirurgovi, když v počáteční fázi bezprostředně po pádu pacientky nebyla konzultace s neurochirurgem nutná, zdravotní stav pacientky z klinického hlediska nevyžadoval hlubší vyšetření. Klinické vyšetření představovalo konverzaci s pacientkou ohledně její paměti, pocitu zvracení, vnímání světla, projevu subjektivní stesků, poklep hlavy, vyšetření zorniček, motorických funkcí a jiných projevů, které jsou podobné při vyšetření otřesu mozku, obdobně se vyšetřuje i podezření na nitrolební krvácení. Pacientka však takové žádné příznaky neměla, neměla příznaky otřesu mozku ani podezření krvácení do mozku. Jedná se o obecné znalosti z lékařského hlediska, které musí znát každý lékař, jde tedy o zcela běžné vyšetření, které by měl umět každý lékař vyhodnotit, tento postup prováděl svědek i jeho nadřízený primář [titul] [příjmení], který je také cévním chirurgem. Z vnějšího hematomu hlavy prosakovala krev, tudíž pokud se hovoří o výskytu krve na lůžku pacientky, jednalo se o otiskovou sekreci vnějšího hematomu hlavy. Toto krvácení přestavovalo pouhé prosáknutí krve z hematomu na hlavě, kdy se jednalo o podkožní hematom a poranění podkoží, nikoliv vnitřní krvácení do mozku. U hematomu dojde k ohraničení krvácení, které buď postupuje, nebo se zastaví, je pouze na zvážení neurochirurga, zda i v případě existence hematomu a dalšího zastavení krvácení přistoupí k operativnímu zákroku. Standardní interval pro pozorování za daného stavu po návratu z dialýzy a pádu pacientky bývá hodina. Pokud došlo ke zhoršení stavu pacientky, takový stav se vyvíjí běžně, dokonce může dojít k zastavení krvácení nebo také může dojít k rozšíření krvácení do mozku. Nepomohlo by ani dřívější provedení CT hlavy, které mohlo být negativní, ještě v 16:30 hod. provedené první CT vyžadovalo konzervativní postup spočívající ve sledování pacientky. Pokud pacientka brala příslušné léky, toto bylo zaneseno do databáze žalované, dále se vycházelo ze samotného sdělení pacientky, která měla veškeré léky nahlásit. Pokud je v přehledu léků pacientky uveden Clopidogrel, jedná se o totožný lék jako je Zyllt a má stejný účinek jako Anopyrin, tj. přispívá k ředění krve. Tyto léky běžně užívají pacienti z hlediska krevního přístupu. Pacientka byla v pravidelných intervalech sledována sestrou, přičemž kolem 19:00 hod. se poprvé začal klinický stav pacientky významně horšit, a to zvýšenými bolestmi hlavy a spavostí pacientky, proto požádal o konzultaci neurochirurga a poté na jeho doporučení byla pacientka přeložena na neurochirurgii za účelem sledování a případně nutné intervence k vedení operace či jiného zákroku. Únavnost pacientů po dialýze je běžná, byla typická i u zemřelé, která po celou dobu hospitalizace spavá byla. Je zcela standardní provést další CT vyšetření po 6 hodinách od původního vyšetření na CT za účelem posouzení dynamiky nálezu, a to i v případě, kdy se stav pacienta jeví neměnným, pokud si však klinický stav pacienta nevynutí dřívější CT. Pokud byla pacientka přemísťována na dialýzu přímo na jejím lůžku, bylo to z důvodu, aby byla pacientka co možná v největším klidu. Pacientka byla hospitalizována s rizikem pádu, v případě nutnosti navštívit např. toaletu byla povinna přivolat zdravotnický personál za účelem doprovodu, za tím účelem je instalován u postele pacienta zvonek. V 16:00 hod. dne 29. 4. 2017 došlo ze strany svědka k prohlídce pacientky, bylo zaznamenáno, že venkovní hematom zátylku krajně prosakuje a progreduje. Zhoršil se klinický stav pacientky, proto byla odeslána na CT mozku. V 16:30 hod. v návaznosti na popis CT svědek zdravotní stav pacientky konzultoval s neurochirurgem který indikoval observace, kontrolní koagulace a kontrolní CT za 6 hodin.“ V 18:30 hod. se u pacientky zhoršily bolesti hlavy, měla pocit na zvracení a pacientka byla spavá, nicméně odpovídala přiléhavě, byla provedena konzultace s neurochirurgem a následně byla pacientka přeložena na JIP. Záznam [celé jméno svědka] v dodatku k anesteziologickému záznamu dne 30. 4. 2017 ohledně zhoršení stavu vědomí pacientky s nutností intubace a umělé plicní ventilace kolem 17.00 hod. je chybný, neboť k uvedenému zdravotnímu postupu nedošlo na II. chirurgické klinice, která pacientku překládala na neurochirurgickou kliniku bez zvracení se spontánním dýcháním a vícečetnými hematomy po celém těle, pacientka byla somnolentní neboli spavá, čemuž nasvědčoval zhoršený stav vědomí, dezorientovaná časem, ale orientovaná osobou a místem, nespolupracující, omezeně komunikující. S ohledem na tento stav nemohla být z lékařského hlediska intubována a připojena na plicní ventilaci již kolem 17.00 hod. na II. chirurgické klinice. Pokud lékař sestavuje zprávu o pacientovi na počítači, pak musí asi 3krát odkliknout svůj souhlas před provedením tisku, tudíž z toho důvodu uvedené zprávy obsahují rozdílné časy v rozmezí několika vteřin, maximálně minuty, ale pořád se jedná o totožnou zprávu. - výpovědí svědka [celé jméno svědka], lékaře JIP neurochirurgie, operačním protokolem NCH-JIP ze dne 30. 4. 2017 vystaveným [celé jméno svědka] a [titul] [jméno] [příjmení], propouštěcí zprávou neurochirurgické kliniky ze dne 2. 5. 2017 překladová zpráva pro ústav soudního lékařství - 29. 4. 2017 měl službu společně s vedoucím služby [titul] [příjmení], který indikoval po telefonické poradě se službu konajícím lékařem [označení zdravotnického pracoviště] přijetí pacientky na JIP po sdělení informací od ošetřujícího lékaře pacientky vč. předložení provedeného CT s popisovou zprávou. Pacientka byla na JIP neurochirurgie přeložena na observaci s případným dalším postupem a to ve večerních hodinách, kdy se její klinický stav poraněním při pádu na [označení zdravotnického pracoviště] zhoršil, po prostudování lékařských zpráv pacientku klinicky vyšetřil, při přijetí byla plně při vědomí, se svědkem komunikovala byla orientovaná, nicméně její klinický stav se náhle zhoršil asi v průběhu 15 minut, zhoršení stavu bylo velmi náhlé, museli ji okamžitě zaintubovat a nasadit plicní ventilaci včetně analgosedace, což se může stát v případě jejího poranění a otoku zadní jámy lebeční. Pokud je v úmrtní zprávě uvedeno GCS12 při přijetí znamená to, že už byla spavá, GCS se hodnotí 15-ti stupni, přičemž se hodnotí třemi kvalitami, pokud se jedná o jednotlivé bodování tak při hodnotě 3-8 znamená, že je komatózní pacient, v případě čísla 12 určitě komunikace nějaká byla. V tu dobu bylo předloženo CT, které se opakovalo po 6-8 hodinách, což je standardní stav po klinickém vyšetření a observaci pacienta v případě takového pádu, je pravdou, že se může stát, že je odstup provedení CT dalšího zkrácen podle změny klinického stavu pacienta. V důsledku náhlé klinické změny u pacientky se musela řešit rychle intubace, nasazení ventilace a dospělo to až k nezbytnosti operace. Operace byla v podstatě již posledním řešením v souvislosti se snahou zachovat život pacientky, tudíž nebylo moc času. Vzhledem k náhlému poklesu tlaku u pacientky tuto operaci zvažovali, pacientka byla velmi nestabilní, tudíž byla otázka, jestli operace měla smysl, vše konzultovali s anesteziologem, ale o operaci se pokusili. Operace probíhala ve dvou fázích, de facto se jednalo o dvě operace. První operace představovala zavedení komorové drenáže do hlavy za účelem odvodu mozkomíšního moku, druhá operace již představovala samotnou resekci na mozečku, jejím cílem bylo odstranění konkluze. Svědek prováděl první operaci v délce 15- 30 minut, prováděl komorovou drenáž, poté museli pacientku dát do jiné polohy na břicho a pokračovat druhou operací. První operace byla zahájena před půlnocí dne 29. 4. 2017, skončila nějak před půlnocí, druhá operace byla zahájena před půlnocí a byla skončena až druhý den asi po trvání jedné hodiny. Pacientka při druhé operaci zemřela. Každý operatér vyhotovoval operační protokol, svědek vyhotovil první operační protokol, druhý operační protokol vyhotovil [titul] [příjmení], když svědek při operaci asistoval. Operační protokoly se vyhotovují hned následně po provedení operace, nicméně v daném případě nebyl čas, aby operační protokol o první operaci sepisoval ještě před půlnocí, ale musel ho sepsat až po ukončení druhé operace druhý den v brzkých ranních hodinách. Proto je u operace uvedeno chybné datum, tento údaj je vyplňován automaticky při elektronické evidenci lékařské dokumentace, tudíž lékař vyplňuje pouze vymezení časové hodinami a minutami, je pravdou, že s ohledem na vypracování operačního protokolu až následující den po půlnoci si tohoto hned nevšiml, když měl opravit uvedení data v protokole, což je za takových okolností možné. Nedávalo by to komplexně smysl, kdyby bylo považováno datum za zahájení operace 30. 4. 2017 za správné. Pokud v úvodu propouštěcí zprávy ze dne 2. 5. 2017 uvedl čas provedení CT vyšetření v 17.00 hod. a údaj o překladu na JIP, jde pouze o nepřesné vyjádření času s ohledem na přesný popis CT. příslušným pracovištěm, které je dodává zadavateli i s odstupem půl hodiny, byť je počátek vypracovávání popisu jiný, v podstatě se jedná o čas provedení vyšetření, nikoliv provedení popisu, většinou si předem lékaři vyhodnocují popis CT ještě dříve, než dostanou listinnou zprávu, kterou potom srovnávají se svými závěry. Poto je možné, že uvedl čas odhadem, jakož i obecný popis ohledně přijetí pacientky na JIP. Přesný popis průběhu hospitalizace pacientky na JIP je uvedený druhé straně uvedené překladové zprávy. Co se týče předchozího popisu průběhu hospitalizace, lékaři se snaží provést popis co nejpřesnější, ale je možné udělat i obecnější popis, který se přibližuje časově či vyhodnocením skutečnosti. Prvotní vyšetření při příjmu na JIP provádí lékař, ten do dekurzu vyznačí časovou relaci provádění sledování pacienta a konkrétní úkony pro sledování, tj. sledování stavu vědomí, stav zornic, potom přítomnost neurologického deficitu a rozvoje deficitu, tyto hodnoty se měří každou hodinu a kontinuálně je měřen puls, tlak (cca každých 15 minut), EKG, dechová frekvence, saturace kyslíkem, dále dochází každou hodinu k měření vylučování moči atd. Samozřejmě, že se měří teplota pacienta a všechny fyziologické funkce. Uvedené úkony provádí sestra na pokyn lékaře. Pokud nedojde k observaci formou měření přístroji, tak tuto observaci fyzicky provádí sestra, o čemž rozhoduje lékař. U dané pacientky došlo ke kontinuálnímu sledování jak přístroji, tak sestrou. Při pádu či obdobném naražení hlavy se nemusí vždy dělat hned CT, vychází se z jeho klinického stavu. Pokud se prováděly dvě operace, došlo nejdříve k anestezi a zahájila se první operace, která defakto byla nezbytná k provedení druhé operace, ta bezprostředně následovala po dokončení první operace. Musela se změnit poloha pacientky, v žádném případě se pacientka nepřesouvala na JIP operační sál. Rozpětí 15 minut mezi dvěma operacemi je zcela běžné, protože se musel pacient měnit polohou, tělo musí být fixováno opětovně včetně hlavy a připraveno tedy na druhou operaci. Anesteziolog si musí opětovně zajistit dýchací cesty ve smyslu bezpečné polohy pro fungování zavedené kanyly. Pokud se provádějí dva operační protokoly, jedná se o vykazování každého úkonu, který byl proveden, což současně vyžaduje i pojišťovna, proto není vše zahrnuto komplexně v jednom operačním protokolu. Co se týče kolonky urgentnost operace pod označením 0, tuto kolonku v podstatě nevyplňují, je to nadbytečný údaj pro postup lékaře v dané situaci. Svědek hovořil telefonicky ještě před operací s rodinným příslušníkem, kterému po po dokončení operace podal zprávu. V daný okamžik je pro svědka důležité řešit zdraví pacienta a pak řešit papíry. Termín zahájení operace systém automaticky zadává při zahájení vyplňování operačního protokolu, operační protokol psal až 30. 4. 2017 brzy ráno, bohužel v takovém případě na obrazovce monitoru nevyskočí upozornění pro lékaře, že automat vyplnil toto datum a že si má pohlídat, zda je správné, proto to přehlédl. Za těchto situací ale by měl lékař správně vyplnit skutečné datum a tudíž změnit nastavené. Datum vyhotovení operačního protokolu včetně času vytištění tohoto protokolu je kontrolním nástrojem k tomu, aby bylo možno srovnat příslušná data uvedená v protokole a vysledovat případné změny automatického nastavení oproti vnesenému termínu operace. Není mu známo, proč by se do budoucna měl zadávat termín operace a vyplňovat operační protokol za několik dní po její realizaci, k čemu by to bylo. V daném případě se nejednalo o plánovaný výkon, bylo to ve službě a jednalo se o akutní výkon. V operačním protokolu [titul] [příjmení] je uvedeno, že je provedena zevní komorová drenáž v první době operace, což v podstatě prokazuje bezprostřední návaznost obou operací a času. - výpovědí svědka [celé jméno svědka], dodatkem ke konziliárnímu vyšetření ze dne 30. 4. 2017 – jako anesteziolog se s pacientkou setkal v souvislosti s předoperačním konziliem na JIP neurochirurgii a následně na operačním sále v souvislosti s podáním anesteze, stav pacientky byl dosti špatný až kritický, byla jí zavedena umělá ventilace a zajištěny dýchací cesty, vstoupil do fáze lékařské péče v době, kdy se rozhodovalo, zda je pacientka schopna operace, byl povinen vypracovat anesteziologický záznam, který se píše ručně. V případě mimořádných událostí či komplikací u pacienta je vnitřním zvykem vypracovat dodatek ke konziliu, který v daném případě také zpracoval, přičemž tento dodatek se vypracovává na počítači, je lépe čitelný, když se sepisuje, vychází se již z informačního systému a záznamu v něm ohledně pacienta, nicméně v daném případě nezkopíroval všechny informace z databáze, jak to dělá většina doktorů, aby nedošlo k pochybení ohledně těchto údajů, určitě zkopíroval nálezy CT a laboratorní výsledky, údaje v posledním odstavci zobecnil, když vycházel z lékařské dokumentace a z toho, co si pamatoval, považuje pro svoji pozici za podstatný okamžik zavádění anesteze, na tuto fázi se tedy bedlivě zaměřuje i při vypracování záznamu, dopustil se přitom však určitých nepřesností, když vycházel z celkového stavu před podáním anesteze a z toho, co je pro něho důležitější, pacientku viděl až ve večerních pozdních hodinách, kdy při tvorbě záznamu vycházel z databáze v počítači. K k intubaci pacientky došlo až na JIP neurochirurgii poté, kdy pacientku na neurochirurgii JIP přivezli k příjmu. Pro anesteziologa je důležitá hlavně indikace operatéra, tudíž jeho rozhodnutí, proč chce operovat a co je předmětem operace. To je i stav pacienta bezprostředně před operací, patří sem i čas intubace, což je současně je to známka toho, od kdy došlo ke zhoršení stavu pacienta, z čehož lze vyvodit délku trvání závažnosti stavu pacienta. Délka závažnosti stavu je pro mě důležitá s ohledem na stabilizaci pacienta, pokud trvá po delší dobu klesání tlaku, lze předpokládat, že se vnitřně stav pacienta zhoršuje, tudíž se musí přizpůsobit postup tomu při anestezii, nebo dokonce se k operaci nepřistoupí. V daném případě čas intubace a situace ohledně nestability pacientky a jejího stupně v tomto případě nehrálo roli, protože za každou cenu lékaři chtěli zkusit operaci, která dávala možnost, že se třeba pacientka zachrání. Počítačový systém je propojený v celém ústavu, ostatní zaměstnanci, a to konkrétně lékaři, mají přístup k informacím ze psané zprávy, kterou někdo vyhotoví v okamžiku, když ji dokončí a uzavře soubor. Pokud tedy svědek v dodatku ke konziliárnímu vyšetření ze dne 30. 4. 2017 uvedl čas kolem 17.00, kdy mělo dojít ke zhoršení stavu vědomí s nutností intubace a UPV, tak uvedený čas neodpovídá předchozím záznamům v lékařské dokumentaci a byl svědkem ve zprávě vyznačen nepřesně a nesprávně v návaznosti na podrobný chronologický průběh zdravotního stavu pacientky. -výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], zdravotní sestry [označení zdravotnického pracoviště], protokolem o pádu pacienta ze dne 29. 4. 2017, ošetřovatelským plánem + realizací - pracuje jako sestra u lůžka a edukační sestra, tj. jako sestra po provedení operací u pacientů a následné péče, pacientku dne 27. 4. 2017 edukovala v rámci pooperačního pohybového režimu a prevence pádu, kdy se u jednalo o úpravu umělé cévní protézy, za tímto účelem byla pacientka po provedení úkonu hospitalizována, seznamovala ji s tím, jak se má pohybovat, zvedat z lůžka, jak přivolat sestru, aby se neopírala o nezabrzděný stoleček, pacientka byla plně způsobilá k právním úkonům, byla svéprávná, tudíž byla schopna samostatně rozhodovat o svém pohybu včetně návštěvy WC a koupelky, které byly umístěny na pokoji, byla poučena o tom, že je vhodné, aby jí doprovázela sestra, byla seznámena s přivolávacím zařízením s tím, že pokud nechce tohoto opatření využít, tak na sebe bere plnou odpovědnost za pád a případně vzniklá rizika. Pacientka jí po uvedeném poučení musela názorně předvést, jakým způsobem se bude chovat, vše proběhlo bez problémů, pacientka svým podpisem ztvrdila, že to bere vše na vědomí. Dne 27. 4. 2017 pacientka běžně pomoci zdravotnického personálu využívala, ráno 29. 4. 2017, když svědkyně převzala službu, s pacientkou provedla hygienickou péči, vše proběhlo za asistentce 2 sester, jednou z nich byla svědkyně. Pacientku připravili za účelem odjezdu na dialýzu na 7:00 hod., nachystali jí veškeré potřebné věci, které měla mít s sebou, poté šli provádět další péči na vedlejší pokoj, když v tu dobu zazvonil alarm z pokoje pacientky [příjmení]. Přivolala je druhá pacientka, která s ní na pokoji ležela. Paní [příjmení] šla na WC, přesto, že jí to spolupacientka vymlouvala kvůli kluzkosti podlahy po sprchování, kdy WC a sprcha nejsou odděleny. Bez použití zvonku a pomoci personálu ale paní [příjmení] na WC šla, navíc bez obutí domácí obuvi. Pacientku po přivolání společně s další sestrou zvedly ze země, kde pacientka seděla, ale nebyla schopna se ze země zvednout. Sestry ji přenesly na lůžko a zavolaly lékaře [celé jméno svědka]. Spolupacientka paní [příjmení] tvrdila, že personál přivolala okamžitě alarmem, když uslyšela ze zavřené koupelny a WC nějaký zvuk, sestry na alarm okamžitě reagovaly. Před příchodem lékaře změřila svědkyně pacientce tlak a puls vč. reakce zorniček, pacientka byla při vědomí bez nauze a nezvracela, stěžovala si na bolest hlavy, kde měla mírnou bouli o velkosti pingpongového míčku fialové barvy do výšky maximálně jednoho [titul] [celé jméno svědka] přišel do 5 minut, po vyšetření [celé jméno svědka], který telefonicky kontaktoval i primáře [příjmení] za účelem porady, byla nakonec pacientka odvezena vleže na dialýzu, byla při vědomí, orientovaná, pacientka věděla, jak k pádu došlo. K pádu pacientky došlo v 6:30 hod. Dne 29. 4. 2017, maximálně se mohla zpozdit s odjezdem na dialýzu o 10 minut. [Celé jméno svědka] telefonicky informoval i pracoviště dialýzy o pádu pacientky. Je pravdou, že jv záznamu je uvedeno datum 29. 4. 2017 a čas 7:18 hod. ve vztahu k pádu pacientky, nicméně tato informace naskakuje automaticky v programovém systému při počátku vyhotovení zprávy, je tedy chybou, pokud se tento údaj neopraví. Přesný čas pádu v 6.10 hod. vyplývá i ze záznamů v ošetřovatelském plánu + realizaci. Pacientka se po dialýze vrátila vleže ve 12:15 hod. zpět na lůžko na [označení zdravotnického pracoviště], svědkyně volala [celé jméno svědka], pacientka byla ospalá, ale tento stav pacientů po dialýze je běžný pacientka si stěžovala pouze na bolest hlavy v místě uvedené boule. Svědkyně pacientce opět změřila tlak a puls, zbytek vyšetření provedl [celé jméno svědka]. Podle pokynů [celé jméno svědka] po jeho vyšetření měli pacientku sledovat z hlediska tlaku, pulsu a reakci zorniček, neřekl v jakých intervalech, ale je zaveden standardní systém po jedné hodině, pokud lékař vyžaduje častější kontroly, takto zapíše do ošetřovatelského plánu, jinou častost kontrol tedy v daném případě nezaznamenala. Svědkyně vykonávala službu dne 29. 4. 2017 do 13:00 hod., potom předávala službu jiné sestře. Po dobu její služby nezaznamenala žádné změny u pacientky, pouze byla spavá, na všechno reagovala. Jiné zvláštní pokyny jí nebyly dány. - rozhodnutím revizní komise OS ČLK [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] – na základě stížnosti žalobkyně na postup žalované, konkrétně postup lékařů [označení zdravotnického pracoviště] v souvislosti s poskytnutím nedostatečné péče o [jméno] [příjmení], [datum narození] dospěla komise po provedeném šetření k závěru, že v dané věci nezahájí disciplinární řízení, neboť vina lékařů [označení zdravotnického pracoviště] nebyla prokázána, když stěžovatelka vnímala postup lékařů za nesprávný, pokud nebyla zemřelá ihned podrobena podrobnějšímu vyšetření po pádu prostřednictvím přístrojů, které tak mohlo zabránit fatálnímu konci matky. Dle komise nález klinického vyšetření hlavy nemocné nesvědčil závažnějšímu poranění hlavy a mozku, pacientka byla při vědomí, komunikovala, nebyla anisokorie, nebyla porucha hybnosti, proto nebylo indikováno další vyšetření, naopak proběhla plánovaná hemodyalizační léčba bezheparinovou formou. Následně byla pacientka nadále klinicky sledována, ihned bylo na první změnu stavu- spavost a vystupňování bolesti hlavy reagováno indikací CT vyšetřením hlavy, jehož výsledek byl konzultován neurochirurgem, který doporučil observaci pacientky a kontrolní CT vyšetření dle klinického stavu. Ke zhoršení došlo ve 21.00 hod., což potvrdilo i další CT vyšetření, spočívalo ve výrazné expanzi prokrvácené levé mozečkové hemisféry v zadní jámě lební s výraznou kompresí mozkového kmene, proto byla urgentně indikována operace, kterou evidentně poznamenala i porucha koagulace. Ani dřívější provedení CT mozku by dalšímu vývoji stavu nezabránilo, dokonce v počátcích mohlo být i zcela negativní. - znaleckým posudkem [označení znaleckého ústavu] z oboru zdravotnictví, odvětví neurochirurgie ze dne 29. 9. 2020 doplněným dodatkem [číslo] ze dne 3. 8. 2021 a výpovědí [titul] [jméno] [příjmení], informovaným souhlasem pacienta s hospitalizací z 24. 4. 2017, chorobopisem pacientky, přehledem léků pacientky a přijímací zprávou [označení zdravotnického pracoviště] a hlášením hospitalizace ze dne 29. 4. 2017, edukačním záznamem z 29. 4. 2017, ošetřovatelskou zprávou překladovou z 29. 4. 2017, protokolem o pádu pacienta z 29. 4. 2017, ambulantní zprávou z 29. 4. 2017, příbalovým letákem přípravku Zyllt a Anopyrin 100 mg, ošetřovatelským plánem, ordinačním listem z 29. 4. 2017, záznamem urgentního příjmu z 29. 4. 2017 v 19.50 hod. a 22.00 hod., dialyzačním protokolem z 24. 4. 2017, 26. 4. 2017 a 29. 4. 2017, CT vyšetřením mozku z 29. 4. 2017 v 16:31 hod. a v 22:25 hod., cíleným vyšetřením [titul] [jméno] [příjmení], PH. ze dne 29. 4. 2017 v 17:06 hod. a v 16:31 hod., konziliárním vyšetřením z 30. 4. 2017 k anesteziologickému záznamu/, operačním protokolem z 30. 4. 2017 vystaveným [celé jméno svědka] a [titul] [příjmení], příjmovou zprávou z 29. 4. 2017 v 21:33 hod., stranovým verifikačním protokolem z 29. 4. 2017, propouštěcí zprávou [označení zdravotnického pracoviště] z 29. 4. 2017 v 19:18 hod. se záznamem měření hodnot klinického pozorování a protokolem sledování fyziologických funkcí, pitevním protokolem [číslo], listem o prohlídce zemřelé z 30. 4. 2017, překladovou zprávou pro ústav soudního lékařství ze dne 2. 5. 2017 - všechny lékařské postupy a kroky žalované, vč. příslušné medikace v období ode dne 29. 4. 2017 po pádu pacientky [jméno] [příjmení] proběhly a byly poskytnuty v souladu se zásadou lege artis, stejně tak i včasnost poskytnutí lékařské a zdravotnické péče proběhla podle těchto zásad a nedošlo k prodlevě při jejím poskytnutí. Pacientka byla dlouhodobě v péči žalované, její zdravotní stav byl ze stany žalované proto opakovaně velmi dobře vyšetřen, dokumentován a léčen. Za hospitalizace v rozmezí 24. 4. 2017 až 30. 4. 2017 při zvolení optimálního terapeutického postupu a medikace pro pacientku, jí byla ze strany žalované věnována individuálně plná a adekvátní pozornost a zdravotně lékařská péče. Její smrti nešlo v současné době dostupnými prostředky v žádném případě předejít ani zabránit. Dosavadní celkový zdravotní stav pacientky a zejm. dlouhodobě probíhající dialýza jsou hlavními faktory mající za následek fatální průběh po jejím pádu. Pacientka byla přijata k hospitalizaci pro komplikaci spojenou s dialýzou, její pád a následné trauma mozku vedly k náhle zhoršenému zdravotními stavu, který musel být akutně řešen následnými zdravotnickými kroky, jejichž cílem bylo zastavit nepříznivý a akutní průběh postižení mozku po traumatu, v žádném případě tyto úkony nebyly příčinou smrti pacientky, ale naopak zdravotnický personál žalované při jejich provádění prokázal vysokou odbornou profesionalitu se snahou zachránit pacientce život. Jednoznačnou primární příčinou smrti pacienty byl úraz mozku po pádu, ke kterému došlo přes podrobné a opakované poučení pacientky ze strany zdravotnického personálu. Sekundární vliv na nepříznivý průběh tohoto úrazu mozku měl celkový zdravotní stav pacientky, její věk a hlavně dlouhodobá dialýza, která vedla k poruše krevní srážlivosti. Tyto skutečnosti měly přímý vliv na fatální průběhu úrazu mozku. Ze strany žalované byl zvolený lékařský postup a zdravotnická péče v souladu se zásadou lege artis. Pacientka byla od 24. 4. 2017 hospitalizována na [označení zdravotnického zařízení] pro lokální komplikaci na lové paži související s chronickou dialýzou pacientky, cožbylo žalovanou nejprve řešeno konzervativně a byl zajištěn dočasný přístup pro dialýzu jinou žilní cestou. Za hospitalizace na pracovišti [označení zdravotnického pracoviště] pacientka opakovaně absolvovala zhodnocení jejího aktuálního stavu všeobecnou zdravotní sestrou vyplnění Edukačního záznamu, pozornost byla zejm. věnována dialýze, péči o chronickou ránu, prevenci pádu a pooperačnímu pohybovému režimu, k tomuto poučení došlo opakovaně, i se zaměřením na riziko pádu, bezpečnostní zásady ke snížení rizika pádu a vhodnost jejího doprovodu do koupelny a na WC. V rámci zavedené praxe zdravotní sestra po pacientce požadovala, aby jí vše názorně předvedla, že pochopila uvedené bezpečnostní zásady, a to vč. přivolávacího elektronického zařízení, což potvrdila pacientka podpisem. Dne 29. 4. 2017 se pacientka po ranní hygieně, která proběhla za asistence odborného personálu, již na WC vydala sama a upadla. Odborný personál byl přivolán druhou pacientkou hospitalizovanou na tomtéž pokoji. Byl přivolán i lékař, který provedl základní vyšetření zdravotního stavu pacientky, při lokálním ohledání byla v zátylku pacientky nalezena menší subkutánní rezistence (lidově boule). O tomto byl proveden i zápis lékařem v ordinačním listě ze dne 29. 4. 2017, byl sepsán i protokol, v němž byl zhodnocen stav pacientky. Jako jediný následek jejího pádu bylo lokální poranění na hlavě s doporučením sledování pacientky během dialýzy, kam měla být plánovaně odvezena. Aktuální vyšetření nesvědčilo o vážnějším poranění mozku, proto nebylo v té době ani indikováno kontrolní CT vyšetření mozku. Dialyzační oddělení bylo o tomto pádu i nutnosti sledování pacientky vyrozuměno. Plánovaná dialýza proběhla standardním způsobem ve standardní délce, v rámci které proběhlo subjektivní a objektivní zhodnocení zdravotního stavu pacientky, přičemž nebyly shledány známky jeho zhoršení s odkazem na dialyzační protokol ze dne 29. 4. 2017 Pacientka se ve 12.15 hod. vrátila zpět na II. chirurgickou kliniku, kde je v ordinačním listu z uvedeného dne popsán nález lokálního hematomu v týlní krajině, je zmíněna bolest hlavy pacientky bez známek zhoršení celkového zdravotního stavu. Za nejpravděpodobnější příčinu bolesti hlavy bylo možné považovat lokální trauma po pádu, proto ani nebylo kontrolní CT indikováno. Z dialyzačního protokolu vyplynulo, že příchod na dialýzu byl v 7:15 hod a odchod v 12:00 hod., což je téměř 5 hodin, nikde není uvedeno, že by musela být dialýza zkrácena o nějaký časový prostor, obecně půl hodina v tomto rozsahu nemůže ve vztahu k pacientce a jejím problémům ani hrát roli, dialýza proběhla tedy standardně. Protokol z dialýzy dále obsahuje záznamy o plačtivosti pacientky, neklidu, bolesti hlavy a páteře, kdy si stěžovala na to, že upadla a vše jí bolí, nicméně to byl projev subjektivních pocitů pacientky, ale z odborných záznamů nevyplývá, že by bylo u pacientky v té době zaznamenáno postižení mozku.

5. V 16.00 hod. Je zaznamenána nejen bolest hlavy, ale i zvětšení hematomu v týlní krajině s celkovými známkami zhoršení stavu, tj. porucha vědomí, mírná dezorientace, zpomalené reakce, proto již bylo indikováno akutní CT vyšetření hlavy – mozku. Z tohoto nálezu CT ze dne 29. 4. 2017 v 16:31 hod. vyplývají 2 menší ložiska zhmoždění mozkové tkáně v levé mozečkové hemisféře a minimální stopy krve pod obaly mozku (arachnoidea- pavoučnice) v pravé čelní oblasti. Lokalizace výraznějšího zhmoždění mozkové tkáně v oblasti záhlaví měla nepochybně přímou souvislost s ranním pádem pacientky. Dne 29. 4. 2017 bylo provedeno v 17:06 hod. cílené vyšetření neurochirurgem. Správně nebyla indikována urgentní neurochirurgická operační revize a s ohledem na proběhlou dialýzu bylo doporučeno kontrolní vyšetření krevní srážlivosti (koagulace) s důkladným sledováním (observací) klinického stavu pacientky. Provedení kontrolního CT vyšetření bylo doporučeno za 6 hodin, což je standardní postup odpovídající aktuálnímu nálezu na CT a klinickému stavu pacientky. Vzhledem k čerstvému traumatu mozku s možností progrese neurologického stavu byl domluven překlad pacientky ke sledování na JIP neurochirurgické kliniky, kam byla pacientka přeložena v 19:45 hod dne 29. 4. 2017. Po přijetí byla pacientka spavá, dezorientovaná časem, orientovaná místem a osobou, nespolupracující s omezenou komunikací, zornice byly isokorické (stejně široké) s fotoreakcí na osvit, mimika obličeje byla symetrická, hybnost končetin bez oslabení. Po těle měla pacientka drobné hematomy, drobný hematom okcipitálně (v zátylku), starší drobný hematom periorbit vlevo (v okolí oka). Na JIP byla zahájena adekvátní terapie a péče k aktuálnímu stavu pacientky, nově byl podán i intravenózně lék Ocplex 500 IU 2 ampule, který je indikován k terapii a prevenci akutního krvácení. Přes adekvátní terapii a stálé sledování klinického stavu pacientky na JIP došlo v 21:10 hod. k náhlému zhoršení celkového stavu s poruchou vědomí do komatu s minimální reakcí na vnější podnět a s poruchou dýchání. Proto po akutní farmakologické léčbě byla provedena intubace pacientky (zajištění dýchacích cest kanylou) s napojením na dýchací přístroj a bylo urgentně indikováno kontrolní CT ve 21:30 – 22:00 hod., což vyplývá i ze záznamu pacienta se závěrem ohledně výrazné progrese prokrvácených kontuzních změn mozečku vlevo, nově i vpravo, hemocefalu (krev v komorovém systému) a současně i rozšíření komorového systému ve srovnání s předchozím CT. Na základě výsledku kontrolního CT a aktuálního klinického stavu byl pacientce akutně intravenozně kontinuálně podán lék ke snížení sekundárního úrazového otoku mozkové tkáně – Manitol 20 % 100 ml na 30 min a byla indikována urgentní operace. Sekundárně zřejmě z intrakraniální příčiny, kdy došlo k výraznému poklesu systémového tlaku pacientky na 68/54 mmHg, byl urgentně podán intravenózně kontinuálně lék Noradrenalin 5 mg. Ve 22:30 hod. byla pacientka transferována na operační sál, kde byla nejprve s cílem akutního snížení tlaku v intrakraniálním prostoru (v mozku ohraničeném lebkou) provedena drenáž komorového systému standardním operačním přístupem s odvodem mozkomíšního moku s krví do rezervoáru. Tato první operace byla zahájena ve 22:40 hod a byla ukončena v 23:00 hod. Poté následovala druhá operace s otevřením lebky v záhlaví (tzv. oboustranná subokcipitální kraniektomie). Po otevření tvrdé pleny mozkové byla mozečková tkáň pacientky výrazně oteklá, drala se ven z operačního pole, proto byla resekována za současného masivního krvácení v celém operačním poli. Dle protokolu jevila krev patologickou nesrážlivost, což výrazně limituje výsledek operace. Během výkonu byla pacientka stále oběhově nestabilní, přes velmi intenzivní medikaci a péči docházelo k dalšímu poklesu systémového tlaku na neměřitelné hodnoty. Operační výkon byl ukončen uzavřením operační rány a 30. 4. 2017 v 0:25 hod. byla na EKG přítomna asystolie a diagnostykována smrt pacientky. Operace byla zahájena 29. 4. 2017 v 23:15 hod. a ukončena 30. 4. 2017 v 00:26 hod, což podrobně vyplývá z konziliárního vyšetření- cíleného vyšetření anesteziologem ze dne 30. 4. 2017 v 2:52 hod. dle dodatku k anesteziologickému záznamu ze dne 30. 4. 2017 v 2:52 hod. Pitevní protokol byl sepsán dne 3.5.2017. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pacientka trpěla celou řadou chronických onemocnění, která ve své kombinaci měla nepochybně sekundárně negativní vliv na celkovou reakci organismu při traumatickém postižení mozku. Jednalo se zejm. o chronické selhání ledvin s nutností dlouhodobé a pravidelné dialyzační léčby již od r. 2007, dále pak pacientka trpěla chronickým srdečním onemocněním – ischemickou chorobou srdeční s významnou poruchou srdeční funkce a těžkou plicní hypertenzí, vysokým systémových srdečním tlakem, postižením jater s chronickou fibrózou a pankreatitidou III. stupně, vředovou chorobou duodena s inkompetencí kardie. Chronická dialyzační léčba je jedním z terapeutických postupů, který negativně ovlivňuje celkový zdravotní stav pacienta vedoucí až do stavu tzv. křehkosti (frailty). U dialyzovaných pacientů bylo prokázáno, že existují rizikové faktory nepochybně zvyšující toto riziko, kam patří vyšší věk, pohlaví (ženské), vysoký krevní tlak, srdeční onemocnění se srdečním selháním, vyšší C-reaktivní protein (CRP). Mimo tyto obecné faktory negativně ovlivňující celkovou reakci organismu, se konkrétně na průběhu krvácení do mozku následkem pádu projevila zejm. i změna krevní srážlivosti v rámci probíhající chronické dialýzy. Celkový zdravotní stav pacientky a zejm. dlouhodobě probíhající dialýza byly hlavními faktory mající za následek fatální průběh po jejím pádu za hospitalizace. Její pád a následně trauma mozku vedly k náhle zhoršenému zdravotnímu stavu, který musel být akutně řešen následnými zdravotnickými zákroky. Jejich cílem bylo zastavit nepříznivý a akutní průběh postižení mozku krvácením po traumatu. Provedené zdravotnické úkony nebyly příčinou smrti pacientky, ale naopak personál žalované při jeich provádění vyvinul maximální snahu zachránit pacientce život. Dlouhodobá chronická dialýza nepřispěla ke zdárnému průběhu vývoje stavu mozku zemřelé po pádu, neboť tato ovlivňuje často změnu krevní srážlivosti, která v průběhu úkonu kolísá. Otázka případného vynechání provedené dialýzy uvedeného dne u pacientky by nemělo však vliv na celkový výsledek její srážlivosti krve, přičemž v době, kdy byla zemřelé indikována dialýza, nebyly ze zdravotního hlediska vzhledem k postižení zemřelé důvody, proč by se mělo provedení této dialýzy odložit či vyloučit. V uvedené době nejevila pacientka žádné známky celkového postižení mozku, ale jednalo se o lokální trauma, což nezdůvodňuje ani potřebu provést CT mozku, které odpovídá přibližně dávce 50 rentgenových snímků, což je nutné zvažovat i z pohledu zdravotního a vytvořené radiační zátěže na pacienta. Proto je i nesmyslné z daného pohledu okamžitě při takovém drobném zranění či lokálním traumatu posílat pacienta na CT. U pacientky se jednalo o prokazatelnou bouli na hlavě.

6. V případě hospitalizace pacientky na chirurgii vyšetření po pádu pacientky prováděl chirurg, který je zcela způsobilý k provedení základního neurologického vyšetření a posouzení jeho výsledku, má k tomu kvalifikaci každý lékař bez ohledu na výkon jeho specializace. Jelikož byla pacientka dialyzována již dlouhodobě po dobu 10 let, koagulace byla u ní chronicky narušena a změněna, tudíž vynechání jedné dialýzy by nemělo na srážlivost krve ani vliv. Navíc by vynechání dialýzy mohlo způsobit další zdravotní problémy, a to v podobě zhoršení ledvinových funkcí při jejím chronickém onemocnění jater, což se může projevit i při projevu poruchy koagulace, aby došlo k nějakým podstatným změnám ve srážlivosti u takového pacienta. Pokud by se však nebrala v úvahu uvedená rizika s játry, muselo by se jednat řádově spíše o několik dnů, aby se koagulace změnila. Projev se srážlivostí byl u pacientky zjevný, a to v podobě hematomu na jejím těle, což bývá u uvedených pacientů častým jevem, a vyplynulo to i při přijetí pacientky na JIP. Vykazování následných známek dezorientace, spavosti a poruchy vědomí se teprve stalo důvodným impulsem k zahájení vyšetření prostřednictvím CT, neboť to jsou projevy širšího postižení mozku, když z prvního CT bylo již zjevné, že na čelní části mozku se projevovalo drobné krvácení, což bylo způsobeno pohybem mozku v lebeční dutině při mechanizmu pádu a v podstatě naznačovalo charakter daného pádu zemřelé. Pokud by takové projevy na CT nebyly zachyceny, tak by zemřelá zůstala nadále na chirurgické klinice a nebyla by při dalších klinických projevech převedena po neurochirurgickém konsiliu na JIP [označení zdravotnického pracoviště] Dřívější neprovedení CT vyšetření mozku si nelze v žádném případě vysvětlovat z pohledu ekonomické úspory úhrad hrazených pojišťovnami, šlo především o ohledy na zdraví pacienta, což zcela odpovídá lékařské vědě, tudíž v časové ose byl postup žalované zcela správný. Na nutnost dřívějšího provedení CT vyšetření má i vliv organizační záležitost každého zdravotnického zařízení z hlediska kapacitního, za uvedený postup zcela odpovídá lékař e vztahu k danému okamžiku zdravotního postižení. Před dialýzou se projevilo jenom minoritní postižení mozku, které nevyžadovalo provedení CT, jakmile se však u pacientky projevilo celkové postižení mozku, CT bylo provedeno do půl hodiny. Pokud došlo k rozvoji masivnějšího krvácení u pacientky, toto se rozvinulo v důsledku narušení srážlivosti krve pacientky, což je nutno brát s ohledem na dlouhodobost jejích zdravotních problémů, kdy se pacientka jevila zpočátku jako při prodělání drobného úrazu. Žalovaná dokonce poskytovala zemřelé i nadstandardní postup, který se projevoval např. i v komunikaci s dialýzou, kterou žádali lékaři o observaci pacientky z neurologického hlediska, což v podstatě neodpovídá povinnostem standardního postupu, danou situaci žalovaná tedy nepodcenila a řádně projevovala pozornost u zemřelé. Pokud se zhoršil zdravotní stav u zemřelé, tak akutně nechala vypracovat CT, a to v době, kdy se skutečně začaly projevovat klinické známky celkového postižení mozku, na které navazovalo neurochirurgické konsilium s doporučením další observace a následně převzetí pacientky na JIP neurochirurgie v souvislosti s urychlením projevů u pacientky. V případě traumatických hematomů se provádí další CT v rozmezí 6-12 hod. od předchozího CT dle závažnosti úrazu, v tomto případě se provedlo další CT za 6 hodin, což byla minimální časová hranice tohoto dalšího postupu v návaznosti na stav pacientky, pokud by se prováděla následná vyšetření prostřednictvím CT, s kratším odstupem než 6 hodin, byla by taková vyšetření bezcenná, defakto by šlo o falešně negativní závěry, neboť v případě poranění a krvácivosti se může hematom zvětšovat až v rozsahu času 12 hodin. U pacientky v souvislosti s postupným vývojem projevů bylo provedeno další druhé CT vyšetření dokonce dříve, než s odstupem 6 hodin. Po provedení prvního CT vyšetření byla pacientka následně umístěna na JIP neurochirurgii, kde nebyla pouze sledována, ale i léčena zahájením terapie na zlepšení krevní srážlivosti prostřednictvím intravenózního podávání léku Ocplex 500 IU 2 ampule, což se používá při projevech těžkých krvácivých stavů, což u pacientky do provedení druhého CT vyšetření zatím indikováno nebylo. Žalovaná dokonce tedy podávala tento lék preventivně, aby nedošlo právě k rozšíření masivního krvácení v mozku, což potvrdily závěry druhého CT vyšetření. Výsledky druhého CT byly podstatné pro další lékařský postup, neboť tyto v podstatě mohly dát podklad pro operaci a další způsob léčby. U zemřelé byla dokonce po druhém CT objevena 2 krvácivá ložiska vlevo v zátylku, nově vpravo a prokrvácení komorového systému, proto byla indikovaná urgentní operace, což znamenalo nejrychlejší způsob poskytnutí lékařské péče. Proti otoku mozku současně před operací byla zahájena intravenózně protiotoková terapie Manitolem 200 % 100 ml na 30 minut, když nebylo u zemřelé pouze masivní krvácení, ale i edém mozku. Došlo však i k progresu edému, což komplexně zhoršovalo tento stav. Proto se při operaci postupovalo ve dvou fázích, nejdříve se provedla drenáž (otevření komorového systému), který byl silně prokrvácený, aby tak byl snížen tlak v lebce a následně aby mohlo být přistoupeno teprve k druhé fázi operace spočívající v zastavení krvácení a odstranění sraženin z mozku. K námitkám žalobkyně je nutno dodat, že nelze sledovat každého pacienta každou minutu a těžko odhadnout přesně čas, ve kterém se jeho zdravotní stav zhorší natolik, že vyžaduje další lékařský postup. Poté, co byla pacientka předána z dialýzy zpět na [označení zdravotnického pracoviště], závěry z dokumentace svědčily tomu, že se podstatným způsobem nezhoršil stav pacientky tak, aby musela být hned přeložena ze standardního pokoje na pokoj JIP [označení zdravotnického pracoviště], případně využití jiného pokoje s JIP. Postup dle popsaného stavu je nutné považovat za standardní a zcela odpovídající aktuálně vzniklé situaci. Lékař [označení zdravotnického pracoviště] dal lékařům na dialýze pokyny k observaci této pacientky i v rámci průběhu dialýzy byly provedeny záznamy o stavu pacientky, přičemž pracoviště dialýzy je v podstatě nutno chápat jako pracoviště JIP. Kdyby první provedené CT měla zemřelá negativní, zůstala by na chirurgickém pokoji nadále. Vzhledem k tomu, že k pádu došlo v ranních hodinách a první CT se provádělo s odstupem od pádu pacientky cca v rozsahu 10 hodin a uvedené projevy vyšly najevo předtím, než CT ukázalo výsledky, pak je otázkou vzhledem k odstupu projevů pádu na mozku pacientky, zda by bylo nutné nařídit další CT v pořadí již za 6 hodin, pokud samozřejmě by se nebraly v úvahu aktuální zhoršené projevy zdravotního stavu pacientky, ale byla by nařízena pouze observace, pro kontrolu následné CT by bylo třeba provést i v rozsahu dostačujících 10 hodin. Pokud výsledky vyšetření vykazovaly lokální změny, což byly změny viditelně, a to např. v podobě hematomů, nařizuje se observace pacienta. Teprve až u změn celkových, kdy se jedná již o možné změny související s postižením mozku, se volí provedení vyšetření CT. Vpřípadě centrálních změn se jedná především o poruchu vědomí, případně dezorientaci. Pokud si stěžuje pacient na bolest, tato může, ale nemusí být vyvolána centrálními změnami, mohou je vyvolat i změny lokální a jiné, když bolest hlavy může mít jiné příčiny. Při provedení prvního vyšetření žalovanou po pádu pacientky byly zjištěny pouze lokální změny, po provedení dialýzy a záznamů dialyzačního protokolu také se nevykazovaly u pacientky centrální změny, ale pouze lokální. Pokud je vyznačeno, že progreduje hematom v záhlaví, neznamená to ještě samo o sobě nutnost pořízení CT. Teprve až ze zápisu ze zdravotnické dokumentace z 16:00 hod. vyplynul zhoršený stav pacientky, a to nejen bolesti hlavy, ale i porucha vědomí, čemuž nasvědčovala i její spavost (somnolence – za této situace pacient spí a probere se, komunikuje a opět upadá do spánku), což je jedna z poruch vědomí, dále u ní byla pozorována mírná dezorientace a zpomalené reakce, což značí zhoršení jejího neurologického stavu s možností postižení mozku, proto byla do půl hodiny odvezená na CT, přičemž se jednalo o urgentní vyšetření, což znamená, že jde o rychlejší vyšetření než akutní.Při každém prokrvácení mozku není vhodná hned operace mozku, neboť při odstraňování krevní sraženiny se současně odstraňuje i část mozku pacientovi, nejenom tedy krev, kdy může dojít v důsledku tohoto postupu i k výraznému postižení pacienta, tudíž při indikaci operace takový stav pacienta musí být natolik vážný, aby za těchto rizik došlo k uvedenému zásahu. Vzhledem k dramatického průběhu operace, když část mozku vyhřezávala ven z operační rány, šla žalovaná do velkých rizik s cílem zachránit pacientce život, nicméně důsledky, které by to při zachování života pacientky neslo, by přinášely nefunkční stav takového pacienta, který by musel být minimálně připojen na přístroje po zbytek života. Znalecký ústav nenašel rozpor v dokumentaci, dokumentace byla řádně vedena, je vedena chronologicky a časově, kdy předchozí časová osa je dostatečně vyznačena a vykazuje závěr, že pacientce byla věnována žalovanou dostatečná péče v souladu se zásadou lege artis. V souvislosti s časovou osou jsou operační protokoly vypracovány až po ukončení operace, tudíž u nich nemusí sedět přesně časový záznam. Rozhodně mezi oběma operacemi byla návaznost, vyplývá to i ze samotného protokolu, z něhož je jednoznačně zřejmá návaznost další fáze operace jako celku, kdy první fáze byla kratší a urgentní a pak nastupovala jednoznačně druhá fáze k zastavení a odstranění krvácení v mozku, pokud jsou v protokole pochyby ohledně dat a časového vyjádření, tak se jedná o zásadně logistický problém, který v žádném případě ze zdravotního hlediska nemůže zpochybnit tuto posloupnost operací a nemůže z tohoto vzejít závěr, že by druhá fáze byla až za jeden den, tato skutečnost je prověřitelná i z dalších podkladů, které navazují na tyto operační fáze, a to např. sterilizace nástrojů, anestezie a další zdravotní úkony. Znalecký ústav naprosto nemá pochyb o správnosti operačního protokolu, a to i přes odchylky týkající se otázky neuvedení ZT, vsazování písmen nepodstatného charakteru či spíše organizačně logistického provedení, nicméně záznamy z hlediska zdravotnického obsahují naprosto totožný obsah o lékařských postupech. Současně je vhodné vnímat uvedené odchylky z hlediska extrémně stresové situace zdravotního personálu a lékařů v situaci exitu pacientky na sále, operační výkony jsou v konsenzu s anesteziologickým záznamem, tudíž není důvod pochybovat o správnosti lékařského postupu žalované. Dle pitevního protokolu byla příčinou smrti pacientky srdeční zástava NS I469, úrazové subdurální krvácení po pádu S065, ložiskové poranění mozku W19, neotevřená rána S0630, chronická ischemická choroba srdeční NS I259, esenciální hypertenze, neurčené selhání ledvin N19. <b>7. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:</b> 8. Žalobkyně jakožto dcera zemřelé [jméno] [příjmení], [datum narození], se domáhá po žalované finančního odčinění v podobě nemajetkové újmy sekundární oběti v souvislosti se ztrátou života své matky v důsledku postupu lékařů žalované, když při výkonu lékařské praxe postupovali v rozporu se zásadou lege artis. Postup lékařů [označení zdravotnického pracoviště] šetřila i na základě podané stížnosti žalobkyní ČLK, která svým rozhodnutím komise OS ČLK [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] dospěla k závěru, že v dané věci nezahájí disciplinární řízení, neboť vina lékařů [označení zdravotnického pracoviště] nebyla prokázána, když stěžovatelka vnímala postup lékařů za nesprávný, pokud nebyla zemřelá ihned podrobena podrobnějšímu vyšetření po pádu prostřednictvím přístrojů, které tak mohlo zabránit fatálnímu konci matky. Dle komise nález klinického vyšetření hlavy nemocné nesvědčil závažnějšímu poranění hlavy a mozku, pacientka byla při vědomí, komunikovala, nebyla anisokorie, nebyla porucha hybnosti, proto nebylo indikováno další vyšetření, naopak proběhla plánovaná hemodyalizační léčba bezheparinovou formou. Následně byla pacientka nadále klinicky sledována, ihned bylo na první změnu stavu- spavost a vystupňování bolesti hlavy reagováno indikací CT vyšetřením hlavy, jehož výsledek byl konzultován neurochirurgem, který doporučil observaci pacientky a kontrolní CT vyšetření dle klinického stavu. Ke zhoršení došlo ve 21.00 hod., což potvrdilo i další CT vyšetření, spočívalo ve výrazné expanzi prokrvácené levé mozečkové hemisféry v zadní jámě lební s výraznou kompresí mozkového kmene, proto byla urgentně indikována operace, kterou evidentně poznamenala i porucha koagulace. Ani dřívější provedení CT mozku by dalšímu vývoji stavu nezabránilo, dokonce v počátcích mohlo být i zcela negativní. Ke shodným závěrům dospěl v soudním řízení i znalecký ústav z oboru zdravotnictví, odvětví neurochirurgie - [označení znaleckého ústavu], která pověřila vypracováním znaleckého úkolu neurochirurgickou kliniku. Znalecký ústav vypracoval jak písemný znalecký posudek ze dne 29. 9. 2020 doplněný dodatkem [číslo] ze dne [datum], tak podal znalecký posudek i výpovědí [titul] [jméno] [příjmení], když vycházel na základě soudního rozhodnutí z komplexnějšího prošetření a posouzení odpovědnosti žalované za smrt pacientky, a to v souvislosti i se vznášenými námitkami žalobkyně ohledně neoprávněného zasahování do lékařských zpráv s podezřením na provádění jejich změn ku prospěchu žalované. Provedené listinné důkazy ze zdravotnické dokumentace žalované opětovně znalecký ústav srovnal s předloženými listinami žalobkyní, které současně provedl i soud k důkazu.

9. Všechny lékařské postupy a kroky žalované, vč. příslušné medikace v období ode dne 29. 4. 2017 po pádu pacientky [jméno] [příjmení] proběhly a byly poskytnuty v souladu se zásadou lege artis, stejně tak i včasnost poskytnutí lékařské a zdravotnické péče proběhla podle těchto zásad a nedošlo k prodlevě při jejím poskytnutí. Pacientka byla dlouhodobě v péči žalované, její zdravotní stav byl ze stany žalované proto opakovaně velmi dobře vyšetřen, dokumentován a léčen. Za hospitalizace v rozmezí 24. 4. 2017 až 30. 4. 2017 při zvolení optimálního terapeutického postupu a medikace pro pacientku, jí byla ze strany žalované věnována individuálně plná a adekvátní pozornost a zdravotně lékařská péče. Její smrti nešlo v současné době dostupnými prostředky v žádném případě předejít ani zabránit. Dosavadní celkový zdravotní stav pacientky a zejm. dlouhodobě probíhající dialýza jsou hlavními faktory mající za následek fatální průběh po jejím pádu. Pacientka byla přijata k hospitalizaci pro komplikaci spojenou s dialýzou, její pád a následné trauma mozku vedly k náhle zhoršenému zdravotními stavu, který musel být akutně řešen následnými zdravotnickými kroky, jejichž cílem bylo zastavit nepříznivý a akutní průběh postižení mozku po traumatu, v žádném případě tyto úkony nebyly příčinou smrti pacientky, ale naopak zdravotnický personál žalované při jejich provádění prokázal vysokou odbornou profesionalitu se snahou zachránit pacientce život. Jednoznačnou primární příčinou smrti pacienty byl úraz mozku po pádu, ke kterému došlo přes podrobné a opakované poučení pacientky ze strany zdravotnického personálu. Sekundární vliv na nepříznivý průběh tohoto úrazu mozku měl celkový zdravotní stav pacientky, její věk a hlavně dlouhodobá dialýza, která vedla k poruše krevní srážlivosti. Tyto skutečnosti měly přímý vliv na fatální průběhu úrazu mozku. Ze strany žalované byl zvolený lékařský postup a zdravotnická péče v souladu se zásadou lege artis. Pacientka byla od 24. 4. 2017 hospitalizována na [označení zdravotnického pracoviště] pro lokální komplikaci na lové paži související s chronickou dialýzou pacientky, což bylo žalovanou nejprve řešeno konzervativně a byl zajištěn dočasný přístup pro dialýzu jinou žilní cestou. Za hospitalizace na pracovišti II. chirurgické kliniky pacientka opakovaně absolvovala zhodnocení jejího aktuálního stavu všeobecnou zdravotní sestrou vyplnění Edukačního záznamu, pozornost byla zejm. věnována dialýze, péči o chronickou ránu, prevenci pádu a pooperačnímu pohybovému režimu, k tomuto poučení došlo opakovaně, i se zaměřením na riziko pádu, bezpečnostní zásady ke snížení rizika pádu a vhodnost jejího doprovodu do koupelny a na WC. V rámci zavedené praxe zdravotní sestra po pacientce požadovala, aby jí vše názorně předvedla, že pochopila uvedené bezpečnostní zásady, a to vč. přivolávacího elektronického zařízení, což potvrdila pacientka podpisem. Dne 29. 4. 2017 se pacientka po ranní hygieně, která proběhla za asistence odborného personálu, již na WC vydala sama a upadla. Odborný personál byl přivolán druhou pacientkou hospitalizovanou na tomtéž pokoji. Byl přivolán i lékař, který provedl základní vyšetření zdravotního stavu pacientky, při lokálním ohledání byla v zátylku pacientky nalezena menší subkutánní rezistence (lidově boule). O tomto byl proveden i zápis lékařem v ordinačním listě ze dne 29. 4. 2017, byl sepsán i protokol, v němž byl zhodnocen stav pacientky. Jako jediný následek jejího pádu bylo lokální poranění na hlavě s doporučením sledování pacientky během dialýzy, kam měla být plánovaně odvezena. Aktuální vyšetření nesvědčilo o vážnějším poranění mozku, proto nebylo v té době ani indikováno kontrolní CT vyšetření mozku. Dialyzační oddělení bylo o tomto pádu i nutnosti sledování pacientky vyrozuměno. Plánovaná dialýza proběhla standardním způsobem ve standardní délce, v rámci které proběhlo subjektivní a objektivní zhodnocení zdravotního stavu pacientky, přičemž nebyly shledány známky jeho zhoršení s odkazem na dialyzační protokol ze dne 29. 4. 2017. Pacientka se ve 12.15 hod. vrátila zpět na [označení zdravotnického pracoviště], kde je v ordinačním listu z uvedeného dne popsán nález lokálního hematomu v týlní krajině, je zmíněna bolest hlavy pacientky bez známek zhoršení celkového zdravotního stavu. Za nejpravděpodobnější příčinu bolesti hlavy bylo možné považovat lokální trauma po pádu, proto ani nebylo kontrolní CT indikováno. Z dialyzačního protokolu vyplynulo, že příchod na dialýzu byl v 7:15 hod a odchod v 12:00 hod., což je téměř 5 hodin, nikde není uvedeno, že by musela být dialýza zkrácena o nějaký časový prostor, obecně půl hodina v tomto rozsahu nemůže ve vztahu k pacientce a jejím problémům ani hrát roli, dialýza proběhla tedy standardně. Protokol z dialýzy dále obsahuje záznamy o plačtivosti pacientky, neklidu, bolesti hlavy a páteře, kdy si stěžovala na to, že upadla a vše jí bolí, nicméně to byl projev subjektivních pocitů pacientky, ale z odborných záznamů nevyplývá, že by bylo u pacientky v té době zaznamenáno postižení mozku. V 16.00 hod. Je zaznamenána nejen bolest hlavy, ale i zvětšení hematomu v týlní krajině s celkovými známkami zhoršení stavu, tj. porucha vědomí, mírná dezorientace, zpomalené reakce, proto již bylo indikováno akutní CT vyšetření hlavy – mozku. Z tohoto nálezu CT ze dne 29. 4. 2017 v 16:31 hod. vyplývají 2 menší ložiska zhmoždění mozkové tkáně v levé mozečkové hemisféře a minimální stopy krve pod obaly mozku (arachnoidea- pavoučnice) v pravé čelní oblasti. Lokalizace výraznějšího zhmoždění mozkové tkáně v oblasti záhlaví měla nepochybně přímou souvislost s ranním pádem pacientky. Dne 29. 4. 2017 bylo provedeno v 17:06 hod. cílené vyšetření neurochirurgem. Správně nebyla indikována urgentní neurochirurgická operační revize a s ohledem na proběhlou dialýzu bylo doporučeno kontrolní vyšetření krevní srážlivosti (koagulace) s důkladným sledováním (observací) klinického stavu pacientky. Provedení kontrolního CT vyšetření bylo doporučeno za 6 hodin, což je standardní postup odpovídající aktuálnímu nálezu na CT a klinickému stavu pacientky. Vzhledem k čerstvému traumatu mozku s možností progrese neurologického stavu byl domluven překlad pacientky ke sledování na JIP neurochirurgické kliniky, kam byla pacientka přeložena v 19:45 hod dne 29. 4. 2017. Po přijetí byla pacientka spavá, dezorientovaná časem, orientovaná místem a osobou, nespolupracující s omezenou komunikací, zornice byly isokorické (stejně široké) s fotoreakcí na osvit, mimika obličeje byla symetrická, hybnost končetin bez oslabení. Po těle měla pacientka drobné hematomy, drobný hematom okcipitálně (v zátylku), starší drobný hematom periorbit vlevo (v okolí oka). Na JIP byla zahájena adekvátní terapie a péče k aktuálnímu stavu pacientky, nově byl podán i intravenózně lék Ocplex 500 IU 2 ampule, který je indikován k terapii a prevenci akutního krvácení. Přes adekvátní terapii a stálé sledování klinického stavu pacientky na JIP došlo v 21:10 hod. k náhlému zhoršení celkového stavu s poruchou vědomí do komatu s minimální reakcí na vnější podnět a s poruchou dýchání. Proto po akutní farmakologické léčbě byla provedena intubace pacientky (zajištění dýchacích cest kanylou) s napojením na dýchací přístroj a bylo urgentně indikováno kontrolní CT ve 21:30 – 22:00 hod., což vyplývá i ze záznamu pacienta se závěrem ohledně výrazné progrese prokrvácených kontuzních změn mozečku vlevo, nově i vpravo, hemocefalu (krev v komorovém systému) a současně i rozšíření komorového systému ve srovnání s předchozím CT. Na základě výsledku kontrolního CT a aktuálního klinického stavu byl pacientce akutně intravenozně kontinuálně podán lék ke snížení sekundárního úrazového otoku mozkové tkáně – Manitol 20 % 100 ml na 30 min a byla indikována urgentní operace. Sekundárně zřejmě z intrakraniální příčiny, kdy došlo k výraznému poklesu systémového tlaku pacientky na 68/54 mmHg, byl urgentně podán intravenózně kontinuálně lék Noradrenalin 5 mg. Ve 22:30 hod. byla pacientka transferována na operační sál, kde byla nejprve s cílem akutního snížení tlaku v intrakraniálním prostoru (v mozku ohraničeném lebkou) provedena drenáž komorového systému standardním operačním přístupem s odvodem mozkomíšního moku s krví do rezervoáru. Tato první operace byla zahájena ve 22:40 hod a byla ukončena v 23:00 hod. Poté následovala druhá operace s otevřením lebky v záhlaví (tzv. oboustranná subokcipitální kraniektomie). Po otevření tvrdé pleny mozkové byla mozečková tkáň pacientky výrazně oteklá, drala se ven z operačního pole, proto byla resekována za současného masivního krvácení v celém operačním poli. Dle protokolu jevila krev patologickou nesrážlivost, což výrazně limituje výsledek operace. Během výkonu byla pacientka stále oběhově nestabilní, přes velmi intenzivní medikaci a péči docházelo k dalšímu poklesu systémového tlaku na neměřitelné hodnoty. Operační výkon byl ukončen uzavřením operační rány a 30. 4. 2017 v 0:25 hod. byla na EKG přítomna asystolie a diagnostykována smrt pacientky. Operace byla zahájena 29. 4. 2017 v 23:15 hod. a ukončena 30. 4. 2017 v 00:26 hod, což podrobně vyplývá z konziliárního vyšetření- cíleného vyšetření anesteziologem ze dne 30. 4. 2017 v 2:52 hod. dle dodatku k anesteziologickému záznamu ze dne 30. 4. 2017 v 2:52 hod. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pacientka trpěla celou řadou chronických onemocnění, která ve své kombinaci měla nepochybně sekundárně negativní vliv na celkovou reakci organismu při traumatickém postižení mozku. Jednalo se zejm. o chronické selhání ledvin s nutností dlouhodobé a pravidelné dialyzační léčby již od r. 2007, dále pak pacientka trpěla chronickým srdečním onemocněním – ischemickou chorobou srdeční s významnou poruchou srdeční funkce a těžkou plicní hypertenzí, vysokým systémových srdečním tlakem, postižením jater s chronickou fibrózou a pankreatitidou III. stupně, vředovou chorobou duodena s inkompetencí kardie. Chronická dialyzační léčba je jedním z terapeutických postupů, který negativně ovlivňuje celkový zdravotní stav pacienta vedoucí až do stavu tzv. křehkosti (frailty). U dialyzovaných pacientů bylo prokázáno, že existují rizikové faktory nepochybně zvyšující toto riziko, kam patří vyšší věk, pohlaví (ženské), vysoký krevní tlak, srdeční onemocnění se srdečním selháním, vyšší C-reaktivní protein (CRP). Mimo tyto obecné faktory negativně ovlivňující celkovou reakci organismu, se konkrétně na průběhu krvácení do mozku následkem pádu projevila zejm. i změna krevní srážlivosti v rámci probíhající chronické dialýzy. Celkový zdravotní stav pacientky a zejm. dlouhodobě probíhající dialýza byly hlavními faktory mající za následek fatální průběh po jejím pádu za hospitalizace. Její pád a následně trauma mozku vedly k náhle zhoršenému zdravotnímu stavu, který musel být akutně řešen následnými zdravotnickými zákroky. Jejich cílem bylo zastavit nepříznivý a akutní průběh postižení mozku krvácením po traumatu. Provedené zdravotnické úkony nebyly příčinou smrti pacientky, ale naopak personál žalované při jejich provádění vyvinul maximální snahu zachránit pacientce život. Dlouhodobá chronická dialýza nepřispěla ke zdárnému průběhu vývoje stavu mozku zemřelé po pádu, neboť tato ovlivňuje často změnu krevní srážlivosti, která v průběhu úkonu kolísá. Otázka případného vynechání provedené dialýzy uvedeného dne u pacientky by nemělo však vliv na celkový výsledek její srážlivosti krve, přičemž v době, kdy byla zemřelé indikována dialýza, nebyly ze zdravotního hlediska vzhledem k postižení zemřelé důvody, proč by se mělo provedení této dialýzy odložit či vyloučit. V uvedené době nejevila pacietka žádné známky celkového postižení mozku, ale jednalo se o lokální trauma, což nezdůvodňuje ani potřebu provést CT mozku, které odpovídá přibližně dávce 50 rentgenových snímků, což je nutné zvažovat i z pohledu zdravotního a vytvořené radiační zátěže na pacienta. Proto je i nesmyslné z daného pohledu okamžitě při takovém drobném zranění či lokálním traumatu posílat pacienta na CT. U pacientky se jednalo o prokazatelnou bouli na hlavě.

10. V případě hospitalizace pacientky na chirurgii vyšetření po pádu pacientky prováděl chirurg, který je zcela způsobilý k provedení základního neurologického vyšetření a posouzení jeho výsledku, má k tomu kvalifikaci každý lékař bez ohledu na výkon jeho specializace. Jelikož byla pacientka dialyzována již dlouhodobě po dobu 10 let, koagulace byla u ní chronicky narušena a změněna, tudíž vynechání jedné dialýzy by nemělo na srážlivost krve ani vliv. Navíc by vynechání dialýzy mohlo způsobit další zdravotní problémy, a to v podobě zhoršení ledvinových funkcí při jejím chronickém onemocnění jater, což se může projevit i při projevu poruchy koagulace, aby došlo k nějakým podstatným změnám ve srážlivosti u takového pacienta. Pokud by se však nebrala v úvahu uvedená rizika s játry, muselo by se jednat řádově spíše o několik dnů, aby se koagulace změnila. Projev se srážlivostí byl u pacientky zjevný, a to v podobě hematomu na jejím těle, což bývá u uvedených pacientů častým jevem, a vyplynulo to i při přijetí pacientky na JIP. Vykazování následných známek dezorientace, spavosti a poruchy vědomí se teprve stalo důvodným impulsem k zahájení vyšetření prostřednictvím CT, neboť to jsou projevy širšího postižení mozku, když z prvního CT bylo již zjevné, že na čelní části mozku se projevovalo drobné krvácení, což bylo způsobeno pohybem mozku v lebeční dutině při mechanizmu pádu a v podstatě naznačovalo charakter daného pádu zemřelé. Pokud by takové projevy na CT nebyly zachyceny, tak by zemřelá zůstala nadále na chirurgické klinice a nebyla by při dalších klinických projevech převedena po neurochirurgickém konsiliu na JIP . Dřívější neprovedení CT vyšetření mozku si nelze v žádném případě vysvětlovat z pohledu ekonomické úspory úhrad hrazených pojišťovnami, šlo především o ohledy na zdraví pacienta, což zcela odpovídá lékařské vědě, tudíž v časové ose byl postup žalované zcela správný. Na nutnost dřívějšího provedení CT vyšetření má i vliv organizační záležitost každého zdravotnického zařízení z hlediska kapacitního, za uvedený postup zcela odpovídá lékař e vztahu k danému okamžiku zdravotního postižení. Před dialýzou se projevilo jenom minoritní postižení mozku, které nevyžadovalo provedení CT, jakmile se však u pacientky projevilo celkové postižení mozku, CT bylo provedeno do půl hodiny. Pokud došlo k rozvoji masivnějšího krvácení u pacientky, toto se rozvinulo v důsledku narušení srážlivosti krve pacientky, což je nutno brát s ohledem na dlouhodobost jejích zdravotních problémů, kdy se pacientka jevila zpočátku jako při prodělání drobného úrazu. Žalovaná dokonce poskytovala zemřelé i nadstandardní postup, který se projevoval např. i v komunikaci s dialýzou, kterou žádali lékaři o observaci pacientky z neurologického hlediska, což v podstatě neodpovídá povinnostem standardního postupu, danou situaci žalovaná tedy nepodcenila a řádně projevovala pozornost u zemřelé. Pokud se zhoršil zdravotní stav u zemřelé, tak akutně nechala vypracovat CT, a to v době, kdy se skutečně začaly projevovat klinické známky celkového postižení mozku, na které navazovalo neurochirurgické konsilium s doporučením další observace a následně převzetí pacientky na JIP neurochirurgie v souvislosti s urychlením projevů u pacientky. V případě traumatických hematomů se provádí další CT v rozmezí 6-12 hod. od předchozího CT dle závažnosti úrazu, v tomto případě se provedlo další CT za 6 hodin, což byla minimální časová hranice tohoto dalšího postupu v návaznosti na stav pacientky, pokud by se prováděla následná vyšetření prostřednictvím CT, s kratším odstupem než 6 hodin, byla by taková vyšetření bezcenná, defakto by šlo o falešně negativní závěry, neboť v případě poranění a krvácivosti se může hematom zvětšovat až v rozsahu času 12 hodin. U pacientky v souvislosti s postupným vývojem projevů bylo provedeno další druhé CT vyšetření dokonce dříve, než s odstupem 6 hodin. Po provedení prvního CT vyšetření byla pacientka následně umístěna na JIP neurochirurgii, kde nebyla pouze sledována, ale i léčena zahájením terapie na zlepšení krevní srážlivosti prostřednictvím intravenózního podávání léku Ocplex 500 IU 2 ampule, což se používá při projevech těžkých krvácivých stavů, což u pacientky do provedení druhého CT vyšetření zatím indikováno nebylo. Žalovaná dokonce tedy podávala tento lék preventivně, aby nedošlo právě k rozšíření masivního krvácení v mozku, což potvrdily závěry druhého CT vyšetření. Výsledky druhého CT byly podstatné pro další lékařský postup, neboť tyto v podstatě mohly dát podklad pro operaci a další způsob léčby. U zemřelé byla dokonce po druhém CT objevena 2 krvácivá ložiska vlevo v zátylku, nově vpravo a prokrvácení komorového systému, proto byla indikovaná urgentní operace, což znamenalo nejrychlejší způsob poskytnutí lékařské péče. Proti otoku mozku současně před operací byla zahájena intravenózně protiotoková terapie Manitolem 200 % 100 ml na 30 minut, když nebylo u zemřelé pouze masivní krvácení, ale i edém mozku. Došlo však i k progresu edému, což komplexně zhoršovalo tento stav. Proto se při operaci postupovalo ve dvou fázích, nejdříve se provedla drenáž (otevření komorového systému), který byl silně prokrvácený, aby tak byl snížen tlak v lebce a následně aby mohlo být přistoupeno teprve k druhé fázi operace spočívající v zastavení krvácení a odstranění sraženin z mozku. K námitkám žalobkyně je nutno dodat, že nelze sledovat každého pacienta každou minutu a těžko odhadnout přesně čas, ve kterém se jeho zdravotní stav zhorší natolik, že vyžaduje další lékařský postup. Poté, co byla pacientka předána z dialýzy zpět na chirurgickou kliniku, závěry z dokumentace svědčily tomu, že se podstatným způsobem nezhoršil stav pacientky tak, aby musela být hned přeložena ze standardního pokoje na pokoj JIP [anonymizováno], případně využití jiného pokoje s JIP. Postup dle popsaného stavu je nutné považovat za standardní a zcela odpovídající aktuálně vzniklé situaci. Lékař [označení zdravotnického pracoviště] dal lékařům na dialýze pokyny k observaci této pacientky i v rámci průběhu dialýzy byly provedeny záznamy o stavu pacientky, přičemž pracoviště dialýzy je v podstatě nutno chápat jako pracoviště JIP. Kdyby první provedené CT měla zemřelá negativní, zůstala by na chirurgickém pokoji nadále. Vzhledem k tomu, že k pádu došlo v ranních hodinách a první CT se provádělo s odstupem od pádu pacientky cca v rozsahu 10 hodin a uvedené projevy vyšly najevo předtím, než CT ukázalo výsledky, pak je otázkou vzhledem k odstupu projevů pádu na mozku pacientky, zda by bylo nutné nařídit další CT v pořadí již za 6 hodin, pokud samozřejmě by se nebraly v úvahu aktuální zhoršené projevy zdravotního stavu pacientky, ale byla by nařízena pouze observace, pro kontrolu následné CT by bylo třeba provést i v rozsahu dostačujících 10 hodin. Pokud výsledky vyšetření vykazovaly lokální změny, což byly změny viditelně, a to např. v podobě hematomů, nařizuje se observace pacienta. Teprve až u změn celkových, kdy se jedná již o možné změny související s postižením mozku, se volí provedení vyšetření CT. V případě centrálních změn se jedná především o poruchu vědomí, případně dezorientaci. Pokud si stěžuje pacient na bolest, tato může, ale nemusí být vyvolána centrálními změnami, mohou je vyvolat i změny lokální a jiné, když bolest hlavy může mít jiné příčiny. Při provedení prvního vyšetření žalovanou po pádu pacientky byly zjištěny pouze lokální změny, po provedení dialýzy a záznamů dialyzačního protokolu také se nevykazovaly u pacientky centrální změny, ale pouze lokální. Pokud je vyznačeno, že progreduje hematom v záhlaví, neznamená to ještě samo o sobě nutnost pořízení CT. Teprve až ze zápisu ze zdravotnické dokumentace z 16:00 hod. vyplynul zhoršený stav pacientky, a to nejen bolesti hlavy, ale i porucha vědomí, čemuž nasvědčovala i její spavost (somnolence – za této situace pacient spí a probere se, komunikuje a opět upadá do spánku), což je jedna z poruch vědomí, dále u ní byla pozorována mírná dezorientace a zpomalené reakce, což značí zhoršení jejího neurologického stavu s možností postižení mozku, proto byla do půl hodiny odvezená na CT, přičemž se jednalo o urgentní vyšetření, což znamená, že jde o rychlejší vyšetření než akutní. Při každém prokrvácení mozku není vhodná hned operace mozku, neboť při odstraňování krevní sraženiny se současně odstraňuje i část mozku pacientovi, nejenom tedy krev, kdy může dojít v důsledku tohoto postupu i k výraznému postižení pacienta, tudíž při indikaci operace takový stav pacienta musí být natolik vážný, aby za těchto rizik došlo k uvedenému zásahu. Vzhledem k dramatického průběhu operace, když část mozku vyhřezávala ven z operační rány, šla žalovaná do velkých rizik s cílem zachránit pacientce život, nicméně důsledky, které by to při zachování života pacientky neslo, by přinášely nefunkční stav takového pacienta, který by musel být minimálně připojen na přístroje po zbytek života. Znalecký ústav nenašel rozpor v dokumentaci, dokumentace byla řádně vedena, je vedena chronologicky a časově, kdy předchozí časová osa je dostatečně vyznačena a vykazuje závěr, že pacientce byla věnována žalovanou dostatečná péče v souladu se zásadou lege artis. Dle pitevního protokolu z 3. 5. 2017 byla příčinou smrti pacientky srdeční zástava NS I469, úrazové subdurální krvácení po pádu S065, ložiskové poranění mozku W19, neotevřená rána S0630, chronická ischemická choroba srdeční NS I259, esenciální hypertenze, neurčené selhání ledvin N19.

11. Ve shodě se závěry znaleckého posudky vypověděl i svědek [celé jméno svědka], lékař [označení zdravotnického pracoviště] žalované, kdy zemřelá byla na [označení zdravotnického pracoviště] hospitalizována dne 29. 4. 2017 pro komplikaci cévního přístupu k dialýze, a to v souvislosti s odstraněním umělé protézy a vznikem infekce kolem protézy, byla sledována pravidelně a byla jí také poskytována v průběhu hospitalizace dialýza, nicméně v průběhu hospitalizace došlo k jejímu pádu a kontuzi hlavy. K pádu pacientky došlo přes její řádné poučení před hospitalizací ohledně nutnosti pohybu pouze v doprovodu s ohledem na zvýšené riziko jejího pádu, nicméně pacientka toho nedbala a při pádu bez asistence se udeřila do hlavy. Poté, co byla pacientka personálem přemístěna po pádu na lůžko, se [celé jméno svědka] šel na pacientku ihned podívat a provedl on a současně i vedoucí lékař [titul] [příjmení] její klinické vyšetření. Z klinického hlediska pacientka nejevila kontuzi mozku, proto byla poslána na dialýzu, která byla plánovaná, přičemž při takovém postupu se nejedná o zvýšené nebezpečí rozvinutí krvácení, naopak dialýza napomáhá k ozdravení pacientů a vnitřního prostředí a tekutinové bilance jejich organizmu, což má přímou souvislosti se snížením krevního tlaku a tudíž naopak dochází ke snížení krvácivosti. S ohledem na pád pacientky zvolili bezheparinovou dialýzu, což byl odlišný postup od standardních postupů dialýzy, které se dřív účastnila, aby bylo zabráněno zvýšení krvácivosti. Uvedený postup byl zcela v souladu i s nasazenou medikací pacientce užíváním léků Anopyrin a Clopidogrel, které způsobují ředění krve, nicméně jejich účinky z těla vymizejí později. V době rozhodování oheledně podstoupení dialýzy pacientkou byly její klinické projevy, kdy pacientka negovala ztrátu vědomí, vše si pamatovala a měla zorničky izokorické, neměla ani pocity na zvracení. Za tohoto stavu není standardní zdravotní postup posílat pacienty na vyšetření CT mozku. O pádu pacientky a nezbytnosti jejího sledování při jejím překladu informovali středisko dialýzy, při návratu pacientky zpět na II. chirurgickou kliniku o zhoršení stavu pacientky nebyli dialyzačním oddělením ani informováni, pacientka měla bolesti v místě nárazu v důsledku drobného vnějšího hematomu na hlavě. Poté co byla pacientka přivezena z dialýzy, její stav byl stejný, resp. nedošlo u ní z hlediska poranění hlavy k žádné změně a progres, byla pozorována ve standardním hodinovém intervalu. Zhoršený stav byl zaznamenán kolem 16. hodiny, proto se pacientka podrobila vyšetření CT mozku v 16:30 hod., které neprokázalo i po poradě s neurochirurgem nutnost jiného postupu než konzervativní postup s observací pacientky. Pacientka byla tedy i poté v pravidelných intervalech sledována sestrou, přičemž kolem 18:30 hod. se poprvé začal klinický stav pacientky významně horšit, a to zvýšenými bolestmi hlavy a spavostí pacientky, proto požádal ošetřující lékař o konzultaci neurochirurga a poté na jeho doporučení byla pacientka přeložena na JIP neurochirurgii za účelem sledování a případně nutné intervence k vedení operace či jiného zákroku. Uvedený postup a prováděnou konzultaci s neurochirurgií potvrdil ve výpovědi i [celé jméno svědka], lékař JIP neurochirurgie. Uvedený lékař popsal i z důvodu náhlého zhoršení zdravotního stavu pacientky na JIP neurochirurgii nezbytnost po jejím převzetí provést intubaci a nasadit plicní ventilaci, což chronologicky souvisí s ostatními zprávami založenými ve zdravotnické dokumentaci, tudíž při vypracování dodatku k anesteziologickému záznamu ze dne 30. 4. 2017 a uvedení zhoršení stavu vědomí pacientky s nutností intubace a umělé plicní ventilace kolem 17.00 hod. je chybné, přesně neodpovídající danému stavu pro povrchnost přístupu [titul] [jméno] [celé jméno svědka]. Uvedené skutečnosti ve své výpovědi potvrdil i [titul] [jméno] [celé jméno svědka], když odkázal na okolnosti, kdy v daném případě nezkopíroval všechny informace z databáze, jak to dělá většina lékařů, aby nedošlo k pochybení ohledně těchto údajů, určitě zkopíroval nálezy CT a laboratorní výsledky, údaje v posledním odstavci ale zobecnil, když vycházel z lékařské dokumentace a z toho, co si pamatoval. Byl v daný okamžik zaměřen z pohledu výkonu své pozice na podstatný okamžik zavádění anesteze, přičemž je nezbytné v tomto směru zohlednit i kritický stav pacientky a snahu personálu jí zachránit život. Při zpracování operačního protokolu [celé jméno svědka] tento úkon činil až 30. 4. 2017 po ukončení zdravotnického úkonu, proto si již v případě exitu pacientky v brzkých ranních hodinách nezkontroloval počítačem vyplněné datum zahájení operačního výkonu, když toto datum se shodovalo s počátkem vyhotovení protokolu, nikoliv se skutečným počátkem zahájení operace, a způsobilo tak následné nesrovnalosti ohledně časového vymezení dvou po sobě chronologicky následujících neurochirurgických operacích pacientky. Znalecký ústav naprosto nemá pochyb o správnosti operačního protokolu, a to i přes odchylky týkající se otázky neuvedení ZT, vsazování písmen nepodstatného charakteru či spíše organizačně logistického provedení, nicméně záznamy z hlediska zdravotnického obsahují naprosto totožný obsah o lékařských postupech. Současně je vhodné vnímat uvedené odchylky z hlediska extrémně stresové situace zdravotního personálu a lékařů v situaci exitu pacientky na sále, operační výkony jsou v konsenzu s anesteziologickým záznamem, tudíž není důvod pochybovat o správnosti lékařského postupu žalované. Shora uvedený zjištěný zdravotnický postup žalované, který vyplynul i ze znaleckého posudku, potvrdila i svědkyně [celé jméno svědka], zdravotní sestra [označení zdravotnického pracoviště], která v daném případě vystupovala jako sestra u lůžka a edukační sestra, a řádně předem před reálnou hospitalizací pacientku seznámila s nebezpečím pádu při nedodržení sdělených pokynů. Dne 27. 4. 2017 pacientka běžně pomoci zdravotnického personálu využívala, nicméně ráno dne 29. 4. 2017, když svědkyně převzala službu a s pacientkou provedla hygienickou péči, následně předmětné zásady a opatření pacientka nedodržela a upadla na WC. Sestry pacientku okamžitě po pádu na základě alarmu přenesly na lůžko a zavolaly lékaře [titul] [celé jméno svědka]. Před příchodem lékaře změřila svědkyně pacientce tlak a puls vč. reakce zorniček, pacientka byla při vědomí bez nauze a nezvracela, stěžovala si na bolest hlavy, kde měla mírnou bouli o velkosti pingpongového míčku fialové barvy do výšky maximálně jednoho [cm titul] [celé jméno svědka] přišel do 5 minut, po vyšetření [tiutl] [celé jméno svědka], který telefonicky kontaktoval i primáře [příjmení] za účelem porady, byla nakonec pacientka odvezena vleže na dialýzu, byla při vědomí, orientovaná, pacientka věděla, jak k pádu v 6:10 [hod. došl. titul] [celé jméno svědka] telefonicky informoval i pracoviště dialýzy o pádu pacientky. Pacientka se po dialýze vrátila vleže ve 12:15 hod. zpět na lůžko na [označení zdravotnického pracoviště], svědkyně volala [titul] [celé jméno svědka], pacientka byla ospalá, ale tento stav pacientů po dialýze je běžný, pacientka si stěžovala pouze na bolest hlavy v místě uvedené boule. Podle pokynů [celé jméno svědka] po jeho vyšetření měli pacientku sledovat z hlediska tlaku, pulsu a reakci zorniček, standardní systém observace je vždy po jedné hodině, pokud lékař vyžaduje častější kontroly, což tak v daném případě nebylo.

12. Žalobkyně uplatňovanou újmu a její výši považuje za adekvátní útrapám, které jí v souvislosti s úmrtím matky v důsledku pochybení lékařů dle jejího názoru mělo dojít. Matka se u žalované soustavně léčila od r. 2007, kdy pravidelně podstupovala dialýzu nezbytnou z důvodu zánětu ledvin. Po celý život se pravidelně stýkali, žalobkyně o ni pečovala v souvislosti s jejím zhoršeným zdravotním stavem, docházela k ní a pomáhala jí. Od r. 2015 začala žalobkyně pobírat příspěvek na péči o osobu blízkou prvního stupně a od srpna 2016 druhého stupně. Matce byly dováženy obědy, jinak se celkem o sebe dokázala postarat až na úklid, žalobkyně jí pomáhala vozit na i nákupy či k lékaři. Na péči o matku zůstala osamocena přesto, že má žalobkyně ještě 2 sourozence. S matkou se setkávala každý den, její péče byla intenzivnější vždy v době po realizaci dialýzy matkou, pravidelně matce chystala léky, mimoto užívala i léky proti bolesti, které se po dialýze násobily. Dne 29. 4. 2017 byla za matkou s mužem v nemocnici v souvislosti s její hospitalizací, v uvedeném případě byla její matka objednána k případnému zákroku v souvislosti s hnisajícím zavedením kanyly na chirurgii s předpokladem možného operativního zákroku. Její stav se ale začal po zahájení hospitalizace zlepšovat, proto k operativnímu zákroku nedošlo, matka měla tedy podstoupit pravidelnou dialýzu. Matku s manželem viděli až kolem 15:00 hod. po dialýze, když ji navštívili na pokoji oddělení chirurgie. Matka si stěžovala na velké bolesti hlavy a zad, byla zkroucená na posteli a naříkala, na zádech měla podlitiny a v týlu hlavy otok. Říkala, že spadla na toaletě, když podklouzla při vstávání z mísy a uhodila se o mísu hlavou a sjela po míse i zády. Na požádání žalobkyně podala sestra matce proti lék bolesti, žalobkyně požadovala důkladné vyšetření svojí matky vč. rentgenu, personálu byl zdravotní stav matky znám, následně ji odvezli na CT vyšetření. V té době byla i podle výpovědi manžela žalobkyně [celé jméno svědka] pacientka při vědomí, dle svědkyně [celé jméno svědkyně] komunikovala, ale stále plakala, že je jí zle, po dialýze bývala pacientka vždy slabá. Dle pokynu lékaře se měli telefonicky informovat o výsledku vyšetření po 18.00 hod. Žalovanou již v uvedeném čase a následně kontaktovala dcera žalobkyně [celé jméno svědkyně], další CT mělo být provedeno ve 22:00 hod., ale již před tímto časovým termínem volal samotný lékař dceři žalobkyně, že matka začala být spavá, zatím je při vědomí, její stav se zhoršil a že musí být převedena na neurochirurgii, která zařídí další CT vyšetření. Ohledně výsledků tohoto druhého CT volali po 22 hodině a bylo jim sděleno, že doktor je již na sále, že matka žalobkyně musela být zaintubována a musí podstoupit operaci. V 0:20 hod. dne 30. 4. 2017 telefonicky žalovaná uvědomila dceru žalobkyně o smrti pacientky.

13. Podle § 2959 občanského zákoníku, při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

14. Soud po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žalobní nárok žalobkyně není dán, proto žalobu žalobkyně zcela zamítl.

15. V řízení bylo prokázáno, že předmětem řízení je otázka nároku na náhradu nemajetkové újmy, která vyjadřuje výši vzniklých duševních útrap osobě blízké v souvislosti s úmrtím matky žalobkyně v důsledku postupu žalované. Z pohledu aktivní legitimace vedení tohoto sporu je osoba žalobkyně přímo vymezena zákonným ustanovením a výši vzniklých útrap je nutno vždy ve vztahu k žalujícímu subjektu hodnotit ke konkrétnímu případu subjektivně v návaznosti na prokázání nejen vymezených rodinných vazeb této osoby na zemřelou, ale v rámci příslušných hledisek je nezbytné též přihlédnout ke vnímání vzniklé újmy v podobě ztráty blízké osoby a vzniklým okolnostem, intenzitě vztahu mezi těmito osobami, k věku zemřelé a způsobu poškození, hmotné závislosti poškozené na usmrcené či dalším ekonomickým vazbám, míře zavinění či spoluzavinění zemřelé na patologickém výsledku. Tyto duševní útrapy jsou spojeny vždy s prožíváním usmrcení blízké osoby, vyžadující i morální zadostiučinění. Žalobkyně v daném řízení zcela prokázala aktivní legitimaci vedení sporu včetně shora popsaných hledisek k posouzení existence jak samotné újmy, tak i její výše. Mezi žalobkyní a zemřelou se jednalo o velmi úzký a intenzivní vztah, který byl ukončen úmrtím matky žalobkyně, z něhož vyplynulo velké zranění žalobkyně, která navíc jedno z posledních zdravotních rozpoložení zemřelé v podobě duševního prožitku sama bezprostředně vnímala.

16. Co se týká samotného pojmu vzniklých duševních útrap, tyto de facto zahrnují institut nemajetkové újmy“, u které je tedy otázkou, kdy mohlo být jednání žalované ve vztahu k žalobkyni považováno skutečně za„ škodlivé“, tj, že v důsledku tohoto protiprávního jednání jí vznikl uplatňovaný zákonný nárok, byť se jednalo o jednání nedbalostí z pohledu institutu zavinění. Dle výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že jednání, respektive lékařské postupy žalované, nebylo možné v daném případně považovat za postupy rozporuplné se zásadou lege artis, když žalovaná bez jakýchkoliv léčebných pochybení splnila svoji povinnost a vynaložila veškeré úsilí k záchraně života zemřelé, nicméně s velmi nízkým předpokladem úspěchu. Přes řádné předhospitalizační a průběžné poskytnuté poučení pacientka požadovaný a žalobkyni doporučovaný režim porušila, výlučně svojí vinou upadla a způsobila si zranění, které se postupným vývojem stalo neslučitelným se životem i přes podstoupenou operaci a snahy žalované poskytnout pacientce maximální péči. Pacientka byla po pádu řádně klinicky vyšetřena a lékaři zvolený postup zcela odpovídal klinickým projevům pacientky, která byla dostatečně sledována jak zdravotnickým personálem, tak i lékaři, kteří přistoupili v jednotlivých fázích vývoje zranění k léčebným postupům po vzájemné poradě a neopomněli žádný postup, kterým by mohli předejít rozvinutí průběhu zranění a vyloučení negativních zdravotních souvislostí spojených s dlouhodobým zdravotním stavem pacientky a užívanou medikací. Byť ke shodným odborným závěrům dospěla ke stížnosti žalobkyně i Česká lékařská komora, bylo zákonným právem žalobkyně se domáhat prověření jednání žalované u nezávislého soudu. Soud tedy v rámci dokazování provedl jak listinné důkazy, tak výslechy svědků, výslech samotné žalobkyně a ustanovil ke zpravování znaleckého posudku víceoborový znalecký ústav, aby byly vznesené námitky žalující stranou prověřeny a učiněn tak právní závěr ohledně případné odpovědnosti žalované za zvolené lékařské postupy, a to dokonce v širším kontextu, než vyplývalo při šetření k podané stížnosti. Přesto soud dospěl k závěru, že po lékařské stránce nelze žalované ničeho vytknout, žalovaná dokonce vyvinula dle znaleckého ústavu nadstandardní úsilí, aby zachránila lidský život pacientky. Byť si primární příčinu zranění způsobila pacientka sama bez jakéhokoliv zavinění žalované, nebyl důvod nevolit řádný léčebný postup žalovanou, což bylo s odkazem na provedené důkazy řádně žalovanou splněno. Žalované byl dostatečně znám zdravotní stav a dlouhodobé zdravotní problémy pacientky, pro které se u žalované soustavně léčila a podrobovala se pravidelně dialýze, o to více je pochopitelné, že při snaze po všech stránkách zachovat život a maximální stav přiměřeného zdraví pacientky k jejímu věku a několika zdravotním postižením, že v důsledku uvedené primární příčiny vzniku úrazu došlo nakonec k jejímu úmrtí. Lékaři, zdravotní sestra a znalecký ústav zcela přesvědčivě popsaly jednotlivé fáze a postupy zdravotní péče, která byla ve vztahu k zemřelé vynaložena žalovanou, jednotlivé postupy na sebe logicky navazují i časově, byť elektronická forma vypracování lékařských záznamů mohla způsobit rozpory, které však byly v řízení řádně objasněny a namítané odchylky žádným způsobem neohrozily pravdivost a pravost zdravotní dokumentace. Samotný obsah lékařských popisů nebyl v žádném případě měněn, v případě pochybení [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] byla soudu nesprávnost záznamu řádně vysvětlena a výpovědi těchto svědků, kteří byli v řízení řádně poučeni o svých povinnostech, zcela korespondovaly s časovou osou a věcnou návazností lékařských vyšetření a postupů. Byť v průběhu celého řízení žalobkyně vznášela další námitky o možném pozměňování elektronické zdravotní dokumentace, když pro ni nebyly uspokojivé závěry ČLK a závěry získané v průběhu samotného řízení, kdy dokonce zpochybňovala věrohodnost výpovědí shora uvedených svědků, kteří vypovídali v její neprospěch, či nepřímo zpochybňovala ustanovení samotného znalce s ohledem na počet jím provedených posudků a jeho postavení v rámci znaleckého ústavu potažmo ve vztahu k jeho dostatečné odbornosti, soud dospěl k vyslovenému závěru na základě jednotlivých důkazů v jejich vzájemné souvislosti a nepovažoval tyto důkazy za pochybné. Ve vztahu k námitce žalobkyně, že vyslechnutý zdravotnický personál nebyl oprávněn před realizací svého výslechu bez souhlasu zemřelé ani pro účely připomenutí si příslušného případu pacienta nahlédnout po smrti pacienta do lékařské dokumentace soud dodává, že zák. č. 37/2011 Sb. ve znění pozd. předp. uvádí, že osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání a jiní odborní pracovníci v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, kteří jsou zaměstnanci poskytovatele a další zaměstnanci poskytovatele jsou v rozsahu nezbytně nutném pro výkon povolání a dále z důvodu splnění úkolů podle uvedeného zákona či jiných právních předpisů a při hodnocení správného postupu při poskytování zdravotních služeb oprávněni bez souhlasu pacienta, jestliže je to potřebné i dle jiných právních předpisů, do zdravotnické dokumentace obecně nahlížet: V uvedeném případě soud navíc příslušné dokumenty, o kterých měli vypovídat tyto osoby jakožto svědci, poskytl těmto osobám k nahlédnutí za účelem jejich vyjádření se v rámci poskytnuté výpovědi. Ohledně správnosti léčebných postupů a jejich včasnosti se řádně vyjádřil přesvědčivě i znalecký ústav, který ze shora uvedeného zákona má zcela oprávnění do shora popsané dokumentace nahlížet. Soud v daném případě však neomlouvá nepřesnosti, kterých se dopustili při zpracování záznamů zaměstnanci žalované, ale současně je nutné vzít v potaz okolnosti, za kterých byly záznamy vyhotovovány, přičemž tyto nezpůsobili v souvislosti s ostatními chronologicky zpracovanými listinami odchylné lékařské závěry. Naopak soud je v souvislosti s průběhem a vedením tohoto řízení přesvědčen, že k podání žaloby vedly žalobkyni především subjektivní pocity, kdy byla přesvědčena o nedostatečně odborném přístupu žalované v návaznosti na stav svojí matky, o kterém měla možnost se osobně při její návštěvě přesvědčit, když tato současně trpěla bolestí a stesky, a zcela převzala osobní pocity zemřelé a její hodnocení přístupu personálu pod tíhou strachu a bolestí. Přestože žalovaná dostatečně vykonávala observaci pacientky za aktuálních projevů jejího klinického stavu a tyto postupy odpovídaly zdravotní situaci pacientky, žalobkyně byla přesvědčena ve snaze svojí matce pomoci a ochránit ji před nepříznivými důsledky, že její osoba sehrála podstatnou roli vedoucí personál k aktivnímu přístupu. Její starostlivost nelze popírat, nelze však dojít k závěru, že bez její účasti by zaměstnanci žalované nezvolili další postup, kterým byla pacientka podrobena vyšetření CT mozku. Nicméně ani toto první vyšetření, pro které teprve v zaznamenaných odpoledních hodinách nastaly pádné důvody související s projevem centrálních změn u pacientky, nezpůsobilo změnu v léčebném přístupu žalované, lékař chirurgické kliniky konzultoval zdravotní stav s ohledem na veškeré dlouhodobé zdravotní obtíže pacientky s neurochirurgem a za důrazné observace pacientky byl soustavně dodržen konzervativní postup, který se následně v důsledku vývoje zdravotního stavu pacientky upravoval a dospěl k dřívějšímu provedení kontrolního CT mozku, intubaci, zavedení plicní ventilace včetně nasazení medikace ke zvýšení srážlivosti krve až k provedení dvoufázové operace. Pokud si tedy pacientka při návštěvě rodiny stěžovala již na dřívější bolest hlavy, tato nemusela být vyvolána centrálními změnami, mohou je vyvolat i změny lokální a jiné. Při provedení prvního vyšetření žalovanou po pádu pacientky byly zjištěny pouze změny lokální, po provedení dialýzy a záznamů dialyzačního protokolu nebyly také u pacientky centrální změny vykazovány, jednalo se pouze o změny lokální. Pokud u pacientky kolem 16:00 hod. vyplynul stav zhoršený, kdy hematom v záhlaví progredoval, tento stav stále neznamenal obecně nutnost pořízení CT., v uvedeném čase však přibyly u pacientky další projevy, tj. nejen bolesti hlavy, ale i porucha vědomí, čemuž nasvědčovala i její spavost, dále u ní byla pozorována mírná dezorientace a zpomalené reakce. Tyto projevy odrážely zhoršení jejího neurologického stavu s možností postižení mozku, proto byla do půl hodiny odvezena na urgentní CT mozku. Při následné observaci a nasazené medikaci přesto došlo k dalšímu zhoršení zdravotního stavu, kdy již byla zcela pod kontrolou neurochirurgů, ale rychlý vývoj komplikací nebylo možné zastavit ani operativně. Je nutné tedy připomenout, že by ani dřívější první provedení CT mozku nezměnilo zvolený lékařský postup, když dokonce předčasné vyšetření CT zcela nevypovídá o budoucím vývoji stavu pacienta a může tedy být zcela negativní a zkreslující. Dokonce ve svém posudku znalecký ústav také uvedl, že při každém prokrvácení mozku není vhodná hned operace mozku, neboť při odstraňování krevní sraženiny se současně odstraňuje pacientovi i část mozku, nejenom tedy krev. Za této situace může dojít i k výraznému postižení pacienta, tudíž pro indikaci operace takový stav pacienta musí být natolik vážný, aby k uvedenému zásahu došlo i za těchto rizik. Vzhledem k dramatického průběhu operace, když část mozku vyhřezávala ven z operační rány, i v případě záchrany života pacientce by u ní došlo k nefunkčnímu stavu spočívajícímu v minimálním připojení po zbytek života na přístroje. Nelze přisvědčit jednostrannému tvrzení žalobkyně, že důležitou roli při ochotě žalované k dřívějšímu CT vyšetření mozku pacientky hrály především ekonomické důvody, když naopak znalecký ústav zdůrazňoval především důvody zdravotní v souvislosti s množstvím radiace a dále dlouhodobým postižením pacientky. Právě tato okolnost sehrála podstatnou roli při rychlém nepříznivém vývoji zdravotního stavu pacientky, která v důsledku dlouhodobé dialyzační léčby trpěla poruchou srážlivosti krve, tento stav nemohl být aktuálně ani ovlivněn léky na ředění krve, které pacientka užívala, samotné provedení dialýzy taktéž nemohlo aktivovat zvýšení poruchy srážlivosti, což se stalo následnou příčinou exitu pacientky při operaci. K důvodnosti podání žaloby s odkazem na rozporné záznamy ohledně shora popsaných veličin a formy zpracování soud podotýká, že právem každého pozůstalého, a to i žalobkyně, které byl poskytnut souhlas při nahlížení do lékařské dokumentace pacientky, je možnost nahlížet do celé lékařské dokumentace, z jejíhož celkového pojetí žalobkyní tvrzené závěry nevyplývají, navíc její další námitky vznikaly postupně v průběhu vedeného řízení. Samotný žalobce není povinen uvádět veškeré důvody, po které žalobu podává, podstatným důvodem pro žalobní návrh může být toliko obecná nedůvěra žalobce k lékařskému postupu příslušného subjektu. S ohledem na uvedené skutkové a právní závěry soud tedy žalobu žalobkyně zamítl.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle procesní úspěšnosti žalované tak, že zavázal žalobkyni ve výroku II. tohoto rozsudku k povinnosti zaplatit zcela úspěšné žalované náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové částce 78 166 Kč, sestávající se z odměny advokáta dle § 9 odst. 4 písm a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozd. předp./ s odkazem na aktuální rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 2060/2020, 25 Cdo 3771/2020 ve výši Kč za 19 úkonů právní služby á 3 100 Kč /příprava a převzetí, odpor, 2 podání z 6.1.2019, účast při jednání dne 16. 1. 2020 v rozsahu 2 úkonů, účast při jednání dne 24. 2. 2020 v rozsahu 4 úkonů, účast při jednání dne 12. 3. 2020 v rozsahu 3 úkonů, vyjádření ze dne 29. 10. 2020, vyjádření ze dne 30. 8. 2021, účast při jednání dne 12. 11. 2021 v rozsahu 2 úkonů, účast při jednání dne 14. 12. 2021 v rozsahu 2 úkonů/ v celkové výši 58 900 Kč, dále 19 x RP á 300 Kč, tj. Celkem 5 700 Kč za 19 úkonů právní služby dle §§ 11, 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozd. předp. a 21 % DPH ve výši 13 566 Kč. Soud žalobkyni zavázal zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovanou ve sporu zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Ve výroku III. tohoto rozsudku pak soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., že žalobkyně a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení, když vedlejší účastník se svého práva na úhradu účelně vynaložených nákladů řízení výslovně vzdal.

18. Podle výsledků řízení soud ve výroku IV. tohoto rozsudku s odkazem na ustr. § 148 odst. 1 o. s. ř. zavázal zcela neúspěšnou žalobkyni k náhradě nákladů řízení, které vynaložil v řízení stát z rozpočtových prostředků úhradou zbývajícího znalečného, které nebylo pokryto složenou zálohou 15 000 Kč při celkové výši znalečného 17 029 Kč, tj. v částce 2 029 Kč.

19. Lhůtu k plnění soud určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako lhůtu pariční.