24 C 217/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 25 447 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 1 000 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 447 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 1 790,86 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v částce 4 952,62 Kč, úrok ve výši 18,84 % p. a. z částky 20 012,72 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p. a z částky 20 012,72 Kč od 15. 12. 2022 do 9. 8. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 19 012,72 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 116 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 447 Kč se shora uvedeným příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 30. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému věřitel po posouzení její úvěruschopnosti na základě jím poskytnutých informací a dokladů v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč / tento postup byl žalovaným současně potvrzen v zákaznické kartě/, na základě které má žalovaný povinnost vrátit úvěr ve výši 40 000 Kč a úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 24 447 Kč sestávající se z kalkulačních položek fixního úroku 18,84 % p.a. za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 471 Kč, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 486 Kč, to vše v 12 měsíčních splátkách po 5 371 Kč se splatností poslední splátky ke dni 30. 8. 2021. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, čímž porušil smluvní závazky, kdy poslední splátka byla žalovaným uhrazena 1. 11. 2021, další úhrady žalovaný již neučinil, celkem žalovaný zaplatil 39 000 Kč. Ke dni 5. 3. 2022 činila dlužná jistina výši 20 012,72 Kč a dlužný poplatek výši 5 434,28 Kč. Věřitel na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 tuto pohledávku za žalovanou s příslušenstvím postoupil na žalobkyni, a to s účinností od 16. 12. 2022 výši 45 564,57 Kč, přičemž navýšení této částky oproti shora uvedenému zůstatku žalobkyně žalobou neuplatňuje. Postoupení pohledávky bylo žalovanému postupitelem řádně oznámeno. Žalobkyně požaduje zaplatit 25 447 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 012,72 Kč a z dlužného poplatku ve výši 5 434,28 Kč, dále smluvní úrok ve výši 18,84 % p.a. z dlužné jistiny 20 012,72 Kč od 31. 8. 2021 /tj. ode dne marného uplynutí splatnosti poslední splátky/až do úplného zaplacení, když tento úrok činil za období od 31. 8. 2021 do 14. 12. 2022 kapitalizovanou částku ve výši 4 952,62 Kč, dále žalobkyně uplatňuje úhradu i zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% p.a z dlužné jistiny 20 012,72 Kč od 1. 12. 2021 až do úplného zaplacení, když tento úrok činil za období od 1. 12. 2021 /tj. od marného uplynutí poslední uhrazené splátky žalovaným/ do 14. 12. 2022 kapitalizovanou částku ve výši 1 790,86 Kč. Žalovaný nereagoval plněním ani na výzvu právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se nedostavil. <b>3. Níže uvedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:</b> 4. Zákaznickou kartou ze dne 30. 8. 2020, Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] vč. smluvních podmínek - [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 30. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl téhož dne žalovanému věřitel po posouzení jeho úvěruschopnosti na základě jím poskytnutých informací a dokladů obsažených i v Zákaznické kartě úvěr peněžních prostředků ve výši 40 000 žalovaný současně potvrdil i na smlouvě, jakož i znalost podmínek stanovených ve smlouvě včetně smluvních podmínek, které byly součástí smlouvy, na základě této smlouvy má žalovaný povinnost vrátit úvěr ve výši 40 000 Kč a úplatu za poskytnutí úvěru /poplatek/ v částce 24 447 Kč sestávající se z kalkulačních položek fixního úroku v částce 16 471 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, což v uvedeném případě představuje 41 % p.a., odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 486 Kč, to vše v 12 měsíčních splátkách po 5 371 Kč se splatností poslední splátky ke dni 30. 8. 2021. Úhrada každé částky byla nejdříve započtena na splatný poplatek a poté na splatnou jistinu, přičemž splácení je řádně zaznamenáváno v Kartě splátek. V případě předčasného splacení úvěru má zákazník právo na snížení celkových nákladů. Pro případ porušení smluvní platební povinnosti žalovaným vzniklo věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu má věřitel právo i na zákonný úrok z prodlení a poplatky za upomínky, poplatek za osobní návštěvu oprávněného zástupce věřitele, přičemž tyto účelně vynaložené náklady činí paušalizovaný poplatek ve výši 300 Kč, což lze účtovat pouze 1x měsíčně. Současně má věřitel i právo při nesplnění platební povinnosti úhradou trojnásobku první měsíční splátky do 30 dnů od doručení výzvy na zesplatnění celého dluhu. Smlouva je uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu, ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti které vzniky za dobu jejího trvání. Ze samotné zákaznické karty se podává, že byť byl žalovaný označena za osobu OSVČ, věřiteli postačilo pro posouzení jeho úvěruschopnosti v položce příjmové kromě prověření bankovního účtu a jen předložení 3 ks faktur z r. 2020, nikoliv však daňové přiznání ani podklady ohledně jeho majetkových poměrů, zbývající položky k uvedenému posouzení spočívají na pouhém prohlášení.

5. Tabulkou umoření – žalovanému byla na základě smlouvy o úvěru vyplacena dne 30. 8. 2020 částka 40000 Kč s uvedením 7 uhrazených splátek v celkové výši 39 000 Kč a podrobným rozpisem pokrytí jednotlivých položek, přičemž je zde stanovena úroková sazby 69 % p.a. poslední splátka byla žalovaným uhrazena 1. 11. 2021, zůstatek pohledávky po postoupení pohledávky činil na jistině činil 20 012,72 Kč, ve zbytku pak nedoplatek představoval neuhrazený poplatek z úvěru částku 5 434,28 Kč.

6. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 vč. podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 vč. přílohy, výpisem z OR, informací o zpracování osobních údajů – právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky s příslušenstvím z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni, 7. Výzvou PZ žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 – žalovaný byl vyzván k plnění právním zástupcem žalobkyně pod hrozbou žaloby se specifikací žalované pohledávky s příslušenstvím 8. Sdělením ČS, a.s. ze dne 26. 7. 2023, ČSOB ze dne 1. 8. 2023 – u bezúčelový úvěrů poskytnutých fyzickým osobám na dobu 1 roku činila obvyklá výše úrokové sazby k datu 30. 8. 2020 u výše úvěru poskytnutého žalovanému hodnotu 12,9 % p.a. až 16. 9 % p.a. <b>9. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:</b> 10. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 30. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl téhož dne žalovanému věřitel po posouzení jeho úvěruschopnosti na základě jím poskytnutých informací a dokladů obsažených i v Zákaznické kartě úvěr peněžních prostředků ve výši 40 000 žalovaný současně potvrdil i na smlouvě, jakož i znalost podmínek stanovených ve smlouvě včetně smluvních podmínek, které byly součástí smlouvy, na základě této smlouvy má žalovaný povinnost vrátit úvěr ve výši 40 000 Kč a úplatu za poskytnutí úvěru /poplatek/ v částce 24 447 Kč / 69 % p.a. /sestávající se z kalkulačních položek fixního úroku v částce 16 471 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, což v uvedeném případě představuje 41 % p.a., odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 486 Kč, to vše v 12 měsíčních splátkách po 5 371 Kč se splatností poslední splátky ke dni 30. 8. 2021. Úhrada každé částky byla nejdříve započtena na splatný poplatek a poté na splatnou jistinu, přičemž splácení je řádně zaznamenáváno v Kartě splátek. V případě předčasného splacení úvěru má zákazník právo na snížení celkových nákladů. Pro případ porušení smluvní platební povinnosti žalovaným vzniklo věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu má věřitel právo i na zákonný úrok z prodlení a poplatky za upomínky, poplatek za osobní návštěvu oprávněného zástupce věřitele, přičemž tyto účelně vynaložené náklady činí paušalizovaný poplatek ve výši 300 Kč, což lze účtovat pouze 1x měsíčně. Současně má věřitel i právo při nesplnění platební povinnosti úhradou trojnásobku první měsíční splátky do 30ti dnů od doručení výzvy na zesplatnění celého dluhu. Smlouva je uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu, ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti které vzniky za dobu jejího trvání. Ze samotné zákaznické karty se podává, že byť byl žalovaný označen za osobu OSVČ, věřiteli postačilo pro posouzení jeho úvěruschopnosti v položce příjmové kromě prověření bankovního účtu a jen předložení 3 ks faktur z r. 2020, nikoliv však daňové přiznání ani podklady ohledně jeho majetkových poměrů, zbývající položky k uvedenému posouzení spočívají na pouhém prohlášení. Žalovaný zaplatil celkem 7 uhrazených splátek v celkové výši 39 000 Kč, přičemž je v rámci Tabulky umoření stanovena úroková sazby 69 % p.a., poslední splátka byla žalovaným uhrazena 1. 11. 2021, zůstatek pohledávky po postoupení pohledávky činil na jistině činil 20 012,72 Kč, ve zbytku pak nedoplatek představoval neuhrazený poplatek z úvěru částku 5 434,28 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 se stala žalobkyně právní nástupcem věřitele, přičemž žalovanému bylo věřitelem oznámeno postoupení přípisem ze dne 16. 12. 2022. V době uzavření smlouvy činila výše úroků u bezúčelových úvěrů poskytovaných bankami fyzickým osobám na dobu 1roku v rozmezí 12,9 % 16,9 % %. Žalovaný byl vyzván k plnění právním zástupcem žalobkyně pod hrozbou žaloby se specifikací žalované pohledávky s příslušenstvím 11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

21. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

26. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

27. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

28. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

29. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v daném případě rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč zaplatit tzv. Poplatek v rozsahu 69 % p.a., přičemž samotná úroková sazba jakožto součást tohoto poplatku činila 41 % p.a. Takto sjednaná výše úroků zjevně několikanásobně překračuje horní hranice úrokových sazeb poskytovaných bankami a toto ujednání je tedy nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

30. Dále je třeba uvést, že žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatelský úvěr a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

31. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

32. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, a to minimálně v rozsahu zjištění dostatečných příjmů žalovaného jakožto OSVČ, když vycházela toliko ze 3 ks vystavených faktur z období bezprostředně předcházejícího dobu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, když v daném případě žalobkyně nepožadovala ani daňová přiznání žalovaného, přičemž jakékoliv prováděné platby zajišťující provoz podniku žalovaného nelze považovat za samotný příjem žalovaného, vč. kontroly jeho bankovního účtu bez rozlišení, zda se jedná o účet podnikatelský či soukromý. Žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o příjmech a minimálních výdajích, např. na bydlení, další výdaje u žalovaného jakožto ženatého nepředpokládala.

33. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak rovněž vedle sjednané nepřiměřené výše smluvního úroku za poskytnutí úvěru zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

34. Důsledkem absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku a v souladu s 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému částku 40 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o platby žalované v celkové výši 39 000 Kč, tedy částku 1 000 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 1 000 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 občanského zákoníku, vydat. Počátek prodlení soud v souzené věci určil po uplynutí lhůty 7 dní od doručení žaloby žalovanému, tj. ode dne 10. 8. 2023, a to bez ohledu na skutečnou výši zákonného úroku z prodlení, neboť soud zcela vázán žalobním žádáním vyšší úrok žalobkyně žalobou ani nepožadovala. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.

35. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení neúspěšný v rozsahu 4 % a úspěšný v rozsahu 96 %, tudíž by žalobkyně byla povinna zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu rozdílu neúspěchu od úspěchu, nicméně podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

37. Ve výroku IV. soud uložil žalobkyni povinnost k doplacení soudního poplatku dle položky 1 písm. b), položky 2 odst. 3 Sazebníku k zák. č. 549/199 Sb. ve znění pozd. předp.