24 C 275/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 29 717 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 217 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 29 717 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 575,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve prospěch účtu číslo č. účtu, VS: var. symbol.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 26. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 717 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. po prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve výši 20 500 Kč dne14. 5. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8610,42 1Kč a úroku ve výši 606,58 Kč, a to nejpozději do 13. 6. 2024. Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025 a 29. 6. 2025. Žalovaný ani k výzvě právního zástupce žalobkyně ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že: - formulářem pro standardní informace, smlouvou o spotřebitelském úvěru č.Anonymizováno, potvrzením o platbě a přípisem banka. ze dne 20. 10. 2025 a 23. 10. 2025 – mezi společností právnická osoba., a žalovaným byla uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému dne 14. 5. 2024 částku 20 500 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. č. účtu, žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky s úrokem ve výši 36 % p. a., tj. v částce 606,58 Kč, a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 735,73 Kč, celkem tedy částku 25 842,31 Kč do 30ti dnů od odeslání finančních prostředků ve prospěch účtu žalovaného, pro případ překročení doby splatnosti strany sjednaly poplatek ve výši 8 610,42 Kč, celkem byl tedy žalovaný povinen zaplatit věřiteli částku 29 717 Kč - dílčí smlouvou o postoupení pohledávek z 25. 6. 2025 vč. přílohy, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2025 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2025 – žalobkyně se stala právním nástupcem věřitele z titulu pohledávky s přísl. vůči žalovanému, což původní věřitel žalovanému řádně oznámil - výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 7. 2025 vč. podacího lístku – žalovaný byl vyzván PZ žalobkyně k úhradě uplatněné pohledávky pod hrozbou žaloby 4. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Mezi společností právnická osoba., a žalovaným byla uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému dne 14. 5. 2024 částku 20 500 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. č. účtu, žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky s úrokem ve výši 36 % p. a., tj. v částce 606,58 Kč, a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 735,73 Kč, celkem tedy částku 25 842,31 Kč do 30ti dnů od odeslání finančních prostředků ve prospěch účtu žalovaného, pro případ překročení doby splatnosti strany sjednaly poplatek ve výši 8 610,42 Kč, celkem byl tedy žalovaný povinen zaplatit věřiteli částku 29 717 Kč. Žalobkyně se stala právním nástupcem věřitele z titulu pohledávky s přísl. vůči žalovanému, což původní věřitel žalovanému řádně oznámil. žalovaný byl vyzván PZ žalobkyně k úhradě uplatněné pohledávky pod hrozbou žaloby.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatelský úvěr a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

19. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

20. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru.

21. Důsledkem absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku a v souladu s 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému částku 20 500 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o případné ostatní sjednané platby. V daném případě však žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, tudíž je povinen celou částku ve výši 20 500 Kč žalobkyni vrátit jakožto své bezdůvodné obohacení. Z uvedeného důvodu tedy soud žalobě v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku vyhověl a ve zbývající části žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud žalobkyni, která byla v rozsahu 70 % uplatněného nároku úspěšná přiznal v rozsahu rozdílu úspěchu do neúspěchu účelně vynaložené náklady řízení, a to v rozsahu 40 % ve výši 4 575,40 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně ve výši 11 438,50 Kč představují soudní poplatek ve výši 1 456 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 6 900 Kč podle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů za 3 úkony právní služby, 3 x RP á 450 Kč, tj. 1 350 Kč podle § 11,13 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a dále 21 % DPH ve výši 1 732,50 Kč.

23. Místo plnění určil soud k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

24. Ve výroku IV. soud uložil žalobkyni povinnost k doplacení soudního poplatku dle položky 1 písm. b), položky 2 odst. 3 Sazebníku k zák. č. 549/199 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.